18.5.19

Radka Hrdinová: Inkluze: mimořádně nadané děti mají smůlu

Mimořádně nadaných dětí je ve školách zhruba patnáct set. Tolik je jich alespoň evidováno ve školních statistikách. Jde o děti, u nichž učitelé nebo rodiče rozpoznali vysoce nadprůměrnou inteligenci a ve školní poradně to potvrdili. „Jenže bychom jich měli mít kolem třiceti až čtyřiceti tisíc,“ říká psycholožka a odbornice na vzdělávání nadaných dětí Šárka Portešová z Masarykovy univerzity v Brně.


Z článku v MF DNES vybíráme:

Za dva roky od té doby, co začala platit takzvaná inkluzivní vyhláška, se podle ní na rozdíl od dětí s handicapem péče o nadané děti příliš nezlepšila. Učitelé dále neumějí tyto děti rozpoznat. Ani u těch, kde se nadání rozpoznat podaří, není vyhráno. Ministerstvo slibovalo, že v rámci inkluze dá školám peníze i na péči o nadané děti. Z miliard na inkluzi jdou ale na rozvoj nadání jen jednotky milionů.

Nadané děti, které se dostanou k psycholožce Šárce Portešové, obvykle ještě na prvním stupni vystřídají tři nebo čtyři školy. To protože jejich rodiče řeší stejný problém, na jaký narážejí i rodiče handicapovaných. Ne v každé škole se dokážou o jejich malého génia postarat.

„Bývají to časní čtenáři, kteří ve škole první roky doslova proseděli, když se jejich spolužáci učili, co oni už dávno uměli,“vysvětluje psycholožka. Z nudícího se nadaného dítěte se pak často stane průměrný žák.

„Rodiče k nám s těmito dětmi často chodí s tím, že vyrušují ve vyučování, zlobí, škola je nebaví a oni ani jejich učitelé moc nevědí, co s nimi dělat. Právě včera tady u nás byla maminka s dítětem, které chodí do malotřídky, kde se učí stejné věci jako ostatní, což ho nebaví, a nic navíc nedostává,“ říká Miriam Janyšková z nadačního fondu Quiido, který provozuje i poradnu pro nadané děti.(...)

Stačí se podle ní podívat na rozpočet inkluze. Místo čtvrtiny prostředků šel na nadané děti jen zlomek.

Ze 125 milionů vynaložených na pořízení pomůcek dostaly něco přes čtyři miliony. Z největšího balíku peněz, který jde na platy často zmiňovaných pedagogických asistentů, nadané děti nemají nic.

Jak upozorňuje Janyšková, stát podporu pro nadané před časem potichu omezil, když školní poradny přestaly těmto dětem předepisovat například individuální výuku. Školy tak například přišly o možnost zaplatit z peněz na inkluzi učitele, který by malému géniovi vysvětloval logaritmy v době, kdy se jeho spolužáci učí sčítat zlomky.

9 komentářů:

V. řekl(a)...

Představitelé tohoto státu (plus představitelé EU) se nadaných bojí (ať to jsou děti nebo dospělí). Nadaní a pracovití občané se o sebe a své rodiny dokáží postarat a tak jsou státní mocí (a médii) hůře ovladatelní.
Vždyť např. i MŠMT v oficiálních dokumentech volá po rovnosti všech žáků. No a protože zvýšit úroveň všech objektivně nejde, je nutné ty z druhé strany srazit dolů.

Jiri Janecek řekl(a)...

No nevím... Asi jsem přehnaně skromný, ale řekl bych, že mimořádně nadané děti mají furt to štěstí, že jsou mimořádně nadané.
Spíš se obávám, že smůlu mají spíš spolužáci a učitelé na těch 3-4 školách, které ty nadané děti z podobných článků vystřídají...

Eva Adamová řekl(a)...

"... řekl bych, že mimořádně nadané děti mají furt to štěstí, že jsou mimořádně nadané."

O jakém štěstí to proboha mluvíte. Mimořádně nadané dítě to v kolektivu ostatních dětí rozhodně nemá lehké. A zkuste si představit, že šest hodin ve škole posloucháte něco, co už dávno znáte, ba dokonce znáte někdy i více než učitel, a že jste šest hodin denně nucen dělat něco, co pro vás není vůbec přínostné. Vždyť to musí být na bednu.

poste.restante řekl(a)...

Mimořádně nadané děti mají hlavně tu smůlu, že v tomto státě byla spuštěna "inkluze po česku".

Nicka Pytlik řekl(a)...

Doopravdy inteligentní děti to nemají v této překotně měnící se době jednoduché a proto svoji vysokou inteligenci mnohdy skrývají tak mistrně, že působí dojmem ale vyložených pitomců. Pytlici jim rozumějí a v jejich způsobu ochrany je podporují. Sázejí jim špatné známky, aniž by brvou hnuli. Občas je i seřvou.

Jiri Janecek řekl(a)...

No, nevím, z pohledu průměrného člověka mi přijde mimořádné nadaní lepší než třeba lepra.

Za starého režimu bylo těch nadaných dětí asi tak stejně jako teď (o dost míň bylo možná rodičů mimořádně nadaných dětí), speciální školy pro ně měli jen v Sovětském Svazu a nemyslím si, že by těch 5000 dětí ročně u nás tehdy dík absenci speciální péče končívalo na pracáku, drogách či ve vězeních.
Problém není jedno nadané dítě v běžném kolektivu - většina učitelů mu ochotně poskytne podporu i bez těch omílaných 40 nebo kolika tisíc na speciální pomůcky ("třeba glóbus"). Jak píše PR - podstatně hůř se ta podpora mladému géniu či mladé génii poskytuje s dvěma LMP, šesti dys-, jedním ADHD a třemi průměrně inteligentními delikventy ve třídě.

Možná Hrdinové křivdím, Čápová ani Hronová to není, ale tehdejší Mladou Frontu mám přece jen spíš na straně proinkluzivních hýkačů… Plakat nad neplněním tabulkových počtů géniů mi teď přijde pokrytecké.

Ivo Mádr řekl(a)...

Inkluze po česku zahnala nadané děti do kouta. Tyto děti opravdu potřebují asistenty jako sůl, ale ti asistenti musí mít přinejmenším VŠ vzdělání. Asistent s kurzem bohužel na to nestačí. Ostatně soudím, že většina z těchto dětí už dobře funguje na víceletých gymnáziích a soukromých školách.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nejedny děti jsou zahnány do kouta, když jsou ponechány na pospas kolikrát i několika nevychovaným a nezvladatelným spratkům. A to až do doby, kdy si uvědomí, že nemálo jejich problémů vyřeší, když se budou chovat neméně stejně.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Na VG se valí až 30 % dětí. To nám ještě nějací nadaní zbývají? Jsme šťastná země.

Okomentovat