8.3.19

Ze sociálních sítí: Stereotypy brzdí rozvoj vzdělávání

Týdeník školství publikoval na sociální síti Facebook komentář Romana Kantora: Učitel vchází do třídy. Žáci se postaví. Pozdraví. Stručný zápis do třídní knihy. Pár slov o tom, co se bude dít v následující hodině. Stále stejný obrázek. Po dlouhá desetiletí.



Celý text:

Kdyby chtěl někdo vědět, co představuje největší bolest současného školství, může si vybrat hned ze tří odpovědí. Málo peněz pro všechny. Zastaralý systém a obsah výuky. Nedostatek schopných učitelů. Která je správná? Ta čtvrtá. Zhoubná setrvačnost a přetrvávající stereotypy.

Školství se i přes občasnou snahu nevymanilo z léty vyježděných kolejí. Žádná dílčí reforma nepřinesla potřebnou oživující proměnu. Nástěnné hodiny ve třídách a na chodbách se před mnoha lety zastavily. Žáci se nevzdělávají pro sebe, ale protože musí. Učitelé vyloží předepsanou látku, opraví testy, zadají domácí úkoly. Odsedí si poradu a školení. Zítra vše nanovo.

Ředitelům škol obvykle stačí ke spokojenosti, když každý ví, co má dělat, a vše klape, jak velí školní řád, když se formálně plní vzdělávací cíle, uložená opatření inspekce a další nařízení shora, když žáci příliš nezlobí a rodiče si opakovaně nestěžují, když učitelé mohou v klidu pracovat a nikdo jim nedýchá na záda, když se jim čas od času zvýší plat a sníží papírování. Žákům vyhovuje, pokud kantoři na ně nekladou velké nároky a moc si jich nevšímají. Z dřívějšího pedagogického poslání se stala všední práce. Pánem školy zůstává sebevědomý, málo přičinlivý žák a jeho stále nespokojenější rodiče. Samozřejmě to neplatí o všech.

Potíž spočívá v tom, že si nechceme pravdivý obraz chřadnoucího školství připustit. Obáváme se, abychom nezpochybnili vše, čeho jsme dosud dosáhli. Raději se utěšujeme tvrzením, že není úplně zle. Není, ale hůř může být, pokud budou vyvolení politici, údajní odborníci na školství a zástupy nadřízených stále doporučovat pedagogům, co a jak mají učit, co je pro ně a jejich žáky nejlepší. Učitel by se už konečně měl proměnit ve svobodného a samostatně rozhodujícího průvodce vzděláváním naší mládeže. Je však na svoji pozměněnou roli spolehlivě připraven?

Jen ten, komu se podaří narušit zažité školní stereotypy na všech úrovních, může vnést světlo do zšeřelých školních budov, vyvětrat třídy a hlavně úřednické kanceláře, v nichž se nikdy neučilo, ale vždy jen od stolu rozhodovalo o budoucí podobě české vzdělanosti.

8 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Hele, v tom dnešním překotně měnícím se světě jsou rituály ale naprosto nezbytné kotvy jistoty a bezpečí. Pokud pytlici něco udělají nečekaně jinak, žáci začnou být nejistí až vyplašení. Některým dokonce i slzy vyhrknou...

Jiri Janecek řekl(a)...

Furt nechapu, co poidobne hlasy chteji na tom skolstvi vlastne menit… A taky by molhy myslet na budouci generace a nechat nejaky prostor pro meneni i jim...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Začněme tedy zcela revolučně zapisovat do třídnice až na konci hodiny.

Marie řekl(a)...

Proč autor nenabízí také řešení? Je to evidentně zkušený pedagog s mnohaletou praxí, tak ať nám popíše příklad, jak novátorsky přistupuje k zahájení hodiny a k v podstatě povinnému zápisu absence. Opravdu jsem hodně zvědavá a ráda se nechám poučit.

Pepouš řekl(a)...

Zhoubná setrvačnost a přetrvávající stereotypy ničí nejenom školství, ale celý náš svět.

Jdu připravit snídani. Ukrojím chleba, namažu máslem, potom medem a můžu snídat. Jak setrvačné.

Jdu k lékaři a čekám poslušně v čekárně, než mě sestra pozve dál. Jak stereotypní.

Jdu nakupovat. Zboží beru z regálu, jdu k pokladně, počkám až budu na řadě a platím. Nesmyslné.

Jdu na hokej. Hráči se staví na první buly a čekají, než sudí vhodí puk do hry. Jak zhoubné.

Jedu autobusem. Nastoupím, zaplatím. Řidič zavře dveře, zařadí jedničku a pomalu se rozjíždí. Kroutím hlavou, jak je můj celý celý den plný fádních stereotypů.

Už by bylo na čase, aby se nad sebou úplně všichni zamysleli a konečně začali dělat věci jinak, nově, alternativně a hlavně ne stereotypně, podle zažitých pravidel. Proč? No protože jenom ten, kdo naruší stereotyp, může vnést světlo do našich životů. Co na tom, že se snaží vnést světlo tam, kde je jasný den ...

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nejhorší je to stereotypní volání po změně.

Jana Maříková řekl(a)...

Nazrál čas pro zrušení všech stereotypů - a to je zrušení povinné školní docházky. Ponechat pouze povinné vzdělávání. Pak ať si každý doma vzdělává své dítě zcela po svém a bez stereotypů.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Ponechat pouze povinné vzdělávání.

Každý má právo být nevzdělaný stejně, jako má právo být nezdravý. Tečka.
Všichni okolo jsou pak povinni nejen toto právo respektovat, ale musí vlastními silami zabezpečit, jednoznačně, aby jeden každý naplněním svého práva být nevzdělaný nebyl jakkoli znevýhodněn oproti těm, kteří se svého nezpochybnitelného práva zbytečně monotypně zřekli.

Okomentovat