8.2.19

Jana Hrubá: Jak učit pro budoucnost?

Kromě jiných četných problémů kolem učitelské profese se v poslední době zřetelně vynořuje dlouhodobě přítomný, ale dlouho odsouvaný problém: Jak vlastně učit jinak pro změněný svět? Tedy problém didaktický. Na pedagogických fakultách je bohužel didaktika většinou popelkou.

Nechci teď rozebírat příčiny – např. že na didaktice se nedá stavět vysokoškolská kariéra, že učitelé pedagogických fakult jsou nuceni věnovat se především vědě a projektům, že mnozí z nich sami nikdy neprošli reálnou učitelskou praxí a tak dále.

Chci jen zachytit fenomén, který se objevuje na sociálních sítích: Mnozí mladí učitelé by rádi změnili způsob výuky, ale při svých pokusech narážejí na nepochopení kolegů, vedení škol či rodičů, někdy i samotných žáků a studentů. Některé to odradí a přizpůsobí se tradici, jiní profesi opouštějí a další jsou dokonce propouštěni. Jako by učitelů byl nadbytek. Dobrých učitelů.

Kde je zakopán pes?

V učitelském hnutí byla od 90. let snaha hledat nové formy a metody výuky a vzájemně se učit . I přesto někteří „pokusníci“ ztroskotali – zjistili, že snaha jednoho učitele ke skutečným změnám nevede. Lépe se dařilo těm, kteří měli štěstí na probudilé vedení. Tam se vytvořilo klima „učící se školy“. Takových škol je ale bohužel stále menšina, stačí změna ve vedení a všechno je jinak. Inspekční zprávy jsou toho dokladem.

Co chybí nejvíc, je systém. Systematické vedení začínajících učitelů na škole. Systematické další vzdělávání učitelů – ne náhodná školení v rámci různých projektů v různých právě módních trendech. Systematické setkávání a vzájemné návštěvy škol. Kolegiální učení přímo na škole. Společné přemýšlení o obsahu, o tom, jaké formy a metody vedou k jednotlivým kompetencím a gramotnostem, výměna zkušeností. Systematická osvěta rodičů a veřejnosti. Určitě by stálo za to obnovit systém pokusných škol a dát těm schopným mladým (a samozřejmě i těm zkušenějším) učitelům, kteří něco tvoří, kteří se o změnu snaží, ocenění, podporu a status „pokusníků“. Aby nevypadali jako partyzáni, kteří to „osvědčené“ lehkomyslně boří.

Pokusů na školách je dost, ale nemají dostatečnou podporu – od kolegů, rodičů, vedení, zřizovatele, státu. Systém nefunguje a nikdo se o něj v celé šíři ani nepokusil. Jen některé alternativní směry či ojedinělé dlouhodobější projekty. Chybí systematická a srozumitelná didaktická podpora od vysokoškolských odborníků, aby nový systém výuky vůbec vznikl. Aby každý učitel věděl, proč co dělá a k čemu to vede. Aby věděl, jak individualizovat a diferencovat a budit zájem dětí a studentů o učení. (Ovšem to by museli požadovat nejen didaktici, ale i inspekce, poučení ředitelé, tvůrci priorit vzdělávací politiky – a hlavně učitelé sami.)

Protože schopnost a chuť stále se učit je ta hlavní výbava mladých lidí do jejich budoucnosti (a také učitelů do jejich povolání).

Převzato z Učitelských listů pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika.

18 komentářů:

V. řekl(a)...

učitelé pedagogických fakult ... sami nikdy neprošli reálnou učitelskou praxí
Nejen ti, ale i nejuznávanější odborníci na vzdělávání.

Určitě by stálo za to obnovit systém pokusných škol
Copak jich je málo??? Navrhuji obnovit systém tradičních škol, ve kterých nejsou pojmy "znát, umět, naučit se, domácí úkol, malá násobilka zpaměti, ..." zakázané.

Kolegiální učení přímo na škole. Společné přemýšlení o obsahu, o tom, jaké formy a metody vedou k jednotlivým kompetencím a gramotnostem, výměna zkušeností.
Až na použití slov kompetence a gramotnost tohle mezi normálními kantory na normálních školách samozřejmě probíhá...

Nicka Pytlik řekl(a)...

nemají dostatečnou podporu – od kolegů, rodičů, vedení, zřizovatele, státu

Tak to je tedy dost blbé. A mají vůbec od někoho podporu? Kromě od odborníků na vzdělání, konzultantů a autorů...
Pytliky až děsí ta představa, jak hledači lepších pedagogických zítřků soustavně experimentují na nebohých dětech. Pak se divme, že se začíná pociťovat nedostatek dětských psychologů i psychiatrů. Když se do toho experimentování vloží i všelijakými kurzy moderních přístupů k výchově dětí řádně zpitomělí rodiče. Tady nejde o to, aby to bylo dobře, ale především o to, aby to bylo jinak!!!
Ostatně, jak se peče jinak třeba takový štrůdl pro budoucnost?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Systematické vedení začínajících učitelů na škole. Systematické další vzdělávání učitelů – ne náhodná školení v rámci různých projektů v různých právě módních trendech. Systematické setkávání a vzájemné návštěvy škol.

A konkrétně co? Neklube se tu zase jen byznys mentorů a lektorů?

Jana Karvaiová řekl(a)...

Stezejni slovo: PODPORA.
Penize na vzdelavani v prubehu pusobeni pedagogu.
Studijni placene volno kdykoli . ( mam na mysli soucasnych 12 dni, ktere se povinne vybiraji o prazdninach).
Studijni volno cca dva mesice, placene, jednou za tri roky.
Metodicka podpora ze vsech stran, predevsim od CSI, NIDV a NUV.

poste.restante řekl(a)...

Vzdělání pro budoucnost, kterou neznáme...
To je pořád dokolečka.
Ukažte mi budoucnost, ve které nebude potřeba matematika, komunikace v rodném jazyce, nebo základy první pomoci.
I kdyby do nás fláknul asteroid, nebo nastala moje oblíbená zombie apokalypsa, přežila setina lidstva a zmizely roboty, počítače či wi-fi a lidstvo se rozdělilo na oddělené ostrůvky přeživších.
A ukažte mi nekatastrofickou vizi budoucnosti, kde výše uvedené znalosti netřeba.
Jen k tomu dodám komunikaci v převažujícím cizím jazyce. Zda to bude angličtina, či čínština, nebo arabština, to posuď Quetzalcoatl. Ale s tím už si potomci poradí sami.

No a pokud se podpory týče, souhlasím s kolegyní Karvaiovou i většinou předřečníků.
Jen bych dodal, že dokud neodstraníme ze školství prvky soutěže, konkurence a "boje o žáka", které tam kdosi ideologicky a naprosto blbě vnesl v devadesátých letech, tak si o příkladech sdílených znalostí a praxe budeme vždycky spíše povídat a snít, nežli je reálně provozovat.

Miroslav Waidinger řekl(a)...

Zkopíruji sem svou reakci na článek na FB.
Odpusťte, ale pokaždé, když vidím, podobný titulek, zmocňuje se mě neovladatelný vztek. Jak učit pro budoucnost? Na to jsme se měli ptát tak před dvaceti lety. Odpověď by pak měla znít: Pokud možno dělat co nejméně pozvolných změn a před tím, než je uděláme snažit se pochopit, proč učíme tak, jak učíme. Vstupem spousty rychloodborníků do pedagogiky jsme pokřivili celou řadu didaktických procesů. Především se příliš zaměřujeme na ontogenezi, při čemž zcela trestuhodně zanedbáváme fylogenezi. Není žádným tajemstvím, že překotný technický vývoj posledních desetiletí velmi předběhl naše psychické schopnosti. A co děláme my? Místo toho, abychom se pokusili se přizpůsobit pozvolna necháme každou hloupou nanynku, co o školství neví absolutně nic, aby ho převrátila úplně naruby. Místo pro změny je především ve vysokém školství. Změny u malých a citlivých dušiček by měly být velmi opatrné. A co uděláme my? Vysoké školy zakonzervujeme a na základkách měníme systém každých půl roku. Asi jen velmi prosté jedince a odborníky z našich vzdělávacích agentur překvapím tvrzením, že ontogenetický vývoj jedince je v počátečním stádiu takovou velmi zhuštěnou a zrychlenou fylogenezí. A my tenhle velmi citlivý vývoj zvesela necháme narušovat bandu trestuhodně nevzdělaných experimentátorů a ještě jim za to tleskáme. Opravdu nevíme, kde se v poslední době bere taková spousta neurotických aberací? Víme. Ale pokoj si nedáme. Jak dlouho asi trvalo, než si lidstvo zvyklo na písemný projev? Rozhodně déle než teď dáváme prvňáčkům na to, aby si zvykli na zjednodušené písmo. Cožpak nevíme, že je tím zároveň zbavujeme zručnosti? Že tím ochuzujeme jejich mozek o důležitou schopnost pružně řešit problém? Vždycky mě pobaví, když slyším, jak to či ono už nebudeme potřebovat, tak se na to klidně vykašleme. Tím, že se neučíme zpaměti, neulehčujeme lidstvu život, jen se připravujeme o mozky, které nemají problém si zapamatovat celou "anču" a díky tomu rozumět našemu tělu. Dopředu, aniž bychom chtěli připravujeme lidi o jejich schopnosti jen tím, že spoléháme, na google a jeho vyhledávací algoritmus. Kdyby Otto Wichterle spoléhal na to, že všechny informace jsou na internetu, asi by žádné kontaktní čočky nevymyslel. Jen jeho neskutečné a komplexní vědomosti mu k takovému vynálezu dopomohly. Smyslem vzdělání je zachovat inteligenci lidského rodu. Inteligence je schopnost analyzovat a syntetizovat informace a na základě těchto procesů řešit problémy. Informace na internetu jsou mi k ničemu, pokud nevím alespoň to, že podobná informace existuje. Jak tedy učit pro budoucnost? Zachovat všechny procesy potřebné pro rozvoj mozku jedince, protože jen tak posuneme kupředu lidstvo. A ta slavná umělá inteligence, pokud budeme postupovat stále tímto způsobem, v nás velmi brzy rozpozná nepotřebné parazity.

poste.restante řekl(a)...

Velice přesné. Děkuji.
A dovolím si z Vašeho příspěvku příležitostně citovat.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jak učit pro budoucnost?

Pytlici se vždy pozastaví nad nezanedbatelnou trdlovitostí mnohých dnešních myslitelů, kteří jsou snad i upřímně přesvědčeni, že právě dnes se odehrává ten fascinující přelom věků, kdy z temné minulosti vchází svět do jasné budoucnosti. A nebylo to náhodou už předloni?
Jak se učilo pro budoucnost před nějakými sty lety? Možná právě v té době se ve školách učili právě ti učitelé, kteří přivedli k poznání ty, kteří položili základy pro dnešní budování té technologicky skvělé budoucnosti. Učilo se tenkrát doopravdy málo? A nebo dokonce špatně? A co před tisíci lety, kdy se tvořila naše civilizace?
Jaký tedy bude svět pozítří. Budou se rodit jiné děti? Dřív se převalí na bříško? Začnou capat nějak jinak? Věřili byste, že dnes mnozí rodiče hledají toho pravého psychologa, který jim potvrdí mimořádné nadání jejich dětí tak dlouho, až nějakého konečně najdou? Aby jim nakonec doporučil v zájmu jejich nadaného dítěte odklad školní docházky s následným zařazením do vzdělávacího programu, který původně vznikl na podporu dětí sociálně, popřípadě i mentálně zanedbaných?
Tady přece vůbec nejde o to, jak učit pro budoucnost. Tady jde o to, že svět je jeden velký blázinec. Tak, jak býval vždycky. Je to jistota v té dnešní překotně pořád stejné době. Pitomců všude dost.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Informace na internetu jsou mi k ničemu

S tím se pytlici setkávají dnes a denně. Aby mohlo dítko mnohé informace zpracovat, musí to poměrně hodně umět a znát. To jen trdla, která jsou schopna tak akorát omílat floskule o překotně se měnící době a učení pro budoucnost, se k těm spásným technologiím upínají.
O pracovních návycích nemudrují, protože zpravidla ani nevědí, co to je.

Inteligence je schopnost analyzovat a syntetizovat informace a na základě těchto procesů řešit problémy.

Bezesporu. Ze všeho nejdřív budou patrně umělou inteligencí nahrazeni lékaři. Ne, že by tyto schopnosti neměli, ale právě proto. Na rozdíl od odborníků na vzdělání, konzultantů a auditorů. Dokonale napodobit myšlení pitomců nedokáže umělá inteligence ani za tisíc let, totiž.

Miroslav Waidinger řekl(a)...

Dokonale napodobit myšlení pitomců nedokáže umělá inteligence ani za tisíc let.
Tak tohle vyjádření Vám snad i trochu závidím.

Pepa řekl(a)...

Ano, tak jsme si postěžovali (přidal bych se, ale nač nosit dříví do lesa) a teď jak už konečně vykopnout ty konzultanty etc. (viz pan NP) a začít to řídit s rozumem? Řekl bych, že na to nazrál čas (možná už dávno). Chybí tu články, jak zajistit, aby školství řídili jen ti, kteří k tomu mají skutečné předpoklady. Má někdo nějaký nápad?

Miroslav Waidinger řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Miroslav Waidinger řekl(a)...

Ale jistě, ten nápad má už dávno pan Radek Sárközi. Organizovat se v profesním spolku v takové míře, abychom měli rozhodné slovo. Pak zavést zpátky učební osnovy, zrušit mentální inkluzi, vytvořit vědeckou radu při státním pedagogickém nakladatelství a zvolit jednu učebnici pro každý předmět. Zrušit EduIn a CERMAT. Možná i pro výstrahu někoho zastřelit, zakázat pracovní sešity, umožnit škole mluvit do toho, jak se chovají její žáci za branami školy. Zakázat používání papírové dokumentace nebo aspoň náhodně vybrat tři čtvrtiny papírové dokumentace a tu zapálit. Přestat být ovce, přestat být ovce, přestat být ovce. A přestat nechat kecat do výuky kohokoliv. My už si pak své bývalé postavení vezmeme zpátky sami.

P. Vršecký řekl(a)...

Zrušit CERMAT jako státní organizaci bezpochyby jde, ale jak by se dal zrušit Eduin se dám rád poučit:-) Úplně by stačilo nekrmit politické neziskovky z eráru a přijmout zákon, který mají už dávno v USA nebo v Rusku, podle kterého se organizace se zahraničním financováním prohlásí za zahraniční agenty.

Nicka Pytlik řekl(a)...

organizace se zahraničním financováním

A v koho žoldu tedy napravují českou vzdělanost ti zdejší odborníci na vzdělání, konzultanti a auditoří? Je to západní imperialista, arabský šejk, oligarcha z východu, a nebo nějaký nanuk?

P. Vršecký řekl(a)...

Zkusil jsem zjistit, ale neuspěl jsem. Dám ovšem krk na to, že půjde o státní peníze spolu s penězi z EU, OSF a Norských fondů. No a samozřejmě velké "pokrokové" korporace, třeba Google, tam jsem si prakticky jistý po nahlédnutí na stránky Beduinu:-) Je to vůbec zajímavé čtení, mezi partnery třeba, světe div se, Albatros Media. Hned člověk pochopí bolševické řádění cenzora Komárka při sebemenší nelichotivé zmínce o téhle bandě.

Miroslav Waidinger řekl(a)...

EduIn stačí neposlouchat. To by nepřežili automaticky.:-)

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

"EduIn stačí neposlouchat. To by nepřežili automaticky.:-)

Je to vtip, rozumím. Jinak je to, bohužel, velký omyl.

Okomentovat