12.6.19

Martin Macháček: Co by mělo být základem základního vzdělávání

Příspěvek k připravované revizi Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

1. Současný stav

Cituji z několika nedávno vydaných pracovních sešitů a učebnic pro základní školu, podle kterých se skutečně učí:

“Rozhodni o správnosti tvrzení, zakroužkuj svou volbu a z písmen sestav tajenku:

• Alkeny obsahují ve svých molekulách dvojnou vazbu.
• Propan patří mezi alkeny. ...


Roztřiď následující látky na alkany, alkeny a alkyny: ...”
(Pracovní sešit pro 9. ročník ZŠ)

“Najdi chyby a oprav je: Ve 2. polovině 15. století vládla v Anglii dynastie Plantagenetů. Král Jindřich VIII. byl ženatý se španělskou princeznou, ale jelikož s ní měl jen syna, chtěl se s ní nechat rozvést. ...” (Pracovní sešit pro 7. ročník ZŠ)

“Do jednotlivých rámečků zapiš, který zástupce stejnokřídlých je popisován:

• Nejhlučnější hmyz, který dokáže vyluzovat zvuky o frekvenci až 120 decibelů, což odpovídá např. startujícímu letadlu.

• Larvy tohoto hmyzu se při sání rostlinných šťáv obalují chomáčkem pěny na ochranu proti vysychání a predátorům. ...”
(Pracovní sešit pro 6. ročník ZŠ)

“Publius Vergilius Maro (70-19 př. n. l.). Římský básník, je autorem díla Bucolica, idyla z venkovského pastýřského prostředí. V pozdější tvorbě se věnuje tématům podporujícím sebevědomí římského národa.” (Učebnice literatury pro 7. ročník ZŠ)

“Které ze slov přeneslo svůj význam metonymicky? a) oko, b) ručička, c) segedín.

Metafora je přenášení slovního významu na základě a) vnitřní souvislosti, b) vnější podobnosti, c) vnější podobnosti nebo vnitřní souvislosti”
(Pracovní sešit pro 8. ročník ZŠ)

***
Ne, nevybíral jsem extrémně křiklavé případy. Náhodně jsem otevřel různé učebnice a pracovní sešity a některé hrůzy, které jsou pro naši dnešní výuku na základních školách typické, jsem vyfotil a pak doslova přepsal sem. Bylo jich dost prakticky na každé stránce.

Odkud se k těm hrůzám došlo? V 70. letech minulého století ministerstvo školství schválilo “novou koncepci vzdělávání”, jejíž podstatou bylo, aby se na základních školách učilo “vědecké”, fakticky vysokoškolské učivo. Nejméně jedna generace pedagogů se tímto způsobem opravdu učila a získala představu, že tak se prostě učí. A na rozdíl od tehdejšího totalitního režimu ten demokratický už neměl takovou donucovací sílu, aby je a jejich žáky a nástupce “přeškolil” zpět k něčemu rozumnějšímu.

Takže devítileté dítě musí při zkoušení ve 3. třídě odříkávat nazpaměť vědeckou definici podstatného jména, místo aby se naučilo – pro praktické použití např. při výuce cizích jazyků - podstatná jména rozeznávat na příkladech, pokusem a omylem, jako se děti mimo školu přirozeně učí všechno ostatní.

2. Co je v základním vzdělávání zbytečné

To, jak je člověk vzdělaný, rozhodovalo o kvalitě jeho života i o jeho společenském postavení vždycky a dnes to platí ještě víc než v minulosti. Ale vzdělání, které o tom rozhoduje, není samozřejmě to, které “dávají” výše uvedené nesmyslné učebnice.

Kdy žil Jindřich VIII. Plantagenet nebo co je metonymie, se samozřejmě člověk může naučit na vyšší úrovni škol podle svého zaměření a pak povolání, může se to dokonce naučit i v dětství, má-li o to vlastní zájem, a samozřejmě škola by ho v tom měla podle možností podporovat (díky internetu to je daleko jednodušší než dřív), ale je nesmyslným marněním vzácného času, když se takové “velké vědě” při výuce všech dětí věnuje základní škola.

Kritérium je jednoduché. Ví většina vysokoškolsky vzdělaných lidí (ne specialistů v oboru), co je to metonymie? Kdy žil a co napsal Publius Vergilius Maro? Jakou vazbu obsahují ve svých molekulách alkeny? Když ne, pak to určitě není vědomost důležitá pro běžný život. Jestli jste se to někdy učili, pak jste to rychle zapomněli, jestli neučili, nevadí, nikdy jste to nepotřebovali. A kdybyste to náhodou opravdu potřebovali, dnes to dokážete zjistit během pár minut.

3. Co je v základním vzdělávání nezbytné

Naopak existuje řada kompetencí (tj. dovedností, vědomostí, návyků, postojů a schopností), které každý svéprávný člověk musí do své dospělosti získat, má-li žít slušný život a nemá-li se dostat do problémů.

Které to jsou? Kritériem, jakýmsi “testem proporcionality”, jak říkají právníci, je opět to, s čím se v životě setkáme, co nám v životě opravdu pomůže, co je pro většinu lidí „obvyklé a užitečné“.

Níže v odst. 4 jsem se pokusil ty hlavní kompetence sepsat, některé věci jsou asi nesporné, o jiných se dá diskutovat, na něco jsem zapomněl. Podstatné je, abychom nesporně důležité věci do základního vzdělávání zařadili, ty nesporně nesmyslné z něj vyřadili a o těch hraničních začali diskutovat.

Soupis, který uvádím níže, by se dal označit jako jádro základního vzdělání: to znamená, že by ho měl ovládnout každý absolvent základní školy – i každý “čtyřkař”. Jádro neobsahuje žádnou speciální profesní přípravu ani přípravu pro další studium, je to jen nezbytná podmínka slušného života v dospělosti.

Ale samozřejmě škola musí každému žákovi nabízet víc.

Například v matematice by každý žák měl na konci základní školy ovládat základní početní úkony (s malými čísly zpaměti, s většími na kalkulačce) a měl by umět “matematizovat jednoduché reálné situace”, tj. například “benzin stál 1200 Kč, jeli jsme čtyři, kolik dá každý?” nebo “v kolik musíme vyjet, když pojedeme 300 km a máme tam být ve dvě odpoledne?”.

Většina žáků by navíc měla umět prakticky používat přímou a nepřímou úměrnost a procenta.

A podle okolností aspoň desetina by měla ovládat i základy algebry a používat sinus a kosinus, protože to budou potřebovat při dalším vzdělávání a v práci.

Stejně tak musí škola “nabízet víc”, nebo spíš vést žáky k takovému “víc” i v hudbě, v jazycích, ve sportu, v přírodních vědách apod. Ale to jádro musí být nepodkročitelné minimum pro každého.

Kromě dovedností a vědomostí, jejichž příklady jsem uvedl, jsou pro kvalitní život ve společnosti nutné i jiné kompetence, především návyk slušného chování nebo rozumné hygieny, záporný postoj k nepoctivosti nebo k násilí, osobnostní vlastnosti jako např. odvaha nebo podnikavost, schopnost soucitu, schopnost prožitku uměleckého díla apod. Základní škola musí daleko víc než dnes tyto kompetence žákům vštěpovat, žáky skutečně vychovávat. Porovnáme-li, kolik času a úsilí je při dnešní výuce věnováno na jedné straně biflování rádoby “vědeckých” vědomostí a na druhé straně výchově k poctivosti nebo ke zdravému životnímu stylu bez opíjení se a bez kouření, dojdeme k velmi smutnému výsledku. Tento nepoměr je nutno co nejdřív změnit.

4. První nástřel jádra základního vzdělávání

a) Čtení i poslech jednoduchého textu s porozuměním; tím „jednoduchým textem“ rozumím to, co i jen velmi málo vzdělaný člověk čte nebo potřebuje číst: nápisy, důležitá upozornění, skoro všechny texty, s kterými se setkáme na ulici, jednoduché návody, jednoduché novinové články, jednoduchou uměleckou literaturu (pohádky, dětská literatura), běžné (např. rodinné) e-maily apod.

b) Srozumitelný mluvený projev, přijatelné vystupování (včetně neverbální komunikace).

c) Psaní jednoduchého textu srozumitelným a gramaticky i pravopisně přijatelným způsobem (třeba ne stoprocentně správně, ale nepsat jako negramotný primitiv), zejména v běžných situacích (vlastní zápisky, e-maily, texty na internetu, vzkazy a upozornění pro jiné apod.).

d) Jednoduché každodenní počítání: sčítání a odčítání zpaměti aspoň do 20, malá násobilka, jednoduché dělení. Práce s kalkulačkou (jen sčítání, odčítání, násobení, dělení). Matematizace jednoduchých situací (např. vyúčtování nákupu, rozúčtování společných nákladů - i za použití kalkulačky, ale musí vědět, co do ní naťukat.)

e) Základní domluva v angličtině (angličtina musí být vždy prvním cizím jazykem): aktivně i pasivně používat aspoň 500 nejčastějších slov, k tomu nezbytnou gramatiku (množné číslo, časování aspoň v přítomném čase). Umět se domluvit, i když nemluvím gramaticky správně.

f) Poznat běžné rostliny a živočichy (pampeliška, dub, koza, jelen, slon atd.), vědět, co potřebují k životu, kde se s nimi setkáme, případně k čemu je využíváme, na úrovni „co je obvyklé a užitečné“. Umět aspoň minimálně pečovat o pokojové rostliny, o květiny a zeleninu na zahrádce, o domácí zvířata.

g) Znát lidské tělo, vědět, co mu nejvíc škodí a získat návyk vyhýbat se škodlivým nebo riskantním činnostem, získat základní hygienické návyky, vědět, kdy jít k doktorovi a kdy to ještě není třeba, umět ošetřit jednoduché úrazy a léčit jednoduchá onemocnění, umět ošetřovat nemocného, zejména dítě, vědět, kdy a jak používat běžně dostupné léky (aspirin apod.).

h) Seznámit se s praktickými důsledky užívání návykových látek a jiných závislostí, od kouření a alkoholu přes tvrdé drogy až ke gamblerství (ne „přednáškou od tabule“, ale drsnými filmy a příběhy); mít k nim záporný postoj a naučit se je v praxi tvrdě odmítat.

i) Základní dovednosti a návyky potřebné při péči o dítě (i pro kluky).

j) Základní dovednosti a návyky potřebné v domácnosti (i pro kluky): základy vaření, uklízení, uspořádání bytu, oblékání, kosmetika apod.

k) Základní dovednosti a návyky potřebné při sociální komunikaci v rodině i ve společnosti: zdvořilost, slušnost, poctivost, přiměřená asertivnost, vztahy mezi pohlavími, základy sexuální výchovy, prevence i řešení konfliktů mezi lidmi, zejména blízkými.

l) Základní dovednosti fyzikální: především měření délky, času, objemu (např. při vaření), teploty, hmotnosti, vztah mezi rychlostí, vzdáleností a časem („jedu stovkou, kolik ujedu za dvě hodiny?“), jednoduché převody jednotek (2000 m = 2 km), prakticky použitelná představa o tom, co je napětí, proud, výkon, práce, páka, elektrický obvod, vyznat se v jízdním řádu apod. (Nejde tady o žádné „vzorečky“, např. představa o páce je kvalitativní, něco jako má každý manuálně pracující člověk; u napětí umět rozlišit napětí baterie, které nám neublíží, od nebezpečného napětí 230 V a velmi nebezpečného vysokého napětí. Jde o základy technické fyziky, které musí znát – a určitě zná – každý řemeslník nebo dělník.)

m) Základní dovednosti chemické: rozeznávat běžné chemické látky (benzín, líh, měď apod.), umět pracovat s látkami běžně používanými v domácnosti (např. ředění roztoků), dodržovat základní pravidla bezpečnosti (benzín a ředidla hoří, louh na čištění odpadu mě může poleptat).

n) Základní dovednosti technické: umět řezat, vrtat, šroubovat apod., postavit jednoduchý výrobek nebo stavbu ze dřeva, z cihel nebo z betonu, nebát se pustit se do práce a potřebnou věc vyrobit, ovládat základní zásady bezpečnosti práce. (Každý by měl ovládat základy manuální zručnosti; pro některé žáky to bude jedna z mála příležitostí vyniknout nad ostatní. Vidím okolo sebe lidi, kteří sotva prolezli základní školou nebo učňákem, ale jsou skvělí technici, dokážou si poradit se spoustou praktických technických problémů. Kromě toho se žáci na takových dílenských pracích učí pečlivosti, která je potřeba při úplně každé práci.)

o) Základy práva, které potřebuje každý: práva občanského (smlouvy, na co si dát pozor před podpisem, vlastnictví, nájem apod.), rodinného, pracovního, poznat základní trestné činy a přestupky, získat představu, co za ně hrozí. Mít představu, jak se domoci svého práva, a umět rozhodnout, kdy si musím nechat poradit od odborníka. Získat hodnotový postoj „nebát se a nekrást“.

p) Základy praktické ekonomiky: jak hospodařit v rodině, kolik stojí základní životní potřeby, jaké jsou typické výdělky, kdy a za jakých podmínek je rozumné si půjčit a kdy ne, rizika, kterým se musí vyhnout (hazard, jednání s neznámými nevěrohodnými lidmi apod.), základy jednoduchého podnikání (co dělat, když chci být kadeřnicí nebo instalatérem).

q) Základní dovednosti zeměpisné: znát okolí své obce nebo ulice, znát významná města, řeky, pohoří, státy apod. naší země, Evropy a světa („co je obvyklé a užitečné“), mít představu o tom, jak dnes vypadá skutečný život lidí v různých oblastech světa. Umět si zorganizovat cestu autobusem, vlakem, autem, vyznat se v jednoduché mapě (na mobilu i na papíře), nebát se světa a cestování, přistupovat k cizincům stejně jako k našim lidem.

r) Základní vědomosti historické („co je obvyklé a užitečné“), zejména z historie nedávné a aktuální; mít představu, jak dřív (před 20, 50, 100 lety) lidé žili, čemu se musíme určitě vyhnout (válce, nenávisti, holokaustu), co k těmto hrůzám může vést.

s) Setkat s uměleckými díly z různých oborů (slovesnými, výtvarnými, hudebními) a učit se jejich prožitku tak, aby se s takovými díly rádi setkávali i v dalším životě. Umět aspoň trochu zpívat a kreslit.

t) Naučit se přiměřeně sportovat, např. hrát fotbal, a získat návyk tělesného pohybu.

u) Získat základní povědomí o veřejné správě: o co se starají obce, kraje a stát, kdy a jak se každý občan může stát účastníkem správního řízení (dopravní nebo jiné přestupky, stavební řízení apod.) a co to pro něj znamená (každý občas udělá přestupek, každý musí vědět, co pak); základní povědomí o ústavním systému (parlament, vláda, prezident, jak vznikají zákony, jak se volí, co znamená „právní stát“, jaká základní práva má každý občan). Omezení daná zákony nevnímat negativně, ale jako vlastní ochranu (kdyby nebylo stavebního řízení, mohl by mi někdo za domem postavit hlučnou pilu nebo smradlavou chemičku; kdyby nebyly nebo se nedodržovaly dopravní předpisy, mohl by mě někdo srazit).

v) Získat základní informatickou gramotnost (práce s počítačem a s mobilem).

w) Naučit se rozlišovat mezi důvěryhodnými a nedůvěryhodnými informacemi, lidmi, médii (nenaletět „šmejdům“, nenechat se zblbnout reklamou, kriticky hodnotit všechny informace).

5. Závěr

Určitě jsem tady nenapsal všechno, ale smysl je snad jasný.

Nakonec bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že celým jádrem musí v daleko větší míře než dnes pronikat mravní, hodnotová výchova: krást se nemá, podvádět se nemá, ubližovat jiným se nemá, musíme si pomáhat, mít soucit se slabšími, ubližování se nejen neúčastnit, ale ani ho neschvalovat apod. Taková výchova k hodnotám se samozřejmě nedá „zkoušet u tabule“, ale ve škole musí být přítomna každý den, každou hodinu – např. i ve formě vypravování a hodnocení různých „příběhů ze života“.

Převzato z autorova blogu na Aktuálně.cz.

17 komentářů:

krtek řekl(a)...

Znamená to tedy, že kromě základu se už nic učit nebude? A kdo nedosáhne na základ, tak co? Z matematiky nejsou pro všechny potřeba poměr, zlomky, trojčlenka, procenta?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Čtení i poslech jednoduchého textu s porozuměním; tím „jednoduchým textem“ rozumím to, co i jen velmi málo vzdělaný člověk čte nebo potřebuje číst: nápisy, důležitá upozornění, skoro všechny texty, s kterými se setkáme na ulici, jednoduché návody, jednoduché novinové články, jednoduchou uměleckou literaturu (pohádky, dětská literatura), běžné (např. rodinné) e-maily apod.

Vždy jsem byl pro mnohá zjednodušení, např. pro nedávno zmiňované přesuny učiva mluvnice na SŠ, ale toto je základ tak pro školu pomocnou. Děkuji nechci.

Eva Adamová řekl(a)...

"Odkud se k těm hrůzám došlo? V 70. letech minulého století ministerstvo školství schválilo “novou koncepci vzdělávání”, jejíž podstatou bylo, aby se na základních školách učilo “vědecké”, fakticky vysokoškolské učivo."

Nesouhlasím, základ těchto hrůz rozhodně není ve výše zmiňované koncepci, která dle autora vedla k vědeckému způsobu výuky.

Porovnám-li učebnice do fyziky pro ZŠ z 60. let, tedy ty podle kterých jsem se učila já, s těmi, které vznikly na začátku 80. let minulého století, zjistím, že v těch z 80. let je výklad podán jednodušeji a učivo je vysvětleno názorněji. Některé náročnější učivo bylo dokonce vynecháno. A dnešní učebnice, které z těchto osmdesátkových stále vycházejí, patří na trhu s učebnicemi stále k tomu lepšímu. Problém nastal v letech 90. a později. Začaly vycházet učebnice, které se snaží učivo fyziky pojímat rádoby zábavně, což by ani tak nevadilo, kdyby v nich nechybělo ke každému jevu jasné a názorné vysvětlení základního pricipu. Roztrhl se pytel s pracovními sešity, které ne zrovna za levný peníz suplují běžný sešit, jenže některé učebnice jsou koncipovány tak, že se bez PS neobejdete.

A i problém s pracovními sešity do ostatních předmětů, ve kterých se opravdu objevují velmi náročné úkoly, souvisí s tím, že se autoři snaží o co největší zábavnost bohužel na úkor základního učiva, jenže tento jev nemá s reformou ze 70. let zhola nic společného.

Pro mne největším šokem jsou učebnice Fraus do zeměpisu, kde se nepostupuje od konkrétního k obecnému, ale naopak, což je pro děti na základce z didaktického hlediska nepřijatelné, učebnice do dějepisu (tuším od nakladatelství Fragment), které jsou skutečně téměř vysokoškolské a naprosto nepřehledné, a učebnice "Hejného" pro druhý stupeň do matematiky, které už s Hejného metodou nemají zhola nic společného a nemají bohužel nic společného ani s klasickou výukou druhostupňové matematiky.

Zkušený kantor si s výběrem učebnic v tom dnešním maglajzu poradí, ale lituji mladé učitele, kteří v podstatě neví, čeho se mají držet, jestli neurčitě formulovaných RVP nebo zpatlaných ŠVP či snad, sice MŠMT schválených, ale didakticky nevhodně zpracovaných učebnic a PS.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Já s tím souhlasím. myslím, že autor píše o nepodkročitelném minimu. Ti,co by zvládali víc se samozřejmě musí naučit více.
To by představovalo cca třístupňové diferenciované učivo, kdy by žáci mohli jednoduše pracovat s tím,co je pro ně v tu dobu vhodné. Dosáhl jsem minima - fajn jdu do druhého stupně. Zvládám, výborně, Nezvládám, zůstávám v prvním stupni a naučím se pořádně aspoň to.
Jestliže si vážení uvědomíte, že vám do školy chodí děti od IQ 70 do 130, tedy rozpětí 60!!!! bodů, je krávovina chtít po všech to stejné.70 - 85 je těžký podprůměr. Má smysl těm dětem blbnout hlavy výpočtem napětí nebo rovnicí přeměny na oxid, když jim více prospěje právě ta práce se šroubovákem a pilkou? Na druhou stranu, jsou tu ti od 120 výše, které to zvládají levou zadní a ty musím rozhodně krmit něčím dalším a náročnějším. Když to jde v hejného matice, musí to jít ve všech předmětech. Jo jasně, znamenalo by to pro vás promyšlenější přípravy. Ale my,co celý pracovní život učíme v malotřídkách víme, že to jde a naučíte se to docela rychle.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Základem jakéhokoli vzdělávání jsou pracovní návyky a struktury myšlení.

V tomto světle pohledu je práce se šroubovákem a pilkou prospěšná pro všechny bez ohledu na jejich předpoklady. A čím vyšší íkvé, tím spíše. Jakože nastavení zrcadla a tak nějak podobně. Pytlici by přidali ještě kladivo a kleště.

Eva Adamová řekl(a)...

"Když to jde v hejného matice, musí to jít ve všech předmětech."

A ono to v té Hejného matematice opravdu jde? Na prvním stupni možná, snad, ovšem s tím, že slabší děti se ponechávají svému osudu a tudíž přicházejí na druhý stupeň bez základních početních dovedností a na výstupu z druhého stupně neumí ani to nejzákladnější. Učebnice Hejného pro druhý stupeň jsou mizerné a od propracovanosti Hejného učebnic pro první stupeň na hony vzdálené.

"Má smysl těm dětem blbnout hlavy výpočtem napětí nebo rovnicí přeměny na oxid,..."

No samozřejmě, že nemá, ale institut propadnutí jsme v tomto státě v podstatě zrušili, přesun do praktických škol v krajních případech jsme také zrušili a nenahradili alternativou speciálních tříd na běžných školách, děti LMP necháváme ve třídách mnohdy bez asistentů, kteří, když to vezmeme kolem a kolem, jsou jim bohužel většinou platní jako mrtvému kabát.

A jen tak na okraj, učebnice s diferencovaným učivem se už začínají např. pro prvostupňovou matematiku objevovat, jenže vysvětlit některým kantorkám, že ne všechny děti musí mít spočítáno všechno, že některé děti na poslední dva příklady prostě nemají, je nadlidský úkol. Prostě pracovní sešit musí mít děcko vyplněný odshora až dolů, a když nemá, tak to dodělává po vyučování. Taková Hejného matematika naruby. Někdy se ani nedivím, že ředitelé prvostupňové kantorky do Hejného matematiky tlačí. Jenže ona ta opěvovaná Hejného matematika je v rukou učitelky bez matematického myšlení horší než atomová zbraň.

poste.restante řekl(a)...

ale institut propadnutí jsme v tomto státě v podstatě zrušili, přesun do praktických škol v krajních případech jsme také zrušili
O to právě jde.
Nějaký pitomec přišel s ideou, že dítě traumatizuje, když propadne a musí opakovat ročník.
Ale už nedokázal domyslet, že když nezvládne základní učivo na požadované úrovni, traumatizuje ho to v podstatě na celý život. Nezvládne totiž učivo navazující.

Nicka Pytlik řekl(a)...

dítě traumatizuje, když propadne

V dnešní době dítě traumatizuje i jednička bez diplomu a medaile.
Není naplněn jeho oprávný nárok na úspěch, totiž.

Jana Karvaiová řekl(a)...

My mame volitelneho hejneho na druhem stupni a diferenciace opravdu jde. Proto jsem to i psala. Ja nejsem jako ti expertni teoretici, co pisou jen domenky.
A je pravda, ze vse stoji na ucitelich. Na tech, co sice tvrdi jak jsou kvalifikovani, ale meli by si udelat opacko z obecne psychologie. Protoze kvalifikovany ucitel vi, ze rozumove schopnosti zaku jsou v obrovskem rozsahu od sebe a nelze do vsech dostat vse. Protoze tomu proste brani ta priroda. A dobry ucitel hlavne musi poznat, komu pan buh nenadelil a kdo je jenom flink. Na flinka si doslapnout, tomu druhemu dat ten zaklad. Uz jsem to psala vyse- je to o priprave na hodinu, praci s kolektivem. Kdyz pracujete diferencovane, deti to i vnitrne motivuje. Copak jste si nikdy nevsimli, jak jsou ti hranicni deti uz doslova ubite a ztracene a dopredu vsechno vzdavaji? Kdyz mi rikaji v hodinach ree- a proc se mam ucit, kdyz stejne zase dostanu kuli?! V mych hodinach makaji po cely cas. Na tom, co jsou schopni pojmout a treba se i zlepsit. Pochopily to i me kolegyne, ne vsechny, tri roky to trvalo, nez jsem je presvedcila. Vcera mi jedna prinesla s radosti ukazat ctvrtletku LMP zaka ( inkludovany v bezne skole), ze dostal trojku. No neni to super?

Eva Adamová řekl(a)...

Paní Karvaiová, chápu Váš pohled speciálního pedagoga na nezvládání učiva hraničními a LMP žáky. Jenže situace v našem školství jaxi taxi postupně dospěla tak daleko, že na maturitní obory nastupuje 80 % žáků. Mezi těmi 80 % se bohužel ocitají i ti žáci, kteří opouštějí 9. ročník se samými čtverkami, a dokonce i žáci, kteří se ocitali v průběhu školní docházky opakovaně na hranici propadnutí. A když na maturitní obor nenastoupí hned, tak na nástavby berou i žáky s neukočeným základním vzděláním z důvodu propadnutí. Takže takovému matikáři na druhém stupni v podstatě nezbývá nic jiného než diferencovaný přístup k žákům odpískat. Chceš maturovat? Tak ukaž, že něco umíš! Diferencovaný přístup jsem před dvaceti či třiceti lety uplatňovala daleko častěji než dnes. Dnes si ho totiž nemohu dovolit, protože to by rodiče řvali, že jsem se jejich ratolest nesnažila naučit vše, co na střední škole potřebuje.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Dobra, ja souhlasim. Ale misto abychom resili tyto problemy jako oddelene, budeme hazet systemove chyby na deti.
Vam neprijde pitome, ze kvuli tomu, ze na maturitni obor vezmou blbeho Karla s Frantou si to vylejeme na chudacich, kteri ani nejakym
podobnym smerem nemiri a ve sve podstate jsou odsouzeni k vecnemu zatraceni?

Eva Adamová řekl(a)...

Jenže oni na maturitní obor ti chudáci díky nesoudnosti rodičů míří!!! A to i ti, kteří jsou na hranici LMP. A nehážou ty problémy na tyto děti spíše rodiče než my učitelé?

Za posledních pět let jsem přesvědčovala minimálně dvacet rodičů, aby své dítě netrápili a dali ho vyučit. Třeba letos to bylo pět rodičů a ti mi řekli, že druhou přihlášku mají podanou na učební obor a že jejich syn či dcera se maturitní obor stejně nedostane, že s tím nepočítají. Sdělila jsem jim, že se mýlí, že při dnešním nedostaku žáků je na maturitní obor vezmou a jak jsem řekla, tak se i stalo, vzali je a čtyři z nich tam i nastupují.

Jana Karvaiová řekl(a)...

No na druhou stranu na to maji pravo. Je to blbe, ze je musi (rodice) presvedcit az kule na stredni skole. Neni to hezke vuci tem detem, ale pravo je nekdy hodne pitome. Nebojte, i ja se s tim setkavam. Mohu rodicum poradit, tot vse.

Jiri Janecek řekl(a)...

Ma smysl vypisovat podobny zaklad treba v pripade autoskoly? V zivote mi k nicemu nepotreboval, jaka ma byt vzajemna vzdalenost obrysovych svetel…

Jinak - jak poznamenala pani Adamova - problem je v porevolucnich ucebnicich, ne od sedmdesatych let. Castecne diletantskou praci ministerstva, hlavne tim, ze ruzne ucebnice si musi konkurovat a vykazovat nejakou odlisovaci hodnotu. A obrazky, pracovni sesity a textovy ballast jsou lepsi odliseni, nez treba logicky usoradane ucivo se spravnou navaznosti…

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Diferencovaný přístup jsem před dvaceti či třiceti lety uplatňovala daleko častěji než dnes. Dnes si ho totiž nemohu dovolit, protože to by rodiče řvali, že jsem se jejich ratolest nesnažila naučit vše, co na střední škole potřebuje.

Přesně.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Nezvládne totiž učivo navazující.

Třeba v dějepisu to neplatí.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Nějaký pitomec přišel s ideou, že dítě traumatizuje, když propadne a musí opakovat ročník.

Toho pitomce neznám. Já jsem proti propadání, protože je zbytečné. Nicnepřinášející. A celoživotní trauma z nezvládnuté látky? Nesmysl. Ve většině předmětů taková návaznost ani není.

Okomentovat