27.5.19

Lukáš Masopust: Česko – země pseudovzdělání IV

Učím na střední škole a zajímám se o to, aby naši absolventi a žáci bylo v životě úspěšní – spokojení. S tím souvisí i dotaz, jak si představují život po maturitě, zda chtějí studovat i pracovat. Zažil jsem i situaci, kdy se žák podivil nad tím, kolik stojí lednička. Do teď to nemuseli řešit, já jim to i přeji, ale mou snahou a nejen mou je, aby chápali, že mají něco umět, dodělat, co slíbili atd. Někteří mladí nevěří, že pokud něco dokonči jen z polovičky, že nedostanou zaplacenou polovičku. A jsou tu i další důvody. Kdysi dávno jsem o tom psal v příspěvku Praxe versus škola.


Všeobecné vzdělání neznamená znalosti a dovednosti pro vše

Poptávka po lidech na IT pozice, a nejen tam, už vede k tomu, že se přijímají lidé podle zcela jiných kritérií, než dříve. Doučoval jsem jednu milou slečnu, která pracuje jako tester aplikací. Součástí testování je i práce s SQL dotazy, byť je má převážně kopírovat a občas zkompletovat nějakou jejich část. Je skvělé a pro naši dobu i příznačné, že se chce chybějící znalosti (SQL, Linux, počítače obecně…´) doučit. Zádrhel přichází, když se mne např. zeptá, co dělá ten “AND” a netuší nic, o relační algebře, výrokové logice či průniku množin. Pak mi zbývá vysvětlit jí to pomocí funkcí aritmetických, nikoliv logických, což k plnému pochopení nestačí. Slečna byla jistě přijatá pro své komunikační dovednosti, což je věc, která někdy IT expertům chybí. Píši někdy, protože tento pocit nemám u většiny našich žáků 4. ročníků. Ti komunikovat umí. Krásně je však na tomto příkladu vidět, co oběma zmíněným skupinám schází. Napravit to, může být těžké. U věcí postavených na matematice to může být možná i obtížnější, než se naučit sociálním dovednostem. Já například nemám hudební sluch, tak se mohu naučit tančit, ale těžko budu zpěvákem či muzikantem.

Jestliže má škola vychovávat a připravovat na reálný život, neměla by se od něj tolik lišit. Když v práci odevzdáte polovinu práce, tak nedostanete půlku odměny. Hodnocení by však mělo být s důrazem na dokončení práce. Viz můj příspěvek o známkách. Samozřejmě toto platí pro střední a vysoké školy. Na základkách je třeba hlavně nezkazit děti známkami či jim školu zcela zprotivit.

Dá se vzdělání reklamovat?

Když někdy doučuji, říkám v nadsázce, že by se (ne)získané vzdělání mělo reklamovat. Zažil jsem žáka, co měl z matematiky pocit, že se mu příklad musí vejít na jednu stránku a když mu dochází papír, začne výpočty cpát do volných míst, což potom vede k chybám z nepřehlednosti zápisu. Jindy jsem viděl, že je výklad natolik chaotický či nenavazující, že probíraná témata nejsou probrána celá. Zkrátka se něco v hodině nestihlo a příště se na to nenavázalo. Pak má žák získat nějakou ucelenou představu a nadhled nad látkou!

Příčin je jistě více. Zastávám však názor, že selhání je na učiteli a škole. Myslím si, že učitelé spolu souvisejících předmětů by se měli 1-2 týdně scházet, mluvit spolu o tom, co dělají v hodinách, sdílet své názory. Toto vídám jen v omezeném množství. Proč? To je přece práce navíc! Pokud nebude na trhu práce v učitelství konkurence, tak se to těžko změní.

Zpět k reklamacím. Postupně se dostáváme do doby, kdy se žáci resp. rodiče snaží soudit se školou, že jejich potomka dostatečně nepřipravila na nějakou zkoušku, možná časem i na život:). U soukromých škol se dá snadno vyčíslit míra škody vycházející ze školného, i když čas strávený ve škole asi těžko posoudíme. U veřejných škol by mne zajímalo stanovení případného odškodného. Víz diskuse k článku zde.

Školy bychom měli posuzovat podle toho, nakolik jsou schopny žáka posunout za dobu jeho studia, ale i podle toho, zda uspěje u maturity, jak uspěje v dalších stupních vzdělání či v praxi. Jistě bychom našli i další kritéria. Myslím si však, že tato by nám dala odpověď, na jaké kvalitě školy jsou. Pak je otázka, co s tím. Buď zaměříme své snažení na to, aby školy byly lepší, nebo je zrušíme. Peníze máme na to druhé.

Jak na to, už nám odpověděl Bob Kartous, který řekl, že stačí změnit povahu maturitní zkoušky z převážně znalostní, na ověřující dovednosti. Ano znalosti k tomu patří, ale to jsem několikrát napsal a žákům dokázal, viz tento článek, předposlední odstavec.

Tak zase někdy u dalšího dílu.

Převzato z autorova Blogu kantora.

3 komentáře:

Jiri Janecek řekl(a)...

Trochu dost překryv s dílem III... To by v té překotně se měnící době být nemuselo.

Jinak - kdo cituje na konci blba Kartouse se ode mne uznání asi nedočká...

mirek vaněk řekl(a)...

Autor má v mnohém pravdu, ale žije ve skleníku. Asi výběrová škola. Tam může řešit nedostatky a selhání školy. Pokud jsou žáci motivovaní a rodiče spolupracují, pak neúspěch jde na vrub školy. Ale je spousta škol, které to tak nemají.

Myšlenky p. Kartouze jsou jen převzaté z dikuzí a jednání a často spoustu let staré.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Jaky je rozdil mezi overovanim znalosti a overovanim dovednosti? Treba , ja nevim, u literatury. Jako ze kdyz znam, zak vim z hlavy, co napsal Remarque ve Viteznem oblouku nebo ze dovedne polezu po policich v knihovne a dovedne budu listovat knihou ci guuglit, jaky je obsah dila?
To tem lidem s dovednostmi zivot utece rychle. Nebude delat nic jineho, nez dovedne hledat a podvadet.

Okomentovat