18.12.18

Ondřej Andrys: Mobilní telefony ve školách – nemluvme jen o zákazech, ale využívejme také příležitosti a vychovávejme

Jedním z aktuálně diskutovaných témat je také otázka užívání mobilních telefonů ve školách a školských zařízení. Mobilní telefony jsou v dnešní době běžnou součástí každodenního života, jsou součástí osobního vlastnictví jejich majitelů, jsou zejména ze strany mladých lidí důležitým a velmi využívaným nástrojem pro komunikaci s okolním světem i pro získávání informací o něm. Uvažovat o mobilních telefonech jako o nástroji všeho zla a debatovat pouze o jejich zákazech nepovažuje Česká školní inspekce za správnou cestu.

Na úrovni školy je samozřejmě možné (a mnohdy i vhodné) užívání mobilních telefonů regulovat, je však třeba přemýšlet, kdy a za jakých podmínek je daná regulace pozitivní a má ještě výchovný rozměr, o který by nám asi mělo jít, a kdy už jde o kontraproduktivní zákaz bez respektu k souvislostem a bez snahy o využití potenciálu, který mobilní zařízení nepochybně mají.

Mobilní telefon může být i špatným pánem

V digitálním věku, v němž žijeme, je mobilní telefon (a ICT obecně) důležitým nástrojem pro život. U mladých lidí, v našem kontextu u žáků základních a středních škol, je mobilní telefon zároveň permanentně užívaným prostředkem pro získávání informací a práci s nimi. To ostatně dokazují i výsledky tematického šetření České školní inspekce týkající se mediální gramotnosti. Velká část mladých lidí totiž tráví se svým mobilním telefonem dokonce i poslední chvíle před usnutím (to sice jistě není dobře, ale je to realita). Je tedy evidentní, že mobilní telefon je pro ně stěžejním spojencem v životě, kterého se asi nevzdají jenom proto, že jim to někdo direktivně řekne.

Přirozeně ovšem platí, že jako většina věcí s potenciálem pomáhat, může být mobilní telefon i nástrojem zcela nevhodného chování. V kontextu školního vzdělávání může jít o vyrušování, podvádění, nemístné zasahování do soukromí jiných ve formě jejich filmování či fotografování, kyberšikanu apod. Proto je určitě vhodné uvažovat za určitých podmínek a v určitých situacích nad regulací jejich používání, tak, aby byla rizika spojená s užíváním mobilního telefonu ve škole eliminována a aby vzdělávací proces nebyl narušován nemístnými vlivy. Ředitel školy tedy má právo (a za jistých okolností možná i povinnost) prostřednictvím školního řádu stanovit pravidla pro používání mobilních telefonů žáky ve škole, a to např. v tom smyslu, že je zakázáno užívat mobilní telefony během vyučování (telefonovat, posílat SMS, sledovat internet, natáčet, fotografovat apod.). Takový postup, pokud je pro něj v podmínkách konkrétní školy důvod a pokud takové opatření přispěje k zachování korektnosti školního prostředí i k výchově žáků k odpovědnému užívání mobilních technologií, je zcela jistě na místě.

Regulace by ovšem neměla být pouze direktivním zásahem do pravidel ve škole, ale žáci by měli také porozumět tomu, proč k takové regulaci dochází a proč je taková regulace nezbytná. Stejně tak je na místě s žáky v různých vzdělávacích oborech diskutovat problematiku korektního užívání mobilních telefonů v různých společenských situacích a na různých místech, stejně jako otázky bezpečné práce s mobilními zařízeními a bezpečného pohybu v online světě. To se také ukázalo jako jedno ze slabých míst mediální výchovy ve školách, na které poukázala zmiňovaná tematická zpráva České školní inspekce. Zdaleka ne všichni totiž s těmito zařízeními pracují odpovědně a bezpečně v prostředí vzájemné komunikace a sociálních sítí. Prostý zákaz by ovšem nezajistil potřebný výchovný rozměr, protože by byl čistou restrikcí potlačující něco, s čím ale žáci zcela běžně pracují, co vnímají jako standardní součást jejich životů.

Co rodiče?

A právě v této souvislosti stojí za to uvažovat nad postojem rodičů. Tematické šetření České školní inspekce se také věnovalo vztahu žáků k nástrojům mediální komunikace. Zjištění potvrdila jejich významný vliv i v době volnočasových aktivit, tedy mimo vyučování. Jaká pravidla stanovují rodiče svým dětem v přístupu a využívání mobilních telefonů v době mimo školní vyučování? Může restrikce ze strany školy částečně vyřešit přístup rodičů k této záležitosti tak, aby ji rodiče nemuseli provádět sami? A je takový přístup skutečně výchovný? Dohoda mezi školou, žáky a rodiči nad rozsahem, způsobem a účelem užívání mobilních telefonů ve škole i doma by mohla být tím nejrozumnějším řešením. Je však důležité, aby se na vysvětlení příčin a souvislostí spojených s regulací užívání mobilních telefonů ve škole i v domácím prostředí podíleli všichni zainteresovaní aktéři, tedy škola i rodiče, a aby i žáci chápali, proč je taková regulace nastavena. A samozřejmě rodiče se mohou s žáky přece domluvit, aby mobilní telefon ve škole nepoužívali nebo aby jej rovnou nechali doma. Děti by ale opět měly rozumět tomu, proč. Nedává přece smysl na jednu stranu podporovat plošné zákazy mobilních telefonů ve škole, a po příchodu ze školy ponechat děti trvale online, jak ostatně ukazují výsledky již zmiňovaného šetření k mediální gramotnosti.

Je plošný zákaz skutečně výchovný?

Praxe některých škol, které žákům odebírají mobilní telefony preventivně, čili bez důvodu, např. tak, že po příchodu do školy je všichni odloží na předem určené místo a vezmou si je až při odchodu ze školy, případně že je odloží na začátku vyučovací hodiny a vezmou si je zpět na jejím konci, nemá z pohledu České školní inspekce adekvátní výchovný rozměr (stranou nyní necháváme i neodůvodněný zásah do soukromého práva a práva na vlastnictví). Stejně jako zakazování užívání mobilů o přestávkách či volných hodinách, v situaci, kdy žáci nepřijmou za své důvody, proč se tak děje, za předpokladu, že relevantní důvody vůbec existují (to může být v různých školách různé). K takovému postupu v danou chvíli neexistuje žádný relevantní důvod a preventivní odebírání či zakazování mobilů navíc ignoruje významnou roli, kterou mobilní zařízení v životě mladých lidí v současnosti hrají.

Samozřejmě, že existují atraktivnější a prospěšnější způsoby trávení přestávek, než s mobilem v ruce, a pokud škola žákům nabídne vhodný program k aktivnímu trávení přestávek a dohodne se s žáky, jak budou přestávky využívány, bude to určitě prospěšné pro všechny. To je ale něco zcela jiného, než jednostranný zákaz používání mobilních telefonů ve volném čase žáků.

Přemýšlejme nad didaktickým využitím potenciálu

Není tedy na místě uvažovat také nad využitím možností, které s sebou mobilní zařízení nesou, než pořád jenom nad tím, kdy, co, jak, komu a na jak dlouho zakázat? Nebylo by vhodné přemýšlet i nad tím, jak mobilní telefony ve školním prostředí didakticky využít, při výuce i při volnočasových aktivitách?

Uvedu jeden nadnesený, ale v principu podobný příměr. Když vezmu žáky do plaveckého bazénu a oni tam po sobě stříkají vodou, je na místě reagovat tak, že bazén vypustím a žáky už tam nikdy nepřivedu? Za určitých okolností možná ano, ale určitě stojí za to přemýšlet i nad jinými cestami, jak pozornost žáků upřít správným směrem a výchovně a didakticky situaci usměrnit tak, aby ten bazén a možná i to stříkání vodou podpořilo proces učení a vnímání zcela odlišného prostředí. Stejně tak je to s mobilními telefony.

Debatovat pouze o tom, kdo na co má právo, by bylo zbytečným a neužitečným zúžením celé problematiky, která je spíše než legislativní otázkou problémem pedagogicko-didaktickým a výchovným. Podobně, jako je tomu se zadáváním a hodnocením domácích úkolů.

PhDr. Ondřej Andrys, MAE, MBA náměstek ústředního školního inspektora

Zdroj: Informační bulletin České školní inspekce, prosinec 2018.

5 komentářů:

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

nemá z pohledu České školní inspekce adekvátní výchovný rozměr

Není posláním ČŠI posuzovat výchovný rozměr. Do čeho ještě bude inspekce kecat? Ostatně soudím, že ČŠI musí být zrušena. Čím dříve, tím lépe.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Školní inspekce s lidskou tváří? Tak to tu ještě chybělo...

Jirka řekl(a)...

To Marie Terezie nedovolí! Kdy mám očekávat vpád habsburských vojsk?
Nebo je to léčka? Tak raději univerzálně: "K budování a obraně moderní pedagogiky vždy připraven!"

Ferda44 řekl(a)...

Nebyl bych až tak resolutní jako pan Sotolář a nevolám po zrušení ČŠI.
Nicméně v situaci, kdy inspektor není nadřízeným řediteli, tedy ani odpovědným za práci školy, by neměl být (kromě kontroly souladu působení školy s obecně závaznými právními předpisy) vybaven pravomocí cokoli na práci školy, jejího ředitele a učitelů tzv. HODNOTIT. Tím méně, že inspekční hodnocení není více než SUBJEKTIVNÍ názor právně ani věcně odpovědného inspektora.

Argument, že hodnocení se opírá o jakási kritéria neobstojí. Neboť definicí kritéria je:
"kritérium pro vynášení soudu (závěrů) musí být objektivní, postaveno nad měřitelnou veličinou, aby bylo rozhodnutelné. Bez měřitelnosti zůstává hodnocení jen subjektivní, podléhající dojmům. Konečný závěr z vyhodnocení kritéria musí být binární logická hodnota ANO, či NE".

S Pytlikem řečeno - bůh nás chraň před inspekcí s lidskou (ale i inspekci vlastní) tváří podobně jako před pamlskovými vyláškami, inkluzí, reformami financování, eduíny a školským mistériem.

Ferda

Petr řekl(a)...

Pane Ferdo44, hodnotíte žáky? Jste jim nadřízeným? Myslím si, že nikoliv. Takže Vaše hodnocení je také subjektivní. Je to ještě o to horší, že je znáte a možná přihlížíte k jejich momentální "kondici". Troufnu si spekulovat, že pokud někoho léta znám, nemůžu být 100% objektivní.
Teď k inspekci:
Ano, jejich hodnocení je subjektivní, i když nehodnotí jednotlivec, ale celý inspekční tým (většinou 3 až 6 lidí, dle velikosti školy). Hodnotící cyklus je momentálně 1x za funkční období ředitele školy. Nicméně je to hodnocení externí, nezatížené vnitřním prostředím školy. Inspekční zpráva je sice veřejná, nicméně není příliš adresná, co se výuky týče, potažmo hospitační činnosti, která je v posledních letech poměrně značná co do počtu hospitovaných hodin.
Dle mého názoru je jednoznačným přínosem rozhovor inspekčního týmu s ředitelem školy a s jeho zástupci v závěru hospitační činnosti. Tam jsou sdělovány konkrétní informace jak k průběhu výuky, tak k vlastnímu chodu školy, řízení, atd.
Zde se ředitel může dozvědět věci, kterých si nevšimne, neboť mu v tom brání "profesní slepota".
Závěrem si neodpustím poznámku, že každé hodnocení je o lidech.
Když jsem byl mladý konstruktér ve fabrice, řekl mi jednou vedoucí konstrukce: "Pamatuj si chlapče, že nezáleží na tom, co umíš, ale záleží kdo tě hodnotí".
Je to možná trochu demagogické, ale pravdivé.
Pěkné svátky všem
přeje důchodce
PetrK

Okomentovat