22.2.19

ČŠI: Zpráva o vybraných zahraničních přístupech k monitorování spravedlivosti vzdělávacího systému

Česká školní inspekce zveřejnila zprávu popisující na příkladech vybraných zemí a vzdělávacích systémů možné přístupy ke sledování spravedlivosti ve vzdělávání, zejména z hlediska podmínek, ve kterých školy pracují. Zpráva bude využita primárně jako podklad pro další činnosti České školní inspekce směřující k vytvoření národních indikátorů a postupů pro monitoring spravedlivosti vzdělávání v České republice.

Předkládaná Zpráva o vybraných zahraničních přístupech k monitorování spravedlivosti vzdělávacího systému je jedním z dílčích výstupů individuálního projektu systémového Komplexní systém hodnocení, který realizuje Česká školní inspekce a který se mimo jiné zaměřuje také na problematiku monitorování spravedlivosti ve vzdělávání. Spravedlivostí ve vzdělávání dále v textu rozumíme zjišťování míry schopnosti vzdělávacího systému vyrovnávat zatěžující vlivy prostředí i individuální podmínky každého jednotlivce v průběhu vzdělávání i při jeho ukončení tak, aby byla co nejvíce posilována rovnost šancí k dalšímu vzdělávání i k dalšímu (profesnímu) naplnění. Je zřejmé, že úplné rovnosti šancí (ideálu spravedlnosti) ve vzdělávání nemůže být nikdy dosaženo, vzdělávací systém se však může tomuto ideálu více či méně přibližovat. Úsilí o prosazování větší rovnosti musí vycházet ze znalosti stavu, tedy z informací o stávajících nerovnostech a podmínkách, ve kterých školy pracují. Proto Česká školní inspekce, s podporou uvedeného projektu, počítá i s tvorbou metodik pro zjišťování výchozích sociálně-ekonomických a dalších podmínek, které zásadně podmiňují procesy i dosažené výsledky vzdělávání, ačkoli je škola ani ČŠI nemůže měnit.

Předkládaná zpráva si klade za cíl popsat na příkladech vybraných zemí a vzdělávacích systémů možné přístupy k zjišťování informací o podmínkách tvořících kontext pro práci škol a k jejich zohledňování při zveřejňování a případném srovnávání dosahovaných vzdělávacích výsledků. Informace o nerovnostech ve výchozích podmínkách mohou zároveň sloužit jako podklad pro jejich vyrovnávání formou cílené podpory poskytované znevýhodněným školám. V expertní zprávě zpracované pro MŠMT pod názvem Hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 je ve vztahu k cíli Modernizovat hodnocení na úrovni školy explicitně zmíněna potřeba formativního hodnocení škol a role České školní inspekce v naplňování tohoto cíle a dále je uvedena potřeba doplňovat data z testování o kontextová data: „V oblasti využívání testů pro zpětnou vazbu školám je zapotřebí zjišťování výsledků vzdělávání doplnit o kontextové informace o rodinném zázemí žáků, jen tak bude zpětná vazba pro školu relevantní. Dosavadní srovnání škol s celkovým průměrem ČR je z hlediska zpětné vazby pro školu nedostatečné.“ Srovnávání výsledků škol na základě průměrných výsledků bez zohlednění sociálně-ekonomického a kulturního kontextu žáků nevypovídá o kvalitě práce školy, ale spíše o sociálním zázemí jejich žáků. Pro školu, která vzdělává převážně žáky z méně podnětného rodinného zázemí, je tak srovnání s průměrným výsledkem škol v ČR nepříliš užitečné, naopak by asi uvítala, kdyby byla srovnávána se školami, které vzdělávají podobné žáky. K tomu je však zapotřebí mít indikátory sociální skladby žáků, kterými v ČR dosud nedisponuje ani MŠMT, ani Česká školní inspekce. Přitom výsledky mezinárodních šetření (PISA, TIMSS, PIRLS), které ČŠI v ČR realizuje a kde jsou kontextové informace o rodinném kontextu žáků získávány z dotazníků, ukazují, že v ČR je souvislost mezi rodinným zázemím a výsledky vzdělávání velmi silná a rozdíly v sociální skladbě žáků i ve výsledcích škol se v čase zvyšují. Česká školní inspekce proto do budoucna cílí na vytvoření takových indikátorů, které by charakterizovaly podmínky jednotlivých škol a umožnily by je zohlednit jak při hodnocení škol Českou školní inspekcí, tak při reportování výsledků škol. Dílčím krokem na cestě k tomuto cíli bylo i vytvoření této zprávy, která předkládá příklady toho, jak jsou podmínky škol zjišťovány v zahraničních vzdělávacích systémech. Shromážděné příklady jsou pro ČŠI inspirací při tvorbě vlastních indikátorů a postupů pro spravedlivější hodnocení škol. Samotný návrh indikátorů vhodných pro použití v ČR přesahuje rámec této zprávy a bude předmětem dalších aktivit České školní inspekce. Cílem této zprávy nebylo navrhnout, které indikátory lze převzít do ČR a jaké jiné možné cesty se nabízejí v našem lokálním kontextu. To je předmětem další činnosti, jejímž výsledkem bude unikátní sada indikátorů pro české prostředí. V této detailní úrovni konkretizace až na položky indikátorů je totiž přenositelnost zkušeností ze zahraničí téměř nulová. Nicméně obecné přístupy k jejich definici, zacílení i práci s nimi je naopak vhodnou inspirací pro další tvorbu. S vědomím této skutečnosti je zapotřebí číst tuto zprávu. Dále je třeba upozornit, že jednotlivé kapitoly pracují s pojmovým aparátem, který je podobný nebo shodný s tím českým, ovšem v různých státech mohou mít tyto pojmy různý význam a smysl, proto jsou v jednotlivých kapitolách i vysvětleny a je potřeba s nimi pracovat v kontextu konkrétního státu, nikoli v kontextu České republiky. V této zprávě jsme shromáždili inspirace z celkem devíti zemí a deseti vzdělávacích systémů, konkrétně pak v abecedním pořadí z Austrálie, Belgie (vzdělávací systém Francouzského společenství), Francie, Německa (vzdělávací systémy Severního Porýní-Vestfálska a Hamburku), Norska, Rakouska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie (vzdělávací systém Anglie).

První část zprávy je tvořena třemi kapitolami, jež zpracovali zahraniční odborníci z prestižních univerzit, kteří v daných systémech působí a s daty systematicky pracují. Tuto část otvírá kapitola 2 o Anglii, z pera Sonie Ilie z Cambridgeské univerzity, následovaná kapitolou 3 o Švédsku, kterou zpracovala Kajsa Yang Hansen z Göteborgské univerzity. Obě země mají dlouhou tradici shromažďování dat o sociálním složení žáků škol a dlouhodobě jich užívají k monitorování nerovností ve vzdělávání. Další kapitolu připravil Nathanael Friant ze Svobodné univerzity v Bruselu, který se zaměřil na vývoj indikátorů ve Francouzském společenství Belgie. Na rozdíl od dvou předešlých zemí je pro nás případ Francouzského společenství Belgie inspirativní i v tom, že začínali z bodu nula poměrně nedávno a potýkali se s neochotou poskytování dat a museli nově nastavovat systémy vzájemného předávání dat mezi orgány státní správy. Práce s individuálními daty žáků a studentů (byť v anonymizované podobě, jak je to běžné v Anglii i Švédsku) pro ně nebyla možná. Uvedené tři zprávy podrobně popisují dostupná data o sociálním zázemí žáků a ukazují, jak mohou být využívána k monitoringu spravedlivosti ve vzdělávání. Příspěvky zahraničních autorů doplňuje kapitola 4, v níž Markéta Monserud stručně shrnuje dostupné sociální indexy v německy hovořících zemích, které jsou České republice kulturně bližší než Anglie, Švédsko nebo Belgie. Zatímco první čtyři kapitoly se věnují spíše indikátorům a možnostem jejich využití, závěrečná kapitola 6, kterou zpracovala Eva Potužníková, systematicky ukazuje, jak jsou v různých zemích reportovány výsledky škol tak, aby zohledňovaly rodinné zázemí žáků a školám poskytovaly co nejpřesnější zpětnou vazbu o jejich práci. Tato kapitola obsahuje také ukázky výstupů z online systémů určených k předávání výsledků školám, případně rodičům a širší veřejnosti.

Zprávu je vzhledem k jejímu rozsahu možné číst výběrově, jako např. jednotlivé kapitoly a případové studie jednotlivých vzdělávacích systémů (kapitola 2 až 4) či jazykových oblastí (kapitola 5), případně se lze zaměřit na přečtení přehledové kapitoly 6. Tomuto způsobu čtení odpovídá i uvedení literatury za jednotlivými kapitolami – a nikoliv souhrnně na konec zprávy. V závěru zprávy pak shrnujeme zjištění ze studia popsaných případů zahraničních zkušeností, které jsou pro nás poučením pro další práci na tvorbě indikátorů.


4 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Spravedlivostí ve vzdělávání... rozumíme zjišťování míry schopnosti vzdělávacího systému vyrovnávat zatěžující vlivy prostředí i individuální podmínky každého jednotlivce v průběhu vzdělávání i při jeho ukončení tak, aby byla co nejvíce posilována rovnost šancí k dalšímu vzdělávání i k dalšímu (profesnímu) naplnění.

Aha! Takže 'spravedlivost' je tedy proces 'zjišťování' ať už čehokoli.
S tím se tedy budou pytlici srovnávat pěkně dlouho. Jak by mohl vzdělávací systém zabezpečit vyrovnání všelijakých zátěží i po ukončení vzdělávání? Tak to jedině snad zázrakem.

počítá i s tvorbou metodik pro zjišťování výchozích sociálně-ekonomických a dalších podmínek, které zásadně podmiňují procesy i dosažené výsledky vzdělávání, ačkoli je škola ani ČŠI nemůže měnit.

A komu budou tedy ty metodiky určeny, když mají zajišťovat podmínky podmiňující procesy, které škola nemůže měnit. To jakože nesmí? A týká se ta nemohoucnost těch podmínek, a nebo těch procesů? A nebo dokonce dosažených výsledků vzdělávání. V tom posledním případě by na pytliky padla ale hodně velká depka.

Tady pytliky napadá už jen jedna otázka:
Kolik odborníků na vzdělání a jak dlouho tu zprávu smolilo?
Mají vůbec maturitu z češtiny? Nebo to jsou tataři?

Eva Adamová řekl(a)...

A nějaká zpráva ČŠI o zbytečnosti zpráv ČŠI by nebyla k mání?

Simona řekl(a)...

Jak se mila ČŠI postavi k zaverum prvniho odstavce o socioekonomickem znevyhodneni zaku v Anglii, kde citovane zavery odborniku jasne deklaruji, ze ac je rodinam znevyhodnenych deti poskytovana podpora Pupil Premium, jsou vysledky techto zaku vyznamně vzadu za vysledky ostatnich skupin zaku. Presvedcete mne, pane Andrysi, (ač vase zprava to opravdu tvrdi), ze liti penez podpory do socialne znevyhodnenych rodin nekonci ve hracich automatech a nalevnach typu Severka, ale ucinne napomaha inkluzivni integraci zaku ze znevyhodneneho prostredi, kdyz sama vase zprava to popira.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Vzdělání je o chtění. A to je jasné. Kdo nechce, můžou na něj nasadit tisíce organizací, a nebude to na nic. O tom jsme se přesvědčili i u nás - viz desítky organizací motajících se kolem Romů.Posun minimální, i když určitě nějaký trochu je. jen je otázkou, kdo to způsobil, zda ty organizace nebo to je přirozený proces.

Ještě k té spravedlnosti - proto mají lidi Pána Boha, který jim ji slibuje aspoň po smrti. Já bych taky mohla hulákat, že jsem se nenarodila do milionářské rodiny, nemá soukromé učitele všeho možného. Tak to prostě je.

Okomentovat