11.3.19

Bořivoj Brdička: Digitální dissensus

Výklad nového pojmu, který přesně vystihuje to, k čemu zvolna dospívá vývoj společnosti ve vyspělých, dosud demokratických zemích.

Tento pojem mě na první pohled zaujal. Dokonale popisuje stav globální lidské společnosti způsobený volným šířením informací mezi všemi lidmi připojenými k internetu. Ve svých přednáškách používám analogii se starověkým sdílením prostřednictvím táborových ohňů, Sokratovu nedůvěru k psaným textům a vysvětluji, jaký vliv na vývoj měl vynález knihtisku (Soudobé vzdělávací technologie, str. 6). Současná revoluční změna v podobě internetu 2.0, díky níž může vlastně každý publikovat tak, aby jeho výtvor (nejčastěji foto) mohl vidět kdokoli, bude nepochybně mít na vývoj světa také docela bouřlivý vliv. Šíření informací dnes tak trochu připomíná táboráky v kyberprostoru.

S digitálním dissensem jsem se poprvé setkal u teoretičky médií a zakladatelky společnosti Meedan (která nabízí služby novinám) An Xiao Miny. Ona sama si ten termín vypůjčila od výzkumnice University of Leeds Penny Andrews [1].

Podstatu vlastně již dobře známe. Množství informací, které se všichni snažíme pojmout do svých mozků, vede k zahlcenosti. Zahlcenost spolu s nízkou úrovní informační gramotnosti vyvolává nejistotu v tom, co je pravda (doba postfaktická). Využívají toho obchodníci, kteří se snaží ovlivnit naše rozhodování, jak utratit své peníze. Ale to je jen ta známější, a nejspíše méně škodlivá forma ovlivňování uživatelů sítě. Jsou i daleko sofistikovanější, a tím pádem mnohem nebezpečnější postupy.

Volby jsou ovlivňovány dezinformacemi (Dezniformace vítězí). Díky přirozené snaze spojovat se spíše s lidmi podobných názorů (Různost je obtížná) žijeme v pomyslné informační bublině, v níž jsou shodné názory zesilovány, a odlišné utlumovány (komnata ozvěn). Objektivní vidění skutečnosti se tak stává jen obtížně dosažitelným cílem.

An Xiao Mina se na věc dívá pohledem novinářů. Je zjevné, že jejich existence je v těchto nových podmínkách velmi obtížná. Za tradiční informační služby nikdo moc platit nechce, a tak jim nezbývá než přehodnotit své postupy a přizpůsobit se současnému dynamickému zasíťovanému světu. Hlavním jejím doporučením je přejít z obranného postoje (spory s korporacemi přebírajícími zadarmo výsledky jejich práce) k novému adaptivnímu přístupu, který bude současný vývoj respektovat. O tom, jak by konkrétně měl vypadat, chce začít diskutovat.

My se ale na věc podíváme spíše z pohledu vzdělavatelů. Musíme studovat proces vedoucí jedince k tomu, že nakonec nedůvěřuje vlastně žádným seriózním zdrojům, jen těm, které odpovídají jeho názorům – a to dokonce i tehdy, ví-li, že zprávy účelově zkreslují. Týká-li se to většího množství lidí, je to stav velmi rizikový, ohrožující celé naše současné demokratické zřízení.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

2 komentáře:

mirek vaněk řekl(a)...

Věc známá několik let. Ale co jsou ty seriozní zdroje?
Telewvize, tisk? O obsahu rozhoduje majitel.
Dnes už je problém i z výzkumy a vědeckými pracemi. To co by si dřív žádný vědec nedovolil je dnes běžná praxe. Řada výzkumů není ověřena. Na falza se přijde až po letech, pokud vůbec. O obsahu často rozhoduje investor či zadavatel grantu.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Kdo bude určovat (a už nám ji určuje) serioznost?
Kam to vede celkem dost dobře popisuje několik seriálů, včetně poslední řady Black mirror.

Okomentovat