6.2.19

Jaroslav Mašek: Na Spomocníkovi se zajímavými lidmi o technologiích a vzdělávání – díl 1.: Bořivoj Brdička

Asi jste se s nimi už někdy setkali – na konferencích, workshopech, webinářích, letních školách nebo pravidelně čtete jejich články, příspěvky v komunitách, sledujete jejich YouTube kanál, Twitter či Instagram. V tomto seriálu je poznáme trochu jinak. V krátkém rozhovoru poodhalíme jejich pohled na technologie a vzdělávání, a možná se dozvíme i něco o nich samotných.




Mého dnešního hosta nemusím dlouze představovat. Nakonec všechny informace o něm můžete najít na Wikipedii. Úplně postačí, když vám o něm řeknu, že ve skutečnosti žádným hostem není. Je totiž hostitelem. Jsem moc rád, že dnes mohu na Spomocníkovi přivítat jeho zakladatele, pana Bořivoje Brdičku.

Ahoj Bořku.
Zdravím!

Co se ti v loňském roce podařilo? Na co budeš rád vzpomínat? 
Asi je dobré začít tím, co se mi nepovedlo. Dosáhl jsem důchodového věku a po 25 letech jsem odešel z Pedagogické fakulty Karlovy univerzity s pocitem, že o mou práci tato instituce nestojí. Vypadá to jako zásadní neúspěch, který má velký vliv na celou mou kariéru.
Jak už to tak v životě bývá, všechno špatné je k něčemu dobré. Stal jsem metodickým garantem vznikajících Digitálních center Elixíru do škol, což je neziskovka podporovaná primárně Nadací České spořitelny. Pevně věřím, že zde budu moci své zkušenosti uplatnit lépe.

Zaujaly tě loni nějaké vzdělávací aktivity, iniciativy nebo projekty u nás či v zahraničí?
Můj vztah k projektům je hodně kritický. Asi se projevuje to, že se na ně dívám spíše v roli hodnotitele, takže vidím hlavně jejich nedostatky. Většinou není těžké nějaké najít.
Ptáš-li se obecně na aktivity, vybavím si jednu zahraniční, která stojí za zmínku. V oblasti aplikace technologií do vzdělávání jsme pořád ve fázi počáteční inovace, která vyvolává změny, jež zákonitě narážejí na odpor. Ukazuje se, že technologie jako takové jsou stále méně důležité. Zásadní je forma, kterou jejich nasazení ve výuce má. A ta musí být pro žáka přínosná. Velkým problémem je to, že s technologiemi se učí jinak než bez nich. Z toho vyplývá potřeba rekvalifikace učitelů, kteří se dostávají do situace, kdy jsou žáci přístroji vybaveni, a je nezbytné je integrovat do výuky i výchovy. To se nestane samo sebou. Na počátku samozřejmě vlastně nikdo nevěděl, jak to nejlépe udělat, a celá oblast se stále prudce vyvíjí. Naučili jsme se sledovat tzv. „čelné“ učitele, kteří jsou na cestě inovací před námi.

Chceš-li tedy jmenovat nějakou aktivitu, která mě oslovuje už asi 3 roky a stále se zlepšuje, je to komunitní služba Modern Learners, která se snaží propojovat technologické inovátory vzdělávání na celém světě. Stojí za ní dva známí experti s dlouholetými zkušenostmi, Američan Will Richardson a Australan Bruce Dixon. Psal jsem o nich před dvěma lety v článku 10 zásad moderní školy podle Willa Richardsona a Bruce Dixona. Dělají obrovsky záslužnou práci tím, že vysvětlují, jak by změny ve školách měly vypadat. Píší blog, vysílají podcasty, nahrávají videa, organizují kurzy, a hlavně budují komunitu sledovatelů a podporovatelů. Jedinou pro nás obtížně akceptovatelnou skutečností je fakt, že se snaží svou činnost financovat z příspěvků uživatelů. V našich podmínkách všudypřítomných grantů a projektů je to věc dost nezvyklá. Množství zásadních materiálů vhodných ke studiu je však i zde volně dostupných. Dovolím si jen malou ukázkovou citaci z nedávné Willovy novoroční zprávy 2019 – Time to Choose:
Začnete-li si uvědomovat, že chcete ve výuce dělat správné věci, musíte si nejprve přiznat, že to, co děláte teď, je špatné.

Když se podíváš na technologie ve vzdělávání v posledních 10 letech. Kterou z nich považuješ za nejzásadnější? Jak se tato technologie podle tebe promění v následujících 5 letech?
To je těžká otázka. Řekl bych, že nejzásadnější vliv na vzdělávání začíná mít umělá inteligence. Do 5 let bude evidentní, že technologie či platforma jí disponující bude schopná instruktivně pojatou výuku převzít, a to včetně ověřování dosažených výsledků. Řeknu to ještě jinak. Tradiční transmisivní formy přenosu znalostí do hlav žáků budou automatizovány. Úkolem učitelů zůstane jen budování vyšších forem myšlení žáků. Existuje jeden vše ozřejmující bonmot, který jsem poprvé slyšel od Sheryl Nussbaum-Beach: „Učitelé jako celek nebudou technologiemi nahrazeni, ale ti učitelé, kteří je nepoužívají, budou nahrazeni těmi, kteří je používají.

Teď trochu jiná otázka. Zkus se vžít do situace, že jsi opět studentem. Kterou z osobností by sis dnes vybral za svého učitele?
Tak to je další nesnadná otázka. Nelze odpovědět jedním jménem. Před pěti lety jsem se pokoušel udělat inventuru svého osobního vzdělávacího prostředí a objevilo se tam na 50 jmen (My tributes). Pomalu je na čase aktualizovat. Vezmu-li to od konce, naposledy to byl kanadský metodický inovátor škol George Couros (Tři posuny George Courose). Prošel cestou od běžného učitele, školního koordinátora technologií, ředitele až k metodikovi zodpovědnému za inovace výuky žáků vybavených 1:1 pro celý školský obvod. Je přesně tím člověkem, jehož zkušenosti bych rád měl.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat