7.12.18

Otevřený dopis k návrhu novelizace vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

Z otevřeného dopisu představitelů řady neziskových organizací a spolků vybíráme: "Jsme znepokojeni zejména navrhovaným zněním § 19, kterým Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: a) opět odstraňuje jasnou deklaraci preference vzdělávání v běžném vzdělávacím systému oproti systému speciálnímu (§ 19 odst. 1); b) znovu umožňuje vylučování dětí, žáků a studentů s postižením pouze na základě existence postižení, nikoli jejich speciálních potřeb, které mohou z určitého typu postižení vyplývat (§ 19 odst. 2); c) znovu zavádí možnost ve školách pro žáky s mentálním postižením vzdělávat i žáky bez tohoto typu postižení (§ 19 odst. 4)."


Vážený pane premiére, vážený pane ministře, paní náměstkyně, pane náměstku,
obracíme se na Vás jako vnitrostátní i mezinárodní nevládní neziskové organizace působící mimo jiné v oblasti podpory inkluzivního vzdělávání. Jsme totiž znepokojeni informacemi o plánované novelizaci vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále také jen „vyhláška“).
Navrhované znění vyhlášky počítá s několika změnami, které jsou v rozporu se závazkem České republiky postupně zavádět inkluzivní vzdělávací systém a realizovat tak právo každého žáka na inkluzivní vzdělávání i povinností předcházet diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělání.
Připomínáme, že podle článku 24 odst. 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (dále také jen „Úmluva“) mají všichni žáci právo na přístup k inkluzivnímu, kvalitnímu a bezplatnému vzdělávání v místě, kde žijí, a také na to, aby nebyli z důvodu svého postižení vyloučeni ze všeobecné vzdělávací soustavy.
Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením (dále také jen „Výbor OSN“), který poskytuje členským státům autoritativní interpretaci Úmluvy, ve svém Obecném komentáři č. 4 z roku 2016 (OSN dok. CRPD/C/GC/4) výslovně konstatuje, že tento závazek není slučitelný
s udržováním dvou vzdělávacích systémů – systému běžného a systému speciálního (§ 39). Stejným způsobem Výbor OSN zdůrazňuje, že Úmluva zakazuje vylučování žáků s postižením z běžné vzdělávací soustavy podmiňováním jejich zařazení úrovní jejich vzdělávacích schopností, tedy zaváděním inkluze „na základě potenciálu žáka“ (§ 18).
Ačkoli je zřejmé, že přechod ze segregovaného (dvouproudého) vzdělávacího systému nelze realizovat ze dne na den, kroky, které nevedou k postupnému odstraňování speciálního vzdělávacího systému, jsou v rozporu s tímto mezinárodním závazkem a právem žáků na inkluzivní vzdělávání. Domníváme se, že připravovaná novela vyhlášky, je právě takovýmto krokem.
Jsme znepokojeni zejména navrhovaným zněním § 19, kterým Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále také jen „Ministerstvo“):
a) opět odstraňuje jasnou deklaraci preference vzdělávání v běžném vzdělávacím systému
oproti systému speciálnímu (§ 19 odst. 1); b) znovu umožňuje vylučování dětí, žáků a studentů s postižením pouze na základě existence postižení, nikoli jejich speciálních potřeb, které mohou z určitého typu postižení vyplývat (§ 19 odst. 2); c) znovu zavádí možnost ve školách pro žáky s mentálním postižením vzdělávat i žáky bez tohoto typu postižení (§ 19 odst. 4).
Z mezinárodních závazků České republiky plyne povinnost státu činit postupné kroky k odstraňování speciálního vzdělávání systému. Novelizace předpisů týkající se vzdělávání proto musí směřovat k tomuto cíli. Postupnými kroky lze chápat zejména upřesňování legislativy tak, aby se vzdělávání v segregovaném (speciálním) systému umožňovalo stále užšímu spektru žáků (a jejich podíl v tomto systému se tedy snižoval), a zároveň tak, aby vyšší podpora naopak směřovala do běžného systému vzdělávání. Cílem je, aby přístupnost běžného vzdělávacího systému a v něm poskytovaná podpora byla pro všechny žáky nejméně srovnatelná s tou v systému speciálním.
V tomto ohledu je formulace v současnosti obsažená v § 19 odst. 1 vyhlášky velmi důležitou deklarací, že Ministerstvo hodlá tyto základní závazky a směřování vzdělávacího systému respektovat a podporovat. Z toho důvodu nesouhlasíme s názorem Ministerstva, že tato deklarace je, s ohledem na existenci obdobného pravidla ve školském zákoně (zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základní, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání), nadbytečná. ( Důvodová zpráva k navrhovanému novelizovanému znění vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, str. 8.Pokud Ministerstvo deklaruje, že motivací je negativní reakce veřejnosti na povinnost primárně vzdělávat žáky v běžné škole, je nezbytné poukázat na povinnost Ministerstva o výhodách inkluzivního vzdělávání srozumitelně informovat, nikoli nekonzistentně „mlžit“ o své skutečné podpoře inkluzivního vzdělávání.
Za stěžejní problematické body navrhovaného znění považujeme opětovné odstranění možnosti vzdělávat děti, žáky a studenty s postižením jen ve školách, které jsou specificky zřízeny jako specializované na podporu žáků s určitým druhem postižení. Důvodem pro tuto úpravu je podle Ministerstva ( Důvodová zpráva k navrhovanému novelizovanému znění vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, str. 8.) problém s dostupností takto specializovaných škol, například
v oblastech s nižší populací, a pravděpodobně rovněž problém s nízkou naplněností speciálních škol, ve kterých se mohou vzdělávat jen někteří žáci s postižením. Řešením nedostupnosti kvalitního a na potřeby orientovaného vzdělávání pro žáky s postižením je však implementace inkluzivního vzdělávání a zajištění dostačující podpory v běžných místních základních školách, nikoli opětovné rozšiřování možnosti umístění žáků do speciálních škol. Není vůbec patrné, jak mohou školy, které jsou zaměřeny na vzdělávání žáků se všemi druhy postižení, těmto žákům poskytnout kvalitní specializovanou podporu. Každý žák s postižením má své vysoce individuální vzdělávací potřeby a tyto nejen, že se liší u každého žáka v rámci téhož typu postižení, ale jsou zcela nesouměřitelné s žáky s odlišným druhem postižení. Je zřejmé, že jedinou motivací tohoto kroku je vyloučení žáků s postižením z běžného vzdělávacího systému. Je proto zjevně segregační a nemá nic společného se snahou zajistit kvalitní a dostupné vzdělávání pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
V této souvislosti je nutné připomenout, že rozšíření možnosti do škol pro žáky s mentálním postižením umisťovat i žáky bez mentálního postižení se úzce dotýká také vzdělávání romských žáků, kteří v českém vzdělávacím systému historicky čelí systémové diskriminaci a segregaci, která se projevovala a projevuje zejména výrazně disproporčním zastoupením těchto žáků ve speciálních školách a zejména tzv. školách praktických (jejichž školní vzdělávací plán byl upraven podle rámcového vzdělávacího plánu s přílohou LMP). Právě toto disproporční zastoupení romských žáků ve školách pro žáky s mentálním postižením bylo shledáno diskriminačním Evropským soudem pro lidská práva již v roce 2007 (D. H. a ostatní proti České republice, rozsudek Velkého senátu ze dne 13. 11. 2007, č. 57325/00) a opět v roce 2014 Evropskou komisí, která ze stejného důvodu zahájila proti České republice řízení pro porušení členského státu (tzv. infringement proceedings).
V reakci na obě tyto události přijala Česká republika několik opatření, která lze hodnotit pozitivně. Patří mezi ně také například Strategie romské integrace do roku 2020, která v oblasti vzdělávání v cíli 5.2 specificky hovoří odstranění praxe nesprávného zařazování romských dětí do vzdělávání s nižšími vzdělávacími ambicemi. Navrhovaná novela vyhlášky jde přímo proti těmto snahám i doposud přijatým opatřením. Vyvstává proto podezření, že cílem této nově navrhované úpravy je pouze opět umožnit vzdělávání dětí bez mentálního postižení, popř. dětí s poruchami učení a chování v bývalých praktických školách, mj. z důvodu úbytku žáků na těchto školách.
Jediným řešením Ministerstvem formulovaných výzev je proto co nejvyšší rozšíření podpory do běžných základních škol tak, aby vzdělávací systém poskytoval skutečně kvalitní vzdělávání zaměřené na individuální potřeby. Minimem v rámci této snahy je zajistit, aby podpora poskytovaná na běžných základních školách byla nejméně srovnatelná s podporou poskytovanou ve speciálních školách, a rodiče proto nebyli vystaveni dilematu mezi „kvalitním vzděláním“ a vzděláním v běžné základní škole. Této snaze však Ministerstvo odporuje rovněž navrhovaným zněním § 17 vyhlášky, podle kterého se omezí maximální počet pedagogických pracovníků na dva ve třídách běžných škol. Ministerstvo deklaruje, že omezení se nebude vztahovat na třídy škol speciálních, u kterých se naopak v zájmu významného posílení kvality poskytovaného vzdělávání (Důvodová zpráva k navrhovanému novelizovanému znění vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, str. 8.) počítá s automatickou přítomností dvou pedagogických pracovníků. Zvyšování kvality vzdělávání ve speciálních školách na úkor škol běžných je v rozporu s výše popsanými závazky vyplývajícími z práva na inkluzivní vzdělávání.
Vážený pane premiére, vážený pane ministře, páni náměstci, věříme, že Ministerstvo svůj postoj k mezinárodním závazkům České republiky přehodnotí, a vydá se cestou postupného, konzistentního a transparentního zavádění inkluzivního vzdělávacího systému tak, jak přislíbilo. Navrhované znění vyhlášky by v tomto ohledu představovalo znepokojující krok zpět.
S úctou
Maroš Matiaško Fórum pro lidská práva, předseda forum@forumhr.eu U Klavírky 1351/8, Praha 150 00
Steven Allen Validity, ředitel steven@validity.ngo Impact Hub, Ferenciek Tere 2 Budapešť, Maďarsko
Dorde Jovanović European Roma Rights Centre, prezident dorde.jovanovic@errc.org Kéthly Anna Tér 1 Greenopoint 7 H-1077 Budapešť, Maďarsko
Klára Šimáčková Laurenčíková Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, předsedkyně klara.laurencikova@cosiv.cz Krásný život 286 Stará Huť 262 02
Pavla Baxová Rytmus, ředitelka pavlab@rytmus.org Londýnská 81, 120 00 Praha 2
Michal Miko RomanoNet, z. s., ředitel Rybná 716/24, Staré Město, 110 00 Praha miko.michal@gmail.com
Nikola Taragoš Romodrom, o. p. s., ředitel programů Rybná 716/24,Staré Město, 110 00 Praha 1 taragos@romodrom.cz
Jelena Silajdžić Slovo 21, z. s., ředitelka Štěpánská 1, 120 00 Praha 2 slovo21@centrum.cz
Petr Máčal ředitel IQ Roma servis, z. s. Vranovská 846/45, 614 00 Brno-sever petr.macal@iqrs.cz
Sri Kumar Vishwanathan, ředitel, Vzájemné soužití, o. p. s. Bieblova 404/8, 702 00 Moravská Ostrava a Přívoz kumar.vishwanathan@vzajemnesouziti.cz
Marta Smolíková ředitelka Otevřená společnost, o. p. s. Uruguayská 178/5, 120 00 Praha marta.smolikova@osops.cz
David Tišer ředitel Ara Art, z. s. Sázavská 16, 120 00 Praha 2 tiser.d@seznam.cz
Zdeněk Ryšavý ředitel, Romea, o. p. s. Korunní 2206/127, 130 00 Praha 3 zdenek.rysavy@romea.cz ̈
Martin Cichý ředitel, Romano Jasnica, z. s. Gogolova 29/2, 400 04 Trmice romano.j@seznam.cz
Petra Szaffnerová Bímonová, ředitelka, Kleja, z. s. Varšavská 38, 400 03 Ústí nad Labem oskleja@centrum.cz
Miroslav Zima ředitel Drom, romské středisko – Brno Hvězdová 906/9, 602 00 Brno miroslav.zima@drom.cz
Miroslav Klempár ředitel Awen Amenca, z. s. Jílová 394/7, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava m.klempar@gmail.com
Žaneta Mirgová ředitelka Asociace romských rodičů, z. s. Jílová 394/7, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava zanetamirgova@gmail.com
Martina Horváthová předsedkyně Klub Barvaľipen, z. s. Rokycanova 2581, Pardubice 53002 klub.barvalipen@gmail.com
Emil Voráč ředitel Khamoro, o. p. s. Tovární 223, Chodov, 357 35 emil.vorac@seznam.cz
Helena Balabánová ředitelka Společně-Jekhetane, o. p. s. U Tiskárny 515/3, 702 00 Ostrava-Přívoz jekhetane@jekhetane.cz
Štefan Grinvalský ředitel, Beleza, z. s Skautská 34, 708 00 Ostrava-Poruba grinvalsky.stefan@gmail.com
Šárka Souchopová projektový manažer platformy NADĚJE PRO AUTISMUS členka Odborné skupiny VVZPO pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS sarka.souchopova@centrum.cz
Milena Němcová koordinátorka platformy NADĚJE PRO AUTISMUS zástupkyně Odborné skupiny VVZPO pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS členka Výkonného výboru Unie pečujících členka Jednoty pro deinstitucionalizaci zakládající členka aliance Rodiče za inkluzi nemcovamilena7@gmail.com
Marta Pečeňová předsedkyně organizace Za sklem o. s. zástupkyně Odborné skupiny VVZPO pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS
koordinátorka platformy Naděje pro Autismus
Za sklem o. s. Pardubská 293, 763 12 Vizovice, ČR tel.: 725 113 867 info@zasklem.com
Lucie Rybová Český helsinský výbor, z.s., ředitelka lucie.rybova@helcom.cz Štefánikova 21, 150 00 Praha 5
Monika Šimúnková bývalá zmocněnkyně pro lidská práva monika.simunkova@seznam.cz

Dan Petrucha Liga lidských práv, leader dan.petrucha@llp.cz Burešova 6, 602 00 Brno


Žádné komentáře:

Okomentovat