28.8.19

Jiří Kresa: Zastánce jako klíčový hráč v eliminaci šikany

Příspěvek se věnuje sociální roli zastánce jako „klíčového hráče“ v eliminaci šikany. Cílem příspěvku je na základě kvalitativního výzkumu co nejdetailněji zachytit charakterové vlastnosti a přepokládané vlivy prostředí zastánců v šikaně. Jde především o vlastnosti související s prosocialitou a situační vlivy, které spoluurčují míru „odvahy zastat se“. Výběrovým souborem kvalitativního výzkumu byly tři skupiny respondentů. První skupinou byli žáci a žákyně v rané adolescenci ve věku 11–13 let (5 respondentů). Nominace zastánců vycházela ze dvou hlavních kritérií definice šikany. Zastánce byl definován jako osoba, jež se zastává těch, kterým někdo ubližuje a nemohou/neumí se bránit. Kvalitativní studie sledovala, jak percipují zastánci své projevy spojené se zastáváním se viktimizovaných spolužáků a se zastavováním šikany. Další skupinou respondentů byli rodiče zastánců (11 respondentů) a třetí skupinou potom třídní učitelé zastánců (12 respondentů). Výzkumným záměrem bylo zjistit, jak vnímají rodiče své děti v roli zastánce z hlediska jejich prosociality a sociálních vztahů (uvnitř rodiny, s vrstevníky). Důležitým zjištěním také bylo, jak konkrétní projevy pomoci a zastávání se druhých vnímají třídní učitelé zastánců. Po prostudování dat se ukázala jako vhodná aplikace analytické metody tematické analýzy. Výsledky naznačují, že zastánci v šikaně se snaží aktivně spoluvytvářet pozitivní klima třídy. Většinou jsou k tomu vybaveni i řadou nezbytných osobnostních charakteristik a dovedností. Těmto žákům se také dostává všemožné podpory z široké sociální sítě, ve které se pohybují (např. od rodičů a učitelů).




Převzato z časopisu Pedagogická orientace Vol 29, No 2 (2019), pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.


Žádné komentáře:

Okomentovat