9.9.19

Bořivoj Brdička: Od cvičení opakováním přes náhodu k vlastnímu výběru

Druhá část zprávy s výběrem zajímavých poznatků z kurzu The Science of Learning amerického experta na tvořivé myšlení A. J. Julianiho.


Blokové procvičování určité dovednosti v praxi znamená, že se ta samá stejná věc opakuje tak dlouho, dokud se nedosáhne znatelného zlepšení. Jedná se tedy o klasický dril. Náhodná metoda to dělá jinak. Procvičuje více dovedností tak, že je střídá a minimalizuje opakování stejných. Bloková metoda má smysl pouze při počátečním zdokonalování techniky. (To mi připomnělo, jak mě rodiče jako 10letého donutili chodit na tenis, a já celý rok jen mlátil míčkem o zeď. Samozřejmě jsem toho nechal.)

Soustavné opakování stejné činnosti nestačí. Ve sportu již zvítězily tréninkové postupy jdoucí nad rámec drilu. Vycházejí z toho, že každý hráč musí během hry provádět tři různé činnosti. Čte hru, plánuje, co udělá, a hraje. Mnohem efektivnější je procvičovat různé aktivity náhodně. Juliani odkazuje na následující video, v němž Trevor Ragan ukazuje, jak rozdíl mezi tradiční (opakovací) a moderní (náhodnou) metodou vypadá při tréninku golfu, basketbalu, volejbalu či fotbalu.



Analogie s výukou je nasnadě. Každý dobrý učitel ví, že činnosti je třeba střídat. Navíc je zde snad jen ona náhodnost výběru. Pokud se učíte cizí jazyky, možná znáte metodu intervalového opakování, která pracuje na podobném principu. Například Schmidt a Lee v závěrech svého výzkumu [1] uvádějí tyto zřejmé přínosy náhodné metody:
  • aktivizace žáka díky nepředvídatelnosti dalšího postupu;
  • lepší zapamatování díky snadnější odlišitelnosti různých úloh;
  • lepší zapamatování díky nutnosti přenést řešení předchozího typu cvičení z pracovní paměti do dlouhodobé;
  • potřeba generovat správný postup řešení vždy znovu zlepšuje výsledky učení.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat