23.1.19

Daniel Veselý: České učebnice jako nástroj ruského hybridního konfliktu?

České sdělovací prostředky se tradičně zaobírají banalitami, třeba politickými ambicemi mediálního megalomana Jaromíra Soukupa, ale skutečně závažná témata, jako je názorová symbióza mezi BIS a ministerstvem školství o nutnostech změn ve školních osnovách, je nechává chladnými. Je bohužel příznačné, že se o tomto skandálním jevu nevedou zanícené debaty například v publicistické vlajkové lodi ČT Události, komentáře. Už samotné tvrzení BIS, že jedním z pilířů ruské hybridní války je „trvající (pro)sovětská interpretace moderních dějin a trvající vliv sovětské propagandy“, je naprosto absurdní, a není ani fakticky doloženo. Nadto se nejedná o žádnou nevinnou poznámku pod čarou, jak se může každý přesvědčit. Samotné vměšování silového aparátu státu do záležitostí ministerstva školství za jeho souhlasného přitakání chápu jako nepřístojné nahlodávání základních demokratických principů, neboť taková konstelace se snadno může vymknout veřejné kontrole.


Z článku v Britských listech vybíráme:

Západní státy v čele USA jsou líčeny jako tradiční zastánci demokracie, již čas od času chybují, leč jejich úmysly jsou čisté, zatímco Sovětský svaz je vykreslen jako otevřeně imperiální velmoc s inherentně nekalými úmysly. A ačkoli jsem se hodně snažil, nenarazil jsem na jedinou stopu „prosovětské interpretace dějin“ nebo „sovětské propagandy“. Problém, který BIS tak bizarně konstruuje, skutečně existuje, jenže s obráceným ideologickým znaménkem. Takže náprava, jak tajní doporučují ministerstvu školství, je dozajista na místě. Ale změny ve školních osnovách by se měly ubírat naprosto opačným směrem.

Mohu na řadě příkladů ilustrovat, do jak značné míry jsou studijní texty poznamenány standardní západní propagandou tak, jak ji v souvislosti s americkou mediální scénou popisuje Noam Chomsky a Edward Herman v klasické publikaci Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media. Kupříkladu mytologizace západních politických osobností v učebnici dějepisu pro gymnázia a střední školy vypracované podle metodické koncepce Petra Čorneje (Dějepis 4 pro gymnázia a střední školy – Nejnovější dějiny) je prakticky konzistentní s komickým velebením zesnulých politiků dnešní a nedávné doby.

Tato učebnice, která se na dnešních gymnáziích a středních školách běžně používá, pojednává o údajných a skutečných úspěších západních politiků, zatímco lídry z ideologicky nepřátelského tábora často líčí v negativních barvách. Podle tohoto výukového materiálu příkladně americký prezident Woodrow Wilson „hájil svobodné demokratické ideály amerického typu“ a „vyhlašoval respekt k právu národů na sebeurčení“. Wilson však své přísné morální hledisko neaplikoval na Haiti, kam provedl mariňáckou invazi, již doprovázela demontáž parlamentního systému, usmrcení až 20 tisíců lidí a de facto zničení země. Nositel Nobelovy ceny za mír Wilson poslal mariňáky také do Dominikánské republiky, aby tento karibský stát okupovali osm let, a americké expediční jednotky do Ruska zmítaného civilním konfliktem.(...)

Za vlasy přitažené tvrzení BIS vyvrací taktéž skutečnost, že autoři publikace zmiňují řadu sovětských intervencí a zločinů a samotnému SSSR přisuzují agresivní a válkychtivé ambice. Zato patrně nejhorší zločin 2. poloviny 20. století - druhá válka v Indočíně, kde Spojené státy usmrtily miliony lidí a prakticky zničily tři země, popisuje učebnice tak, jako kdyby se USA bránily proti partyzánským útokům a jako kdyby zločiny obou stran konfliktu byly stejně závažné: „Válku vedly obě strany neúprosně a brutálně. Partyzáni používali pro svůj zákeřný způsob boje kryt džungle, americká strana odpovídala „kobercovým“ bombardováním a používala taktiku spálené země.“


Žádné komentáře:

Okomentovat