9.5.19

Táta parťák: Dávat úkoly ve škole za trest je PROTIPRÁVNÍ

Táta parťák komentuje na sociální síti Facebook: Chápu, že učitelé chtějí zajistit dodržování nějakých základních pravidel (ponechme teď stranou, že ta pravidla jsou stanovena jednostranně, aniž by s nimi všichni účastníci souhlasili, a přesto jsou nuceni je dodržovat). Jak ale pedagog učí děti dodržovat pravidla, a jak je vede k uplatňování svých práv (což je mimochodem dle rámcového vzdělávacího programu jedním z cílů základního vzdělávání), když při tom jiná pravidla z téhož řádu sám nedodržuje? Jaký tím dostávají děti příklad, a jakou zprávu při tom dostávají o právu a moci? Jsou si všichni v dodržování psaných pravidel rovni?




Celý komentář:

U: A když třeba děti nějak poruší školní řád, tak já si to s nimi vyřeším. Dostanou nějakou práci navíc, třeba spočítat nějaké příklady …
Já: Hmm, chápu to tedy správně, že ty děti dostávají od Vás učení za trest?
U: Ne, to není trest.
Já: No já slyšel, že dostanou nějakou práci navíc za porušení školního řádu. Tak teď nevím. Dostanou stejný úkol všichni, nebo jen ten, kdo poruší řád?
U: Jen ten, co ho poruší.
Já: No tak potom je to přece trest za porušení školního řádu. Já chápu, že se Vám nelíbí, když Vám tu porušují děti školní řád, a já nemám nic proti tomu, když je na to nějak upozorníte, a napíšete třeba poznámku do žákovské knížky. Ale nelíbí se mi to dávání učení za trest. Jaký myslíte, že pak budou mít děti k tomu počítání příkladů a učení vztah, když ho dostanou od Vás za trest? Neměla by to učení být radost?
U: Oni se ale učí rádi.
Já: Tak ale když dostanete něco za trest, je ta činnost pak pořád ještě radost?
Další rodič: No tak ale přece musí přijít nějaký trest, když poruší pravidla. Musí se naučit učitele přece respektovat!
Já: Já myslím, že tady zaměňujeme respekt za poslušnost ze strachu z potrestání, a že to není totéž.
U: Tak ale nějak je napomenout musím
Já: Pokud vím, tak součástí školního řádu je i kázeňský řád, a pokud tedy chcete ty děti nějak napomínat, nemělo by to být v souladu?
U: Ale přece jim nebudu dávat napomenutí třídního učitele za každou maličkost
Já: Pokud v tom školním řádu ale není ukládání úkolů jako kázeňské opatření za porušení školního řádu, nemělo by se používat jako kázeňské opatření.
U: No ale v zákonech a školních řádech nemůže být všechno.
Já: No je tam to, podle čeho by se mělo postupovat. Pokud dáváte nějaké vlastní tresty, tak už to přece není v souladu s tím školním řádem, a ani školským zákonem.
Další rodič: A vy jste nějaký inspektor, že se tu oháníte zákony a školním řádem?
Ne: To ne. Jsem jen rodič. Ten školní řád jsem četl, a byl bych rád, aby ta pravidla platila stejně pro všechny, ne jen pro děti.

------

Dnes bych spoustu věcí řekl jinak. Ale proběhlo to bez křiku, urážek a snad v rámci slušnosti. Pokud jsem se někoho dotkl, tak se omlouvám.

Diskuze ještě chvíli pokračovala, ale na té rodičovské schůzce jsme ke shodě nedošli. Navíc jsem byl jediný, kdo ke zmiňované praktice vznesl námitku. Zbytek rodičů byl buď na straně pedagoga, nebo mlčel.

Protože jsme se rozešli s rozdílnými názory, zkusil jsem ještě zjistit, jaký k tomu má postoj vedení školy. Po konstruktivní výměně názorů jsme se shodli, že ukládání úkolů navíc za trest za porušení školního řádu není v souladu se školním řádem ani školským zákonem, a tudíž není na místě.

§

Mimochodem - řeší to vyhláška č. 48/2005 Sb. a v ní § 17 - Výchovná opatření, kde je psáno, že jako výchovná opatření za porušení školního řádu lze udělovat pouze napomenutí a důtky, detaily musí být přesně popsány ve školním řádu, a o udělení výchovného opatření musí být vždy prokazatelně informován zákonný zástupce dítěte.

§

Pokud se tedy někomu úkoly za trest nelíbí, je v diskuzi se školou čím argumentovat. Případnou oporu může poskytnout i skupina Řešení problémů ve škole, stížnosti na učitele a školy, kde při řešení konkrétních situací, které se nedaří řešit dohodou, ochotně poradí nejen rodiče, ale i učitelé, ředitelé, a i právníci.

Chápu, že učitelé chtějí zajistit dodržování nějakých základních pravidel (ponechme teď stranou, že ta pravidla jsou stanovena jednostranně, aniž by s nimi všichni účastníci souhlasili, a přesto jsou nuceni je dodržovat). Jak ale pedagog učí děti dodržovat pravidla, a jak je vede k uplatňování svých práv (což je mimochodem dle rámcového vzdělávacího programu jedním z cílů základního vzdělávání), když při tom jiná pravidla z téhož řádu sám nedodržuje? Jaký tím dostávají děti příklad, a jakou zprávu při tom dostávají o právu a moci? Jsou si všichni v dodržování psaných pravidel rovni?

Připadá mi to podobné, jako kdyby řidič za přestupek místo blokové pokuty dostal úkol zrýt strážníkovi o víkendu zahrádku. No uznejte sami, že účel to taky splní, a navíc by si při tom procvičili ti hříšníci užitečné dovednosti a udělali něco pro svoje zdraví. Nebo ne? Chtěli byste to mít sami nastaveno takto "volně" ? V čem je s těmi dětmi rozdíl?

I to dítě je přece člověk, a pokud jde o uplatňování práv, mělo by mít možnost se proti udělení trestu hájit ještě před jeho výkonem. U dospělých je to typicky právo na spravedlivý soudní proces s právním zastoupením. U dětí pak možnost být v případném sporu zastoupen zákonným zástupcem (rodičem), který se to ale jen stěží dozví, natož aby měl možnost hájit práva svého dítěte, pokud je dítě "odsouzeno" a potrestáno bez jeho vědomí. Podobně s právem nevypovídat při vyšetřování bez přítomnosti právního/zákonného zástupce, o kterém většina dětí ani netuší.

Chápu, že to ten daný pedagog nemá s dětmi vůbec jednoduché, a že to myslí vlastně dobře. Vidím tu snahu udržet nějaký řád, a při tom současně snahu netrestat při tom děti oficiální cestou napomenutí a důtek, a při tom ještě něco procvičit z výuky. Vidim i snahu vyřešit si to s dětmi bez formalit, a bez zatěžování rodičů poznámkami v ŽK. I v tom nacházím dobrý záměr, který mnohý rodič ocení, a možná i leckteré dítě, které se třeba může bát reakce rodičů na případnou poznámku, tak raději spočítá pár příkladů navíc. Učit ale děti něco dodržovat tím, že to sám dodržovat nebudu mi nedává úplně smysl. A už vůbec ne při tom dětem současně nabourávat vztah k učení tím, že jim ho budu dávat za trest. Tohle pro svoje děti nechci.

Jaký vztah máte k činnostem, které jste dostávali za trest? Já mám zkušenost takovou, že za trest se dávají spíše věci nepříjemné, které mají demotivovat. Pokud tedy dostanu něco za trest, je v tom podle mě i podprahová zpráva, že se jedná o nepříjemnou činnost. Chceme ale takovou zprávu dětem předávat u úkolů a učení obecně?

Možná vás napadne, proč tedy nedám děti jinam, nebo je neučím doma, když se mi ve škole něco nelíbí. Kdyby to bylo možné a nutné, zvážili bychom to. Většinou ale existují i jiná řešení. Pracuji tedy s tím, co je možné, a jsem moc rád, že je k tomu možná ve škole konstruktivní diskuze, a že je možné se nakonec dobrat k uspokojivému řešení v rámci možností, aniž by člověk musel hned prchat nebo naopak útočit. Jsem rád, že i škola má zájem, aby vzdělávání na její půdě probíhalo alespoň podle pravidel samotné školy, a v rámci možností, a děkuji všem zúčastněným za projevenou vstřícnost a korektnost.

Píšu to sem (anonymně) především pro otevření diskuze nad tématem, aniž bych chtěl někoho veřejně plísnit, protože jsem přesvědčen, že to není téma jen jedné třídy, a že ta diskuze by mohla být přínosná. Budu tedy rád, když se podělíte o svoje zkušenosti, názory a postřehy k trestání děti ve škole, ať už z vlastního dětství, či ze tříd vašich dětí.

Nerad bych, aby to bylo interpretováno, jak jsem bojoval proti učiteli a vyhrál. Necítím se jako bojovník a už vůbec ne jako vítěz. Tedy ne jako vítěz, který někoho porazil. To ani nechci. Já sám bych byl rád, kdyby mne někdo konstruktivně upozornil, že někde porušuji nějaká pravidla, a nabídl mi alternativu. I já občas dělám chyby, a jsem rád, když mám možnost se z nich poučit a situaci napravit.

---

Pokud má někdo z rodičů individuální potřebu ve škole nechat trestat svoje děti za porušování školního řádu ukládáním učebních úkolů navíc, a individuálně si to domluví s učitelem, tak to respektuji, a necítím potřebu do toho zasahovat, pokud nebudou moje děti nuceny se toho taky účastnit, a nebude to prezentováno jako norma. Normou (přinejmenším dle pravidel) je tak nečinit, ale každý má samozřejmě možnost si to zkusit domluvit individuálně jinak, a všem přeji, aby se jim to vzdělávání podařilo společně nastavit ku spokojenosti všech - rodičů, učitelů, a především dětí.

O ty tu přece jde nejvíc.

9 komentářů:

V. řekl(a)...

pravidla jsou stanovena jednostranně, aniž by s nimi všichni účastníci souhlasili, a přesto jsou nuceni je dodržovat
No tak už to v životě chodí. Jsou lidé, kteří by chtěli kouřit ve své hospodě nebo jezdit na silnicích vlevo.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Táta parťák má prostě svoje hobby.
Navrhuje napsat poznámku. Aby následně mohl napsat, že poznámky jsou protiprávní.

krtek řekl(a)...

"Připadá mi to podobné, jako kdyby řidič za přestupek místo blokové pokuty dostal úkol zrýt strážníkovi o víkendu zahrádku. No uznejte sami, že účel to taky splní, a navíc by si při tom procvičili ti hříšníci užitečné dovednosti a udělali něco pro svoje zdraví. Nebo ne? Chtěli byste to mít sami nastaveno takto "volně" ? V čem je s těmi dětmi rozdíl?"
---
Není případnější dát řidiči za domácí úkol prostudovat si vyhlášku a přijít na přezkoušení? "Tresty" se obvykle dávají v hodině z předmětu, ve kterém se žák chová neadekvátně a v souladu se školním řádem.
Táta Parťák žene své problémy do situace, kdy s jeho dítětem bude nakládáno v souladu se všemi předpisy. Jen tak dál.

Ronja řekl(a)...

V řadě věcí máte pravdu, na druhou stranu ale nikdy jako rodič nebudete v roli učitele, který dnes a denně řeší ne jeden problém, ale desítky drobných konfliktů a musí je vyřešit pedagogickou zkušeností. A vy se zrovna jako rodič zaměříte na jeden malý problémek a uděláte z něj zásadní záležitost. Používáte přirovnání, tak já se pokusím také o jedno. Vy jste jako rodič nikdy neudělal ve výchově svých dětí chybu? A byl jste k sobě stejně zásadový jako k učiteli? Myslím si, že zprávu o moci a právu děti nedostávají poprvé až ve škole, ale daleko dřív, především v rodině. Do školy nastupují až v šesti letech a do té doby již určitě pochopili, že moc, právo a povinnost jsou výrazy, které lze vysvětlit různě v různých souvislostech. A stejně tak i úkoly, které děti dostávají ve škole. A ještě řeknu jednu věc, děti kolikrát smysl trestu, ať už je myšlen jakkoli, daleko lépe chápou než rodiče. Rodiče totiž v té situaci nebyli a dozvídají se o ní zprostředkovaně.

Ygrain řekl(a)...

Zatněte zuby, kolegové, a vydržte, než se patřičně umetený potomek táty parťáka dostane na střední. Pak bude přesně v souladu s předpisy ze školy vyhozen, a táta parťák se začne bít za alternativní neoficiální tresty.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Výchovná opatření jsou jasně formulována a je naprosto zásadní, aby se důsledně uplatňovala v celé svojí pestrosti. Určitě se najde nemálo elitních středních škol, které je časem budou v přijímacím řízení zohledňovat.
Nějakými domácími úkoly si učitel tak akorát přidělává práci. A proč by tak měl činit?

E.Kocourek řekl(a)...

Odhaduji, že staří Římané si také "užívali" s takovýmihle potížisty, i vymysleli rčení "fiat iustitia pereat mundus". ////

Ivo Mádr řekl(a)...

"si učitel tak akorát přidělává práci."

Za posledních 35 let jsem žádnou kolegyni a kolegu neviděl takto činiti. Je to taková uměle vytvořená kauza.

Zbyněk řekl(a)...

Ale to je přece v pořádku. Pojďme do důsledku. Na místo úkolů udělujte dítěti táty parťáka napomenutí a důtky a na konci pololetí pak vyhodnotí škola počet opatření a případnou sníženou známku z chování. Tat parťák bude jistě spokojen, že se jednalo v rámci zákonných norem. Notabene u nás i ten školní řád je projednáván se školskou řadou a žákovským parlamentem a tedy nikoliv jednostranně, jak píše slavný rodič.

Okomentovat