1.3.19

Petr Fischer: Vysoká škola - "učňák" postindustriální doby

Více učňů! Oblíbená mantra českého školství, která se periodicky vrací. Čas od času si na ni někdo vzpomene a vrátí ji do veřejného prostoru. Tentokrát se této "bohulibé" iniciativy chopil prezident Hospodářské komory a bývalý ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý.

Z článku v iHNed.cz vybíráme:

"Učňovský argument" se v Česku vrací jako pravda selského rozumu, s níž je těžké pohnout. Proč, je patrné na nevyslovených předpokladech, které tuto pravdu drží i po třiceti letech svobodné demokratické existence. Prvním z těchto předpokladů je přesvědčení, že vzdělání je primárně kapitál nabízený na trhu práce. Učíme se pro práci, pro budoucí obživu, naznačují ekonom Dlouhý i filozof Sokol, od něhož bychom jako od znalce antropologie, osvícenství či existencialismu spíše čekali tvrzení, že se učíme pro život, což není totéž co učit se pro živobytí. Přesněji učíme se proto, abychom co nejvíce rozvinuli lidské možnosti, které v sobě neseme. Druhý předpoklad je zdánlivě opačný, jakkoliv tu jde spíše o komplementární, doplňující vztah. Podle této pravdy selského rozumu je vzdělání otázkou nabídky a poptávky a je třeba ho patřičným způsobem přizpůsobovat tomu, co je pro společnost potřeba. Kdo to ví? Kdo ví přesně, jaké profese kdy a jak jsou a budou potřeba, a kolik let dopředu? No přece pan Dlouhý či jiný sociální inženýr, takže se možná časem opět můžeme dostat na směrná oborová čísla, jaká se na ministerstvu školství vedla v bývalém režimu centrálního plánování. Kam bychom došli, kdyby nám po republice běhaly stovky filozofů a antropologů, když z hlediska růstu ekonomiky a HDP potřebujeme obráběče kovů a seřizovače strojů a zařízení. Ať už je tu socialismus, nebo kapitalismus, vždy v Česku platí a zřejmě bude platit, že vzdělání je funkcí pracovního trhu, nikoliv funkcí budoucnosti společnosti a měnícího se žitého světa.

1 komentář:

mirek vaněk řekl(a)...

Zajímavá charakteristika současných VŠ v titulku.

Okomentovat