7.3.19

Sinopsis: Čínská cenzura proniká do ciziny, pociťují to vydavatelé knih. Vadit může i školní atlas

Mnohá západní nakladatelství nechávají své knihy již mnoho let tisknout v Číně – z finančních důvodů. Jejich byznys se však v posledních měsících nečekaně zkomplikoval: čínská vláda vydala pokyny k cenzuře cizojazyčných publikací určených pro zahraniční trh, které se v Číně pouze produkují. Někteří vydavatelé kvůli tomu raději sahají k autocenzuře.

Australský The Age přinesl nedávno reportáž o zkušenostech australských nakladatelů z posledních týdnů. Čínská Ústřední správa pro tisk, publikace, rozhlasové a televizní vysílání a film údajně již zamítla povolení k tisku pro řadu australských publikací v angličtině, určených pro australský, nikoli čínský trh.

Čínské úřady totiž vydaly nejen seznam disidentů, ale i výrazů, které jsou naprostým tabu. Zveřejnily také tabulku citlivých témat, která podléhají povinnému prověření publikace cenzory. To údajně způsobuje zdržení výroby od dvou týdnů do třiceti dnů s rizikem zamítavého stanoviska.
Tabu jsou disidenti i Dalajláma

V listopadu loňského roku dokonce jedna čínská tiskárna rozeslala britským nakladatelům varování, že pokud během roku dojde třikrát a více k zamítnutí publikace k tisku ze strany čínských úřadů, rozváže s nimi tiskárna spolupráci.

Australský akademik Clive Hamilton, který je autorem známé knihy o prorůstání čínského vlivu do australské politiky a společnosti Tichá invaze (Silent Invasion), na svém Twitteru zveřejnil seznam jmen disidentů a dále témata a oblasti, které figurují na seznamu zaslaném čínskými úřady australským klientům čínských tiskáren.


Z disidentů jsou na seznamu jména mnoha známých osobností, od těch spojených s čínským demokratizačním hnutím od konce 70. let, jako byl např. Wej Ťing-šeng, přes aktivisty kolem demonstrací na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, jako je Wang Tan nebo Čchaj Ling, až po novější vlnu disentu zastoupenou osobnostmi, jako je nositel Nobelovy ceny míru Liou Siao-po (zemřel ve vězení v roce 2017) nebo ujgurský intelektuál Ilham Tohti (odsouzen v roce 2014 na doživotí).

Tabu jsou samozřejmě i jakékoli zmínky o Dalajlámovi a trochu nečekaně je v seznamu i prominentní disident a aktivista Aj Wej-wej nebo autor někdejšího čínského bestselleru Totem vlka známý pod pseudonymem Ťiang Žung.
Vadit může i školní atlas

Mezi dalšími tabuizovanými výrazy jsou veškerá povstání, demonstrace či občanské protesty v ČLR od jejího založení v roce 1949, různá sporná území od Aksai Chin až po ostrovy Senkaku, všechna hnutí za nezávislost či práva obyvatel od Sin-ťiangu po Tchaj-wan, ale také mnohá v Číně pronásledovaná náboženství a postavy čínských politických dějin druhé poloviny dvacátého století.

Ústřední správa pro tisk, publikace, rozhlasové a televizní vysílání a film také vydala informace týkající se procesu schválení tisku cizojazyčných publikací na různá další témata, která sice nejsou přímo zakázaná, ale podléhají kontrole a případné cenzuře.

Zvláštní bod představují mapy, které musejí za všech okolností odpovídat oficiálnímu čínskému stanovisku. To znamená, že v ČLR nyní nelze nechat v jakékoli publikaci (např. školním atlasu) vytisknout mapu, v níž Tchaj-wan nebo sporná území ve Východočínském moři, v Indii či Pákistánu nejsou vyznačeny jako nedílná součást území ČLR.

Další citlivé oblasti podléhající kontrole jsou všechna náboženství, jejichž praktikování je v ČLR ze zákona povolené, zejména buddhismus, islám, konfucianismus a taoismus. Poslední cenzurovanou oblastí je pak sex, jmenovitě pornografický či erotický obsah, tedy popis sexu, a jakákoli nahota.
Probuďte svého vnitřního cenzora

Jde o další krok, kterým pekingská vláda efektivně vyváží cenzuru za hranice Číny. Čím dál větší roli zde totiž hraje také autocenzura, kdy se sami autoři snaží filtrovat „citlivá témata“, aby mohli v Číně publikovat a prodávat – nebo nyní dokonce jen tisknout.

Tuto skutečnost nicméně nelze nijak dokázat, natož kvantifikovat, stejně jako to, zda např. australští vydavatelé nyní sami cenzurují své autory. O tom, že taková autocenzura již i mimo samotnou Čínu funguje, však svědčí např. zmíněná Hamiltonova kniha, kterou mu z obavy z reakce Pekingu nechtěl vydat ani jeho nakladatel v Austrálii.

Na prorůstání čínské cenzury do ciziny upozorňují také relativně nedávné případy autocenzury akademických článků nebo celých časopisů nabízených v čínských databázích, nebo skandální případy autocenzury nadnárodních firem, jako jsou např. aerolinie nebo hotelové řetězce, které mívají občas problém s „politikou jedné Číny“ a pak se snaží problémy rychle žehlit.

Sinopsis, text byl původně publikován na HlidaciPes.org.

Sinopsis je projekt Ústavu Dálného východu FF UK v Praze a AcaMedia z.ú. Jeho cílem je podávat pravidelný přehled o dění v Číně z pohledu čínských, českých a světových médií a pozorovatelů.

4 komentáře:

E.Kocourek řekl(a)...

No to je hrozné! Ta zlotřilá komunistická Čína si dovoluje rozhodovat, co smějí a co nesmějí tisknout tiskárny na jejím území! Taková drzost! ////

Ještě že tady v EUropě žádnou takovou cenzuru nemáme a české tiskárny smějí svobodně tisknout jakékoli zvěsti o dalajlámovi, o mohamedánech v Sintiangu i o ostrovech v Jihočínském moři. ////

A také o prasečáku v Letech? No, raději bych to nezkoušel ... ////

Ivo Mádr řekl(a)...

Vydavatelé knih se tak musí rozhodnout. Snižovat náklady a tisknout v Číně nebo tisknout v EU bez velkého zisku.

mirek vaněk řekl(a)...

A diví se tomu někdo?
Za císaře pána se cenzuroval, Masaryk, Za první republiky Gottwald, Za Hitlera oba, Za Gottwalda opět Masaryk a dnes zase Gottwald. Jen důvodem byly vždy moc a peníze. Jen ten internet jim to dnes kazí.
Ale jak vidět, když jde o peníze a moc, tak i demokratické principy můžou jít stranou. Lidi se nemění. Jen ideály dostávají jiné názvy.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nejen čínské cokoli proniká tam, kam se proniknout nechá.
Tak je to se vším. I s hloupostí.

Okomentovat