25.1.19

Apel DVTV: Známky mají na děti negativní dopad, ničí motivaci, jde to i bez nich, tvrdí zakladatelka Montessori školy

Proč dětem ničíme vnitřní motivaci? Přece víme, že když se něco naučit chceme, naučíme se to čistě proto, že nás to zajímá. Přece víme, že to jde i bez známek. Připravme dětem podnětné učební prostředí. Bezpečné a smysluplné. Nenuťme děti učit se pro známky. Naučme je učit se pro život, říká Miroslava Vlčková, zakladatelka Montessori školy.




Video na webu iHNED.cz




6 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Známky mají na děti negativní dopad, ničí motivaci, jde to i bez nich

Sběratelská vášeň může mít i negativní dopady. Zvláště pak, jde-li současně i o předměty nemalé ceny. A filatelie je v tom to směru hodně vpředu.
V každém případě pytlici vyloženě horují pro zrušení veškeré klasifikace v jakékoli podobě. Jenže rodiče jsou pořád ještě ochotni si kvůli dvojce dojet do Prahy až z Kojčic u Pejřimova.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Marketing.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Že musí každá osoba vydávat to, co si myslí, za absolutní pravdu.

To nemůže napsat, my neznámkujeme, našim rodičům to nevadí.

To nepochopím.

V. řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
krtek řekl(a)...

"A co ti řekli rodiče na to, že ti hrozí čtyřka?"
"No že jsem blbá a měla bych si to opravit."
A žákyně se dostaví na doučování, doplní si zanedbanou látku.
----
Vnitřní motivace je dobrá věc. Ale! Kolik lidí ve společnosti, kolik dětí má motivaci na sobě pracovat?

Miloslav Novotný řekl(a)...

„Proč mezi praxí ve školách a vědeckými poznatky stále zeje taková propast?“, volá vzrušeně paní učitelka.
Milá paní zakladatelko, toť prostě tím, že ty Vámi zmiňované poznatky nejsou vědecké. Jsou to jen zacyklená přání pisatelů „pedagogických“ prací, pokud možno bestselerů, aby tomu tak bylo. Motivace je jen jedna jediná, hybná síla, kterou jedinec sám sebou hýbe. Motivace je vnitřní silou. Proto je nejen zbytečné, ale dokonce škodlivé, ji jako tzv. vnitřní, nadbytečně určovat. Vnější motivace je protimluv. Ty Vaše „vnější motivace“ jsou bez výjimky stimuly, podněty, výzvy, příležitosti atd. Jejich vliv je tak či onak akceptován, anebo pominou bez účinku. Stejně tak to zbožštěné „podnětné prostředí“ není nic jiného než zase jen nabídka podnětů. Sice jiných, ale zase jen vnějších. Jak jinak? Copak to nevidíte? Jsem si jist, že nikdo nedokážete jmenovat jediného tzv. „úspěšného“ člověka, který, jak se dnes blbě říká, „maximálně namotivován“ to „dotáhl daleko“, aniž by z toho nečouhal jako sláma z bot vnější stimul oné motivace. V tom není nic pejorativního. Ctižádost, touha překonat, dosáhnout, vyniknout, ale i obstát, odolat, pomáhat, sloužit, obětovat se atd., všechno, co na člověka působí, jsou jen stimuly. A teprve jejich kombinací, přijetím či odmítnutím z nich povstává skutečná hybná síla, motivace.
Dokonáním toho kolosálního omylu je nerozlišování instinktivního učení všech mláďat od učení dospívajících jedinců, pokračovatelů rodu. U člověka období instinktivního učení, bez něhož by jedinec nepřežil, trvá zhruba do šesti let věku dítěte, což se ví napříč civilizacemi pár tisíc let. Pak nastupují vnější stimuly, které motivují další rozvoj příslušníka dané komunity. Odcházející generace jedinců již dospělých, opět od nepaměti a bez výjimky u všech živých tvorů, dospívající jedince „vychovává a učí“, tj. uskutečňuje mezigenerační výměnu, bez níž by nepřežila komunita. U dětí se ten přechod přístupu k učení kryje s nástupem do školy. Tato výměna je již logicky řízena výhradně vnějšími stimuly. Medvídě si zdánlivě hraje Nováčkové pro radost, ale ve skutečnosti se cvičně stresuje, aby zvládlo v jistém věku ostrý trénink lovu a boje o přežití. Dítě má být náležitě připravováno již v předškolním věku brát na sebe odpovědnost za svá rozhodnutí, má předem vědět, že škola bude něco nového, přinese větší nároky, ale v každém případě to bude nová příležitost jít dál, využít své vlohy, dospět, vyrovnat se svým idolům.
Vy všichni obchodníci se vzděláváním nemáte sebemenší tušení, jak moc dětem škodíte, když všechny rodiče utvrzujete v pojetí, že povinná školní docházka je bezplatná zaopatřovací služba dozoru a péče o jejich hrající si děti. Není tomu tak. Základní škola je prvním stupněm institucionalizované mezigenerační výměny poznatků a vědomostí, která mj. dětem a jejich rodičům poskytne informaci a vodítko pro další jejich směřování. Proto je klasifikace nenahraditelná. Chrání společnost i jedince před budoucími selháními, jež mají základ v nesprávných rozhodnutích o dalším směřování rozvoje osobnosti každého člena společnosti. Každý na svém místě hoden uznání a úcty na základě jeho přínosu, dosaženého využitím jeho vloh a schopností. Na počátku těch životních cest stojí škola. Škola spravedlivě náročná, poskytující vzdělání a zpětnou vazbu pro další řízení a rozhodování.

Okomentovat