22.3.19

Radka Hrdinová: Školáků s poruchou chování přibývá, učitelé ani rodiče si s nimi neví rady

Za posledních deset let se v Česku zdesetinásobil počet dětí trpících například poruchou koncentrace nebo ADHD. Školní poradny tyto zdravotní handicapy, které mohou mít značný vliv na studijní výkony dítěte, řadí mezi vývojové poruchy chování. S takovými žáky si mnohdy nevědí rady učitelé ani rodiče.


Z článku na iDNES.cz vybíráme:

„V případě, kdy se nepodaří reagovat na příčiny nevhodného chování žáka již v počátku, dochází často k eskalaci až do závažných poruch, a řešení důsledků je pak velmi obtížné,“ varuje náměstek Andrys.

Tak jak si mnohdy nevědí rady učitelé, tápou i rodiče. Očekávají například po obdržení posudku ze školní poradny pro své dítě úlevy. „Slovo úlevy bych zakázal, správný princip nespočívá v tom, že dítěti ulevím, ale že mu vytvořím podmínky, za jakých se může učit stejně jako ostatní,“ vysvětluje dětský psycholog Václav Mertin.

„Když má učitel ve třídě dítě, které se dokáže soustředit jen na deset minut, a neupraví pro to podmínky, nesmí být překvapen tím, že zbytek hodiny bude dělat ve třídě melu,“ uvádí Mertin. Posudek z poradny by podle něj v ideálním případě měl být základem pro rozvoj lepší spolupráce mezi školou a rodinou. „Ne vždy si bohužel učitelé a rodiče uvědomují, že jsou na jedné lodi,“ poznamenává dětský psycholog.

3 komentáře:

Tomáš Barták řekl(a)...

Opravdu se jedná vždy o poruchu chování? Není to jen prostá nevychovanost? Nevyřešila by to "rákoska"? (To je jen nadsázka.) Není to jen snaha na vše najít diagnózu? Neměli naši předkové pravdu, když říkali, že stromek se musí ohýbat, dokud je mladý? Nehledáme složitost, kde není, kde pravda leží jako na dlani? (To je parafráze jedné krásné básně.)

Neblbneme už trochu moc???

Tomáš Barták řekl(a)...

Oprava: Není to jen snaha, na vše najít diagnózu? (Spěch je špatný rádce.)

Nicka Pytlik řekl(a)...

Rodiče si v té dnešní překotně měnící se době nevědí mnody rady sami se sebou. Natož pak by si věděli rady se svými dětmi. Učitelé, řekněme postarší, by si rady věděli, ale ti si vědět rady nesmějí.
Pokud se štěně nechá zvlčet, vlkem zůstane i jako pes.
Pytlici by potřebovali od někoho dovysvětlit, jak to příjde, že dítě, které má podpůrnými opatřeními popsány dva listy papíru, se v prostředí, kde je dodržování pravidel důsledně vyžadováno od všech bez jakékoli výjimky, se chová normálně. Prý je to ze strachu, tvrdí odborníci na moderní výchovu spratků nevýchovou. V tom případě se pytlici ptají: NO A CO?

„V případě, kdy se nepodaří reagovat na příčiny nevhodného chování žáka již v počátku, dochází často k eskalaci až do závažných poruch, a řešení důsledků je pak velmi obtížné,“ varuje náměstek Andrys.

Moc hezky to na té inspekci sesumírovali. Pokud se ale učiteli podaří reagovat již v počátku, budou první, kteří mu to zasolí. Přičinlivě a řádně.

„Když má učitel ve třídě dítě, které se dokáže soustředit jen na deset minut, a neupraví pro to podmínky, nesmí být překvapen tím, že zbytek hodiny bude dělat ve třídě melu,“ uvádí Mertin.

A-ha! A co když tam má učitel takových dětí povícero, a jedno každé si vybere svých deset minut jindy? Poradí psycholog? Těžko. To musí ten učitel. Od toho je profík, přeceee! Nejspíš mu nezbude, než aby nechal těch pár pořád ještě normálních dětí zplanět. Záhy přijdou na to, že jako spratkům jim bude lépe a snadněji.

Okomentovat