2.1.19

Michaela Těšínská: Ve školách roste počet dětí-cizinců. Školy si s nimi nevědí rady

Do základních škol v současnosti chodí přes 20 tisíc žáků-cizinců. Nejčastěji jde o vietnamské, ukrajinské, ruské nebo bulharské děti. Objevují se ale i případy, kdy mluví dítě jenom portugalsky nebo maďarsky. Někteří z nich nerozumí ani slovo česky a učitelé je nestíhají doučovat. Proces osvojení druhého jazyka přitom trvá řadu let.


Z článku na webu Česká pozice vybíráme:

S výukou češtiny v dostatečné míře je podle ní potřeba začít co možná nejdříve po příchodu dítěte do tuzemské vzdělávací instituce. O to se snaží i ve škole, kde působí výchovný poradce Staněk. „Ze začátku žáka, který neumí vůbec česky, samozřejmě učitelé nehodnotí. Snaží se rozvíjet jeho slovní zásobu. Zakoupili jsme různé pomůcky,“ popisuje Staněk. Mezi ty patří například obrázkové pexeso s českými nápisy. Často také učitelům pomáhají s takovými žáky asistenti.

V některých školách se učitelé snaží být k žákům, kteří přišli z jiných zemí, benevolentnější. Pokud se však žák dobře česky nenaučí, čekat ho může debakl při přijímacích zkouškách. A to se zjevně již děje.

Cizinců na středních školách oproti počtu na mateřských nebo základních nepřibývá. „Vzhledem k tomu, že obecně počet cizinců v Česku konstantně narůstá, značí tento fakt menší příležitost vůbec se dostat s nižší úrovní češtiny ke studiu na střední škole,“ uvádí Soukupová.


8 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

U těchto dětí je jediná cesta, eliminovat výuku ostatních předmětů a zaměřit se ve většině vyučovacích hodin intenzivně na zvládnutí češtiny, matematiky a možná angličtiny. Na co jim proboha budou české reálie z vlastivědy či přírodopisu, a to že umí zazpívat Aničko Šafářova, když nebudou zvládat to základní.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Školy si s nimi nevědí rady

Copak školy. Rady si neví stát. Nebo lépe, státní správa a samospráva ve školství to neřeší. Proč by také měla. Od toho tu jsou ty školy, přeceee.
Tak aby se to vzalo tak nějak popořádku. Pytlici neznají přesně tu nejspíš asi ústavní formulaci o právu na vzdělání. Ale ať už zní jakkoli, pytlici ji vnímají tak, že občan má právo vzdělávat se, pokud má o vzdělávání se zájem. Rodiče mají ze zákona povinnost zabezpečit, aby jejich dítě do jeho patnácti let věku do nějaké školy docházelo.
Pokud má mít kdokoli jakékoli úlevy, protože nezná z jakéhokoli důvodu jazyk země, v které žije, nechť takové úlevy mají i ti, kteří ten jazyk z jakéhokoli důvodu zvládají.
Děti jsou obecně až obdivuhodně učenlivé. Čím nižší věk, tím lépe. Pytlici jsou přesvědčeni, že rok na zvládnutí základů jazyka pro běžnou komunikaci s porozuměním postačí k tomu, aby se v dalším roce mohlo dítě věnovat jazyku tak intenzivně, že se v následujících letech zařadí do běžného zkompetentňovacího procesu bez nějakého výrazného omezení a znevýhodnění. Tedy pokud to dítě samo chce. A pokud chce i jeho nejbližší okolí, samozřejmě.

Nicka Pytlik řekl(a)...

že umí zazpívat Aničko Šafářova

Tedy pardon, ale ke zvládnutí českého jazyka vede cesta především přes Šafářovic Anču.

Eva Adamová řekl(a)...

Já myslím, že s Šafářovic Ančou to půjde i bez zvládnutí českého jazyka.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Ono nejspíš půjde také o to, co kdo tady hodlá pochytit.

Ivo Mádr řekl(a)...

Až na tu maďarštinu to nebude tak špatné. Vietnamci mají běžně doučování a český učitel si rád přivydělá, protože vietnamské děti jsou učenlivé. Mnohem větší problémy zažívají země na západ od našich hranic s dětmi přistěhovalců z Afganistanu, Sýrie, Iráku, Afriky,... Problémy jsou nejen jazykové, ale mnohé děti z muslimských zemí neuznávají učitelky, mají jiné názory na dějepis, zeměpis, všeobecně výchovy. Ale po pravdě, "český učitel" si hravě poradí i s výukou arabštiny a různých afrických nářečí, když bude "třeba".

Tomáš Barták řekl(a)...

Školy si mohou poradit se všemi úkoly jen podle svých možností. Na školy se v posledních letech valí pořád nové věci, ale personální a finanční podpora nulová. Výsledky se dostavují. Ve školách se (řádně) neučí a mnoho věcí se dělá jen tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Dlouhodobým cílem je přetvořit školy v ústavy sociální a výchovné podpory. Ono zkompetentňování je už je jakousi zástěrkou, paravánem pro skrytí podstaty. Vše potřebné pro život se děti naučí v placených kurzech někdy odpoledne a nejlépe pak na netu.

Okomentovat