26.4.19

Pavla Lioliasová: Místo známek individuální přístup. Projekt Univerzity Karlovy chce pedagogy učit formativní hodnocení

Děti by už možná do budoucna nemusely ze školy nosit vysvědčení jen se známkami. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy startuje společně s organizací EDUkační LABoratoř projekt, který bude učitele vzdělávat v takzvaném formativním hodnocení. Pedagogové při něm nehodnotí pomocí klasického známkování, ale snaží se hodnotit pokrok každého žáka individuálně a jinou funkci má i zpětná vazba. Tématu se věnuje Radiožurnál.




Z doprovodného článku na webu iROZHLAS.cz vybíráme:

Rozšířit formativní hodnocení teď chce i projekt EDUkační LABoratoře a Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. „Cílem formativního hodnocení je brázdit cestu průběžně. Nejde nám o to říct ‚uspěl‘, nebo ‚neuspěl,‘ ale jak žákovi pomoct v průběhu toho vzdělávání. Zatímco to sumativní je konečné,“ vysvětluje Veronika Laufková z Pedagogické fakulty, jaký je vlastně rozdíl mezi tímto typem a takzvaným sumativním hodnocením, tedy klasickými známkami. „A potom je důležité, že se činnosti odehrávají v průběhu školního roku, a chci tím tomu dítěti pomoct,“ dodává.

A Michal Orság z EDUkační LABoratoře dává konkrétní příklad formativního hodnocení. „Máme esej, která má pět odstavců. Učitel si myslí, že dva odstavce by se měly prohodit a ta esej by byla lepší. Když to žákovi řekne napřímo: ‚Přehoď třetí a čtvrtý odstavec,‘ tak se nad tím nezamyslí, jen to přijme za své a teoreticky to v budoucnu možná využije,“ popisuje.

„Ve chvíli, kdy mu řekne: ‚Jsou tady dva odstavce, které by se měly přehodit, aby to bylo lepší,‘ tak nad tím žák musí přemýšlet a stráví nad tím daleko více času než učitel,“ pokračuje.






5 komentářů:

Jiri Janecek řekl(a)...

„Cílem formativního hodnocení je brázdit cestu průběžně. Nejde nám o to říct ‚uspěl‘, nebo ‚neuspěl,‘ ale jak žákovi pomoct v průběhu toho vzdělávání. Zatímco to sumativní je konečné,“ vysvětluje Veronika Laufková z Pedagogické fakulty, jaký je vlastně rozdíl mezi tímto typem a takzvaným sumativním hodnocením, tedy klasickými známkami. „A potom je důležité, že se činnosti odehrávají v průběhu školního roku, a chci tím tomu dítěti pomoct,“ dodává.

Prominte, ale kam ti experti a ucitele ucitelu na ty sracky chodi?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy startuje společně s organizací EDUkační LABoratoř projekt

Jen jestli to není tak, že se laboratoř zaštiťuje fakultou, a by to mělo tu náležitou váhu. Penízky z dotace si pak přerozdělí podle zásluh. Kdo z učitelů se nebude svojí účastí podílet na plnění požadavků čerpání dotace, bude za tmáře prohlášen a médii hustě vláčen.

Namísto
"Přehoď třetí a čtvrtý odstavec",
je prý lepší
"Jsou tady dva odstavce, které by se měly přehodit, aby to bylo lepší",
ale kdežpak, pořád až moc návodné, takže
"pořadí odstavců není optimální",
a ještě lépe
"zamysli se nad osnovou textu",
a vůbec nejlépe
"text je mimo",
a po pravdě
"text je mimo obdobně, jako jeho autor".
Pro plnohodnotný rozvoj kognitivních funkcí žáků jim v první fázi pytlici sdělují
"odevzdaná práce není v souladu se zadáním".

Tihleti vzdělávací experti mají potřebu vnutit všem okolo svoji představu, pytlici zdůrazňují, že vesměs smyšlenou představu, že žák odevzdá práci, ať už je to cokoli, a učitel mu za pár týdnů napíše do žákajdy 'za tři'. A nazdar! Na konci pololetí se spočítá průměr a hurá prázdniny. Jakože ťululum?
(Slovo představa je v tomto komentáři synonymem slova sračka, připomínají pytlici.)

Eva Adamová řekl(a)...

Tak hlavně ať to nezapomenou vtloukat do hlav studentům učitelství, kteří pak po příchodu do praxe nejspíš v hrůze zjistí, že to možná funguje do třetí třídy, ale že na druhém stupni je to naprosto nepoužitelné. Mám zkušenosti, že čím je čerstvý absolvent učitelství při nástupu do školy větší idealista, tím je větší pravděpodobnost, že školství brzy opustí. No prostě přímá úměrnost jak vyšitá.

Tomáš Barták řekl(a)...

Na učitelských fakultách se to neučí? Co tedy učí? K čemu jsou? Jaký je jejich užitek?

Ivo Mádr řekl(a)...

1) Známkování má na území ČR historickou tradici.
2) Opomíjí se nástup puberty u žáků druhého stupně.
3) Opomíjí se genetické předpoklady.
4) Opomíjí se počet žáků ve třídě. Ve třídě s 30 žáky máme na individuální přístup 1 minutu 30 sekund.
5) Přítomnost žáků s poruchou chování zhatí vbrzku jakékoliv snahy. Individuální přístup má pouze žák s touto poruchou, ostatní žáci ve třídě mají smůlu.
6) Inkluze ano, ale ne inkluze po česku.
7) Většina učitelů používá individuální přístup, ale používat formativní hodnocení ve 100% je nesmyl.
8) Podobné pokusy už tady byly, ale neosvědčily se.
9) Výuka má být pestrá, střídat se mají různé formy a metody práce.
10)Forma je nadřazována obsahu.

Okomentovat