29.12.18

Anna Brzybohatá: Známky do hudebky nepatří, říká muzikant Banga, kterého vyhodili ze sboru

České školství trpí závažnou nemocí, kterou je známkování. Shodne se na tom řada učitelů uměleckých předmětů. Rozvrhy nejsou nafukovací, látky i předmětů přibývá. Černého Petra si tak často vytahují výchovy. Jejich učení se na školách liší případ od případu.


Z článku v iDNES.cz vybíráme:

„Po zkušenostech mi pro dítě přijde nejvíce přínosné, když může svůj projev a osobní posun v určité oblasti hodnotit samo. Což není hned, takže je potřeba na tom s učitelem pracovat. Děti ale samy nejlépe vědí, jak se jim daří nebo nedaří,“ říká učitelka hudební i výtvarné výchovy Marie Snopková.

Podle Snopkové je také zásadní mít jasně, srozumitelně a přiměřeně stanovený cíl hodiny, kterého by žáci měli dosáhnout. A jasná kritéria pro jejich práci, která si mohou starší děti určovat samy. Následně je pak potřeba zhodnotit, jak se podařilo cíl a kritéria dodržet, co v jejich naplnění bránilo a co by se pro příště dalo zlepšit.

„To se dá dělat i ve větším počtu dětí. Přemýšlím, proč tohle vlastně nestačí a musí tam být ta známka. Systém je vyžaduje, takže to dělám tak, že pokud má někdo splněná kritéria, má jedničku. Například ve výtvarné výchově mi nejde o „krásný“ výtvor, ale o splnitelné cíle. Dělali jsme komiks a kritéria byla: aspoň dvě „mluvící“ bubliny, tři okénka s obrázkem, odehrával se tam děj a jedna hlavní postava (zvíře, věc, cokoli). Každý na konci hodiny mohl doložit, jestli kritéria splnil,“ popisuje příklady z hodiny Marie Snopková a doplňuje, že každý je umělcem, jen musí dostat příležitost se projevit.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

z pěveckého sboru Rolnička vyhodili, protože si do českých písniček vkládal jazzová aranžmá, dnes je ale spoluautorem několika rádiových hitů.

Ale bo-žín-ku. Pán je zřejmě samorostlý a svérázný. Škoda jen, že z kraje nerozeznával charakteristické prvky toho kterého hudebního žánru. Kdyby byl ale doopravdy frajer, střihl by na stárdenz třeba ve waltzu pár mambových kroků nebo salto.
Ještě, že svoji pověst rappera zachránil přiznáním, že na matiku je tupý.
Hele, pytlikovic babička nebyla vyučenou kuchařkou, a její fazolnice nebo kuře na paprice neměly konkurenci široko daleko. Proč to multiinstrumentální Bangovo děda nezkusil třeba ve vídeňské opeře? Mohl by tam úspěšně zaskakovat za nemocné členy orchestru. Tu harfa, tu fujara...

Známkování by ale v určité podobě zachoval.
Nikoliv podle nějakých tabulek, ale například podle pokroku daného žáka.


Tak klasifikovat pokrok? Kdo z úrovně nevědomí alespoň něčeho nabude, nechť je klasifikován chvalitebně a výborně. Kdo si svoji i vysokou úroveň zachovává dostane trojku. A kdo z úrovně velevysoké poleví na lepší průměr, zopákne si nejspíš ročník. Jakože slušná úvaha.
A u hetnerů promítají do klasifikace i nekázeň? A helemese...

A známky nepatří do žádného předmětu, pane muzikante. Ty patří do alba, a nebo psovi na krk.

Okomentovat