2.7.19

Tomáš Feřtek: Vařit, stavět, studovat. Jak bude vypadat základní škola budoucnosti

Skončil školní rok, základní školy zamkly dveře. Až je za dva měsíce zase otevřou, mělo by v nich být něco jinak? Máme představu, jak by měla běžná veřejná základní škola vypadat za rok, za pět či deset let? A víme, co ty změny přinesou a k čemu by mohly být dobré? Nabízíme návštěvu české veřejné základní školy, kde se vyučování do značné míry podobá tomu, co můžeme vidět v dobrých školách v nejrůznějších částech Evropy. Velmi pravděpodobně takto bude za pár let vypadat podstatná část škol v České republice, ať už budou ideově vycházet z jakékoli pedagogiky.

Z článku v RESPEKT.cz vybíráme:

Oběd pro padesát lidí – pět předmětů v jednom. Učitelky a učitelé tu pořád vymýšlejí, jak to udělat, aby všechny ty povinnosti a úkoly, které se na školy hrnou, zvládli efektivně. Už rok tu běží projekt školního vaření v dvojročí, kde jsou žáci sedmého a osmého ročníku (devítka pracuje zvlášť a chystá se na odchod na střední školy). Žáci jsou rozděleni do skupinek po pěti a každá z nich týden vaří oběd pro spolužáky, tedy asi pro padesát lidí – řada na ně vyjde zhruba jeden týden za tři měsíce. Musí vymyslet, co se bude vařit, jít to ráno za doprovodu učitele nakoupit, vejít se při tom do rozpočtu, pak uvařit, naservírovat, uklidit po sobě kuchyni a přemýšlet, co se bude vařit zítra. Kromě jiného se na tom dá ukázat, jak efektivně slučovat činnosti, které se jinde učí v oddělených předmětech – finanční gramotnost, výchova ke zdraví, pracovní činnosti, vaření, praktická matematika, schopnost skupinové práce… Motivací učitelů prý původně bylo udělat něco s tím, že to náctiletí přeháněli s jídlem z fastfoodu. Tady je najednou zelenina a ovoce každodenní přirozená součást jídelníčku, který si žáci sami vytvořili a naplánovali.(...)

Tato reportáž vznikla v červnu 2019 na Základní škole Na Beránku v Praze – Modřanech. Jde o velkou sídlištní školu, která má celkem osm set žáků. Fotografie, které tu vidíte, pocházejí z její části pracující podle principů montessori pedagogiky. Navštěvuje ji aktuálně 244 dětí. Z toho 40 s individuálním vzdělávacím programem (tedy v tzv. inkluzi), což je na poměry České republiky poměrně vysoký podíl. O žáky se stará 38 pedagogů (včetně asistentů). Žákyně a žáci jsou rozděleni do takzvaných trojročí, což je skupina 24–28 dětí namíchaná z žáků různého věku.

7 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

"Nabízíme návštěvu české veřejné základní školy, kde se vyučování do značné míry podobá tomu, co můžeme vidět v dobrých školách v nejrůznějších částech Evropy. Velmi pravděpodobně takto bude za pár let vypadat podstatná část škol v České republice, ať už budou ideově vycházet z jakékoli pedagogiky."

Tak o tom silně pochybuji, protože jak sám Fěřtek píše i ve světě to takto vypadá jen v některých školách a o tom, zda jsou to opravdu školy dobré, se děcka přesvědčí až na škole vyšší a v praxi.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Vařit, stavět, studovat.

Odborníci na vzdělání, konzultanti a auditoří, kteří v té minulé zatuchle strnulé době absolvovali základní školu, se pokoušejí čtenářům podsunout, že studovali.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Příspěvek na veřejné škole? Co na to ČSI?

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Jestliže žáci vaří pro své spolužáky, mají všichni zdravotní průkaz pracovníka v potravinářství, popř. potvrzení o bezinfekčnosti? Nebo mají školy v tomto punktu výjimku? Nechci tím nijak napadat koncept, ten se mi naopak líbí, ale když jsem na civilní službě pouze vydával polévku bezdomovcům, musel jsem průkaz mít. Co by tedy řekla hygiena a ČŠI řediteli, pokud by na škole kvůli jednomu z "kuchařů" vypukla třeba diarrhea?

Jana Karvaiová řekl(a)...

Varime, stavime , studujeme od nepameti. V byvale zvlastni. Jen nam diky “ reforme” ubylo hodin tim stravenych.

Kontrolni otazka: kdo a jak urcuje, ktere skoly jsou DOBRE zde nebo v zahranici. Diky za odpoved.

Radek Sárközi řekl(a)...

Oceňuji, že se Tomáš Feřtek šel podívat na nějakou školu. To např. Bohumil Kartous nedělá...

Nicka Pytlik řekl(a)...

Tak ony v docela běžné veřejné škole nemusejí být ani ročníky, ani třídy, ani vyučovací předměty, ani vyučovací hodiny. Tak to tedy pytlici nevěděli. Možná tam nemusejí být ani školní vzdělávací programy, tématické plány, vysvědčení, dozory na chodbách, poučování žáků o bezpečném chování se o prázdninách a dodržování hygienických a stravovacích norem.
Zato je možné v takové běžné veřejné škole požadovat od rodičů pravidelné měsíční platby, když mají to štěstí a jejich dítko je vylosováno jako v MaTeSu. Za přítomnosti státního notáře se sáhne do osudí a vytaženému míčku se povytáhne ouškou. A hele! Radovan! A Veronika!
To by se ale pytlikům tuze líbilo především pro nižší víceletá gymnázia.
Vylosovat a zčerstva zkasírovat...

Okomentovat