2.5.19

Daniel Prokop, Tomáš Dvořák: Analýza výzev vzdělávání v České republice 5 - Ředitelé a zřizovatelé škol

Kapitola popisuje hlavní problémy českého školství a vzdělávacího systému z pohledu expertů, ředitelů škol, učitelů a neziskových organizací. Hlavním problémem českého školství je z hlediska těchto aktérů neexistence (obecně akceptované) koncepce školství a vzdělávání, která by měla dlouhodobý horizont. Dalšími problémy českého vzdělávacího systému jsou: výrazná decentralizace řízení znesnadňující řízení školství, celková podinvestovanost celého sektoru vzdělávání (z hlediska podílu výdajů na školství z HDP) a nízké platy učitelů.

5. 1. Stručná charakteristika českého vzdělávacího systému – porovnání se zahraničím

  • Česká republika má, ve srovnání s ostatními zeměmi OECD, silnou autonomii na straně škol. Tato autonomie se týká jak personální politiky, tak obsahu kurikula. Ve srovnání s ostatními zeměmi OECD jsou čeští učitelé hůře placeni. Velikost tříd na základních školách (počet žáků na učitele) je spíše podprůměrná, na středních školách spíše nadprůměrná (OECD 2015a).
  • Porovnání institucionálních a organizačních aspektů školství ukazuje schéma 1. Ze schématu vyplývá, že ve srovnání se zeměmi OECD jsou pro Českou republiku specifické dvě oblasti. První je zmíněná decentralizace, která je výrazně nad průměrem zemí OECD. Dokonce dosahuje maximálních hodnot. Druhou je nízké finanční ohodnocení (měřeno vůči platům mimo sektor školství – viz schéma). Nakonec výdaje na školství měřené podílem HDP jsou podprůměrné.



2 komentáře:

Jiri Janecek řekl(a)...

Je vhodne nazyvat osmistrankove shrnuti blabolu EDUinu, CSI, MSMT, OECD a IDEI analyzou?

Ivo Mádr řekl(a)...

Díky za tu decentralizaci. To by to se školstvím měli aktivisté velmi jednoduché. A evidentně je vidět, že aktivisté zesílili v posledních 14 dnech svou aktivitu.

Okomentovat