30.1.19

Petra Smítalová: Známkovat, či neznámkovat? Odborníci se neshodnou, zatím vedou známky

Blíží se pololetní vysvědčení. Zatímco pro některé rodiče a děti jde pouze o přechod do druhé poloviny školního roku spojený se zhodnocením studijních výsledků, pro jiné je to den plný stresu a obav. Jaký mají známky vůbec smysl? A není slovní hodnocení pro studenta lepší motivací? Známkovat, či neznámkovat? Na tom se dodnes přesně neshodnou ani učitelé, ani rodiče. Názory jsou různé.


Z článku v Lidovky.cz vybíráme:

Přestože značná část odborníků na vzdělání i psychologů se dnes přiklání spíše k prospěšnosti slovního hodnocení, faktem zůstává, že většina českých škol se zatím stále drží klasické stupnice jedna až pět. Podle České školní inspekce (ČŠI) neznámkují vůbec jen něco málo přes 2 procenta ze zhruba 700 hodnocených základních škol. A také na středních školách je slovní hodnocení spíše výjimečné. Ze zhruba 300 středních škol, které ČŠI ve školním roce 2017/18 sledovala, jich používá výhradně slovní hodnocení jen 2,7 procenta. V posledních letech se ale postupně zvyšuje podíl škol, které se vzdávají známek. Někde oba způsoby i kombinují, a to buď u všech žáků, nebo jen u některých (například na prvním stupni hodnotí slovně, na druhém známkují, případně slovní hodnocení využívají pro děti se specifickými poruchami učení).

4 komentáře:

Eva Adamová řekl(a)...

Hodnocení známkami, a to zejména na 1. stupni, se bohužel hnulo podivným směrem. Většina učitelek známkuje natolik mírně, že jimi udělené známky na vysvědčení vůbec nic nevypovídají o schopnostech a dovednostech žáků a funkci zpětné vazby pro rodiče i dítě neplní. Má-li 90 % dětí ve třetím ročníku samé jedničky a zbytek jednu dvojku, z toho rodiče vyčtou leda tak to, že je vše v naprostém pořádku a že jejich dítě je minimálně poloviční génius.

Možná by se skutečně mohlo začít uvažovat alespoň o tom, že by se v prvních dvou letech školní docházky zavedlo slovní hodnocení, které by vypovídalo o dítěti víc, pokud by tedy bylo napsáno skutečně objektivně. Učitelkami udělované samé jednušky totiž plní spíš roli motivační než hodnotící.

V. řekl(a)...

Mam obavy, ze pokud dava nekdo znamky "zdarma", bude i jeho slovni hodnoceni "nadsazeno".

Emil Kudrnovský řekl(a)...

Souhlasím s paní Evou, mystifikace rodičů začíná být zažitý trend na 1. stupni. Důsledky jsou vážné: rodiče nemají relevantní informace o znalostech svého dítěte, a zejména dítě není zvyklé na neúspěch (natož rodiče), což v pozdějším věku a životě spěje k antidepresivům.
Takže, když náhodou na výuku předmětu na I. stupni nastoupí druhostupňový učitel, řešíme stížnosti rodičů na přehnanou náročnost. Bohužel ČŠI má zadání vyhovět rodičům, tj. stížnost je důvodná. Zřizovatel tomu nerozumí a chce mít klid od rodičů = řediteli vyhov jim, ať je klid.
ČŠI a MŠMT hlásá proletářskou větou „úspěch pro všechny“. Ta věta neznamená nic jiného, než ze škol udělat výchovné ústavy, ve kterých se nemusí nic dělat, hlavně ať si rodiče nestěžují a děti ať se cítí dobře.
Nic není bez práce, a pozitivní stres je dobrý spouštěcí motor - i u menších dětí (s podporou rodiny).
Kolegům říkám: Přistupujte ke vzdělávání dětí a žáků zodpovědně a s vědomím toho, že ony a oni budou jednou vydělávat na vaše důchody.

Nicka Pytlik řekl(a)...

je důležité, aby žákům byla pravidelně poskytována srozumitelná zpětná vazba

Pytlici svým žákům poskytují zpětnou vazbu od nepaměti. Žáci dostávájí informaci o kvalitě svojí práce, o jejím souladu se zadáním, o tom, co se jim povedlo a co nikoli. Tuto informaci dostávájí žáci v ústní i písemné podobě a mohou se k ní vyjádřit, pokud něčemu nerozumějí. Mají průběžně i informaci o aktuálním souhrnu svých úspěchů či neúspěchů a jejich průmětu do systému hodnocení v souladu se školními pravidly klasifikace.
Pokud to zajímá kohokoli jiného, jenž je oprávněn s takovou informací nakládat, nečiní pytlikům potíže poskytnout takovou informaci i jim. Když už tedy sami žáci nejsou ochotni tak učinit.
V každém případě ale pytlici odmítají smolit na kohokoli nějaké posudky. A to v žádném případě. Pytlici nejsou na smolení posudků zavedeni, totiž. Nejsou pámbuové vševědoucí.
Kdyby na to přišlo, pytlici by s okamžitou platností zrušili jakékoli škatulkování dětí, včetně záznamu o tom zaškatulkování. Dovede si někdo představit to ponížení, když se pak třeba na předsedu ústavního soudu provalí, že měl v osmé třídě trojku z chemie a ze zpěvu?

Okomentovat