22.1.19

Josef Bouška: Čeština pro 21. století: Aby jsme jí zachránily, musí se zjednodušit

Pokud má naše spisovná mateřština - zejména v psané podobě - zůstat živým jazykem, musí se podstatným způsobem změnit. Jazyk, s nímž ani rodilí mluvčí neumí zacházet, postrádá smysl.

Z článku v AKtuálně.cz vybíráme:

A přesně v té situaci se psaná čeština nachází. Místo živoucího prostředku vzájemného dorozumění se stala vysokým uměním pro hrstku zasvěcených, a ani oni se neobejdou bez konzultací s akademickou elitou v ÚJČ. Není normální, aby se televizním hitem stala "show", kde známý herec předčítá školní text a statisíce dospělých lidí před obrazovkami smolí přepis, aby zjistili, jak mizerně ovládají vlastní řeč. Spisovná čeština představuje stejně ohrožený druh jako bílí nosorožci, jen si to moc neuvědomujeme, protože už každý máme tento stav za přirozený a nevyhnutelný.

Vypustit z povinného učiva přechodníky je fajn, ale krom malinké úlevy pro studenty to nic neřeší. Kdo z běžné populace přechodníků užívat nechce, ten jich zkrátka neužívá, kašlaje na momentální osnovy. Problém spočívá spíš ve výrazivu, s nímž pracujeme často. Změna musí přijít zde.

Kdykoli zazní požadavek na úpravu pravidel češtiny, začíná nemalá část laskavých čtenářů hlasitě křičet, lomit rukama a posílat autora do blázince i horších míst. Pravopis však není posvátná kráva. Ať se to komu líbí či nikoliv, jedná se o uměle vytvořené předpisy, které mají sloužit jazyku a lidem, co ho používají. Nyní však neslouží, spíše vládne, a to v čím dál větším odtržení od reality.

18 komentářů:

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Pan Bouška zjevně neví o čem mluví: tu výrazivo, tu pravidla češtiny, tu pravopis.

Jiří Kostečka řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jiří Kostečka řekl(a)...

V článku pro Aktuality končí autor přesvědčením, že se na něj za jeho názory chystá spousta lidí s vidlemi a loučemi. Příliš si fandí – jeho bláboly o češtině stojí nanejvýš za hodně stručný komentář.

Jistěže český pravopis NĚKTERÉ změny potřebuje (zejména v psaní velkých písmen), ale to vědí dost dlouho a nejlíp právě bohemisté. V tvarosloví už je situace podstatně složitější – např. snahu o likvidaci zájmen "tentýž" a "jenž" nelze nazvat jinak než hlubokou pitomostí. V prvním případě se zbavujeme možnosti použít vyšší stylový prostředek místo hovorového „ten samý“, v druhém se budou pisatelé marně ptát, jak vytvořit – v češtině tak časté – souvětí s několika řetězenými větami přívlastkovými a neopakovat pořád dokola spojovací vztažné zájmeno „který“.

Ta omezená novinářská dušička si neumí vůbec představit, jak jemná mechanika jazyk je a jak hroznou spoušť by v něm po sobě zanechalo takové humpolácké šlapání v porcelánu, jaké navrhuje. A jak opatrně se musí do jazykového systému vrtat, když už se do něj čas od času vrtat rozhodneme.

Nebudu podrobně rozebírat autorovy šílené nápady typu "pišme ypsilon ve shodě přísudku s podmětem páni" (argumentuje tím, že nám nevadí "kosti byly", a vůbec mu nedochází, že "kosti" jsou TY, kdežto páni jsou TI).
Nebudu podrobně rozebírat stále se vracející primitivismus, s jakým se Bouška a další novodobí humanisté, chránící nebohé děti před školním stresem, snaží vyhnat ze škol větné rozbory, aniž jim dochází, že jejich primárním cílem není hádat se o příslovečná určení (jak Bouška demagogicky pláče), nýbrž učit žáky přemýšlet o struktuře jazyka a tříbit jejich abstraktní uvažování. Když budu autora článku parafrázovat: Pro lásku boží, přestaňme děti týrat Eukleidovou větou nebo druhou odmocninou, v životě je bude potřebovat tak 5 % populace.
Budu jen konstatovat, že autor předvedl skutečně lví myšlenkový pochod: zrušme, vyžeňme, zjednodušme, protože to lidi neumějí a my jim tak usnadníme život. Tak dobře: zrušme nakonec i CELOU matematiku, protože tu neovládá ještě větší procento národa než naši mateřštinu. Jej, to se uleví všem, a deváťákům a maturantům zvlášť!

Dovoluji si panu "publicistovi a manažerovi" doporučit, aby se se svými zjednodušovacími návrhy obrátil současně i na britské jazykovědce. Proč jsou při výuce angličtiny tamní děti „týrány“ tak nesmyslným psaním, jako jsou grafémy "e", "ei" "ea", "ee", "eo" pro jednu a totéž samohlásku vyslovovanou jako dlouhé "í" (interprete, Leigh, reads, seek, people)? Jak si dovoluje angličtina blbnout školní děti i tím, že naopak jedno a totéž psaní v ní může mít různou, nebo dokonce žádnou výslovnost (/he reads, /he/ read, interprete)? V posledním slově se první "e" vyslovuje jako smíšená samohláska „ǝ“, druhé jako „í“, třetí je němé…

Na závěr dodám: Čeština je nádherný jazyk tím, jak bohaté vyjadřovací možnosti svým uživatelům skýtá – právě svou variantností, významovou jemností, v pravopisu vybavovací funkcí, mj. i díky existenci "i" a "ypsilon". Musí to být ovšem uživatel poučený a ochotný si její nástroje řádně osvojit.
A jen tak mimochodem: národní tradice, národní hrdost, vědomí návaznosti na jazyk předků a povinnost ho rozvíjet, nikoli populisticky zjednodušovat – to už dnešním "30 minus" neříká nic? No potěš….

Eva Adamová řekl(a)...

Já si myslím, že čeština v tom není sama. Lidí, kteří neovládají svůj rodný jazyk, najdeme kvanta napříč všemi zeměmi, ať už je jejich rodným jazykem ruština, němčina nebo kterýkoliv jiný jazyk.

poste.restante řekl(a)...

Blbost a vodík jsou ve vesmíru všude.
Jsem na rozpacích.
Nadpis ještě chápu jako pokus o "vtípek", ale chyby či neobratnosti v textu článku asi nemají primárně za účel pobavit. Spíše dokládají, že autor potřebuje zjednodušit češtinu hlavně kvůli sobě, neboť ji zcela zjevně on sám neovládá.

Ygrain řekl(a)...

Hm... nějaké zjednodušení pravopisu by asi prospělo (velká písmena určitě, mě a mně snad - nemohu si uvědomit, má to někde funkci rozlišení významu?). Kacířsky rovněž souhlasím, že podrobnější větné rozbory jsou na kočku (jelikož na většině populace zanechávají nulovou stopu, a tudíž funkci rozvíječe myšlení stejně neplní). Nicméně, rušit shodu podmětu s přísudkem kvůli tomu, že máme celou jednu výjimku, kdy střední rod přechází na ženský, nebo že nevíme, v jakém rodě je jakási obskurní kapela, je argumentace jak od Hurvínka.

Josef Soukal řekl(a)...

U velkých písmen platí, že největší čurbes v jejich psaní vytvářejí sami uživatelé - viz názvy divadel.
Bohužel existují i jazykovědci, kteří jsou proti jakékoli kodifikaci, viz V. Cvrček v dnešním Deníku N (s výchozí myšlenkou, že je třeba respektovat právo uživatelů spoluvytvářet jazyk; což je totéž, jako je právo uživatelů podle vlastního uvážení spoluvytvářet právní a jakékoli jiné normy). To samozřejmě podobným "odborníkům", jako je autor výchozího blogu, jen nahrává.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Možná by nebylo od věci porozhlédnout se po zkušenostech z jiných jazyků.
Například v dadštině jsou pouze dvě nepravidelná slovesa! A to
'vlézti komu na co' a 'vlézti komu kam'.

Nicka Pytlik řekl(a)...

V dnešní překotně měnící se době pokrok zastaviti nelze.
Budoucnost komunikace patří smajlíkům!

Ygrain řekl(a)...

Uživatelé si mohou ve svém soukromém projevu spoluvytvářet, co chtějí, ale nemohou chtít po komkoli jiném, aby to považoval za normu.

Ad velká písmena - bohužel je teď umím používat lépe v angličtině než v češtině, protože od doby, kdy proběhla reforma, v tom mám guláš. Ona totiž proběhla v době, kdy už jsem nebyla vystavena základkovému drilu, který by mi tu novou verzi upevnil...

Nicka Pytlik řekl(a)...

 
Vyjadřovací možnosti jsou nepřeberné.
 

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Jiří Kostečka ve svém příspěvku velmi přesně poukázal na zásadní slabiny textu JB. Stran mě/mně mám hezký příklad tady - konotace jsou až děsivé ;-). Větné rozbory jsou nástroj - záleží na tom, jak se s nimi pracuje. Skalpel v rukou chirurga uzdravuje, v rukou amatéra zabíjí. Bohužel výuka české skladby není metodicky nejlépe zpracovaná - až příliš se lpí na popisu a málo na aplikaci a chápání (čest výjimkám). Zjednodušení pravidel jazyka by pravděpodobně vedlo mj. ke zploštění našeho myšlení - čím lépe rozumíme jeho strukturám a máme širší slovní zásobu, tím přesněji myslíme, popisujeme svět i sebe. Ochuzovat se o toto je projevem čapkovské "mlokizace".

V. řekl(a)...

Mi se možnosti, které nabízí čeština, líbí. Vždyť je krásné, že slůvko "jednoslabičný" má pět slabik :-)

Jiří Kostečka řekl(a)...

Ad Ygrain 22. 1. 17:14

Víte, s těmi jazykovými rozbory je to opravdu trochu jinak. Dám tři příklady, zkuste si prosím udělat čas:
1) Jakým větným členem jsou slova „stromem“ a „sekerou“ ve větách „Třásl stromem“ a „Zabíjel sekerou“? Samozřejmě, pro přímou budoucí praxi je taková znalost k ničemu, ale analytická činnost mozku při řešení je univerzální, nevázaná na syntaktický problém. Žák totiž musí myslet: a) uvědomí si, že existují nějaké definice, k nimž řešení vztahujeme (to platí i matematice aj.) – v tomto případě že předmět je přímým objektem děje, cílem zasažení, tím, na co děj přímo přechází; příslovečná určení naproti tomu jen doplňují či upřesňují, jaké byly doprovodné okolnosti děje (místo, čas, způsob, příčina…); b) zjistí, že z tohoto hlediska je tu jasný významový rozdíl mezi 7. pádem obou substantiv: v první větě je strom skutečně přímým objektem třesení (= předmět), ve druhé vyjadřuje způsob, přesněji nástroj akce (= PU způsobu, a to prostředku; úplně by mně na ZŠ stačilo, když žák popíše podstatu rozdílu a určí jen PU).
2) Už několikrát citovaný a letitý úkol „Určete pád substantiva „metr“ ve větě „Provaz byl metr dlouhý“. Opět: pro budoucí život k ničemu. Ale: a) žák se musí vypořádat s tím, že naučená metoda (zde pádových otázek) zcela selhává, a nevzdat to po prvním neúspěchu; b) musí zkusit jinou cestu – např. zjistit pád podle koncovky; c) následně si uvědomí, v čem je podstata problému: pádové koncovky 1. a 4. p. j. č. u vzoru „hrad“ jsou stejné, takže ani ty nic neukáží; d) buď intuitivně, nebo úvahou přijde na substituci (// matematika!!) substantivem, které má v těchto pádech koncovky různé: „Provaz byl stopu dlouhý“ (= 4. pád). Pokud v bodě b) zkusí řešit úlohu syntakticky, tj. řekne, že jde o 4. pád, protože v 1. pádě stojí v češtině jen podmět, a tím zde „metr“ rozhodně není, pochválíme ho ihned za bystrost; zároveň ale namítneme, že v 1. pádě může být v češtině i příslovečné určení: „Byl bledý jako křída.“ – Žák se naučí, že tak, jako se nemá hned vzdávat, nesmí hnedle jásat nad prvním řešením, i když se zdá být správné: je třeba prověřovat a dokazovat (// matematika!!). Mimochodem když se žák naučí univerzální metodu substituce na jazykovém materiálu, je schopen aplikovat ji i v jiných oborech a naopak…
3) „Určete, jakým větným členem je infinitiv ve větě „Poslali ho nakoupit jídlo“. Na to se taky nelze hned tak zeptat, pomůže ale další univerzální metoda myšlení – transformace: „Poslali ho, aby nakoupil jídlo“ – Vv příslovečná účelová.

Jistě namítnete, že tohle je snad až vysokoškolská, nebo přinejmenším gymnaziální čeština. Není, věřte tomu, takhle se dá postupovat i na 2. stupni ZŠ. Jen musí češtinář umět učit a žáky přesvědčit, že jim to jejich mozky opravdu bystří, i když nepůjdou studovat jazykovědu. Problém, na který upozorňuji už 20 let, ovšem je, že 75 až 80 % češtinářů šlo studovat bohemistiku kvůli literatuře, jazyk na fakultě nějak ošolíchali a podle toho to pak vypadá ve výuce nejednoho z nich: buď jazyk neumí, nebo ho neumí učit, nebo ho raději neučí vůbec. A jejich žáci pak píší do novin a na weby podobné kraviny, jako je ten Bouškův veletext.

Položím provokativní otázku: To je současná mladá generace skutečně hloupější než dnešní padesátníci plus, abychom snižovali náročnost kurikula jen proto, že ho mnozí nezvládají? Podle mého nikoli: je jen neskonale línější a NEZDRAVĚ pragmatičtější.
-------------------------------------------------------------------------
Na závěr malý domácí úkol (na téma "Zjednodušme interpunkci - usnadníme žákům život!"): Jak se změní význam následujícího souvětí, pokud z něj odstraníme čárku před "a odběhl"? - "Bratr řekl Karlovi, aby nepanikařil, a odběhl pro pomoc."

Miloslav Novotný řekl(a)...

Vážený pane Kostečko, děkuji.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

takhle se dá postupovat i na 2. stupni ZŠ

Určitě ano! Jen jde o to, aby se takové otázky nezkoušely a netestovaly. Ne vše, co děláme v hodinách, se musí zkoušet a testovat.

Jiří Kostečka řekl(a)...

Samozřejmě, pane Sotoláři!
Testovat tohle "povinně klasifikovaně" by mohl jen pedagogický pablb.
Na druhou stranu každý můj test obsahoval tzv. minimální látku a pak dva úkoly bonusové. Právě toho typu, kdy řešitel musí zapojit mozek a projevit snahu myslet.
Dohoda s třídou vždy zněla: Kdo se do bonusů pustí, nemůže nic ztratit - za jejich nevyřešení či chybné řešení se NIC nesráží.
Ale kdo pak třeba poněkud selhal v základu, leč prokázal na bonusech, že mu na krku narostlo i něco jiného než jen nástroj na polykání potravy, mohl si na nich body "nahnat".
S potěšením jsem opakovaně zjišťoval, že moji studenti se po prvotním šoku z takového přístupu nejprve vrhali na ty bonusy.

Ygrain řekl(a)...

Děkuji, pane Kostečko, to byly krásné příklady na rozvoj abstraktního myšlení! Je ale dobře, že jste jasně odlišil, že se jedná o "bonus", nikoli něco, co má povinně zvládnout každé dítě, protože tohoto stupně analýzy a abstrakce opravdu není schopen každý.

Myslím, že jste rovněž správně poukázal na určitý nešvar studovaných bohemistů, a pokud mohu zobecňovat z vlastní zkušenosti, univerzitních oborů obecně - jazyku se příliš nevěnují (ten už máte umět), hlavní je literatura. Když jsem se poprvé hlásila na FF na angličtinu v kombinaci s češtinou, ostudně jsem vyletěla - zatímco angličtinu jsem měla jen kousek pod hranicí přijetí, čeština byla hluboko pod, a to právě kvůli důrazu na literaturu (hlavně tu moderní). Po úspěších na češtinových olympiádách, dosti hořká pilulka, nicméně ukázala mi, že si mám raději zvolit jiný obor, a nelituji.

K vašemu dotazu: ne, hloupější současná generace určitě není, ale s vaší diagnózou se zde zdráhám souhlasit (i když pro některé jedince platí stoprocentně). Určitě se staví kritičtěji k autoritám (nebudou se učit jen proto, že to pančelka nařídila), což je do jisté míry dobře, a pragmatismus rovněž projevují, a to - do jisté míry - také nepovažuji za chybu. Rozhodně se totiž zvýšilo penzum informací a dovedností, které se po nich požadují, a domnívám se, že ono "k čemu mi to bude" je celkem přirozenou reakcí na přehlcení.

Okomentovat