1.7.19

Jiří Karen: Jak učit pro budoucnost, která možná nebude?

Hnutí studentů za záchranu klimatu dává českému školství příležitost od základu proměnit vztah mezi učiteli a žáky, což bylo ostatně už dávno zapotřebí.


Vitální studentské hnutí za klima zažehlo v české společnosti novou diskuzi o nedostatečnosti politických opatření na zmírnění akcelerující klimatické katastrofy. Skandování početných průvodů studentů „Na co škola, klima volá“ rozléhající se českými městy spolu s transparenty typu „Až budu velká, chci být naživu!“ ostře rezonují ve veřejné debatě. Formulace „zavraždili jste nám budoucnost“ jsou sice některými podrobovány kritice, avšak nesou fundamentální poselství, které otřásá současným světem.

Často alibistický argument všech koleček systému „děláme to pro své děti“ nabírá na hrůzné grotesknosti, uvědomíme-li si reálné dopady své každodenní práce, do které nás uvrhl pyramidový systém maximalizace digitálních čísílek na zužující se hrstce účtů těch nejbohatších. Svět se otřásá, světové mínění se pomalu mění k lepšímu a vznikají organizace, které se snaží rebelovat proti vyhynutí.



Protestující studenti se chovají zraleji než mnozí jejch učitelé. Foto Peter Tkáč, DR

V některých skanzenech se však svět zcela zastavil. Tendence určité části českého školství spočívající v ignoraci, praxi vojenského drilu a v autoritářském přístupu se projevily v nenávistné reakci na studentské klimatické hnutí. Někteří studenti aktivně zapojení v hnutí Fridays for Future jsou tak za své postoje školou perzekuováni a učiteli za jejich podporu zesměšňováni.

Na nedávné debatě Stálé konference asociací ve vzdělávání popsala své zkušenosti s třídní učitelkou jedna z mluvčích české odnože hnutí Anna Mezgerová následovně: „Když mě vidí vystupovat televizi, jsem podle ní trapná, stejně jako když si připnu odznáček Fridays for Future.“ Výjimkou nejsou ani kázeňské postihy.

Na studentské demonstraci v Brně mi jeden žák popisoval, že jim někteří učitelé hrozí „pětkou za účast na klimatické demonstraci“. Na sociálních sítích i v některých kabinetech lze zaslechnout negativistické výlevy části pedagogů. Tyto zahořklé ataky se opírají do stávkujících studentů s argumenty, že také používají mobily, pijí z petlahví, měli by raději uklidit potok, chtějí se jenom ulít ze školy, chtějí se jenom zviditelnit a podobně.

Přestože se z perspektivy učitelů z liberálnějších větších měst může zdát toto líčení přehnané, v regionech a menších městech, ve „fosilních“ školách je situace opravdu často strašidelná. Kolega učitel mi líčil následující situaci po příchodu do kabinetu:
- „Tak co říkáte na klimatické protesty?“
- „Počkat. A co je špatně s klimatem, nebo co?“

Opravdu máme být nadřazení jenom proto, že jsme starší?

V reakci na negativistické tendence určité části pedagogického sboru vznikla petice učitelů, která naopak studenty podporuje a kterou podepsalo přes dvě stě učitelů. Platforma Učitelé za klima, ve svém prohlášení deklaruje podporu studentů.

„Těžko můžeme naše žáky a studenty připravovat na budoucnost, když v důsledku devastace životního prostředí a změn klimatu již žádná udržitelná a dlouhodobá budoucnost nastat nemusí,“ a vyzývají ministerstvo k většímu důrazu na podporu výuky o klimatické změně. Namísto přehlíživé arogance nabízejí Učitelé za klima studentům přijetí a jejich aktivity si upřímně váží: „Stávkujete za vaši i naši budoucnost. Jsme si toho vědomi.“

Mezi další aktivity učitelské iniciativy bude patřit vypracování veřejně přístupné série metodik pro výuku, které budou tematizovat širokou problematiku klimatické katastrofy v nejrůznějších předmětech pomocí aktivizačních moderních didaktických metod. Platforma zvažuje i zapojení pedagogů do stávky, přičemž možné se zatím zdá být vyhlášení protestních dnů, ve kterých budou učitelé ve všech předmětech otevírat palčivé téma současného klimatického kolapsu a diskutovat o něm s žáky.

Co je to vlastně klimatický kolaps? Jak se vyrovnat s nepříjemnou pravdou? Jak docílit toho, abychom měli společnou budoucnost, která bude mít smysl?

Prubířským kamenem, na kterém se bude brousit české vzdělávání čelíc existenční nutnosti globálního kolektivního humanistického činu, je podle mého názoru esenciální pojetí vztahu mezi učiteli a žáky. České školství je totiž stále hluboce autoritářským prostředím, ve kterém jsou žáci vnímáni jako podřízení mocenské libovůli učitelů.

Tato mentalita je niterně zakořeněna v mechanismech sociální hry na školu, kdy neuposlechnutí příkazu je vnímáno jako pobuřující drzost a klimatický aktivismus je důkazem přechytralého neadekvátního sebevědomí těch, „kteří přece ještě nic nedokázali.“ Ovšem, co přesně jsme dokázali my, starší, „zkušenější“ a „moudřejší“?

Přes všechny mnohovrstevnatosti globální společnosti, přes nutnost rozlišovat mezi uhelným baronem a ekologickým aktivistou, navzdory vědomí složité systémové determinace každého z nás, je nejvyšší čas přiznat si fakt, že možná všichni tak trochu můžeme za jejich zničenou budoucnost. Mohli jsme být aktivnější? Mohli jsme ekologické téma klimatického kolapsu zvednout dříve? Měli jsme blokovat ulice velkoměst vlastními těly už před lety?

Nejde zde o neplodné obviňování a vyvolávání traumatického pocitu viny, ale o přijetí odpovědnosti za stav současného světa. Studenti začínají odpovědnost přebírat, dokáží totéž jejich učitelé?

Hrát si ve školství nadále na armádní logiku, ve které je vzdělávání definováno vztahem mezi „autoritou zkušeného pana učitele“ a „mladým podřízeným nevzdělaným žákem“, spadá do žánru tragikomického skeče. V něm starší generace, jež úspěšně dovedla naši civilizaci na práh naprosté zkázy, předstupuje za katedru a hodlá nadřazeně kázat mladým.

Klimatická katastrofa tak poněkud drasticky aktualizuje potřebu respektujícího vztahu mezi učitelem a žákem, založeném na akceptaci, empatii, autenticitě a rovnosti. Nehledě na stohy psychologických a neuro-vědeckých výzkumů, které dokazují, že jenom takový respektující vztah může spustit proces smysluplného učení, je evidentní, že hierarchické nastavení vzdělávací soustavy je dnes prostě už chucpe a mělo by být nenávratně zatraceno.

Nutnost radikalizovat respektující vztah vzájemné rovnosti mezi učiteli a žáky se může projevit například v rozšíření působnosti školních parlamentů, v možnosti žáků definovat si okruhy svého učení či ve společném rozhodování učitelů i žáků o fungování a filozofii jejich školy. Pokud dokážeme vnímat mladou generaci jako rovnocenné partnery ve společném úsilí o humanističtější budoucnost, potud máme šanci nějakou smysluplnější budoucnost mít.

Možná, že nás může zachránit vědomí toho, že jak učitelé, tak žáci, tak vlastně celé lidstvo se nacházíme na společně potápějící se kocábce, kde máme všichni strach z budoucnosti. Nejlepší zbraní proti strachu je solidarita. Není nejvyšší čas zahodit relikty minulosti jako fosilní paliva a autoritářské hierarchie a pokusit se společně zasadit o to, aby nějaká budoucnost vůbec byla?

Převzato z Deníku Referendum.

9 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nutnost radikalizovat respektující vztah vzájemné rovnosti mezi učiteli a žáky

Mohl by někdo tuto artikulaci pytlikům přidovysvětlit?
Nějak to ti pytlici nepobrali... A to ani svým vlastním tempem.

Nicka Pytlik řekl(a)...

vzájemné rovnosti mezi učiteli a žáky

Vzájemná rovnost není dost dobře možná, dokud budou učitelé ze zákona povinni vyměňovat žákům bryndáky, kdykoli si ti žáci ublinknou.

Ygrain řekl(a)...

Může mi někdo, prosím, dát tl;dr verzi, čeho mají ty klimatické pátky dosáhnout? Neumím si totiž představit, jak tyto demonstrace vytvářejí politickou páku, a opravdu se nedivím, že to někteří lidé mohou považovat za trapné pozérství. což pak nabízí spoustu možností pro krásnou myšlenkovou trampolínu, jak si zase kopnout do českého školství jako celku.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Je to vylíčeno stejným způsobem, jako když nám Kalous posílal složenky, kolik že jsme prožrali a dlužíme. My, obyčejní lidé nedlužíme této planetě skoro nic, protože:
-my jsme nepřestali vyrábět výrobky, které vydržely celá desetiletí
-my nestěhujeme výrobu do co nejchudších zemí, které se dají lépe devastovat (protože tam nejsou zákony vstřícné pro ekologii jako zde)
-my jsme nenařídili vyndávat ornou půdu z půdního fondu, aby se tam mohly stavět betonové škatule, které po čase zmizí směr Asie nebo Afrika
-my nevozíme jabka z Austrálie nebo Brazílie, kdyžř bychom je mohli mít zde, protože nepodporuje stát místní zemědělce (a za jabka dosaďta další a další komodity, které zde normálně rostou)
-my nestavíme továrny
-my jsme nenachali do Česka dovážet odpad z jiných zemí
-obyčejní občané jak pitomci šetří vodou(aby se kvůli tomu pak zdražovala). šetří elektřinou a podobně, aby se dočkali dalších zdražení
-čeští občané třídí odpady, pěstují na zahrádkách, snaží se chovat ekologicky
-čeští občané si nemohou dovolit zavádět si doma spoustu vymyšlených ekologických vychytávek, protože jen rekuperace vzduchu, nízkoenergetické domy, využívání dešťové vody, či ekologické topení stojí nesmírný peníz, který si běžný občan prostě dovolit nemůže

Hulákat děti i my můžeme. Ti.,co jsou největšími znečišťovateli se nám vysmějí do xichtu a místo podpory ekologie si budou navzájem prodávat své emise a bude to jen další supr byznys.Děti, probuďte se. Klidně demonstrujte. Akorát nečekejte nějaký výsledek.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jedna z možných cest je řádně se zkompetentňovat, zaujmout vysoké řídící pozice ve státní správě a samosprávě a rázně zjednávat nápravu zpočátku alespoň v rámci čr.
Možná by se mohlo začít i tím, že po demonstrantech nebude zůstávat nepořádek neméně stejný, jako zůstává po žácich v učebnách, šatnách a na chodbách škol, kde jsou odpadkové koše nadosah.

Eva Adamová řekl(a)...

Jo, jo, to, že budou ekologičtí aktivisté učitele do něčeho agresivně nutit, určitě narovná údajně špatné vztahy mezi žáky a učiteli na našich školách. To v každém případě.

Jeden boom ekologie na našich školách už proběhl na konci 90. let a vedl k zavedení funkce EVVO koordinátorů. Že bychom nyní zavedli něco jako EVVO mentory, bo to je teď in?

V. řekl(a)...

Probíhají studentské protesty i nyní nebo se čeká, až zase začne v září škola?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jana Karvaiová řekl(a)...

No a zde je vysledek deti:
https://www.novinky.cz/ekonomika/509322-japonsko-po-31-letech-obnovilo-lov-velryb.html

Okomentovat