20.6.19

Jan Sokol: Klik sem, klik tam. Všude informace. Je škola na odpis?

Nedejte se mýlit pokrokem. Ještě nedávno se zdál být klíčovou dovedností těsnopis.

První otázkou školství není, co učit, ale jak děti naučit pracovat. Aby mohly - v konkurenci internetu, televize a počítačových her - zažít radost z výsledků svého úsilí, napsal pro Aktuálně.cz filozof Jan Sokol v září 2011.


Z komentáře na Aktuálně.cz vybíráme:

První a základní otázka dnešního školství není, co učit, ale jak děti naučit pracovat. Na čem a jak probudit jejich zájem v konkurenci těch zábavných možností televize, internetu a počítačových her, kde se sice možná něco dozvědí, ale pracovat se určitě nenaučí. Dokonce si zvyknou, že stačí kliknout - a už je hotovo. Klik - a zase něco jiného. Těmto svodům škola nemůže a nemá konkurovat jinak, než že děti učí pracovat, aby pak také mohly zažít radost z výsledků vlastního úsilí. To je žádné hry ani internet nenaučí, jak s hrůzou zjišťujeme ještě na vysoké škole.

První krůčky k probuzení vlastního zájmu o vědění a učení jsou a vždycky byly v rukou učitele. Zájem o něco je totiž nakažlivý, bohužel stejně jako nezájem, a přenáší se masivně z učitelů i rodičů na žáky. Učitel jistě musí něco umět, ale dobře učit může jen to, co má sám rád a co ho zajímá. Tato nejdůležitější stránka učitelské kvalifikace se bohužel nedá měřit - a tak ji dnes školský systém vlastně ignoruje a místo toho "měří" a testuje jednotlivé výsledky, o nichž všichni víme, jak málo znamenají.(...)

Teprve když si vyjasníme, čím a jak chceme děti zaujmout, má smysl přemýšlet o učivu i z hlediska jeho případné užitečnosti. Také zde se nadělala spousta chyb, pokud se o ní uvažuje jen z hlediska tak zvané "zaměstnatelnosti". Tu totiž formulují většinou očekávání, naivní projekce současného stavu do budoucnosti. Když mi bylo patnáct, byli cílevědomí rodiče vesměs přesvědčeni, že tou klíčovou dovedností pro život je - těsnopis. Pak jej nahradilo programování a tak dále. Pan Šteffl správně připomíná, že jde o užitečnost pro život, nejen pro zaměstnání, ale i to mi připadá málo. Tak užitečnost matematiky nespočívá v tom, že se děti naučí řešit rovnice, nýbrž přesněji myslet. Proto je matematika nenahraditelná a musí být také povinná - aspoň pokud k tomuto účelu přispívá.(...)

Jakkoli je to dnes v módě, nepřidám se k obecnému hubování, protože ničemu nepomůže. Když pan Šteffl píše o "krachu" školství, je to ovšem metafora - školství totiž není nějaká "služba" či "firma", nýbrž podstatná složka reprodukce společnosti. Je jen dobře, když mu různé služby konkurují, ale ve výše vyloženém smyslu je nahradit nemohou. Mezi jeho současné nesnáze - nejen v naší zemi - patří obecný pocit, že za nic nestojí. Jenže školský systém se dvěma sty tisíci učitelů je jako zaoceánský parník, který směr mění jen velice pomalu a cukání ministerským kormidlem sem a tam mu nepomůže. Protože závisí hlavně na učitelích, potřebuje také trpělivost a občas snad i pochvalu - jako ostatně každý žák. Třeba ty posmívané "rámcové programy", pokusy o etickou výchovu, tolik kritizovaná srovnávací maturita nebo snaha dát učitelům lepší platy si to po mém soudu zaslouží.


2 komentáře:

Eva Adamová řekl(a)...

"Aby mohly - v konkurenci internetu, televize a počítačových her - zažít radost z výsledků svého úsilí,.."

To jako, že na internetu a při televizi radost se svého úsilí zažívají? Při tupém čumění na televizi žádné úsilí nemusí vyvíjet, na sociálních sítích je pro ně asi vrcholem úspěchu oslovení pedofilem a při hraní her rychle vzniklá závislost.

Nicka Pytlik řekl(a)...

První krůčky k probuzení vlastního zájmu o vědění a učení jsou a vždycky byly v rukou učitele.

Pokud to není úmyslná a cílená manipulace, pak je to nesmysl hraničící s hloupostí.
Le-da-že... ledaže by se jednalo o probuzení zájmu o vědění a učení se toho učitele.

Okomentovat