12.6.19

Jan Tvrdoň, Adéla Skoupá: Školy se mění v „domovy důchodců“ a mladí se nehrnou. Velká analýza o mizejícím druhu zvaném český učitel

Co by snad mohlo potěšit některé děti na základních a středních školách, děsí ministerstvo školství a mělo by varovat i rodiče. Učitelský sbor výrazně stárne a hrozí, že v budoucnu nebude mít kdo učit. V některých krajích už nyní stojí za katedrou přes deset procent lidí, kteří k tomu nemají kvalifikaci. Část z nich si ji navíc ani nedoplňuje.


Z článku v Deníku N vybíráme:

Proč se tedy mladí učitelé do škol nehrnou? „Když to řeknu neekonomicky, profese nemá prestiž. Když to řeknu ekonomicky, tak chybí finanční motivace, není tam možnost kariérního růstu, není prostor pro ocenění schopností a nadšení. Všichni učitelé mají víceméně stejnou mzdu,“ popisuje Münich s tím, že rozdíl mezi ohodnocením začátečníka a kantora s patnáctiletou praxí je malý.

„Podíl odměn je navíc minimální. Je ještě menší, než je obecně ve veřejném sektoru. Když jde učit nadšený člověk, tak musí být smířený s tím, že nedostane v podstatě o nic víc než ostatní, že ho nečeká žádná závratná kariéra,“ dodává ekonom. Popisuje také, že řada učitelů je zavalena zbytečnou administrativou, což dále zmenšuje chuť učit.(...)

Zajímavý pohled nabízí i čerstvá učitelka Kateřina Kyselá, která patří mezi nadšence, již se do výuky vrhli s chutí. Podobně tomu bylo i u jejích spolužáků z pedagogické fakulty. Na přednáškách se ale často setkávali s varováním vyučujících, že se v praxi neuplatní, že nenajdou ve školách místo.

„Takový byl náš dojem. Že máme špatnou oborovou kombinaci, že neseženeme práci,“ popisuje mladá žena, která vystudovala kombinaci občanská výchova a zeměpis a po ročním pobytu v Austrálii začala pracovat na pražské základní škole jako učitelka angličtiny.

„Kurz v Austrálii mi paradoxně v práci učitelky pomohl víc než studium na pedagogické fakultě. Tam se totiž tomu nejpodstatnějšímu – didaktice a způsobu, jak si poskládat hodinu a jak učit – věnuje naprosté minimum času,“ podotýká Kyselá.

I přes varování nakonec její spolužáci práci našli. „Myslím si, že za stárnutím učitelského sboru často stojí neochota některých ředitelů přijímat mladé vyučující, pravděpodobně z obav, že nemají žádnou praxi,“ míní Kyselá a dodává, že mladé učitele, hlavně ve větších městech, často trápí hlavně nízké platy.

5 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

Stále se zapomíná na to, že za stárnutím pedagogických sborů se skrývá i posun odchodu do důchodu. Zatímco před dobou nepříliš dávnou odcházely učitelky do důchodu po dosažení 52 až 55 let, dneska odcházejí až po dosažení 60 let a ještě stále se to posunuje a skončí to údajně na 65. V našem nepříliš velkém pedagogickém sboru čítajícím 17 lidí by bylo v těch dobách nepříliš dávných už v důchodu 8 učitelek a místo nich by tam byly mladé. Myslím, že ředitel musí být touto situací deprimován. Místo, aby měl na škole 8 fešných mladic, supí mu tam dýchavičně osm meger, které ho sem tam i za něco zdupou. A ani deváťáci na tom pravda nejsou nic moc.

ema řekl(a)...

Paní Adamová, vysokoškolsky vzdělané fešné mladice, které jsou ochotné pracovat za necelých 22 tisíc měsíčně, rychle vymírají, takže pan ředitel by tam stejně měl 8 důchodkyň. No a fešní mladíci ochotní pracovat za tyto peníze vymřeli společně s fyzikáři už před 20 lety.

Eva Adamová řekl(a)...

U nás na Valašsku by se ty fešné mladice krev a mlíko přece jenom ještě nějaké našly, a to i na matematiku, ba dokonce i jeden fešný mladík matikář by tu byl k mání. S tou fyzikou to už je horší, to je tragédie i na Valachoch.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Celé mě to připomíná ten ftip:
jak padá chlápek z dvacátého patra a v každém patře říká, - osmnáctý, fajn, to je ještě dobrý, šestnáctý, fajn, to je ještě dobrý....
Do kterýho patra musí školství spadnout?

ema řekl(a)...

Navrhuji začít zakládat na Valašsku internátní školy. Rodiče z českých metropolí by pak mohli volit mezi školou poblíž bydliště, kde učí matematiku řidič kamionu na zaslouženém odpočinku, nebo poslat potomka na internát do krajů, kde ještě nějací učitelé zbyli.

Mladí učitelé mimo velká města to mají složité taky díky ročním smlouvám, které s nimi ustrašení ředitelé pořád uzavírají. Sice už je nevyhazují na prázdniny na pracák, ale kvůli tomu, aby jim nemuseli v případě propuštění platit odstupné, posílají je po dvou až třech letech dál do oběhu.

Okomentovat