3.5.19

MŠMT: Aktuální informace o přípravě Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR 2030+

Stěžejní činností externí expertní skupiny je tvorba materiálu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR 2030+, jehož cílem je stanovení hlavních priorit, směřování a cílů vzdělávací politiky do roku 2030. Tento materiál, respektive jeho dílčí témata či části, budou diskutovány v rámci veřejných konzultací s externími aktéry. Výsledky debat poslouží jako jeden z podkladů pro přípravu a specifikaci priorit a cílů Strategie 2030+.


Shrnutí dosavadní práce externí expertní skupiny na uvedeném materiálu popisuje prof. Arnošt Veselý v materiálu Příprava Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR 2030+. Dokument můžete komentovat online.

Příprava Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR 2030+

Shrnutí dosavadní práce

Arnošt Veselý předseda externí expertní skupiny pro přípravu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ 

29. 4. 2019

V lednu tohoto roku začala pracovat osmičlenná „externí expertní skupina“ pro přípravu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, sestavená MŠMT. Úkolem této skupiny je v první řadě vytvořit dokument s názvem Hlavní směry vzdělávací politiky ČR 2030+, který se stane podkladem pro tvorbu samotné strategie. Tato stať shrnuje, jak pracujeme, z čeho vycházíme, k čemu jsme zatím dospěli, jak hodláme pracovat dále a jak je možné se zapojit.

Na úvod připomeňme, že skupina netvoří vlastní strategii vzdělávací politiky, ale jakýsi obecnější dokument, který navrhne a strukturuje témata, která by se, dle názoru skupiny, měla dále rozpracovávat v již samotné strategii. Často říkáme, že tvoříme, jakýsi „věšák“ (nebo „kostru“), na který budou dále „zavěšována“ již konkrétní opatření. Samotnou strategii vzdělávací politiky, včetně implementačního plánu, by již mělo vytvářet primárně MŠMT a externí expertní skupina by zde měla plnit především oponentní a konzultační roli.

Podněty pro tvorbu Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR 2030+ 

V naší práci vycházíme z celé řady podnětů, podkladů, dat a informací. V první řadě a na počátku byla hlavním zdrojem inspirace Analýza naplňování strategie vzdělávací politiky do roku 2020 a také všechny další souhrnné zprávy a analýzy jako je výroční zpráva ČŠI, Audit vzdělávacího systému nebo pracovní verze Analýzy výzev vzdělávání v České republice, zpracovaná v rámci Eduzměny. Důležitým zdrojem podnětů byly a jsou také vstupy lidí „přímo z terénu“. 28. února proběhla velká vstupní celodenní konference. Jako členové týmu jsme se účastnili a účastníme celé řady dalších konferencí a seminářů. V květnu a červnu plánujeme kulaté stoly na konkrétní témata, která jsme doposud vytipovali jako klíčová. Strategie 2030+ rovněž získala vlastní sekci na webu MŠMT a byly zřízeny další komunikační kanály (viz níže).

Velkým zdrojem poznatků jsou pro nás setkání a neformální diskuse s lidmi z praxe, v nejrůznějším postavení a roli v rámci vzdělávacího systému: řediteli, učiteli, zřizovateli, rodiči, úředníky atd. Je to sice velmi časově náročně, ale právě tyto kvalitativní a aktuální informace a zkušenosti jsou velmi cenné a nelze je jednoduše vyčíst od počítače... Za všechny tyto podněty velmi děkujeme.

Bohužel časování přípravy Hlavních směrů nám neumožňuje zpracování vlastních odborných analýz, což se u některých témat ukazuje jako poměrně značně limitující. Požádali jsme tedy alespoň o krátké rychlé podklady k určitým tématům. Už teď se nicméně ukazuje, že v mnoha ohledech bychom potřebovali mnohem podrobnější poznatky, jejichž získání ale bude vyžadovat čas. Práce na Strategii 2030+ tak povede mimo jiné i k dalším impulsům a podnětům pro vzdělávací výzkum.

Shrnutí dosavadní diskuse je pochopitelně značně obtížné, protože debaty se zatím nesly přirozeně na poměrně vysoké úrovni obecnosti. Stěžejním úkolem bylo vytipování hlavních oblastí a témat, které lidi z praxe i odborníky na vzdělávání nejvíce pálí. Bez nároku na nějakou analytickou hloubku lze říci, že témata, se kterými se setkáváme nejčastěji, jsou následující. Jeden okruh témat se týká obsahu vzdělávání a struktury vzdělávací nabídky. Tedy, zjednodušeně řečeno, co by se žáci měli učit, jak a proč. Druhý okruh se týká přípravy učitelů a jejich dalšího vzdělávání. Třetím častým tématem je způsob řízení vzdělávací soustavy, a především pak vysoká byrokratická zátěž. Samozřejmě dalších témat je celá řada, ale tato témata se zatím zdají nejvíce rezonující v diskusích. Důležitou verifikací nastavení priorit budou také výsledky Delphi ankety, kterou, v součinnosti s naší skupinou, spustila Stálá konference asociací ve vzdělávání a Technologické centrum AV ČR.

Struktura Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR 2030+ 

Jak tedy vypadá onen „věšák“, ke kterému jsme zatím dospěli? Předně navrhujeme odlišovat mezi strategickými cíli a strategickými liniemi. Strategické cíle představují to, čeho bychom chtěli dosáhnout. Jsou to hodnoty samy o sobě. Strategické linie jsou pak spíše prostředky a cesty, jejichž prostřednictvím chceme těchto cílů dosahovat.

Toto rozlišení považujeme za důležité a užitečné, jak z hlediska strukturace následné strategie, tak z hlediska diskusí, které ve vzdělávání vedeme. Dosavadní strategické dokumenty nebyly v tomto úplně konzistentní. Ze zkušenosti také víme, že záměna cílů a prostředků k jejich dosažení je velmi častá. Diskuse o cestách a konkrétních opatřeních má ale smysl pouze tehdy, pokud si jasně řekneme, čeho chceme jejich prostřednictvím dosáhnout. Proto považujeme za klíčové začít ujasněním toho, jaké cíle jsou prioritní. Těchto cílů nemůže být mnoho. Musejí být také vzájemně konzistentní a co nejvíce srozumitelné.

Strategické linie, které budou dále specifikovány do konkrétních opatření, mají smysl pouze ve vztahu ke strategickým cílům. Jednou ze strategických linií, které navrhujeme, je například dostatečná míra financování a efektivní alokace prostředků na vzdělání. Tento bod považujeme za klíčový natolik, že by měl být ve strategii samostatně akcentován. Na straně druhé, zvýšené financování není cíl sám o sobě. Je to prostředek nutný, ale nikoli postačující, k tomu, abychom dosáhli cílů, které mají smysl sám o sobě. A ty se, dle našeho názoru, týkají vždy samotného učení.



Strategické cíle aneb čeho chceme dosáhnout? 

V tuto chvíli vidíme dva hlavní strategické cíle, které jsou podle nás důležité samy o sobě. Jejich pojmenováni se ještě bude upřesňovat a stejně tak budeme muset zpřesnit, co přesně tyto cíle představují. Jde tedy o pracovní názvy. Tyto cíle tedy jsou: 1) Zaměřit vzdělávání více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život; 2) Snížit vzdělanostní nerovnosti a zvýšit spravedlnost v přístupu ke vzdělání.

První cíl se týká toho, co si žáci a studenti, a vlastně kdokoli, kdo se nějak vzdělává, odnáší z procesu vzdělávání. Tento aspekt ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020 chyběl. Bylo to pravděpodobně zčásti dáno i obavou, aby se vzdělávací politika nezačala orientovat na testovatelné výstupy, tak jak se to stalo v mnoha zemích. Tato obava je jistě reálná i u nás. Na straně druhé považujeme za důležité se k této otázce postavit čelem. Vzdělávací systém je stále častěji kritizován za to, že „neprodukuje“ absolventy, kteří mají kompetence a gramotnosti nezbytné pro 21. století. Je evidentní, že technologie, ale nejen ony, radikálně proměňují náš svět. Ale mění se i samotní studenti. Vede to k vážným úvahám a otázkám, co a jak máme vyučovat a co má absolvent na jednotlivých stupních vzdělávání umět. Rádi bychom ve strategii jasně řekli, že cílem vzdělávání není učivo prostě jen probrat, ale že, mají-li si studenti něco odnést, musí se procvičovat, vyhodnocovat atd. Že škola není institucí na hlídání dětí (alespoň rozhodně ne primárně), ale na rozvoj jejich potenciálů a schopností a kompetencí, které jim pomohou žít lepší osobní, občanský i profesní život.

Pokud ale řekneme toto „A“, měli bychom říci i „B“. Tedy co znamená ono „naučit se“. Rádi bychom alespoň v obecné rovině zformulovali, jak by měl absolvent jednotlivých vzdělávacích stupňů vypadat. Práce na zpřesnění tohoto cíle je velmi nesnadná, a to již z důvodu jazyka, který používáme (například zda používat slova kompetence, gramotnosti atd.). Shoda na tom, jaké kompetence (gramotnosti, dovednosti ...) jsou a budou důležité se určitě bude hledat poměrně obtížně. Strukturovaná debata na toto téma se dlouhodobě poněkud zanedbala a teď se to těžko dohání, zvláště když Strategie 2030+ musí řešit všechny aspekty vzdělávání a vzdělávací stupně. Od Strategie 2030+ tedy v tomto ohledu nelze čekat zázraky a vymezení cílů bude spíše obecnější. Ale považujeme za důležité na toto nerezignovat. Druhým strategickým cílem je snížení vzdělanostních nerovností. Tento cíl byl obsažen již ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Bohužel v něm nebylo dosaženo významných pokroků. Naopak závislost vzdělávacích výsledků na socioekonomickém zázemí rodiny a diferenciace kvality ve školství se v Česku spíše zvyšuje. Významně se zvyšují neodůvodněné rozdíly mezi školami a zejména pak rozdíly mezi kraji.

Strategické linie aneb jak toho chceme dosáhnout? 

V současné chvíli vidíme čtyři základní strategické linie, tedy prostředky, kterými chceme strategických cílů dosahovat: 1) proměna obsahu a způsobu vzdělávání; 2) podpora učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání; 3) zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce; 4) zvýšení financování a zajištění jeho stability. Jednotlivé strategické linie jsou – a pravděpodobně i budou – v různé míře propracovanosti v závislosti na tom, nakolik se na ně dosavadní vzdělávací politika zaměřovala, nakolik k nim máme dostupné poznatky a nakolik se o nich doposud vedla odborná debata. Na jednotlivé strategické linie plánujeme realizovat speciální kulaté stoly, kde budeme již konkrétněji diskutovat, co by se mělo prioritně realizovat.

První strategická linie souvisí zejména (nikoli ovšem výlučně) s prvním strategickým cílem, tedy s proměnou samotné výuky a způsobu vzdělávání. Tuto linii tak má cenu začít podrobně rozpracovávat až tehdy, kdy si ujasníme, čeho přesně chceme dosáhnout v rámci SC1. Půjde o celou řadu opatření. Vzdělávací strategie nechce a ani nemůže seshora určovat, jaké pedagogické techniky mají být ve vzdělávání realizovány. To je výhradně v kompetenci učitele. Strategie by ovšem měla hledat, a navrhnout, takové cesty, které umožní každému učiteli učit efektivně a odstranit bariéry, které mu v to brání. Pokud například učitelé nestíhají učivo dostatečně probrat a vyšší časová dotace předmětů není možná, pak je třeba učivo v RVP redukovat a soustředit se na jádrové učivo. Případná revize RVP ovšem tvoří jen část této SL. Existují i mnohé další cesty ke zlepšení, jako je nastavení lepší provázanosti vzdělávacích stupňů, úprava způsobu ověřování znalostí, efektivnější využívání ne- formálních způsobů vzdělávání nebo zlepšení kariérového poradenství.

Druhá linie, podpora učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání, navazuje na Strategii 2020. Je potřeba znovu zopakovat, že vzdělávací systém může být jen tak dobrý, jak dobří jsou učitelé a ředitelé. Hodnocení Strategie 2020 ukázalo, že dosavadní podpora pedagogických pracovníků ve školách není dostatečná. Je potřeba dále podpořit celou řadu opatření. Nejde „jen“ o zvýšení platů učitelů, ale také o posílení pedagogických týmů o potřebné další odborníky, o úpravu systému dalšího vzdělávání, snížení administrativní zátěže a mnoho dalších opatření. Kromě učitelů je důležité zaměřit se také na podporu a rozvoj ředitelů. Oproti Strategii 2020 považujeme za důležité reflektovat, že ve školství působí celá řada nepedagogických pracovníků, kteří jsou pro chod školy také velmi důležití.

Třetí linie, pojmenovaná prozatímně jako zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce, je asi nejširší a spadá do ní největší počet problémů. Ačkoli zlepšení řízení vzdělávací soustavy bylo jednou ze tří priorit již Strategie 2020, tuto strategickou linii chápeme šířeji. Nejde jen o řízení ze strany centra, tedy MŠMT, na které se Strategie 2020 zaměřovala. Vyhodnocení uvedené strategie ukázalo, že jedním z hlavních problémů je nedostatečná komunikace a nedostatek důvěry mezi všemi aktéry: centrem, kraji, obcemi, školami, rodiči, výzkumnými organizacemi atd. Důvěra a komunikace je samozřejmě klíčová vždy. Zvláštní důležitosti ovšem nabírají v tak decentralizovaných systémech jako je ten náš. Znovu se také ukazuje, že v systému nám chybí střední článek řízení. Obce jsou často příliš malé a nemají dostatečné odborné a personální kapacity k řízení školství. Jak to ovšem ukazují zkušenosti z úspěšných vzdělávacích reforem, bez vybudování odborných kapacit v územích se dále neposuneme. S tímto souvisí i často diskutované odbřemenění ředitelů. Intenzivně přemýšlíme o tom, jak nastavit systém řízení tak, aby se ředitelé mohli věnovat především pedagogickému leadershipu. Do této strategické linie ovšem spadá i řešení dalších problémů, jako je lepší využití a dostupnost dat a zlepšení kvality a relevance výzkumu v oblasti vzdělávání. Tyto věci jsou složité a vzájemně propojené. I při přípravě Hlavních směrů například narážíme na to, že nejenže nám chybějí data, ale také počet skutečných zkušených odborníků na jednotlivá témata je značně omezený. V některých případech jde opravdu o pár jednotlivců, kteří jsou pak pochopitelně velmi přetíženi. To ale zásadně omezuje naši schopnost budovat odborné kapacity.

Konečně čtvrtá strategická linie je věnována otázce financování. Je dobře známo, že vzdělávání v ČR je trvale podfinancované, a to jak v prostorovém srovnání se zeměmi OECD, tak při časovém srovnání v rámci ČR. Důsledkem je zaostávání platů učitelů na všech stupních škol a nízká atraktivita učitelského povolání. Otázka financování ovšem není spojená „pouze“ s výší prostředků, ale také jejich alokací. Je také důležité připomenout, že důležitou část financování ve školství tvoří prostředky z EU, jejichž objem bude pravděpodobně v budoucnosti klesat. Je tedy třeba se zaměřit i na udržitelnost financování.

Harmonogram dalších prací Další práce na Hlavních směrech budou již více „decentralizované“. V rámci naší práce jsme si vytvořili „minitýmy“, vedené vždy někým z externí expertní skupiny, které budou rozpracovávat jednotlivé strategické cíle a strategické linie. V květnu a primárně v červnu budeme k těmto již konkrétnějším tématům pořádat veřejné debaty (tzv. kulaté stoly), které budou mít různou podobu a budou se odehrávat na různých místech ČR, přičemž jejich plán, případně výčet aktérů a závěry z jednání zveřejníme. Kromě toho se budeme nadále účastnit různých ad hoc konferencí a seminářů, kde budeme také představovat a diskutovat průběžný stav naší práce. Do konce září bychom pak měli MŠMT poskytnout výslednou podobu Hlavních směrů, která se stane podkladem pro psaní samotné strategie. Hlavní iniciativu pak přebere MŠMT a my bychom měli hrát roli konstruktivních kritiků. Předpokládáme, že i v této fázi se povede intenzivní veřejná debata, a to již nad konkrétními možnými opatřeními. Počátkem roku 2020 by Strategie 2030+ měla jít do připomínkového řízení a věříme, že někdy v polovině roku 2020 by mohla být schválena vládou ČR.

Jak je možné se zapojit? 

Budeme velmi rádi, pokud se zapojíte, ať už na některém z kulatých stolů, anebo využijete online diskusi na:

https://www.facebook.com/Edu2030plus
https://twitter.com/strategie2030

Všechny aktuální informace jsou postupně zveřejňovány na:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030

Je možné i zaslat e-mail na adresu: edu2030@msmt.cz



4 komentáře:

V. řekl(a)...

Vážení soudruzi, uvítal bych spíš informace, jak bude vypadat maturita za dva roky.

Roky 2030+ nechte být. On se někdo, kdo je zničí stejně kvalitně jako vy teď, najde snadno.

E.Kocourek řekl(a)...

Souhlas V. ////

E.Kocourek řekl(a)...

SC1 - Nesmysl. Dát jako cíl "více" čehokoli je zmatečné. Více než je současný stav? On někdo dokáže ten současný stav kvantifikovat? ////

SC2 - Silně diskutabilní. "Spravedlnost" si každý představuje jinak a třeba podle komárků je spravedlnost nechat blbečky a lemply rozvracet vyučování žákům se zájmem o studium. ////

SL1 - Dopadne to tak, že co dnes ještě funguje, bude zlikvidováno. ////

SL2 - Jinými slovy zvýšení buzerace. ////

SL3 - Vrchnost učitelům nevěří už teď, a jsem zvědavý, proč by učitelé měli začít věřit vrchnosti. Třeba slibované peníze? ////

SL4 - Už jenom ty kecy kolem financování v TOMTO materiálu naznačují, že peníze učitelům nikdo nedá. ////

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Vážení soudruzi, a jak to bude s financováním za půl roku?

Okomentovat