17.6.19

Radana Večeřová: Škola a... pomalé tempo

Vaše dítě je jako zpomalený film. Doma i ve škole. Při práci je rozvážné. Než se rozhoupe, trvá mu to. Než začne, ostatní už končí. Vás to neskutečně irituje. Co s tím?


Tuhle se ke mně objednali rodiče třeťáčka. "Takže, paní psycholožko", spustil zvučně tatínek, "nevíme už, co máme dělat. Tady Adam je zpomalený, už jsme s rozumy v koncích. Neustále ho musíme doma pobízet, do všeho. Ve škole to samé. Od minulého týdne už je to neúnosné. Nestačí si psát úkoly, než je paní učitelka smaže z tabule. Takže nosí prázdné stránky. Ostatní děti s tím problém nemají, stíhají. Náš Adam sedí, hledí, nic nedělá. No, Adame, řekni, řekni, jak to je....Vidíte, mlčí. Nic neřekne. Neozve se... Já jsem mu třeba radil. Mají teď od září novou paní učitelku. Takovou mladou, hezkou, milou. Říkám, běž za ní o přestávce. Přiznej, že jsi zadání úkolu nestihl napsat. Hlavu ti neutrhne. Uvidí zájem a určitě je s ní domluva. Dá ti zadání domácího úkolu určitě napsat i poté, co ho z tabule smaže. Vždyť už je sama bezradná! Ale co on? Nic. Nejde za ní." "No a já?", vstoupila do plamenného monologu maminka, "já bych se zase zeptala toho kamaráda, co s ním sedí v lavici. To je takový dravec, sportovec, ten to pokaždé stihne. No...no, co na to říkáš Adame? Proč se na ty smazané úkoly nezeptáš Pepy? No? No, a zase mlčí! Vidíte to?"

Viděla jsem to. A taky to, jak se Adam během povídání tak nějak zmenšil. Měla jsem pak možnost mluvit s ním o samotě. Chvíli jsme jen tak mlčeli. Možnost sedět a nic neříkat je pro dnešní děti vůbec vzácnou chvilkou, věděli jste to? Pár dní před návštěvou Adama u mě takhle seděl jeden deváťák a mlčel u mě zhruba minutu. To je fakt dlouhá doba. A pak mě poprosil, jestli v tom může ještě chvíli pokračovat. Je tanečník, hraje na kytaru, chodí na doučování angličtiny. Byl fascinován, že může jen tak sedět, mlčet a nechat myšlenky běžet, kam chce. Ale zpátky k Adamovi. Z toho po chvíli ticha vypadlo, že by měl asi něco říct. Ale, že neví co. Protože mamka s taťkou mají pravdu. Snaží se, radí mu a on není schopný nic z toho udělat. "Víte, paní učitelka je nová. My ji máme teprve od září a já se ještě stydím. Nechci za ní zase jít, že jsem něco nestihl...je mi to líto. No a ten Pepa...víte, to je největší sígr třídy. Kápo, chápete? No, toho kdybych se zeptal, jestli si od něj můžu opsat úkol, tak to mám rozlité do konce školního roku. U něj, u ostatních, všude....No....ale...kdybych se šel zeptat Aničky z první lavice...tak ta by mi úkol asi opsat dala... Ona je fajn. Jo...ta by mi asi s tímhle pomohla." Když se tohle řešení situace dozvěděla maminka, fascinovaně se obrátila na Adama: "a PROČ už jsi to dávno neudělal?!"

No proč. Rodiče jsou pro děti Bohy. Když nabídnou řešení, děti ho s široce otevřenýma očima přijímají. Své nehledají. Můžu vymyslet něco lepšího, než Bůh?

Ale, co když to řešení mých Bohů není úplně ideální? No... přiznejte jim, těm nejposvátnějším na zemi, že se netrefili... A proto bývá pro děti otázka "proč" od nás dospěláků tak komplikovaná. Nemají ji rády. Ale poslušně hledají (občas milosrdnou) odpověď. Sem tam jdou samy proti sobě. Když chybí slova jak Bohům říct, že jejich rada nebyla nic moc. To pak raději mlčí a tuší, že díky tomu přijde hněv. Je to ale snesitelnější, než přiznat Bohům do očí jejich omyl. Nechtějí je znevážit. Občas ale jen děti samy netuší konkrétní důvod svého jednání (víme to za všech okolností i my, dospělí?) a stydí se nám to přiznat. Na otázku je nutné dát přeci odpověď. Když řeknu "nevím", následuje "tak přemýšlej". Každopádně. Místo, aby se zaměřily na hledání řešení dané situace (kde sehnat chybějící úkol z deníčku), házíme je otázkou "proč" mimo tuto aktivitu. Uvažují, proč jsou vlastně tak nemožně pomalé a proč nejsou schopny jednat. Proč jsem makový, když bych měl být slaný? Úkol z tabule jsem nestihl a měl bych jít buď za učitelkou nebo za Pepou. Proč za nimi nejdu? Nechci. Ne, měl bych. Bohové by to tak udělali a já je mám rád. Tak....první volba...druhá? Zadání v háji, hodiny tikají, měl bych se zvednout, měl... A...zvoní. Tak a teď nemám k tomu všemu nachystané věci na další hodinu...Chce se mi na záchod, mám žízeň. Cože to teď máme vůbec za předmět...?

Na děti Adamova typu se pak nezvládnuté situace nabalují jako sněhová koule...problém s jeho pomalostí je umocněn.

Povahu ani tempo rozvážných dětí ̈přitom nezměníme, stejně, jako těch živějších. Dravci potřebují zkrátka více pohybu, kliďasové více času. V běžném fungování občas k zešílení. V obou případech. Rozumím rodičům i učitelům. Také bych chtěla znát tajnou radu, jak tohoto zrychlit a tamtoho zpomalit. Univerzální neexistuje. Ale! V Adamově světě už existuje Anička. A třeba i další možnosti, jen mu dát čas a ještě častěji slovo.

Převzato z blogu autorky na iDNES.cz.

23 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Dá ti zadání domácího úkolu určitě napsat i poté, co ho z tabule smaže.

Autorka by mohla svoje fabulace inovovat v duchu té dnešní překotně měnící se doby. Jakože domácí úkoly se přece už dávno nezadávají. A pokud by i ano, pak jejich vypracování je právně nevymahatelné. Případná zadání se tedy rozhodně nepíší na tabuli, aby pak byla urychleně mazána, ale poskytují v horším přípdě v zastarale tištěné podobě, když už ne v podobě elektronické na webu školy nebo lépe na fejzbůku.
Snad se paní psycholožka s Adámkem nesetká po jeho vyučení kuchařem jako s přítelem svojí dcerky.

Kateřina Karolová řekl(a)...

Víte, Nicko - největší problém dnešní doby vidím v tom, že se veřejně, ovšem pod rouškou anonymity (pardon, ale jméno Nicka Pytlík Vás v očích ostatních už od počátku trochu degraduje) pranýřují lidé, kteří se snaží něco změnit. Kteří to dělají s laskavostí a chutí a dělají to dobře. A pak se jim někdo schovaný za maskou ironikcy vysměje. Připadáte si důležitá? Zajímá Vás, jestli se ostatí zapojí do diskuse, a co řeknou na Váš názor? Nemrzí Vás potom, že se moc kladných reakcí nedočkáte? Jistě, můžete mít jiné postoje a veřejně si za nimi stát. Ale vždycky se to dá podat jinak, nemslíte? Myslím, že české školství, včetně platového ohodnocení je na tom špatně právě kvůli lidem,jako jste Vy. Plivete do vlastních řad, vysmíváte se, ironizujete. Co inovativního jste udělala Vy? Píšete zadání pro žáky na fejzbůček? Nebo propagujete inovativní články o škodlivosti domácích úkolů? Radana je výborná školní psycholožka, která pomohla mnoha dětem i učitelům. V jejích článcích se pozná nejeden kolega ze školství. Zkuste pro příště neurážet, ano?

Unknown řekl(a)...

Nicko, překvapuje mě zášť, s jakou reagujete. Popsala jsem skutečný příběh z naší skutečné školy. Je vám k smíchu? Pracujete ve školství? Jste tedy "jedna z nás"? Zoufale si přejete, aby vás děti i rodiče víc respektovali, přemýšleli nad vzájemnými myšlenkami bez ironického pochechtávání a pak reagujete na pedagogickém webu takto...? Domácí úkoly se dají chápat z mnoha úhlů (chystám o nich i samostatný blog). Paní učitelka z příběhu je dětem jednoduše zadává. Tečka. S rodiči je domluvena, že v pátek a před svátky dětem nechá odpoledne volné, bez úkolů. V běžné dny si děti píšou zadání úkolů samy. Tečka. A to proto, že je tím vede k samostatnosti, zodpovědnosti, pracovitosti, přemýšlení. Tedy všemu, po čem běžný rodič zoufale touží, ale občas neví, jak na to. Úkol je na tabuli tak dlouho, dokud ji paní učitelka nepotřebuje na další práci. Zase tečka a nic, za co by byla nutná kritika učitelky či dětí. Má mou plnou podporu, pokud odmítá úkoly dětem tisknout, psát do bakaláře či na fejzbuk. Vnímavému netřeba dále vysvětlovat proč. Případné výjimky povoleny a nemyslím tím pomalejší děti. Chlapec z příběhu se v tom celém jenom dýl hledal. Měl navíc rodiče dravce, pro které je jeho pomalejší tempo náročné. Nejdůležitější v tom celém však je, že se podařilo najít cestu. Bez ulevování dítěti, či znevažování práce učitelky. A pokud by to podpořilo byť jen jediného dalšího učitele, nebyl pro mě psaní zmařený čas. I za cenu, že pro některé jiné "kolegy" budu k smíchu.

Tlumočník řekl(a)...

Vážené dámy Karolová a Unknown, je smutné, že nechápete ironii pana Blahy. Nikoho neuráží ani nepranýřuje. Bohužel nesledujete události ve školství, jinak byste znaly názory různých "expertů" , kteří popírají důležitost domácích úkolů a tvrdí, že domácí úkoly zadává jen neschopný učitel, jenž neumí látku dostatečně procvičit ve škole. Neznáte ani Tátu parťáka, který si nepřeje, aby jeho dcera byla obtěžována těmito úkoly. Ani názory, že úkol učitel nesmí vymáhat. Další experti požadují modernizaci výuky, zadávání práce přes internet, kdo to nedělá, je beznadějně "out".
Tak přesně tohle chtěl svým příspěvkem říci pan Blaha alias Pytlík.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Není nad Tlumočníky, kteří zvládno překlad z pytlikovštiny do inovátorštiny.
Pytlici tlumočníkům děkují bez ironie, či snad dokonce sarkasmu. Jen by otočili ty aliasy. Pytlici se v občanském životě skrývají pod pseudonymem Luděk Blaha řečený Zahrabaný a Vyhrabaný. To jako že na gymnáziu v Písku.
Pytlici četli už tolik textů, kdy si publikátor dobré praxe, svojí dobré praxe zdůrazňují pyrlici, dovymyslel příběh tak, aby mu pěkně zapadl do jeho představy smysluplného řešení nějakého obecného problému, že už takové texty nestudují nikterak podrobně. A tak ani nevědí ti pytlici, jakou dysfunkcí či nedostatečností zpomalené dítko trpí.
Pytlici jako zavilí herbartovci nic inovativního nevymýšlejí a důsledně se drží dlouhodobě ověřených přístupů a postupů. Nemají to nijak statisticky podloženo, ale zaznamenávají, že nemálo dětských nedeostatečností tak nějak vymizí, když vyjde najevo, že jiné cesty pro dítě není. K tomuto účelu vystavují pytlici cíleně, soustavně a důsledně svoje žáky drobně vyšší zátěži, než je možná v té dnešní překotně měnící se době zvykem. Výsledky jsou více než slušné.
V každém případě pytliky vždy překvapí, jak okázale ke všem lidem vstřícní a včechny lidi chápající alternativní inovavátoři jsou až nezvykle popudliví, pokud vycítí, že by jejich ideje a poslání mohlo být někým nějak zneváženo. Tak snad že méně té žluči by se patřilo.

V. řekl(a)...

důsledně se drží dlouhodobě ověřených přístupů a postupů.

Děkuji za tato slova. Snažím se o totéž. Postupy "moderně" učících kolegů samozřejmě respektuji.
Ale návody teoretiků, kteří stáli za katedrou "dvě či tři minuty" a prezentují své fantasmagorie jako záchranu školství, ty mi už nestojí ani za tu ironii.

Radana Večeřová řekl(a)...

Pane Tlumočníku, jako autorka blogu i komentáře Uncnown mám potřebu reagovat. Smutné je, že lidé z pedagogického prostředí se neumí vyjadřovat srozumitelně. Jinak by se nestalo, že zůstane "vtip" nepochopen... A pokud o mě někdo napíše, že fabuluji, jako urážku to opravdu vnímám. Zároveň mě fascinuje, kde berete tu jistotu, že nesleduji události ve školství, neznám názory expertů z epipi, tátu parťáka a další současné skvosty. Jen proto, že je v článku necituji? Zhodnotíte mě a blahosklonně pohladíte virtuálně po duté hlavě...Nepotřebuji učitelům citovat do svých blogů perly, které se na ně valí ze všech médií. A že by měli a mají a dost nedělají. Nepotřebuji je srážet svými moudry na kolena, pídit se, zda znají novely vyhlášek či se jim posmívat, že stále propagují úctu a respekt (i když je táta parťák v přesile a měli by to vzdát). Nechci, aby se cítili ještě více nemožní. Chci je podpořit. Že většinou dělají dost a málokdo to ocení. A popisuji to na příbězích, které se na naší škole, v mé praxi, skutečně staly. Upřímně, očekávala jsem na své články nepochopení ze strany veřejnosti. Posměch, ironii a tak, chápete. Ale že přijde taková soda od "kolegů"..."parťáků"? Já bych slovem "smutné" označila spíš toto... :-(

Nicka Pytlik řekl(a)...

pokud o mě někdo napíše, že fabuluji, jako urážku to opravdu vnímám

Kdo už jiný, než psychologové by měli vědět, že pocit urážky je odrazem stavu mysli uraženého.
A psychologové by tedy rozhodně neměli pytlikům přikládat větší váhu, než než mají s ohledem na jejich vzdělání, pedagogickou způsobilost, platovou třídu a stupeň.

Eva Adamová řekl(a)...

"Škola a .... pomalé tempo."

Učím téměř 35 let. Žáci s pomalým tempem tu byli vždycky, jenže to, co se dříve považovalo za pomalé tempo (např. když žák stihl při písemce pravidelně čtyři příklady z pěti) je dnes normál. Za posledních cca deset let roste počet žáků, kteří jsou schopni udělat sotva 10 % požadované práce, téměř geometrickou řadou. A neustálé omlouvání a úlevy jim poskytnuté jejich situaci bohužel ještě zhoršují, protože se jedná mnohdy o žáky vcelku inteligentní, kteří se naučí posykytnutých úlev velmi rychle (kupodivu) zneužívat. Koneckonců, proč bych nemohl dělat pomalu, když mi učitelka k vypracování kontrolní práce dá trojnásobek času, co ostatním.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

neznám názory expertů z epipi, tátu parťáka a další současné skvosty.

Znáte-li skvosty, musíte znát Pytlíky. Chtěl jsme napsat už dávno, ale to víte... učitel s pomalejším tempem...

Nicka Pytlik řekl(a)...

Postupy "moderně" učících kolegů samozřejmě respektuji.

O obousměrném respektu však nejspíš nelze hovořit.
To je jako s tím pojídáním poživatin. Nebo požíváním pojídatin? Kdo ví...
Masožrouti se naperou prejtem až k prasknutí a celý svět je jim ukraden.
To mrkvochrousti mají neustále potřebu na ty svoje karoteny obracet kohokoli na dohled i doslech. A možná i dostřel. A kdo jim odolá, toho zatratí a na věky věkův odsoudí k požírání celerových placek se špenátem a šťávou z červené řepy dnem i nocí.
Pytlici ovšem cítí potřebu připodotknout, že se živí prakticky už jen pampeliškami a jetelem.

Znáte-li skvosty, musíte znát Pytlíky.

Bez znalosti skvostných pytliků se to prostě neobejde. Jak to ti pytlici dělají?
A tak už jen tu letitou historku. Když byli tenkrát pytlici na žádost zaměstnavatele u psychologů, časem to dotáhli až k psychiatrům, sdělili pytlikům ti psychologové, že mají o sobě poměrně vysoké mínění. Ale co mají dělat, ptali se pytlici psychologů, když jsou fakt dobří?

krtek řekl(a)...

Asi si to celé budu muset přečíst znovu. A znovu, A znovu. A znovu. Jde o nepochopení, nevhodné zobecnění, rozdíl mezi základní a střední školou? Teď jsem dopsal čtvrtletky z matematiky a mnozí žáci odevzdávali čtvrt hodiny předem, přitom v jejich práci je obrovské nepochopení. Několik hodin trénujeme jeden typ příkladů, který dám do písemky, a nic. Jejich rodiče mají výuční list, někteří maturitu, ratolesti nepochopí zadání, říkají, že mi nerozumí, ale při výkladu klidně vytáhnou mobil a něco si do něj zapíšou. Říká se tomu multitasking, ale vlastně ničemu nerozumí. Pak se snaží dohnat doučováním, kde jim, často stejnými slovy, někdo vysvětlí to samé, co já. Dá se vůbec v dnešní době učit hromadně? Začínám přicházet na páně Pytlíkova slova - zrušit povinnou školní docházku. Jenže co s těmi, co nemají rodiče, co by jim zaplatili domácího učitele?
A jak v diskusi rozlišit Chvojky a Táty parťáky od Unknown a Kateřiny Koralové? Jak těm, co to myslí upřímně, předat zkušenost s Pytlíkem, který nařčen z pytlíkování změnil pravé jméno na Pytlíka Bláhu, aby nařčen z bezvýznamné nicky upravil jméno, aby vyhovovalo Koniášům českého školství? A co poste.restante, který stále bojuje s větrnými mlýny na České škole a neutekl na pedagogicke,info?

Nicka Pytlik řekl(a)...

nařčen z pytlíkování

A úplně nejhorší je, když pytlici o sobě mluví v třetí osobě množného čísla. To je ale vážně na palici. Pytlikům se to už začalo promítat i do běžného občanského života. Než něco vyřknou, musejí se pytlici překládat do první osoby čísla jednotného. Jestli to takhle půjde dál, skončí nejspíš ti pytlici už zase u odborného lékaře. To je ta čistě pytlická oběť na oltáři zdejší vzdělanosti.
Vinetů to neměl ale vůbec jednoduché...

poste.restante řekl(a)...

A co poste.restante, který stále bojuje s větrnými mlýny na České škole a neutekl na pedagogicke,info?

Poste.restante s větrnými mlýny i malými komáry na www.ceskaskola.cz sice bojuje, ale s blížícími se prázdninami svou frekvenci napsaných (a občas i smazaných příspěvků) snížil.
Na pedagogicke.info nejen že neutekl, ale spíše se sem chodí rekreovat.
Slovy Karla IV. (Brodského): "Zde opět volně dýši."

poste.restante řekl(a)...

Dámy Karolová, Večeřová a Unknown.
Jakožto plánovaný mluvčí kolegy Pytlíka, jen co bude zvolen na hrad, musím uvést situaci, která zde vznikla do správného rámce. Nejlépe tak, abych tomu sám rozuměl.

Usuzuji z Vašich textů, že nepatříte mezi pravidelné čtenářky tohoto webu.
Jinak byste znaly nejen osobnost kolegy Blahy vulgo Brouka, Bilba, Nica, Nicky Pytlíka, ale také jeho břitký a svérázný, často sebeironizující humor, který byl vždy ozdobou webu Česká škola. Jeho komentáře byly mnohdy více podstatné a smysluplné, nežli text celého článku nad nimi. Tak tomu bylo až do doby změny redaktora webu, a nástupu cenzorských praktik redaktora Komárka, což posléze vedlo k exodu mnoha přispívajících na tento web.
Zde čteme, komentujeme a často vášnivě diskutujeme bez jakýchkoliv omezení, vázáni pouze základní slušností a etikou.

Nejspíše kvůli tomu, že jste zde nové, jste také špatně pochopily komentář kolegy Pytlíka.
Rozhodně nejde z jeho strany o urážky, natožpak zášť. Buďte si jisté, že pokud byste si takový komentář zasloužily, dostaly byste ho.

Jak jste správně naznačily, jsme v posledních letech přesyceni knížecími radami všemožných "expertů", odborníků a "auditorů". Obzvláště mezi psychology se před časem urodilo spousta těch, kteří "přesně" vědí, co všechno dělají učitelé špatně a jak moc dětem škodí. Podle některých dokonce i úmyslně.

Jsem rád, že Vás zjevně mohu počítat mezi ty, kteří (které) hledají skutečně způsoby, jak pomoci učitelům a především dětem.

P.S.: Doporučuji k přečtení některé komentáře kolegy Pytlíka. Obzvláště před rokem 2017 na České škole. Možná pak lépe pochopíte jeho styl uvažování i vyjadřování.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Doporučuji k přečtení některé komentáře kolegy Pytlíka...
Možná pak lépe pochopíte jeho styl uvažování i vyjadřování.


Pytlici si to nejspíš přečtou. Poslední dobou si začínají přestávat rozumět.

poste.restante řekl(a)...

To mne, když posedne splín, tak hodím do googlu: Pytlík a site:www.ceskaskola.cz.

Nevěřil byste, jak to občas pomáhá. :-)

Ivo Mádr řekl(a)...

Chudák "Adam". Co z něj bude v budoucnosti? Za pár let. Doufám, že nebude řidičem MHD. Mastná tyč jezdí vcelku na čas. Snad si najde v budoucnu nějaké klidné místo. Všude je však nesmírný tlak na rychlost a splnění úkolu. Což takhle Adama poslat k odborníkům psychiatrům. Možná je tam nějaká objektivní příčina.

Ivo Mádr řekl(a)...

Jinak, "Pytlíci" jsou všeobecně ceněný druh. "Nicka", z jejich středu, je navíc velmi chráněný exemplář. V rámci environmentálního přístupu se k němu všichni chováme slušně a respektujeme jeho názory. Občas do něho zajede nějaký potřeštěný novodobý aktivista, který chce změnit svět. Ale i takoví jedinci žijí mezi námi. Tento můj názor se v žádném případě netýká zde přítomných komentářů.

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Pytlikové jsou kořením každého diskusního webu a dobrý správce si je hýčká - ne tak myšlenkově impotentní cenzor. Soudím, že knižní podoba jejich špílců by se stala v rámci pedagogické literatury v knihkupectvích trhákem.

V. řekl(a)...

nevěřili byste, jak to občas pomáhá
Veřili

Nicka Pytlik řekl(a)...

knižní podoba jejich špílců

Jakože brožované ksichtíky? Viz slovník cizích slov:
'špílec' - hercův vlastní mimický doplněk textu.
Podle odborníků na vzdělání a inovativních alternativců nemálo mastodontích učitelů poměrně zdařile hraje, že zkompetentňování dětí a mládeže pro příští tisíciletí rozumějí. A někteří jsou prý v tomto ohledu i zdatnými komiky. To by šlo.
Ostatně, pytlici mají jako prvotinu do tisku připraveno svoje životní dílo
Rukověť začínajícího učitele. Ale doposud se žádný vydavatel neozval. Snad jestli se o tom neví, či co? Nad to mají pytlici celý archiv podkladů a inspirací pro svoji neméně životní druhotinu, to jest Velkou knihu o lidské malosti.
V každém případě pytlici trnou trošku, aby některého z jejich adoracentů nenapadlo opřít se do pobouřených dam slovy: 'Na pytliky nám nesahejte!!!'

Vladimír Stanzel řekl(a)...

V žákovském slangu dříve špílec znamenal vtip, průpovídku - viz Vladimír Škutina: Máš na hlavě zahrádku, řekli moji rozkošní spolužáci. Ovšem fanynky by určitě uvítaly i obrazovou přílohu, když už si třeba na pravého pytlika sáhnout nemohou ;-)

Okomentovat