24.2.19

Ivo Porybný: Finské školství: Co se skrývá za tímto fenoménem?

O finském školství se mluví pouze v superlativech. Pokud se někoho zeptáte, jaký vzdělávací model by měl být vzorem pro Českou republiku, dotyčná osoba vám s velkou pravděpodobností odpoví, že ten finský. Jedná se o zažitý konsenzus na kterém se shodují jak politici, tak i značná část odborné a laické veřejnosti. Za povšimnutí také stojí, že ve Finsku se chtěl inspirovat bývalý ministr školství Marcel Chládek, který si ke svému rozhodování přizval Mika Risku, ředitele Institutu vzdělávání při univerzitě v Jyväskyle.

Z článku v EDTECH KISK vybíráme:

Finské školství se již od reforem v 70. letech snaží neustrnout na místě a snaha o jeho zlepšování je kontinuální. Školské orgány se ke změnám staví pozitivně a nechávají relativně volné ruce školám a učitelům, což může fungovat z důvodu již zmíněné vzájemné důvěry. Tyto průběžné změny potvrzuje i Jenny Anderson z New York Times. Ta například zmiňuje, že finští učitelé stráví obvykle pouze 4 hodiny denně výukou (navíc mají 2 hodiny týdně k dispozici pro svůj profesní rozvoj), první roky vzdělávání nejsou studenti nijak měřeni a jde především o to naučit je se učit a objevovat jejich talent, nebo že finská televize nevyužívá dabing, ale pouze titulky, což byl pravděpodobně jeden z důvodů, díky kterému většina Finů hovoří plynně anglicky.

Tento trend průběžně aktualizovat kurikula a zkoušet nové výukové metody se potvrzuje i v současnosti. Nedávno některá česká i zahraniční média přišla se zprávou o údajném plošném zrušení vyučovacích předmětů ve finských školách. Řada článků ovšem podávala tuto informaci tak zkresleně, že Finská národní agentura pro vzdělávání musela vydat oficiální stanovisko. V něm uvádí, že rušení vyučovacích předmětů se nechystá, avšak kurikulum pro základní vzdělávání přineslo v roce 2016 některé změny. Agentura pro vzdělávání vysvětluje, že vzhledem k výzvám současné doby byly zavedeny multidisciplinární vzdělávací moduly. V těch se žáci učí pomocí společných praktických cvičení, ve kterých neprobírají pouze jedno téma (např. matematiku), ale učí se průřezově, tj. předem se stanoví nějaký jev a ten je následně zkoumán z mnoha perspektiv (matematické, historické, společenskovědní atd.). Žáci by se měli každoročně účastnit alespoň jednoho takového multidisciplinárního vzdělávacího modulu.


Poznámka redakce: Článek byl publikován v červnu 2017

3 komentáře:

Ivo Mádr řekl(a)...

Ne vše je "přenositelné" z Finska do ostatní Evropy. Každá země má jiné tradice, jinou historii vzdělávacího systému.Jisté zkušenosti s přejímáním ze Skandinávie máme. Jednak to byla "množinová matematika" ze Švédska, dále pak vytváření modelu RVP podle vzoru Finska a Francie. Občas je třeba mrknout i na jiné světové systémy, které jsou velmi úspěšné. Mám tím na mysli Japonsko, Čínu, Hongkong,..Přejímat, sledovat, ale jen se selským rozumem.

Eva Adamová řekl(a)...

Já mám nápad, převezeme naše nepřizpůsobivé do Finska, z Německa a Francie jim tam šoupneme nějaké ty migranty a počkáme si na zázraky, které s nimi finský systém dokáže. A domnívám se, že se žádný zázrak nestane, že po deseti letech zjistíme, že Finsko je v žebříčku PISA v úplně stejné pyheli, ve které jsme my, Slováci, Francouzi i Němci.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Co se skrývá? Třeba zrušení inspekce.

Okomentovat