24.3.19

Dalibor Martišek: Jak jsem se ocitl v jiném vesmíru

Před několika dny jsem se ocitl v jiném vesmíru. Navštívil jsem totiž přednášku profesora filozofie Univerzity Karlovy s názvem "Proč funguje Hejného metoda" (a aby nedošlo k omylu, tím přednášejícím nebyl profesor Hejný).


Podle pozvánky měla být k odpovědi použita "teorie o změně teorie". To mě jako matematika velmi zaujalo. V mém oboru jsem už zažil spoustu věcí, ale o druhé mocnině teorie jsem zatím neslyšel.

Přednášejícího jsem do té doby neznal. Kolegové, kteří ho znali, mě několikrát upozorňovali, že jeho vystoupení bude dost zvláštní, ale příliš pozornosti jsem tomu nevěnoval. Během své čtyřicetileté brožované pedagogické praxe jsem při nejrůznějších příležitostech a na všelijakých fórech slyšel všechno možné. Od prezentací vynikajících a skvělých, až po projevy zcela stupidní. Naivně jsem se tedy domníval, že mě už nemůže nic překvapit. Mýlil jsem se.

To, co se dělo, se dost těžko popisuje, ale pokusím se. Se začátkem přednášky se spustil prudký vodopád slov a nesouvislých pseudologických kotrmelců. Celým hodinovým vystoupením rezonovaly věty typu "Euklides nebyl schopen udělat volný pád, volný pád udělal až Galileo Galilei." "Matematik se na toto dívá úplně jinak: nejdřív toto, potom toto a toto a když toto, potom toto." Nejrůznější části tabule přitom byly téměř nadzvukovou rychlostí spojovány divokými čarami. Pan profesor mi záhy začal připomínat Salvatora Dalího zuřivě tvořícího obraz Měkká konstrukce s vařenými boby.

Původně jsem si chtěl všechno zapisovat a kreslit. Po větě "když kartograf zjistil, že se mu opili námořníci, tak udělal funkci" mi však vypadla propiska z ruky a nebyl jsem schopen zapsat už vůbec nic.

Slovní spojení "Hejného metoda" zaznělo během té hodiny celkem třikrát, jeho souvislost s udělaným volným pádem, druhou mocninou teorie a opilými námořníky jsem však při vší své snaze nepochopil.

V rámci diskuse jsem poděkoval za neuvěřitelný zážitek, ale neptal jsem se na nic. Nebyl jsem toho jednoduše schopen a bylo to tak dobře. V opačném případě bych totiž mohl být i já označen za inkvizitora s překvapivě slabou argumentační výbavou (viz např. zde).

Otázky ostatně neměly valného smyslu. Po několika dotazech odvážnějších posluchačů, kteří se chtěli o té Hejného metodě konečně něco dovědět, totiž pan profesor prchl z posluchárny se zdůvodněním, že musí chytit vlak. A tak se řízení diskuse ujali členové Katedry matematiky a didaktiky matematiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kteří jsou vášnivými zastánci této metody.

Následující stále živelnější výměna názorů byla pro mě posledním překvapením. Nikdo z organizátorů, o kterých lze oprávněně předpokládat, že jsou našimi špičkovými didaktiky, nejenže nebyl schopen vysvětlit, v čem Hejného metoda vlastně spočívá a v čem se liší od těch ostatních, ale dokonce ani to, co to vyučovací metoda vlastně je.

Dvě stovky kilometrů od Brna jsem se ocitl v úplně jiném vesmíru.

Převzato z autorova blogu na iDNES.cz.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

jsem se ocitl v jiném vesmíru

Pan Martišek se ocitl v jiném vesmíru, protože sám z jiného vesmíru přišel. Přišel z vesmíru jasné mysli do našeho alterního vesmíru vzdělávacího třeštění odborníků na vzdělání pro kdoví jaké přespříští století. Tak šupito presto nějakou červí dírou zpátky. To zdejší duchovní málomocenství je nakažlivé značně. Populace již zdevastována zkomírá...

Okomentovat