11.4.19

Eduzměna: Žáci se propadli v gramotnostech a v učení nevidí smysl

Neznamená to však, že se učí na školách hůře nebo jsou žáci méně chytří. Jen se změnila doba a potřebujeme se posunout dále. První část studie Analýza výzev vzdělávání v České republice, kterou přinášíme, se věnuje výsledkům vzdělávání žáků. Dozvídáme se z ní, že v různých oblastech (přírodovědná, matematická, ale třeba i mediální či sociální gramotnost) dochází k negativním trendům. Zároveň dochází na úrovni celého vzdělávacího systému (regiony, jednotlivé typy škol apod.) k výrazným rozdílům v kvalitě vzdělávání. To v praxi znamená, že mezi stejně starými děti v různých školách či regionech může být rozdíl ve znalostech a dovednostech až 1,5 roku školní docházky.


Sledujeme-li žáky a žákyně z dlouhodobého hlediska, zjistíme, že dochází v mnoha oblastech, které byly sledovány, k poklesu výsledků. Zatímco v roce 2006 Česká republika státy regionu střední a východní Evropy v oblasti matematické a přírodovědné gramotnosti převyšovala, nyní je na jejich úrovni.

Narůstají rozdíly mezi jednotlivými regiony (některé jsou svými výsledky na úrovni Bulharska a některé na úrovni Švýcarska či Německa), což přináší výrazné nerovnosti mezi žáky z různých míst naší republiky a přispívá i replikaci chudoby v určitých regionech.

Dalším zjištěním je, že Česká republika patří mezi země s nejvyšším nárůstem vlivu socioekonomického zázemí na výsledky žáků mezi lety 2006 a 2015, ačkoliv patříme mezi státy s nejnižším rozdílem mezi jednotlivými skupinami lidí. Pouze 20 % dětí tak získá lepší vzdělání než jejich rodiče, což je nejnižší vzdělanostní mobilita mezi členskými zeměmi OECD, které se zapojily do průzkumu PIAAC. Čísla tedy hovoří jasně. Českým školám se nedaří vyrovnávat rozdíly, které mají děti díky svému rodinnému zázemí.

“Nemyslíme si, že jsou dnešní žáci méně zdatní. Ani to neznamená, že se na školách dnes učí hůře než dříve. Ale z dat jasně vyplývá, že se nám nedaří držet krok s úrovní výuky v jiných evropských zemích. A to musíme napravit. Doba se mění rychleji než kdy předtím, ale vzdělávací systém zůstává stejný. To, co ale kdysi stačilo našim rodičům, už logicky nemůže stačit naším dětem. Musíme to změnit.” říká Tomáš Řemínek, ředitel jedné ze zakládajících nadací Nadačního fondu Eduzměna.

I u nás existují programy a projekty, které žáky rozvíjejí a současně jsou pro ně zajímavé. Spočívají často v projektové práci, aktivním zapojování dětí nejen do života školy, ale i do dění v jejich bezprostředním okolí a místě, kde žijí. Přináší prostor pro vlastní iniciativu a kreativitu dětí, spolupráci a aktivní hledání řešení problémů. Současně jsou však velmi prakticky zaměřeny, děti tak získávají zkušenosti, u kterých přímo vidí jejich uplatnitelnost v běžném životě a rovněž reálné výsledky své práce. Takovým příkladem mohou být třeba Extra třída, Cena vévody z Edinburghu, Globe, iKid, Můžeš to změnit!, žákovské parlamenty a mnohé další.

Krátký souhrn komentující část studie zaměřenou na žáky ke stažení zde. Část studie věnující se výsledkům vzdělávání a žákům najdete zde.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Žáci se propadli v gramotnostech a v učení nevidí smysl

Deset let intenzivního zkompetentňování a zgramotňování... a teď tohle? Propad?
Pokud děti nevidí smysl v učení, nechť se věnují činnostem, u kterých se nic učit nemusejí. Pytlici ale netuší ani trochu, které že to činnosti by to mohly být. I lenošit se musí umět.

To, co ale kdysi stačilo našim rodičům, už logicky nemůže stačit naším dětem.

Jojdamane! Logika!!! Sem s ní!
To, na co kdysi stačili naši rodiče, už prakticky nestačí naše děti.
Nestačí, a zřejmě už ani nikdy stačit nebudou. Fištron je v té dnešní překotně měnící se době výsadou poměrně omezeného počtu lidí. Trdlovitost se rozprostírá vůkol a evidentně zasahuje i ředitele všelijakých zakládající nadací. Jejich smůla, ale možná spíš štěstí, že si to oni, ani jejich okolí pořád ještě neuvědomují.
Pokud děti nevidí smysl v učení, nechť se věnují činnostem, u kterých se nic učit nemusejí. Pytlici ale netuší ani trochu, které že to činnosti by to mohly být. I lenošit se musí umět.

V každém případě tu odborníci na vzdělání, konzultanti a aditoří dlouhá léta systematicky rozesírají, co se jen rozesrat dá, soustavně podrážejí učitele, kde se jen dá, a teď volají po změně. Podstatné je, že nositeli té tolik žádoucí změny není nikdo jiný, než právě a jen oni.
Mělo by jasně a zřetelně zaznít, kdo je financuje a kdo vytváří podmínky k tomu, aby byla splečnost rozvracena skrze nevzdělaná, nevychovaná, nepracovitá a neotužilá dítka.

Okomentovat