14.11.18

Pavel Kysilka: Náš vzdělávací systém v mnohém připomíná školní dril 19. století

Český školský zákon dává prostor koexistenci a soutěži různých typů škol. Navzdory tomu vzdělávací systém nepřipravuje většinu mladých lidí, aby našli, rozvíjeli a uplatňovali svůj talent. Postoj společnosti k učitelům svědčí o přístupu k vlastní budoucnosti. Ten náš vypadá, jako by nám budoucnost byla lhostejná.


Z článku na webu Česká pozice vybíráme:

Osvíceným zemím došlo, že všechny shora řízené reformy modelů vzdělávání jsou ztrátou energie a času. Že klíčovým faktorem vynikajícího školství je osobnost učitelů/učitelek a ředitelů/ ředitelek. Mimořádně úspěšné transformace vzdělávacího systému v Singapuru nebo Skandinávii se proto soustředily na to, aby nejtalentovanější děti odcházely studovat na pedagogické fakulty a staly se učiteli. Jak toho tyto státy dosáhly?

Za prvé tím, že daly maximální podporu a prioritu pedagogickým fakultám, a získaly do nich nejlepší profesory. Za druhé tím, že platy učitelů se zařadily do nejlépe placené kategorie mezi absolventy vysokých škol. To nejen lépe motivovalo existující učitele, ale zejména nalákalo ke studiu učitelství nejlepší maturanty. Nešlo o stejné navyšování pro všechny, nýbrž o diferencovaný přístup. V jeho základu stály propracované modely hodnocení práce každého učitele a celoživotní individuální rozvojové programy.

Vysoká platová úroveň působila nejen jako ekonomický stimul, ale přinejmenším stejně jako signál, čeho si společnost váží, a v čem spatřuje hlavní směr péče o svou budoucnost. Učitelské povolání se dostalo na nejvyšší žebříčky společenské prestiže. Efekt získání nejschopnějších lidí do škol byl obrovský. Lidsky skvěle vybavené školy mohly převzít mnohem vyšší díl odpovědnosti za to, co a jak budou učit, což šlo ruku v ruce s jejich vysokou samostatností. Kdo by jim koneckonců měl diktovat, co a jak učit, když nejlepší osobnosti a odborníci jsou tam, a nikoli na úřadech a ministerstvu.

Žádné komentáře:

Okomentovat