21.4.19

Martin Pjentak: Kdo čte dobře knihy, umí číst i okolní svět

„Beletrie je spojena se vztahy. Tím, že čteme, jak se k sobě lidé chovají, zvyšujeme empatii, různost pohledů a další věci,“ říká učitel Miloš Šlapal. Jeho hodiny českého jazyka i dějepisu vypadají trochu jinak než ty běžné. Už dvacet let učitel Základní školy Emila Zátopka Miloš Šlapal postupně promýšlí a vylepšuje svůj systém výuky, jehož cílem je především rozvoj čtenářské gramotnosti jeho žáků. Nyní je i jedním z aktérů celorepublikového programu Pomáháme školám k úspěchu, kde je právě členem čtenářské skupiny.


Z článku v MF DNES vybíráme:

Co v praxi znamená prožitkové čtenářství?

Prožitkové čtenářství asi nejlépe reprezentují čtenářské dílny. Původně u nás byly jen záležitostí jednotlivců, postupně se podařilo je prosadit v širším měřítku. Dnes už je běžně vnímáno jako normální a užitečné, když děti mohou v hodinách číst celé knihy, které si samy vybírají, baví se o nich s ostatními dětmi a učí se na nich spoustu dovedností. Situace už natolik pokročila, že před čtyřmi nebo pěti lety vypsalo ministerstvo školství grantovou výzvu, kdy si školy mohly ve velkém nakoupit knihy a zavádět dílny čtení. Nyní jsou dílny, které byly před deseti lety exotickou věcí, běžnou součástí výuky.

Ze svých školních let si vzpomínám na čítanku jako na hromadu nicneříkajících ukázek z děl klasiků. Funguje tento způsob výuky i nadále?

Já jako učitel jsem přešel k dílnám čtení i proto, že se jen málokdy podařilo, aby se v čítance našel text, který by zaujal všechny. Čítanky někdy preferují literární přehled, v devadesátých letech byly zase hodně didaktické, ale chybí v nich hodně živých textů, které se mohou propojit s dětmi. Především má společné čtení v čítankách obrovskou nevýhodu v tom, že každé dítě čte jinou rychlostí. V dílnách čtení si mohou děti samy vybírat jak knihy, které jim vyhovují, tak tempo čtení i přiměřenost výběru, a to jsou výborné věci. Mohou tak vedle sebe pracovat začínající i hodně pokročilí čtenáři. Každý má jiné podněty, navíc o tom mohou spolu hovořit.

Za dvacet let učitelské praxe jste zažil i vzestup digitálních médií. Jak se projevily na čtenářské gramotnosti dětí?

Digitální technologie ve velkém pozměnily učení. Zatím častěji vnímáme negativní dopady, které jsou spojeny s tím, že děti se rychleji odklánějí od četby, mají velké problémy s koncentrováním se na jednu věc. Doba, kdy jsou schopny něco soustředěně vnímat, se výrazně zkrátila. Pokud čtou digitálně, je to hodně metodou „klikacího čtení“. Čtou povrchně, rychle je naláká nějaký titulek nebo obrázek, což jsou věci, které z podstaty nejsou pro čtenářskou gramotnost příznivé. Na druhou stranu máme díky digitálním technologiím dosud neviděný přístup k informacím a žáci, kteří dobře čtou, mají netušené možnosti. I to je důvod, proč by čtenářství mělo mít ve školách velký prostor.

Žádné komentáře:

Okomentovat