3.3.19

Anna Brzybohatá: Dobré doučování může dětem změnit život, říká autor projektu Pětky do koše

Po špatných zkušenostech z brigád se Luboš Spálenka rozhodl v osmnácti letech začít podnikat sám. A to v oblasti doučování. „Zjistil jsem, že umím dobře vykládat matematiku. Potřeboval jsem si vydělat nějaké peníze, takže jsem udělal pár letáčků a webové stránky. Zájemců začalo být víc, než jsem dokázal zvládnout,“ říká o začátcích.


Z článku v iDNES.cz vybíráme:

Co je hlavním smyslem vašeho doučování? Naučit děti na jedničky, nebo „jen vyhodit“ pětky?
V podstatě jde o to vyhodit ty pětky. Díky nám můžou děti ze školy nosit domů čtyřky a to už je zlepšení.

A kdo má zájem? Ozývají se vám rodiče, kteří chtějí u svých ratolestí zlepšit špatné známky, nebo děti?
Nejvíc překvapující pro mě je, že se nám hlásí spousta dětí sama. Mají špatné známky, nechápou látku a chtějí se zlepšit, naučit se to. To jsem nečekal.

Během doučování existuje víc způsobů přístupu, které k dětem využíváte, děláte to individuálně? Máte nějaký svůj osvědčený mustr té hodiny, který funguje a používáte ho všude?
Těch způsobů je vždycky víc, fungují plus minus všechny a je to asi spíš o tom, co každému vyhovuje, kdo se co od koho naučil. Díky tomu, že jsme si věkově blízko, můžeme učit vzájemně. Stalo se mi, že jsem se během doučování i já dozvěděl, jak vyřešit příklad způsobem, o němž jsem vůbec nevěděl.

Co na to říkají učitelé, narážíte někdy na jejich odpor? Vědí to, že žáky doučují studenti?
Vědí to a zatím je to vesměs pozitivní, zatím se jim ta myšlenka líbí. Ale jsou samozřejmě i někteří, kteří s tím úplně nesouhlasí. Například když doučujeme, tak se od dětí dozvídáme, že jim učitelka nedovolí příklady počítat způsobem, který jsme ho učili my, i když je správně a jednou z možností. Takže v tomhle případě je to špatné.

2 komentáře:

Eva Adamová řekl(a)...

"Například když doučujeme, tak se od dětí dozvídáme, že jim učitelka nedovolí příklady počítat způsobem, který jsme ho učili my, i když je správně a jednou z možností. Takže v tomhle případě je to špatné."

Doučování většího rozsahu potřebují většinou velmi slabé děti. Dobrý doučovatel by měl být schopen doučováním navázat na didaktický postup ze školy, aby neudělal slaboučkým žákům v hlavě ještě větší zmatek než už tam mají. Ono totiž dítě musí být schopné zase na doučování ve škole navázat, čehož ovšem slabé děti v případě jiného použitého postupu v naprosté většině schopné nejsou. Pokud toto doučovatel nepochopí, není dobrým doučovatelem a nadělá víc škody než užitku.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Nesouhlasim. Jsem pro to( a take to praktikuji leta) , ze je zcela jedno, jak se dite dostane k cili . Podstatny je cil. Nektere deti jeste v osme tride potrebuji k poctum prsty, pokud pak priklad spocitaji, je sumak, jak k tomu dospely. Podobne je to s metodou cteni. Klidne jsem mivala ve tride dve deti, kterym vyhovovala geneticka metoda a netlacila jsem je do analyticke. Za tohle vdecim praci s mentalne postizenymi, kdy musite hledat cestu, jak diteti pomoci, aoby vubec neco umelo. A stejne tomu ma byt i na zakladce. A detem tim mozek nepopletete, ani tem slabouckym. Naopek, kdyz konecne naleznete postup, kteremu rozumi, ma radost a pouziva ho.

Okomentovat