24.1.19

EDUin: Audit vzdělávacího systému v ČR: rizika a příležitosti (2018)

České vzdělávání vstoupilo v roce 2018 do období vlády hnutí ANO, respektive prodlužuje politické řízení veřejného vzdělávání v koaličním tandemu společně s ČSSD. Po měsících nejistoty nad budoucností vlády se podařilo během roku 2018 vytvořit dostatečně pevnou koalici k tomu, aby závazky mohly být naplňovány. Na politické úrovni nicméně převládá značné schizma. Ministr školství Robert Plaga se profiluje jako relativně progresivní politik, který odmítá cut-off skóre v přijímacích zkouškách na SŠ, brzdí snahu některých politiků a profesních organizací o redukci inkluze, uvědomuje si důležitost high-stakes zkoušek (maturit) a jejich designu, stejně jako potřebu urgentně řešit problém stárnoucí učitelské populace, její nedostatečné reprodukce i stávajícího profilu absolventa učitelství. Zároveň je ale členem vlády, která slovy svého předsedy jako prioritu vládní vzdělávací politiky vidí “revizi inkluze”, aniž by cokoliv dalšího bylo zásadním způsobem akcentováno. Na místech, jako školský výbor poslanecké sněmovny, kraje či obce jsou často patrné projevy naprosté nahodilosti v řešeních týkajících se vzdělávání, často zjevného populismu.

Ani tato vláda, zdá se, neposílí princip evidence-based vzdělávací politiky. Obcházení pravidla rozhodování na základě analýz RIA (Regulation Impact Assessment/Analysis), dochází-li k přijímání zásadních změn ve vzdělávací politice (stejně jako v dalších oblastech veřejného zájmu), trvá.

Vláda se zavázala zvýšit platy učitelů, což je jediný měřitelný závazek v jejím programovém prohlášení (v souvislosti se vzděláváním). Tento závazek má být naplňován během celého volebního období, nicméně s posunem sestavení vlády s důvěrou a s dalším odsunutím chystaného navýšení na rok 2019 (o 4 měsíce proti původnímu plánu) je otázka, zda je reálné, aby vláda závazek navýšení na 150 % stavu v roce 2017 skutečně naplnila. MŠMT zároveň, v souvislosti s kriticky rostoucím nedostatkem učitelů, připravilo a předložilo novelu zákona o pedagogických pracovnících, která předpokládá snadnější zaměstnávání VŠ absolventů bez pedagogického vzdělávání (více níže).

Ministerstvo školství pokračuje v částečně restriktivním postoji k zakládání neveřejných škol, jenž byl nastolen během předchozí vlády. Jde o jeden z požadavků, které při jmenování Roberta Plagy ministrem školství zdůraznil premiér Andrej Babiš (více níže).

OECD ve zprávě Education at a Glance 2018 upozorňuje na závažné problémy českého vzdělávacího systému, spočívající v nízké míře investic, nízkých platech učitelů, nerovnosti v přístupu ke vzdělávání v závislosti na vzdělání rodičů, rozdíly v platech podle pohlaví či nízká míra zapojení tříletých dětí do vzdělávání v mateřských školách.

Ostatní závazky vlády jsou těžko měřitelné, viditelně dochází ke snaze změnit nastavení tzv. podpůrných opatření (inkluze), byť příslušná vyhláška, která upravuje jejich poskytování, nebyla doposud schválena. V některých bodech, jako je například “podpora individuálního přístupu ve vzdělávání”, je nejasné, čeho vlastně chce současná vláda docílit a jakými prostředky. Snaha o naplňování pozitivně orientovaných bodů programového prohlášení není viditelná.

Řada legislativních návrhů nachází podporovatele či odpůrce bez ohledu na vládní koalici a opozici. Zrušení povinnosti péče o dvouleté děti v mateřských školách prosazoval současný ministr společně s opoziční ODS.

Změny ve výběru ředitelů škol najdou pravděpodobně také podporu i odpor napříč politickým spektrem, rozdíl určuje afinita k právům zřizovatele. Vzdělávací politiku může částečně ovlivnit změna rozložení sil v senátu, kde posílila spíše proliberálně orientovaná opozice. Je možné, že stejně jako v případě insolvenčního zákona bude hrát senát i v případě legislativy týkající se vzdělávací politiky roli korektivu.

Významnou proměnou prošla obecní zastupitelstva. V některých případech (Ostrava, Praha 10 atp.) to vedlo k okamžité snaze o vytvoření strategie rozvoje lokální vzdělávací soustavy. V tomto ohledu ovšem bude vývoj značně odlišný. Zatímco některé obce budou jednat progresivně (ve smyslu snahy o promyšlenou podporu rozvoje vzdělávání v jejich působnosti, nikoliv ve smyslu politické orientace), jiné budou nadále stagnovat. EDUin se snažil v sérii tiskových zpráv ukázat, jak aktivní obce podporují své školy.

Značnou problematičnost víceúrovňového řízení vzdělávací soustavy ukázala v průběhu roku 2018 krajské reprezentace. Asociace krajů ČR se snaží navzdory odmítavému postoji ministerstva školství, zaměstnavatelů, České školní inspekce i expertních názorů prosadit zavedení nepodkročitelné hranice v přijímacích zkouškách na SŠ. Jakkoliv se jedná o krok, který není zahrnut v žádné přijaté národní strategii, podle zástupců krajů to má být krok, který povede ke zvýšení kvality vzdělávání v ČR. Toto tvrzení není postaveno na žádné průkazné analýze dopadů takového opatření.

Problém s požadavkem Asociace krajů ČR, jenž je v rozporu s postojem ostatních aktérů, ilustruje stav, jenž je pro českou vzdělávací politiku symptomatický a jenž je zachycen v hodnocení expertní komise k naplňování Strategie vzdělávací politiky v ČR do roku 2020. Závěry jsou v tomto ohledu velmi kritické.

V průběhu roku pokračovala revize rámcových vzdělávacích programů (v gesci Národního ústavu pro vzdělávání) bez širší odborné diskuse. Stále není jasné, co má být cílem revize kurikulární reformy, jak promění vzdělávání v mateřských, základních a středních školách, zda se podaří prosadit inovace potřebné k naplnění měnících se požadavků společnosti 21. století. Podle posledních proklamací ministerstva školství proběhne širší odborná diskuse, 18 což komplikuje představu o dosavadních pokrocích a o tom, jak jsou vlastně nastaveny cíle revize.

V létě roku 2018 naznačil ministr školství Robert Plaga, že je odhodlán k hlubší reformě společné části maturitní zkoušky (změny v hodnocení, využití adaptivních testů). Takové reformě by měla předcházet širší odborná diskuse, slibuje ministr.

Na konci roku 2018 otevřela bývalá ministryně školství Kateřina Valachová diskusi o plošném poskytování obědů zdarma dětem v mateřských a základních školách. Návrh vzbudil zájem premiéra Andreje Babiše, zatímco ministr školství Robert Plaga plošné řešení odmítá a navrhuje navázat na program uskutečňovaný ministerstvem sociálních věcí z prostředků EU a zaměřený na sociálně slabé rodiny. Téma obědů ukazuje, jak překvapivě obtížné je v ČR vytvořit takový program podpory sociálně slabých dětí, jenž by byl zacílen adresně (a nebyl administrativně náročný), ať už kvůli neschopnosti takové děti identifikovat, nebo vytvořit program jejich podpory na meziresortní úrovni.

Ukazuje se, že česká společnost (dospělá populace) je relativně spokojena se stavem vzdělávacího systému. Podle pravidelného průzkumu společnosti CVVM, jenž probíhá vždy v září, je oproti klesající tendenci předchozích let česká společnost spokojenější, a to u všech typů škol. Nelze proto očekávat, že by se zvýšil tlak na změnu v oblasti vzdělávání na základě politické objednávky majority.

Česká školní inspekce (ČŠI) vydala několik zajímavých tematických zpráv, které popisují jednotlivé oblasti vzdělávání ve školách.

Jedna z nich konstatuje vážné problémy, které mají školy s naplňováním mediální výchovy. Potíže jsou patrné napříč základními a středními školami, nicméně krajně znepokojivé rozdíly existují zejména mezi typy SŠ.

V tematické zprávě zaměřené na střední školy (všechny odborně zaměřené) s nízkou úspěšností žáků u společné části maturitní zkoušky konstatuje inspekce disproporci mezi hodnocením neúspěšných maturantů ve srovnání s hodnocením výsledků vzdělávání během jejich studia. Zároveň poukazuje na absenci přijímacích kritérií, což následně sloužilo jako argument podporovatelů cut-off skóre i přesto, že zjištění je v dotčené zprávě mnohem více (jak upozorňuje Tomáš Zatloukal).

Česká školní inspekce na domněnky, že podporuje zavedení cut-off skóre, reagovala doporučením radikálně proměnit obsah a kritéria přijímacího řízení na SŠ ​a místo znalosti zjišťovat studijní předpoklady uchazečů.

Tematická zpráva věnující se konkurzním řízením na místa ředitelů škol potvrzuje jeden ze zásadních problémů českého školství: velmi malý zájem o tuto pozici. Ve zhruba polovině případů tak probíhal výběr pouze formálně, za účasti jediného uchazeče. Zpráva byla vydána v roce, kdy v ČR došlo k celé řadě rekonkurzů v závislosti na uplynutí šestiletého období od okamžiku, kdy vstoupila v účinnost příslušná novela.

V hodnocení dosavadního průběhu poskytování podpůrných opatření žákům se speciálními potřebami (inkluze), konstatuje ČŠI pouze výjimečné porušování pravidel při jejich poskytování. Právě údajné nehospodárné využívání prostředků má být důvodem optimalizace, kterou prosazuje současná vláda. Jako zásadní vnímá ČŠI diametrálně rozdílnou úroveň asistentů pedagoga (nejvyšší položka v podpůrných opatřeních ), kteří 29 často nemají potřebnou kvalifikaci.

Výroční zpráva ČŠI si všímá u jednotlivých sledovaných stupňů školského systému některých významně problematických oblastí. V mateřských školách je to především vysoký počet dětí ve třídách, který znemožňuje věnovat dětem větší pozornost. Zároveň zpráva poukazuje na neúčast části dětí ze sociálně slabého prostředí v předškolním vzdělávání, což zvyšuje jejich handicap v budoucnosti. Ředitelé základních škol se dle závěrů příliš často věnují ekonomické, nikoliv pedagogické stránce řízení. Zpráva konstatuje též zhoršující se kvalitu pedagogů, přetrvávající frontální styl výuky, nedostatečnou práci s hodnocením, omezenou míru individualizace vzdělávání. Velmi podobné poznatky přináší ČŠI o stavu vzdělávání na středních školách. K tomu přistupuje významný rozdíl v kvalitě jednotlivých typů SŠ. Samotný poměr pozitivních a negativních zjištění je zejména u základních a středních škol výrazně vychýlen k záporné části.

V roce 2018 dochází k určité konsolidaci iniciativ operujících v oblasti podpory a rozvoje vzdělávání. Příkladem budiž iniciativa Eduzměna, jež by měla v roce 2019 přinést podrobnou analýzu klíčových problémů vzdělávání a jejich řešení v krátkodobém a střednědobém horizontu. V roce 2019 proběhne za účasti několika organizací věnujících se rozvoji vzdělávání kampaň Rok učitele.

Zajímavé přednášky na téma vzdělávací politiky a řízení procesu vzdělávání přinesl v průběhu roku CERGE-EI. Jmenujme zde zejména přednášku Harryho A. Patrinose z World Bank Group na téma vlivu automatizace na pracovní trhy a implikace pro vzdělávání, přednášku Stevena Rivkina z University of Illinois v Chicagu na téma vztahu kvality vzdělávání a role řízení (ředitelů) či Ursuly Renold o úspěšném fungování švýcarského systému přípravy učňů.

Výhled do roku 2019 je dle auditu následovný. Klíčové pro jakékoliv další smysluplné kroky ve vzdělávací politice bude ​udržení stability a kontinuity vývoje vzdělávací politiky​. S ohledem na spekulace o nejisté pozici ministra Roberta Plagy by bylo dobré, aby premiér Babiš zhodnotil skutečnou práci a dosažené výsledky. Je spíše výjimečné, jak konstatuje viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy Milena Jabůrková, aby ministr školství dokázal vést vyvážený dialog s aktéry, jejichž zájmy jsou často protichůdné, se zaměstnavateli, odbory, neziskovým sektorem či profesními organizacemi. A to se, kromě jiného, ministru Plagovi daří. Doporučení auditu v tomto směru zní jednoznačně: ponechat ministra Plagu v úřadu a dát mu větší jistotu k tomu, aby mohl pracovat na započatých důležitých opatřeních, zejména na strategii 2030, o níž by se měly odvíjet revize RVP, změny v přijímacích zkouškách a maturitách atp.

Právě ​strategie vzdělávání 2030​ má zkoncentrovat cíle vzdělávací politiky na další dekádu. Ačkoliv lze hodnotit stávající strategii s horizontem naplnění 2020 jako obsahově dobrou, ta nová by si měla přeci jen klást zase o něco vyšší cíle. Měla by přirozeně zastřešit řadu dílčích změn ve vzdělávacím systému, určit, kam se má posunout kurikulum, společné vzdělávání, k jakým cílům designovat zkoušky, vytvořit představu o tom, jak a k čemu posunout přípravu učitelů. Tyto změny by měly sledovat identifikované společné cíle, tak zní doporučení auditu.

Zároveň by tvůrci měli ​přijmout a dodržovat zásad přípravy strategií rozvoje vzdělávání. Nestačí sepsat dobré úmysly na papír. Je potřeba dělat evidence based vzdělávací politiku a umět měřit, zda se daří stanovených cílů dosahovat.

Revize rámcových vzdělávacích programů​ už probíhají, nicméně díky ochotě ministra Plagy pojmout je odpovědně a dosáhnout potřebného odborného konsensu se znovu otevírá debata o pojetí revizí. Jakkoliv to může znamenat kolizi s předchozími plány na dokončení revizí, nedává smysl, aby revize probíhaly před tím, než budou jasné cíle sledované strategií 2030. Revidované rámcové vzdělávací programy mají určit, co se bude ve školách učit právě v další dekádě. Doporučení auditu nebude nicméně jednoduché naplnit, jak se shodují nezávislí experti včetně Stanislava Štecha, člena skupiny pověřené přípravou strategie 2030. Stejně tak by se mělo být dle auditu postupovat při ​změnách v klíčových vstupních a výstupních zkouškách (přijímací zkoušky na SŠ a maturity)​. Právě tyto zkoušky fungují ve vzdělávacích systémech jako nejvlivnější agent změny, jelikož dávají školám jednoznačné zadání a prioritu. Doporučení využít přijímací zkoušky a maturitu jsou nejjednodušší a nejlevnější prostředek rychlé změny vzdělávání je podmíněno tím, že budou sledovat cíle strategie 2020 a 2030. V roce 2019 půjde hodně o to, ​zda vláda naplní slibovanou podporu učitelů​. Platy učitelů se mají do roku 2021 zvýšit na 150 % jejich průměru z roku 2017 v roce 2021. Audit vřele doporučuje, aby vláda tento jednoznačný a měřitelný slib naplnila, jelikož v opačném případě může dojít k prohloubení už tak významné nedůvěry učitelů v politické řízení systému. V tom případě je ovšem nutné dostat peníze do rozpočtu. Ve střednědobém výhledu takové prostředky nejsou. Vláda se také v programovém prohlášení zavazuje ​snížit selektivitu školství​. Audit upozorňuje zejména na problém středního stupně, na němž dochází k výrazné diferenciaci vzdělávání, a to už od víceletých gymnázií. Míra odlišnosti obsahu vzdělávání po ukončení povinné školní docházky významně handicapuje absolventy odborných škol, zejména učilišť.

Doporučení: Není čas čekat. Střední školství je zastaralé, konstatuje bývalý první náměstek MŠMT Jiří Nantl. Neodpovídá potřebám současnosti. Je třeba vybavit mladé lidi mnohem pevnějšími základy: čtenářskou, matematickou a informační gramotností. A angličtinou. A nejen ty vybrané. Selektivita v českém školství se však zdaleka netýká jen středních škol, jak upozorňuje výzkumnice Jana Straková. Audit doporučuje, aby vláda a ostatní aktéři vzdělávání brali tento varovný stav vážně.

Tlak na tzv. optimalizaci inkluze ze strany politiků a některých profesních organizací​ vytváří reálnou hrozbu toho, že místo snahy zlepšit podmínky škol při naplňování principů společného vzdělávání dojde v prvé řadě na populistické zkrácení výdajů. Zejména výroky premiéra Babiše jsou v tomto směru poměrně jednoznačné. Smyslem optimalizace má být pomoci individualizovat vzdělávání dětí, na tom je založena inkluze. Smyslem má být zjednodušit práci učitelům. Ne šetřit stovky milionů tam, kde chybí desítky miliard, konstatuje v doporučení audit.

Prohlubování rozdílů v přístupu ke vzdělávání mezi regiony​, problém vyloučených lokalit a otázka delší povinné školní docházky. Problém a možné řešení. Regionální rozdíly v životní úrovni, příležitostech a vzdělání významně zatěžují ČR. Podíl obyvatel s VŠ vzděláním se diametrálně liší mezi Prahou a zejména severními regiony. Lidé, kteří dosáhnou vyššího vzdělání, tyto regiony v současnosti opouštějí, což bude mít dlouhodobé negativní dopady na životní standard a životní podmínky v následujících dekádách. Z ČR se stává vnitřně nejednotná země. Regionální rozdíly tento trend významně podporují. Lidé, kteří dosáhnou vzdělání, odcházejí z okrajových částí. Doporučení se netýkají jen vzdělávání. Je třeba podpořit příležitosti a konektivitu. A nepodléhat lobby za levnou pracovní sílu.

Podpora občanského vzdělávání uvízla na mrtvém bodu​. Koncepce občanského vzdělávání zůstala “zaparkována” na úřadu vlády, kam se dostala už před volbami v roce 2017. Od té doby se o ní nemluví, není politický zájem. Přitom právě identita postavená na poučeném občanství je nejlepší investicí do udržení demokratického systému definovaného současnou ústavou. Občanské vzdělání má být prioritou. Je třeba dopracovat koncepci občanského vzdělávání a přemýšlet, jak jeho pozici posílit. Například v důležitých zkouškách.

O vzdělávání se uvažuje jako o přípravě na budoucnost. Nutně tedy musí ​reagovat na Průmysl 4.0 a vzít v potaz přípravu na nepředvídatelnost vývoje​ společnosti, ekonomiky i osobního života. Audit proto i letos upozorňuje, že bychom to konečně měli akceptovat a začít si uvědomovat, že klíčové dovednosti 21. století se mění. Ideální příležitost pro revizi RVP a strategii 2030.

Rodina je nejdůležitějším faktorem úspěchu ve vzdělávání​. V české společnosti je dokonce rodina ještě silnějším determinantem úspěchu ve vzdělávání než v jiných společnostech. Se snahou snížit míru této determinace musí jít ruku v ruce podpora rodin, zejména těch zranitelných, vyžaduje meziresortní program. Obědy do škol nestačí. Je třeba, aby rodiny s nízkým socioekonomickým statusem měly možnost podpory vzdělávání svých dětí i mimo školy, ať už jde o doučování, nebo kroužky. Investor a podnikatel Jiří Hlavenka, ředitel Střední smíchovské průmyslovky Radko Sáblík i viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy Milena Jabůrková se shodují na tom, že vysoce vzrůstá důležitost neformálního vzdělávání. Významná část našeho poznání nepochází ze školy. V některých oblastech (digitální svět) se dokonce vzděláváme převážně jinde. Angličtina mladých lidí také roste s internetem. Je bytostně nutné neformální vzdělávání využít ve školách. ​Důsledná podpora propojení školského systému a neformálního vzdělávání​ je proto logickým požadavkem auditu ve výhledu do roku 2019.

8 komentářů:

Josef Soukal řekl(a)...

Letmo jsem se podíval do částí týkajících se přijímací zkoušky a maturit. Neschopnost či neochota objektivně popsat nynější stav a uvést skutečně zásadní problémy ukazuje, že audit je především výrazem aktivit jedné lobby. Možná je to v jiných částech lepší, ale to, co jsem četl já, hodnotu a důvěryhodnost dokumentu výrazně snižuje.

Jiri Janecek řekl(a)...

Budou nejake oponentury od clenu te expertni skupiny oponentu? Nebo jejich role v tom 'Jiri Nantl dodava:' (asi tak 43x v celem dokumentu)?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Největším rizikem jsou

- malá otevřenost MŠMT vůči učitelské veřejnosti při zavádění změn (včetně revize RVP.ZV) - hrozí vzájemné odcizení, učitelé nadiktované změny nepřijímají
- falešná představa, že papír něco změní (přehršel impotentních strategií, plánů, koncepcí) - máme různé strategie, ale nemáme podmínky k jejich realizaci
- nejasná role ČŠI (kontrola, nebo metodické vedení? kritika RVP.ZV a současně tupé testování znalostí?) - existence ČŠI není podmínkou úspěchu vzdělávacího systému
- soustavná kampaň proti veřejným školám (vedená především školskými podnikateli, kteří místo pozitivního vymezení veřejné školy napadají) - srovnání podmínek

Josef Soukal řekl(a)...

Jen pár negativ:
Nepromyšlené zásahy shora - inkluze.
Část vysvědčení a diplomů za slabé studijní výkony (vytváří to falešný dojem o růstu vzdělanosti, podrývá to morálku - pohled na vzdělání a jeho hodnotu).
Neochota hledat řešení základních problémů a někdy neochota vůbec základní problémy pojmenovat.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Připravit atestační schéma, které ověří pedagogickou kvalifikaci učitelů bez ohledu
na to, zda absolvovali pedagogické studium.

Už je to tady, exhumace kariérníh řádu.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

V rámci revizí RVP uvažovat o tom, jak posílit roli občanského vzdělávání ve
školách, a to zejména napříč stávajícími předměty (občanská výchova a základy
společenských věd, jazyky, dějepis).

Jasně. Další průřezové téma.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

V roce 2018 pokračovala ČŠI v naplňování své role formativní instituce českého vzdělávacího systému, jak ukazuje série tématických zpráv i závěry a doporučení souhrnné zprávy (viz souhrn). Stanislav Štech se ptá: “A má být ČŠI formativní institucí? To adjektivum je podle mě nevhodné a neodpovídá zákonu, funkce inspekce jsou nesmírně důležité, ale jiné. nenese za exekutivní opatření žádnou odpovědnost.”

ČŠI nemá, nesmí být formativní. Už teď se pohybuje mimo zákon. Ostatně soudím, že ČŠI musí být zrušena. Proč má být najednou vzorem Anglie a ne Finsko, milí eduíni?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Vytvoření portálu mapujícího komplexní vzdělávací nabídku v regionech.

O něčem takovém jsme uvažovali již v UPS: ale spolu s nabídkou uveřejňovat také účastnické recenze!!! Odhalovat lektory, kteří recyklují stejný obsah pod různými názvy, třeba.

Okomentovat