15.5.19

DVTV: V síti: Fotky penisů, nabídka trojky, dívky jako masturbační prostředek, říká Klusák

Muži posílali dívkám, o kterých si mysleli, že jim je 12, fotografie ztopořených penisů, používali velmi sofistikované fígle, vystupují i pod falešnými profily. Nebyl tam nikdo, kdo by se dvořil, dívky používají jako masturbační prostředek. Není to jeden typ, je to od studentů medicíny po taxikáře. Byly tam případy vydírání a vyhrožování, to jsme hlásili policii, dvě ze tří hereček potřebují teď psychoterapii, říká dokumentarista Vít Klusák. Ve svém chystaném filmu V síti mapuje zneužívání dětí na internetu. Více než dvacetkrát jsme se s nimi sešli, jeden přivedl přítelkyni a dívce nabízeli trojku, jiní ze schůzky utekli, dodává.



Video na Aktuálně.cz.

12 komentářů:

E.Kocourek řekl(a)...

dvě ze tří hereček potřebují teď psychoterapii -- Můžete nějak dokázat, že tu psychoterapii nepotřebovaly ještě před tím, než se nechaly najmout do rolí internetových volavek? ////

A co dva ze tří dokumentaristů? Zatím dobrý? ////

Nicka Pytlik řekl(a)...

dvě ze tří hereček potřebují teď psychoterapii

Nějspíš jim nikdo pořádně nevysvětlil, do čeho že to vlastně jdou.
Tak by se snad i patřilo nějaké odškodnění za utrpěnou újmu.
A jak jsou na tom ti, co hráli ty zoufalce na druhém konci drátu?

Unknown řekl(a)...

Pan Klusák se v jiném video rozhovoru přiznal, že pro něj i ostatní členy štábu to bylo dost psychicky náročné. Ačkoliv se o tom ví/mluví/počítáte s tím, vždycky je ten nápor podobných individuí děsivě ochromující (ikdyž jste najatá herečka a víte do čeho jdete). Je jedno kolik Vám je, pokud jste pěkná/ý, stanete se během chvíle terčem - vlastní zkušenost.

E.Kocourek řekl(a)...

Terčem ČEHO, drahá Unknown? Zasílání fotek penisů? ////

IMO pan dokumentarista dělá z komára velblouda. Předpokládám, že kdyby měl cokoli závažnějšího než o čem tu píše, dychtivě by se s tím vytasil. Jenže nic nemá. ////

Chodit na schůzku s internetovou známostí - t.j. s cizím neznámým člověkem - je blbost nejen pro dvanáctileté. Ale jinak pan dokumentarista neodhalil NIC, s čím by se normální dvanáctiletá slečna nedokázala srovnat. Případně se tomu s kamarádkama zasmát. ////

poste.restante řekl(a)...

Pane Kocourku, byl jste už někdy Vy, nebo někdo z Vašich blízkých cílem skutečně reálného útoku, ať už ve virtuálním, či skutečném prostředí?

Pod reálností útoku mám na mysli nikoliv zaslání fotky, nad kterou se pobaveně zasmějete, ale opravdu nechutné jednání, výhrůžky, vydírání, či dokonce fyzickou konfrontaci.

Nicka Pytlik řekl(a)...

nechutné jednání, výhrůžky, vydírání, či dokonce fyzickou konfrontaci

Pro učitele to v té dnešní překotně měnící se době může být součást běžného pracovního dne ze strany ředitele školy, rodičů i žáků. Do výčtu nepatřičností lze zahrnout i pomluvy, osočování, urážky a zesměšňování. Kolikrát stačí se drobně začíst do analýz a úvah, které vyvěšují a citují odborníci na vzdělání, kontultanti a auditoří, kde to jen jde.

E.Kocourek řekl(a)...

Pane poste.restante, asi vám nerozumím. Ten váš "skutečně reálný útok ve virtuálním prostředí" si nedokážu představit. ////

Opravdu nechutné jednání zažívám např. na České škole dnes a denně (ze strany cenzora). Ale proboha jak realizovat na webu výhrůžky, vydírání, či dokonce fyzickou konfrontaci? ////

Znovu opakuji, že chodit na (fyzické) schůzky s internetovými kontakty je nežádoucí. Bavme se, prosím, o Internetu. ////

poste.restante řekl(a)...

Reálný útok ve virtuálním prostředí je třeba hacknutí Vašeho počítače, nebo profilu na sociální síti, zveřejnění privátních, či dokonce choulostivých informací atd.

Či třeba zveřejnění výmyslů, pomluv, lží a polopravd prostřednictvím právě internetu.
Když o Vás napíšu, že jste zloděj a podvodník, "doložím" to prefabrikovanými důkazy a "kopiemi" reálných listinných důkazů, vzápětí pod alternativními nicky v diskusi zveřejněné "důkazy" potvrdím z několika dalších "zdrojů", můžete leda tak podat trestní oznámení. Když budete mít štěstí, nebo já budu tak hloupý, tak mě policie najde a za rok, za dva si vysoudíte nějakou satisfakci. Očernění v reálném světě, nálepky a polohlasných poznámek typu, "kdo ví, jak to doopravdy bylo" se už ale nejspíš nezbavíte nikdy.

Čili nejde jen o to, že na Vás někdo přes skype udělá "bububu", ale opravdu konkrétně Vás poškodí či ohrozí.

Fyzickou konfrontaci na internetu asi opravdu nezažijeme, ale tak otázka nebyla položena. Ptal jsem se na útok ve virtuálním, ČI (= NEBO) skutečném prostředí.
A opět, fyzickým útokem můžete i na internetu vyhrožovat, můžete se dopouštět stalkingu, atd.


A teď si představte, že tohle někdo reálně provede, nebo tím jen bude vyhrožovat dvanáctileté holce, která svůj "životní status" odvíjí podle počtu lajků na instagramu. Tohle opravdu není záležitost, kterou je možno podceňovat. Několik sebevražd kvůli trollingu u mladistvých jsme měli už i u nás v ČR.


O cenzuře na České škole bychom si (nejen) my dva mohli popovídat dostatečně. Ale popravdě řečeno, poškodit nás pan Komárek může leda tak, že účelově promaže diskuse, aby výsledek vyzněl tak, že za blbce a hulváty jsme my. A také to úspěšně dělá.
Umím si představit, že při ztotožnění nicku s konkrétní osobou pak může být někdo, třeba ředitel školy, kde se ucházíte o místo, uveden v omyl o Vašem charakteru.
Ne, že by se z toho střílelo, ale prasárna to je.

E.Kocourek řekl(a)...

Nejblíž k reálnému útoku ve virtuálním prostředí asi mělo zveřejnění privátních informací, ale myslím,že jsem to přežil. ////

Soudím,že právě "zveřejnění výmyslů, pomluv, lží a polopravd prostřednictvím internetu" by mělo být něčím, s čím se člověk (hlavně dospělý,ale i dítě) v dnešní době MUSÍ umět vyrovnat. Protože se tomu NEDÁ nijak zabránit. (I kdyby si z toho "bránění" stovky rádoby-spasitelů udělaly živnost.) ////

Fingované "ztotožnění nicku s konkrétní osobou" je také něco, čemu nelze zabránit. Kdokoli může kdykoli vytvořit virtuálního kreténa a tvrdit vaší ředitelce, že jste to vy. ////

Vyhrožování fyzickým útokem jsem jednou zažil (ale nevím, jak moc bylo míněno vážně). Ten člověk samozřejmě kromě mého nicku neznal o mně nic. Na oplátku jsem ho pozval do reálné hospody a nabídl mu seznámení s mým rotváčkem. Pozvání nepřijal. ////

jen bude vyhrožovat dvanáctileté holce, která svůj "životní status" odvíjí podle počtu lajků na instagramu. -- Zde je asi jádro pudla a ten principiální rozdíl mezi námi dvěma. Já odhaduji,že takové holce už NENÍ pomoci. Té se něco (z jejího pohledu) zlého přihodí zcela nevyhnutelně ... ////

poste.restante řekl(a)...

Já odhaduji,že takové holce už NENÍ pomoci.
Ale to je přece blbost.
Všichni máme za sebou "telecí roky" a snad si ještě někteří pamatujeme, jak umí s jedním zamávat vzbouřené hormony, nebo zhrzená láska. Ve většině případů z toho člověk tak nějak vyrostl a časem zmoudřel. Dneska se můžem jen s nostalgií ohlédnout na to, z jakých ptákovin jsme tenkrát vyšilovali. Ale vyprávějte puberťákovi, že za pár let se tomu zasměje.
Dnešní dítka to mají horší v tom, že jejich problémy se řeší v prostoru N-násobně větším. Když má holka pech a blbce ve své blízkosti, tak třeba fotografie jak jí z kraťasů kouká vložka může být během pár hodin nasdílena desetitisícům lidí. Kdysi takový trapas zahlédlo sotva pár lidí v okolí a nikdo sebou netahal permanentně fotoaparát, aby to mohl "zvěčnit na věky věků".

Čili nejen že to mají těžší, nežli my, ale jsou i vystaveni rizikům, kterým my jsme nebyli, v prostředí, se kterým jim jejich rodiče neumí pomoci, protože mu nerozumí a navíc nemají ani tolik zkušeností s řešením konfliktů v reálném světě, protože podstatná část jejich života se odehrává v tom virtuálním. Skutečná kámoška může pomoct a osušit slzičky, ale musíte ji vůbec mít. Přes chat či skype to nepůjde.

Podle mne prostě nejde jen tak v klídku si říci: "No co? Je blbá, tak co s ní? A když to nezvládne? Tak holt: mínus jedna."
Takovéhle holce ne že "není pomoci".
Té se právě MUSÍ pomoci, aby se těch let, kdy si řekne: "Bože, já byla blbá", aspoň dožila.

No a pak taky je potřeba eliminovat rizika, aby se do průšvihové situace vůbec nedostala.
Aby o rizicích věděla a věděli to i její rodiče. Aby věděli, co s tím. Atd.

Jsou věci, kterým se zabránit nedá, to máte pravdu. Ale můžu Vás na takovou situaci připravit.
Nezabráním tomu, aby si děcko neřízlo do ruky, nebo nezlomilo nohu. Ale můžu nacvičit první pomoc, aby ono samo, nebo kamarádi kolem věděli, co mají dělat.

K tomu jsou právě podobné filmy nezbytně potřebné.

E.Kocourek řekl(a)...

Skutečná kámoška může pomoct a osušit slzičky, ale musíte ji vůbec mít. -- Souhlas. ////

Té se právě MUSÍ pomoci -- Boj na ztracené vartě. Ty děti se SAMY vrhají do průšvihů a samy si ty průšvihové situace vytváří - snad aby se v tom vzájemně trumfovaly? ////

No a pak taky je potřeba eliminovat rizika, aby se do průšvihové situace vůbec nedostala. -- Lze je omezit, ale nikoli zcela eliminovat. A vždycky jich zbyde nepoměrně víc, než kolik jste omezil. Čili "aby se do průšvihové situace vůbec nedostala" je nemožné. Rodiče je musí vycepovat (i drastickými postupy!), aby se do URČITÝCH průšvihů nedostaly, a z těch ostatních průšvihů si nesmí nic dělat. ////

K tomu jsou právě podobné filmy nezbytně potřebné. -- Jde o to, co jsou "podobné filmy". Pokud ve filmech řeší fyzickou schůzku s internetovým známým, ŠPATNĚ! Taková situace prostě NESMÍ nastat! Pokud ve filmech řeší pomluvy, fejkové editované fotky nebo videa, trapasy jako vámi zmíněná vložka, OK. ////

Jenže já odhaduji, že ti "dokumentaristé" schválně přehánějí a "nahrávají" nereálné situace. Kvůli sledovanosti. ////

poste.restante řekl(a)...

Boj na ztracené vartě. Ty děti se SAMY vrhají do průšvihů...
To je jasné. Stejně jako skákat ze skály do neznámé hloubky, sjíždět střemhlav svah, olizovat zmrzlé zábradlí, protože se to nesmí, …
V tomhle směru nejde o nic nového, nová jsou jen prostředí a příležitosti.

Lze je omezit, ale nikoli zcela eliminovat.
Máte pravdu, nepřesně jsem se vyjádřil. Tedy, jsou rizika, která můžeme eliminovat, ale jiná lze pouze omezit...

Prevence, příprava jsou klíčem, ale nikdy nemůžete připravit na všechny možné situace, protože život je obvykle pestřejší, nežli fantasie trenéra.
Ale jsou situace, řekněme "standardní", které předvídat lze. Třeba když jdu hodně pozdě večer domů přes park, tak musím mít pepřák už v ruce a ne jej začít hledat v kabelce, až když na mne vybafne úchyl z houští.
Myslím, že v tomhle se taky shodujeme.

Taková situace prostě NESMÍ nastat! Pokud ve filmech řeší pomluvy, fejkové editované fotky nebo videa, trapasy jako vámi zmíněná vložka, OK.
No, řekněme, že když ve filmu uvidí, jak to dopadne, když vyrazí na schůzku s "internetovým kamarádem", tak jim snad dojde, že to fakt v reálu není dobrý nápad.
Pohádka o kůzlátkách, Smolíčkovi, nebo Budulínkovi, … Pořád stejné schéma.

Jenže já odhaduji, že ti "dokumentaristé" schválně přehánějí a "nahrávají" nereálné situace. Kvůli sledovanosti.
To je docela možné, ale s konečnými soudy bych počkal, až když ten film uvidíme.
Někde byla zmínka, že sháněli peníze na dokončení, takže to má i logiku.
Promotion se dělá běžně a bombastické titulky přitahují pozornost.
Tohle bych jim nevyčítal.

Každopádně hlavním efektem tohohle filmu bude pro mnohé rodiče překvapivé zjištění, že doma v obýváku, v dětském pokoji jejich děti NEJSOU v bezpečí.

Okomentovat