6.4.19

Martin Odehnal: Inkluze? Žádné „začleňování“, jen sesypali děti na jednu hromadu. Objevují se věci, které jsme si dříve neuměli ani představit, varuje znalec

Na současné podobě inkluze na českých školách je špatně prakticky všechno, říká v rozhovoru předseda Asociace speciálních pedagogů Martin Odehnal. „Inkluze znamená začlenění dětí. Společné vzdělávání po česku je ale jejich pouhé sesypání na pomyslnou jednu hromadu,“ říká zkušený speciální pedagog s tím, že si nad tím, jak inkluze funguje v praxi, začínají čím dál tím více zoufat základní školy. „Začíná se ukazovat, že se v rámci společného vzdělávání objevuje podstatně více nejrůznějších poruch chování, poměrně těžkých psychiatrických diagnóz a podobně, které si běžní kantoři dříve ani neuměli představit,“ říká Odehnal. „Je jen otázkou času, kdy dojde k nějaké závažné příhodě, v nejhorším případě s fatálními následky,“ varuje pesimisticky. A kdo to v takovém případě podle Odehnala první schytá? Nikdo jiný než učitel, který za děti ve třídě zodpovídá.

Z rozhovoru Jonáše Kříže s Martinem Odehnalem v ParlamentníListy.cz vybíráme:

Dobře, ale jak by tedy podle vás ta správná inkluze měla vypadat?

Zmíním příklad z Finska. Koneckonců právě Finskem se u nás rádi zaklínají propagátoři tzv. společného vzdělávání. Cudně přitom zamlčují, že naše pojetí „inkluze“ je pravým opakem toho finského. Tam by si totiž nikdo nedovolil vzdělávat žáky s hendikepem způsobem, kterým se to nyní děje u nás. Tedy čistě metodou pokusu a omylu, neboť jinou kantor bez speciálněpedagogické kvalifikace zvolit nemůže. A není to vůbec jeho chyba! Paní Valachová je zřejmě obdivovatelkou „starých dobrých časů“, kdy byl „pokrokový“ člověk bez jakékoli odbornosti vhozen do víru děje s tím, že „soudruh nám poroste na úkolech“.

Ale zpět k Finsku, kde je mimo mnohé jiné běžná tzv. tandemová výuka. Což znamená, že ve třídě pracuje „běžný“ učitel, a zároveň i speciální pedagog, který pracuje speciálně pedagogickými metodami se žákem inkludovaným. Výhody jsou nabíledni: jak intaktní žáci, tak i děti se speciálními vzdělávacími potřebami mohou dosahovat co nejlepších výsledků. V české pseudoinkluzi jsou „biti“ ti i oni, a s nimi i ti nešťastní učitelé, po nichž se chce (za jedny peníze) něco, co by nemohl zvládnout ani zázračně oživlý Jan Amos Komenský.

S využitím speciálních pedagogů ve třídách se v představě inkluze podle bývalé ministryně školství Valachové vůbec nepočítalo?

Nepočítalo, už od začátku ne! Byly jim vyhrazeny pouze tzv. předměty speciálněpedagogické péče (už jen ten název je pro bohy!), tedy nápravný tělocvik a náprava vad řeči. Pokud je „inkludent“ zdravý jako tuřín a rovný jako jedle, a navíc nekoktá ani nepatlá, se speciálním pedagogem se vůbec nepotká. Přitom by jej potřeboval právě v těch ostatních předmětech!(...)

Reflektují ten stav nějak politici?

Paní exministryně si vůbec nepřipouští, že by s inkluzí bylo cokoliv špatně. Stále manipuluje veřejným míněním vylhanými statistikami o obrovském počtu „inkludentů“, kteří již bez problémů navštěvují běžné základní školy. O prolhané manipulaci mluvím proto, že v drtivé většině jde o žáky s poruchami typu dyslexie a dysgrafie, kteří sice zajisté mají speciální vzdělávací potřeby, ale do základních škol chodili až na nepatrné výjimky vždycky!

Pro dnešního ministra školství pana Plagu představuje hlavní problém této pseudoinkluze to, že se příšerně prodražuje, aniž to i podle České školní inspekce přináší náležitý (pokud vůbec nějaký) efekt pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Hlavní průšvih ale je, že učitelé v základkách hlasují stále častěji kvůli této „inkluzi“ nohama. Protože mají odbory, které byly od počátku s paní Valachovou jedna ruka, nic si na celostátní úrovni „nevyřvou“ – prostě jen ze školství potichu odcházejí.

Mladí učitelé nepřicházejí téměř vůbec (rozhodně ani zdaleka ne v počtech, které by stačily vyrovnat počty odcházejících), a pokud už přijdou, často za pár měsíců odejdou s tím, že něco takového nemají zapotřebí a že jim jinde nabídnou daleko víc za podstatně méně náročnou práci. Ten systém je čím dál tím více tažen pedagogy ve věku padesát plus, a často dokonce i šedesát plus. Jen se zeptejte ředitelů, kolik z nich často úpěnlivě láká na záskok i bývalé kolegy a kolegyně, jimž už dávno „padla“ sedmdesátka!


13 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

pouhé sesypání na pomyslnou jednu hromadu

To je ale naprasto a zcela přesné. Na jednu hromadu, a to ne právě valnou.
Něco jako smažené dršťky s naklíčeným hrachem v koprové omáčce.

E.Kocourek řekl(a)...

Na Valachovou i na její předchůdce (včetně neviditelného Fialy) by se hodil Okamurův požadavek, aby politici a státní úředníci nesli hmotnou odpovědnost za škody, které svými rozhodnutími napáchají. ////

Jenže Okamura (a my všichni ostatní) má (máme) smůlu. Takový požadavek nelze v demokracii zavést. Neboť demokracie z principu nepřipouští žádnou odpovědnost nikoho za nic. ////

Jana Karvaiová řekl(a)...

To se mylite, odpovednost nenesou jen ti, kdo tyto pitomosti vymysli. Ucitele odpovedni jsou. A co vic, jsou odpovedni i za veci, za ktere se ani odpovidat neda.

Eva Adamová řekl(a)...

Na první pohled to vypadá, že se Odehnal vyjadřuje dost razantně, a že to všechno, co popisuje ani nemůže být pravda. Kdyby člověk neměl své zkušenosti, snad by tomu ani nevěřil. Třeba tomu, že pobyt jednoho SVP žáka ve třídě může ne mírně ale podstatně narušit vzdělávání zbylých dvaceti žáků.

V letošním roce jsem začala učit matematku v 6. třídě, ve které je žák s těžkým ADHD, který bez prášků ve škole nevydrží. Je s podivem, že nepropadl, protože učivo 6. ročníku nezvládá ani náznakem. Na prvním stupni neměl v prvních třech ročnících asistenta a učitelka kvůli němu málem skončila v blázici. A já jsem s hrůzou zjistila, že tento žák v podstatě neumí číst a psát a že se čtením, a to nejen s porozuměním textu ale i s technikou čtení, má výrazný problém i podstaná část ostatních vcelku inteligentních dětí. Jak by také neměla, v té třídě nikdy nebyl klid na pořádné učení, a žáci trpěli nejen neustálým řešením výchovných problémů tohoto žáka, ale bohužel se na jejich schopnostech projevilo i to, že učitelka soustředila svou pozornost hlavně na tohoto žáka. Přiznám se, že se dost divím rodičům, že svoje děti ve třídě nechávají a že už je dávno nepřehlásili jinam. Já už bych to, být na jejich místě, dávno udělala.

Nicka Pytlik řekl(a)...

se dost divím rodičům

Rodiče jsou naprosto stěžejní síla, před kterou se radši i inspektoří klidí.
Spoléhat se ale na ně nelze. Prakticky v ničem a systémově už vůbec ne.
Pokud se nepřihlédne k odpovědnosti skutečného viníka, což jsou začleňovací fanatici v čele s pobloudilou Valachovou, pak za popisovaný stav nese odpovědnost především ředitel školy, pak poradna, zřizovatel a v neposlední řadě školoní inspekce. Stav, který si odskáčí především ty děti. Ještě jako nezletilé jsou zadluženy na celý svůj život. Prasárna šmahem.

Eva Adamová řekl(a)...

"... za popisovaný stav nese odpovědnost především ředitel školy, pak poradna, zřizovatel a v neposlední řadě školní inspekce"

Ředitel školy? Vezmeme-li tento konkrétní případ, tak ten udělal spolu s učitelkou, co bylo v jejich silách. Žák byl v ředitelně na koberečku častěji než ve třídě, jednání s rodiči proběhlo nepočítaně, OSPOD byl rovněž zapojen, žák byl i na celé řadě vyšetřeních a přešetřeních v PP poradně. Žádné jiné možnosti ředitel nemá, žáka ze spádového obvodu školy plnícího povinnou školní docházku ze školy vyloučit nemůže.

Poradna? Tam už se o nějaké odpovědnosti skutečně hovořit dá, jen tedy nevím, jak se dá podobný liknavý přítup z jejich strany, který se v tomto případě odehrál, řešit. Žák absolvoval v průběhu prvních čtyř let školní docházky osm vyšetření a přešetření. V jejich výsledcích se člověk dočte o celé řadě diagnóz, které si navzájem odporují, od náznaků dyslexie, přes hraniční IQ s ADD s doporučením k přesunu do praktické školy, až po těžké ADHD s průměrným IQ. "Odbornice" v PP poradně se v tomto případě skutečně vyznamenali a na plno se ukázalo, že jsou školám v mnoha případech platné jako mrtvému kabát. U psychiatra se žák ocitl až v páté třídě, ten mu nasadil potřebnou medikaci a od té doby alespoň neohrožuje bezpečnost ostatních žáků a nenarušuje nějak podstatně výuku, pokud tedy po něm učitel nechce nějakou práci a plnění povinností. Jakmile si ho začně více všímat je znovu oheň na střeše. Přidělení asistenta jsme se domohli až ve čtvrté třídě a i ten si s ním do doby než dostal léky užil.

Zřizovatel a ČŠI? Ti by se angažovali až po stížnostech rodičů.

Ivo Mádr řekl(a)...

Tak už vám na škole zbývá jenom angažovat státní policii, tedy čekat na fyzický útok tohoto žáka."Další možností je angažovat jako asistenty učitele tvůrce inkluze po česku, Valachovou a Štecha."
Osobně si myslím, že každodenní otravovaní rodičů učiteli vaší školy znepříjemní dotyčnému pobyt na vaší škole. Důsledné dodržování školního řádu musí být vyžadováno od všech žáků. Školní řád má totiž svou právní váhu. Pomůže společná schůzka ošetřujícího lékaře, psychologa, psychiatra, sociálních pracovníků, třídního učitele, ředitele školy. A hledat třeba možnosti zklidnění při přesunu na jinou školu.

Eva Adamová řekl(a)...

Ale on už je teď chlapec vcelku zklidněný. Ono spíš jde o to, že v reálu opravdu trvá několik let, než se takovýmto žákům dostane odborné psychiatrické pomoci, buď to blokuje PP poradna nebo jeho rodiče. V tomto případě to byla kombinace obého. Mezitím trpěli všichni kolem a pro citlivější žáky ve třídě a zřejmě i pro něho samotného to byla katastrofa.

A způsob přidělování asistentů? Hamba mluvit. První tři roky ho neměl vůbec, čtvrtý rok najednou na 0,75 úvazku, v páté třídě jen na na 0,5, no a do šesté třídy, která je pro tyto děti náročná i střídáním kantorů dokonce jen na 0,25. Celý způsob inkluze po česku je naprosto neprůžný, nefunkční a ujetý.

Neustále je zmiňován náš vzor Finsko a další severské země. Jenže v Norsku je např.na jedné škole s 330 žáky 30 učitelů, 20 asistentů pedagoga a k nim celý tým odborníků od speciálních pedagogů až po psychology. Valachová a spol. nás prostě vrhli do něčeho, co není zabezpečeno ani finančně ani personálně.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Ředitel školy? ...ten udělal..., co bylo v jejich silách.

Komu čest, tomu čest.
Tak to by mohl pan ředitel veškerou dokumentaci, která se váže k tomu konkrétnímu případu, popřípadě i k dalším případům, úhledně zabalit, stužkou převázat a zaslat na ministerstvo školstí a poslankyni Valachové bez otálení.

Mezitím trpěli všichni kolem

Pak tu ovšem třepotavě poletuje otázka, kam se zatoulaly tak často skloňované oprávněné zájmy dítěte? Kdo jim odškodní ty roky nepohodlí a dusna? Ujeté ideje fanatiků mají přednost. Proč? Ptají se pytlici...

Unknown řekl(a)...

Každému normálnímu člověku je jasné i bez pedagogického vzdělání, že způsob inkluze praktikovaný v českých školách je nesmysl. Má příliš politický a ekonomický podtext. Pedagogické hledisko je druhořadé. Přeřazení dítěte do jiné školy je rovněž problematické. Proč dítě, které navštěvuje školu v blízkosti bydliště, kde je zvyklé, kde má kamarády, by mělo školu opustit? Vždyť není ani vlastně kam, neboť inkluze může "dohnat" dítě i v nové škole.

Eva Adamová řekl(a)...

Ale ono ani tak nejde o to, aby LMP děti a děti se závažnějšími poruchami chování chodily do jiných škol, jako jde o to, aby se jim a učitelům dostalo adekvátní pomoci. Jenže se současným personálním a materiálním zabezepečením inkluze, se současným systémem fungování PP poraden a ani se současným způsobem přidělování asistentů se jim této pomoci nedostává. A problém není jen ve financích. I kdybychom do inkluze nalili další a další miliardy narazíme na nedostatek speciálních pedagogů, dětských psychologů a dnes už i těch polovzdělaných asistentů. Prostě jsme se vrhli do inkluze, aniž bychom alespoň trochu připravili terén.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Prostě jsme se vrhli do inkluze, aniž bychom alespoň trochu připravili terén.

Pardon, ale lépe je:
'Prostě děti vrhli do inkluze, aniž by alespoň trochu připravili terén.'

Unknown řekl(a)...

Kéž by si tento rozhovor a následnou diskusi přečetl někdo, kdo je ochoten a schopen a měl tu pravomoc s tím něco udělat. Snad netrpí dyslexií......

Okomentovat