18.4.19

Jaroslav Mašek: Na Spomocníkovi se zajímavými lidmi o technologiích a vzdělávání – díl 4.: Štěpánka Baierlová a Hanka Šandová

Rozhovory se zajímavými lidmi o technologiích a vzdělávání, tentokrát se Štěpánkou Baierlovou a Hankou Šandovou.




Z přepisu rozhovoru na RVP.cz vybíráme:

Školní rok jde pomalu do svého finále, přestože je konec března, kdy tenhle rozhovor natáčíme, ale i tak se vás chci zeptat, na co v něm budete rády vzpomínat, co vás v něm ještě čeká a na co z toho se nejvíc těšíte?
Štěpánka:

Musím říct, že každý školní rok přináší něco nového a zajímavého a pro mě asi letos to nejzajímavější je, že jsem začala pracovat v Centru robotiky v Plzni a s Martinou Kupilíkovou jsme otevřely kroužek Robotika pro děvčata. Je to něco, co mě inspirovalo, když jsem loni navštívila Spojené státy. Měla jsem tu myšlenku v hlavě. Trošku jsem se bála, ale musím říct, že to funguje. Protože u nás převládá pořád spousta genderových stereotypů a předsudků a děvčata se na robotické kroužky moc nehlásí, tak jsme jim to tím názvem ulehčily a holkám se to líbí a funguje. A když se podívám, co mě ještě čeká, tak spousta práce, protože se s dětmi připravujeme na dvě robotické soutěže. Jedna bude v dubnu, Robosoutěž pro základní školy na ČVUT, a v červnu soutěž VEX Challenge, kterou pořádá AV Media.

Hanka:

Každý školní rok je jiný. A vždycky si říkám, že ten příští školní rok si toho vezmu méně a budu mít více času se věnovat všem těm robotům, abych se sama taky posouvala, a vždycky to dopadá tak, že toho je více a více. Co se týče školy, tak tam jsme se účastnili soutěže First Lego League, s kvartány a jedním sekundánem, kde se jim docela dařilo. To bylo příjemné. Moc se mi líbí, že jsme si s terciány postavili vlastní opensourcové roboty Ottoboty. A co nás ještě čeká, tak je to taky Robosoutěž, bude to Robotický den, co se týče robotiky. A taky mám svůj holčičí kroužek, který vlastně vznikl tak nějak náhodou, když v rámci Code Weeku k nám zavítala jedna malá slečna na gymnázium. Loni chodila s našimi dětmi na kroužek, a letos to nevyšlo rozvrhově, takže teď máme jednou za měsíc nedělní odpoledne s třemi prvostupňovými holkami a stavíme roboty.

Kromě učení vedete spoustu kroužků robotiky a lektorujete kurzy pro učitele. Dost často společně. Co se vám líbí na párové výuce nebo párovém lektorování? Někdy si říkám, že učíme-li sami, neučíme tak dobře a efektivně jako v tandemu s někým druhým. Souhlasily byste s tím, nebo jde zkrátka o dva různé přístupy?
Štěpánka:

Já mám tandemovou výuku moc ráda. Musím říct, že to přináší spoustu možností, které člověk nemá, když je ve třídě sám. Mám takový pocit, že když jste ve dvou, tak se dá lépe hrát s atmosférou, která je ve třídě nebo ve skupině, můžete se doplňovat a když vezmu tandemovou výuku opravdu přímo ve třídě, tak mi to pomáhá k individualizaci hodin. To znamená, že jeden se může věnovat slabším nebo naopak právě těm bystřejším. Já mám ve třídě na matematiku 32 dětí, kde jsou slabší žáci, s nižším IQ kolem sedmdesáti, a pak ti bystří, a je to velmi náročné pro jednoho učitele, takže můžeme krásně dělit ve skupinách. Musím říct, že když školím v tandemu, tak mě to baví mnohem víc. Člověk si může tak trošku hrát. Může si nahrávat s tím druhým lektorem.

Hanka:

Já to vidím úplně stejně jako Štěpánka, jenom neučím tu matematiku. A je to přesně o tom, že se vzájemně v tandemu člověk může doplňovat. Že se jeden může věnovat nějakému zádrhelu, zatímco ten druhý s tím zbytkem skupiny pokračuje. Štěpánka to řekla úplně všechno, já nemám co dodat.

Žádné komentáře:

Okomentovat