27.5.19

Jana Kunšteková: Proč pořád ještě učím?

České školství žije z podstaty a spotřebovává své poslední rezervy. Dokládají to i výsledky testů Programu pro mezinárodní srovnávání studentů (PISA). Výsledky našich studentů se od roku 2006 výrazně zhoršily. Zatím se stále držíme nad průměrem.

Z článku na iPrima.cz vybíráme:

Kampaň, nastartovaná někdy kolem roku 2010, kdy mimochodem vznikla obecně prospěšná společnost EDUin, systematicky kritizující učitele takřka nepřetržitě, přinesla své ovoce. Učitelé mohou za vše, zejména za zkažená vysvědčení nadprůměrně inteligentních dětí, což jsou podle rodičů všechny, Gaussově křivce navzdory. Jen učitelé s nimi neumí pracovat. To je shrnutí článků a studií, které různí experti denně chrlí. Bohužel. Ne, že by učitelé dělali všechno dobře - jsou to jen lidi. Ale že by všechno dělali špatně? Proto také spousta kolegů ze školství odchází. Učitelů není nedostatek, jak říká kolega z Pedagogické komory Janek Wagner. Nedostatek jich je pouze ve školství. Přitom ale zdaleka nejde jen o ohodnocení učitelů - celková podfinancovanost svědčí o tom, jakou „prioritou“ je školství jako celek pro všechny vlády bez rozdílu barev.

Proč tedy pořád ještě ve školství jsem? Na to se ptají mnozí, já sama i kolegové, kteří ze školství už prchli. Já nejen za sebe odpovídám: „Protože to je pěkná práce.“ Navzdory všemu, práce s dětmi a studenty je dobrá práce. Užitečná. Když se ohlédnu za třiceti lety svého působení ve školství, převážná většina vzpomínek je pozitivní. Děti, které jsem něco naučila, děti, které šly dál jazyky studovat a které se jimi dnes živí. Protože mistr se nepozná podle toho, kolik má žáků, ale kolik vychová mistrů. Pár se mi jich povedlo, včetně mé dcery. Další spousty dětí jsem připravila na zkoušky, maturity, státnice. Pěkná práce to je. Dává člověku pocit, že dělá něco potřebného, což většina lidí k životu potřebuje. K plnohodnotnému životu ano. Navzdory různým módním názorům, že svobodný člověk se může rozhodnout, že pracovat nechce. Mluvím samozřejmě o lidech, kteří pracovat mohou, abych nebyla špatně pochopena. Práce je fůra, jen ji nikdo nechce zaplatit. To platí i o té práci s dětmi, mládeží a studenty - prostě o práci pedagogů i všech, kterých je pro zajištění provozu škol třeba. Kdysi jsem četla velmi zajímavý článek „Práce na hovno“, promiňte vulgarismus. Tam se mluví o tom, že zaměstnání je dost, ale málokdo dělá skutečnou práci. Zdánlivě trochu protiklad k tomu, co píšu já, ale v jednom se s autorem statě, Davidem Graeberem, shoduji.

7 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

V mém okolí mám vypozorované, že největší "školskou" krizi mají v současnosti lidé kolem pětačtařicítky. Mladí do třiceti či snad pětatřiceti to ve školství zkusí a když je to nebaví, neuspokojuje nebo jim to nepostačuje k zaplacení hypotéky či když se jim naskytne jiná profesní příležitost, tak prchnou a moc o tom nepřemýšlejí. Lidé nad pětapadesát nebo i o pár let mladší už nemají až tak chuť něco nového zkoušet a do důchodu to nemají zas tak daleko. Kdežto pětačtyřicátníci ve školství už něco dokázali, těžko se jim tato práce opouští, ale situace ve školách se díky inkluzi, projektovému šílenství apod. zhoršuje a oni mají do důchodu dost daleko. Tito lidé v mém okolí zažívají těžké dilema a bohužel se to u nich projevuje těžkou nervozitou a zvýšenou náchylností k vyhoření.

E.Kocourek řekl(a)...

Vynikající pozorování, paní Adamová. Celkově i jednotlivé dílčí formulace. Projektové šílenství - bravo! ////

K vlastnímu článku: Eduinští rozumbradové si mohou kritizovat nahoru dolu a nehne to se mnou. Vytáčí mě, že ty eduinské bláboly berou vážně dospělí lidé, o kterých jsem předpokládal, že mají rozum. ////

Učitelování je zajímavá práce a baví mne, nejspíš i proto, že mám štěstí na nadřízené a mám jejich "morální" i materiální podporu (byť ne vždy). Značnou svobodu. A dávno penzi ... ////

Kdybych to dělal proto, že mi to připadá "potřebné", musel bych si hodit mašli, protože česká společnost (reprezentovaná nejrůznějšími stranami a vládami) vzdělávání rozhodně za potřebné nepovažuje. ////

mirek vaněk řekl(a)...

Paní Adamová krásně vystihla situaci. To pětačtyřicátníci teď řeší, zda to definitivně zabalit a odejít a jinde rychle vydělat peníze na stará kolena(penzi mít nebudou, je jich moc) - nízká nezaměstnanost tomu nahrává, či ještě vydržet. A o tom rozhodnou současní politici.

Nicka Pytlik řekl(a)...

o tom rozhodnou současní politici

Takže sbohem, kolegové. Ať se vám v novém zaměstnání daří.

Milan Randák řekl(a)...

Bohužel, máte pravdu.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Souhlasím s paní Adamovou. Má pravdu. Pro zmiňovanou věkovou skupinu je současný stav frustrující (oprávněně).

Ivo Mádr řekl(a)...

A nejhorší na tom všem je, že není vidět světlo na konci tunelu. To světlo nepřináší neziskovky ani MŠMT. Politici neustále opakují, že školství je prioritou, a proto budou do škol nastupovat nepedagogové! V případě ICT jsem schopen pochopit vysokoškoláka s tímto zaměřením, lékaře vyučujícího na zdravotní škole, chemikáře vyučujícího CH na gymnázium, ale masový nábor nepedagogů na ZŠ a SŠ je nekoncepční. Politická scéna mlčí, PdF mlčí, rodiče mlčí,...asi je v ČR všechno v pořádku.

Okomentovat