4.6.19

Daniel Prokop: České školství je průměrná muzika za málo peněz. Problém je hlavně v nerovných podmínkách

Největší problém českého vzdělávání jsou nerovnosti. A nejde o nějaký tlak na rovnost výsledků. Řeč je o nerovnosti šancí a v přístupu ke kvalitnímu vzdělání. Nerovnosti ve školství narůstají do takových rozměrů, že demotivují velkou část učitelů a studentů, kteří jím procházejí, a zhoršují jeho celkovou kvalitu. Do vzdělávání dáváme ročně zhruba o 50 miliard méně, než by bylo pro zemi naší ekonomiky běžné. Ve srovnávacích testech jsme přitom zhruba v průměru OECD. Problém ale je, že na tuhle průměrnou muziku za málo peněz nedosáhne zdaleka každý.


Z článku v iHNed.cz/EDUin.cz vybíráme:

V krajích, jako je Karlovarský, častěji učí nekvalifikovaní učitelé. Studenti jezdí studovat pedagogiku do Prahy či do Plzně a často se nevrátí. Nemáme programy, které by tyto obětavce za několikaletou misi zaplatily. Studenty navíc může odrazovat to, že region je těžko přístupný a je v něm málo práce pro jejich partnery, často také vysokoškoláky. V regionech, které by to nejvíce potřebovaly, také často chybí školní psychologové, doučování, pracovníci, kteří by zašli do rodiny a snažili se omezovat absence dětí. Tyto věci jsou pro vyrovnání handicapů důležité, ale u nás se lepí z dočasných operačních programů.

„Bylo tady doučování a fungovalo, ale pak program skončil a nemáme to z čeho platit,“ řekla mi učitelka jedné školy v Karlovarském kraji. Problém je i v roztříštěnosti. Základní školy u nás zřizují obce. Liší se v tom, jak vybírají ředitele a jak mohou školy podporovat. Školy jsou často malé. Pomohlo by jim, kdyby mohly sdílet administrativu, IT služby či zmíněné psychology. Kdyby se učitelé mohli vzdělávat a poradit se zkušenějšími mentory v regionu. Kvůli absenci střední úrovně řízení, které kdysi fungovalo na úrovni okresu, to jde těžko. Navíc se rozptyluje odpovědnost. Školní inspekce dává svoje zprávy vedení obce a škol. Na to, zda neskončí jen v šuplíku, už ale nikdo moc nedosáhne. Většinu těchto věcí musíme změnit, aby se regionální školství zlepšilo a nebylo závislé na osobním nasazení lidí, kteří z děravé lodi čerpají vodu. Řada z těch věcí přitom není jen na ministerstvu, ale i vedení krajů. Které ale například v Karlovarském kraji prosazuje cut-off score, jež odpovědnost za zaostávající základní školství přenese na děti tím, že se nedostanou na solidní střední školu.

2 komentáře:

E.Kocourek řekl(a)...

Jelikož jedinou reálnou alternativou k té tolikrát poplivané "nerovnosti" je, že úplně všichni budou přesně stejně v hajzlu, připadá mi ta "nerovnost" jako celkem dobrá věc. ////

Tomáš Barták řekl(a)...

Podle mě je za těch málo peněz muziky poměrně dost. Školství na to, jak se k němu stát chová, pracuje až nečekaně efektivně. Učitelé navzdory systému dokážou mnohdy zázraky.

Okomentovat