4.2.19

Bořivoj Brdička: Tři posuny George Courose

První ze čtyř příspěvků věnovaných zavádění metodiky tvořivého myšlení do praxe. Tento seznamuje s prací kanadského profesionálního inovátora výukových postupů a propagátora tvořivého myšlení George Courose.

Spomocník již na rodinu Courosových narazil několikrát. Alec Couros působí na pedagogické fakultě kanadské University of Regina a je manželem i kolegou profesorky Bonnie Stewart. Jenže i jeho bratr George nás může hodně obohatit. Podívejme se, jak.
George Couros (CV) sám o sobě říká, že je studentem, učitelem a konzultantem v oboru inovativních výukových metod a řízení škol. Svou kariéru v kanadské Albertě zahájil jako učitel a školní koordinátor ICT, pokračoval v roli zástupce, ředitele, a nakonec se stal vedoucím metodikem školského obvodu Parkland zodpovědným za inovace. Dnes je nezávislým konzultantem, který pomáhá školám uspět při zavádění inovací. Řekněme rovnou, že ty inovace, ač souvisí s technologiemi, nemají s vlastními přístroji moc společného.

George se vyznačuje tím, že za sebou nechává jasně viditelnou stopu (pracuje nahlas). Má nepřehlédnutelnou snahu spojovat učitele a odborníky za účelem sdílení dobré praxe. Proto již v době svého ředitelování založil blog Connected Principals, na němž dnes najdete příspěvky několika desítek osobností. Inovace výuky v jeho podání má podobu praktického zavádění metodiky tvořivého myšlení.

To podstatné z jeho myšlenek můžeme vysledovat např. na jeho dvou navazujících příspěvcích hovořících o 3 posunech v inovacích výuky, první z března 2015 – 3 Important Shifts in Education [1], druhý publikovaný nedávno na Media.com – 3 Conversation Shifts in Education [2].
V tom prvním zmíněné posuny popisuje takto:
  1. Od digitálního občanství k digitální empatii.
    Jedná se přibližně o totéž, co se teď objevilo v trendech ISTE (Co je In a co Out podle ISTE), tj. nevynucovat digitální občanství v podobě souboru pravidel, co se nemá dělat, ale naopak budovat ho jako schopnost chovat se tak, aby se celá společnost zdárně vyvíjela. Možná to lépe pochopíme z projevu pravděpodobně první globální oběti kyberšikany na internetu Moniky Lewinské, když říká: „Potupa nikdy nemůže přežít empatii.
  2. Od hlasu žáků k sebeřízení.
    Pro někoho je možná nepřijatelné, když žáci a studenti mluví do toho, co a jak se učí. Jsme nastaveni tak, že je pro nás velkou inovací již to, když na jejich doporučení dáme, a výuku jejich přání přizpůsobíme. Potíž je v tom, že finální rozhodnutí je pořád na učitelích (na systému). George doporučuje školám, aby žáky a studenty jen neposlouchali, ale aby je skutečně zapojili do rozhodování o tom, jaké změny se mají ve výuce uskutečnit. Dokládá to přednáškou 17leté Kate Simonds na TEDxBoise. Její závěrečná slova jsou: „Teenageři, musíte věřit ve svůj vliv, dospělí, musíte naslouchat.
  3. Od růstového myšlení k inovativnímu.
    Růstové myšlení je tradičně vnímáno jako individuální schopnost průběžně se zdokonalovat. George ale považuje izolaci za nepřítele inovace. Opravdový inovativní přístup je podle něj možný pouze ve spojení s lidmi, kteří se snaží o totéž. To platí jak pro studující, tak pro učitele. „Díky tomu, že máme nyní přístup nejen ke všem informacím na celém světě, ale i k sobě navzájem, máme mnohem větší šanci najít nový a lepší způsob, jak pomáhat našim žákům.“ [1]
Nyní, po třech letech, má George dojem, že lze pozorovat stále více důkazů o tom, že stížnosti na pomalé změny ve školství nejsou docela pravdivé. Že existuje rostoucí množství případů úspěšného zavádění inovativních posunů do školní praxe. Nutno připomenout, že jeho současná práce je objíždět školy a pomáhat učitelům na místě zdokonalovat výukové postupy. Dá se tedy předpokládat, že má slušný přehled o tom, co se v kanadských a amerických školách děje. Navíc není sám, kdo má podobný názor. Za všechny vyjádření známého investora a filantropa Teda Dintersmitha, který v duchu potřeby připravovat děti na budoucnost podporuje stejné inovativní výukové postupy jako George (viz Innovation Playlist), a osobně objel 200 amerických škol:

Překvapilo mě, s kolika inspirativními příklady velkých inovací jsem se setkal. … Učitelé pomáhají rozvíjet základní dovednosti a myšlení žáků. Namísto biflování nekonečných položek obsahu kurikula žáci poznávají novou látku, aplikují ji a učí ostatní. Učení je hodně praktické, spojené s reálnými projekty. Žáci vytvářejí iniciativy a sami identifikují cesty vpřed. Učitelům důvěřují a práce ve škole jim dává smysl.“ [3]

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.




Žádné komentáře:

Okomentovat