23.11.18

Adéla Lemrová: Člověk má být opatrný na formulaci toho, co si přeje… aneb naše zkušenost se Scioškolou

Viktorka je bystrá a zvídavá holčička. Má tři dospělé sourozence, z toho dvě starší sestry s námi ještě žijí. Částečně i proto jsou její motor a touha hnát se dopředu a znát a umět víc a víc tak intenzivní. Četla ve čtyřech letech, ve školce uměla pod sebou sčítat trojciferná čísla. V první třídě „běžné základní školy“ se po měsíci výuky nespokojeně dotazovala paní učitelky, kdy že už se tedy začnou učit. V této třídě vydržela téměř dva roky, během kterých se z natěšené a motivované žačky stala frustrovanou druhandou, která školu pokládá za naprostou ztrátu času. Doma jsme s ní sice pracovali, ale tím jsme jen dál prohlubovali její negativní vztah ke škole. Práci navíc jí paní učitelka prý dávat nemohla (dosud nevíme proč, legislativa tu umožňuje a dokonce i podporuje. Vždyť i ona proklínaná inkluze se týká nejen dětí s hendikepem, ale i těch nadaných, ale o tom se nemluví…), a ani nemusela, Viki nezlobí a nevyrušuje, tak proč se snažit.

V této situaci nám spadla do klína Scioškola. Přečetli jsme si předem školní vzdělávací program (zdravím Terezu Hrubou☺…), školu jsme si prohlédli. Byli jsme sice trochu v šoku z mumraje, který tam i během výuky panoval, ale říkali jsme si, že tam by se naše pedantské dítě mohlo trochu uvolnit. Viki tam strávila pár dní na zkoušku….a pak jsme ji tam přeřadili. Ze začátku jsme byli všichni spokojeni, koneckonců se blížil konec školního roku, kdy se ani v běžných školách děti už moc neučí.
V září jsme zjistili, že u toho neučení jde o víceméně setrvalý stav. Viki jsme po domluvě přeřadili na výuku mezi čtvrťáky, aby měla možnost se učit alespoň trochu rychleji. Ve Scioškole se některé věci učí později, jsou přesunuty až do vyšších ročníků (vyjmenovaná slova až ve čtvrté třídě, a to ještě velmi laxně).  Stejně tak se ve škole probraná látka neprocvičuje, což zrovna na prvním stupni nepokládám za šťastné. Ukolébáni měsíčními hodnoceními, podle kterých je vše v nejlepším pořádku, jsme prožili září i říjen. V listopadu jsme napsali panu řediteli dopis, že jsme získali mylný dojem, že Viktorka vše bez problémů zvládá, že dokáže v rámci probrané látky pracovat samostatně a samostatně spočítat příklady, které se k látce váží. Realita však byla úplně jiná.  Bylo nám vysvětleno, že to nevadí, protože se stejně děti budou v matematice k probrané problematice vracet. Nevím ale, proč byla hodnocení Viktorky taková, že vše zvládá, když to tak ve skutečnosti nebylo. A nikdo mi to ani nevysvětlil. Po prohlédnutí učebnice a pracovního sešitu matematiky jsem se však vůbec jejím mezerám nedivila. V učebnici matematiky bylo k 19. 11. 2017 vypracováno pouhých 10% (!) úloh, v pracovním sešitě přibližně 40%. (s ohledem na skončené čtvrtletí – tedy přibližně do čtvrtiny učebnice). Obrátila jsem se tedy na společnost H-mat (Hejného matematika) s dotazem, zda je běžné a žádoucí takto matematiku vyučovat, tj. přeskakovat látku nebo ji neprobrat vyčerpávajícím způsobem či ji řádně neprocvičit.
Z odpovědi H-mat vyplývá, že některé učivo sice lze přesouvat i přeskakovat, ale je důležité řádně probrat látku z učebnice. 10% probrané látky z učebnice rozhodně není dostatečné a bylo to označeno za obrovskou chybu.
A odpověď Scioškoly? „Ohledně matematiky respektujeme a sdílíme Váš názor, že úlohy jsou v učebnicích koncipovány tak, že se postupuje postupně tak, jak jsou stupňovány v jednotlivých učebnicích. Nesdílíme názor, že je nutné mít vyřešeno 90 % úloh v učebnici ke zvládnutí látky. Není nutné spočítat všechny příklady k tomu, abychom mohli spočítat příklad jiný. Klademe důraz na smysluplnost učiva a jsme ochotni neprobrat některé úlohy v učebnici a například místo toho s dětmi péct pizzu, aby byla názornost učení zlomků a jejich vazby k ceně pizzy evidentní. Důležitější než projít cvičení v učebnici je vnímat potřeby dítěte a reagovat na jeho schopnosti a připravenosti budovat určitá schémata. Učebnice jsou primárně určené pro třídy o větším počtu dětí na klasické základní škole. Přináší tedy do jisté míry jiný přístup k práci s dětmi, stále však v intencích běžné základní školy. Ohledně procvičování probrané látky souhlasíme s tím názorem, že je správné a vhodné mít procvičeno mechanické počítání natolik, aby bylo dítě schopné samo provést výpočet s minimální chybou. V tomto ohledu jsme přistoupili ve skupině 4 a 5. třídy k procvičování mechanického počítání v úvodu každé hodiny matematiky.“ Problémem však bylo, že děti (nejen Viktorka) prostě neuměly probranou látku použít a příklady samostatně spočítat a látku tak nezvládly. …jak šel čas… procvičovalo se jen pár týdnů. Potom se procvičovat přestalo. Děti to sice dál neuměly, ale tak nějak to prostě vyšumělo.


Podobné to bylo s češtinou. Podle diskuzí s vyučujícími (zde se jim říká průvodci) není potřeba děti vyjmenovaná slova učit, protože si na ně (tak nějak) přijdou v průběhu vzdělávacího procesu. ŠVP Scioškoly staví na tom, že se děti chtějí vzdělávat a říkají si o další výzvy. "V naší škole se snažíme ke každému dítěti přistupovat individuálně a vytvářet pro každé dítě individualizovaný studijní plán, nad kterým přebírá postupně kontrolu dítě a vědomě tak utváří postup svého vzdělávání. Minimálním cílem práce týmu průvodců je naplnění cílů stanovených Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání (RVP ZV), jinými slovy naplnění všech požadavků daných českou legislativou. Kromě toho se průvodci snaží působit v dalších oblastech, které vnímáme jako nepostradatelnou součást komplexního vzdělání a které jsou popsány níže a jsou v souladu s platnými českými normami."


Z našeho pohledu však Scioškola na naplnění minimálních cílů zcela rezignovala a věnuje se spíše oné "nadstavbě". Viktorku jsme přeřadili do Scioškoly, protože jsme my i ona chtěli, aby kromě základních znalostí (v ŠVP deklarovaných) měla možnost se rozvíjet i v jiných oblastech.


Trochu se zaměřím na to, co škola na svých webových stránkách slibuje:
Více pohybu, více prostoru na otázky, více tvoření, více času. Každé dítě potřebuje něco jiného. Myslíme na to. Zároveň si děti mohou u nás v bezpečném prostředí vyzkoušet způsoby, které jim nejsou tak přirozené, ale mohou je posunout dál.“ To v praxi znamená, že se děti v pátek neučí a namísto toho různě lítají po venku. To by nevadilo, kdyby se učily alespoň od pondělí do čtvrtka.


Každý ScioŠkolák s průvodcem a rodiči sestavuje svůj individuální plán učení a aktivit, který se odvíjí od jeho schopností a potřeb. Všechny děti by měly dosáhnout minimální úrovně v základních oblastech a mít možnost se mimořádně rozvinout v oblastech svého zájmu.“ Nevzpomínám si na to, že bych sestavování jakéhokoli plánu byla přítomna. K minimální úrovni počítám alespoň násobilku a základní gramatiku, ale to se děti pořádně neučí. A mimořádný rozvoj se nekonal vůbec.


Nejlepší motivace je, když děti mohou dělat věci, které jsou pro ně zvládnutelnou výzvou, dávají jim smysl a umožňují jim být součástí něčeho většího. Takové věci jsou ve ScioŠkole na denním pořádku.“

Děti se ve škole učit nemusejí, pokud dítko probíraná látka nebaví, může ono klidně sedět na okně a zdravit kolemjdoucí, číst si, spát….  Domácí úkol, zcela výjimečný, dítě buď vypracuje, nebo spíše nevypracuje. Trest za nevypracování, ale ani pochvala za vypracování a ani žádný jiný komentář nepřijdou. Děti mají samy pochopit, co je správné (vypracovat domluvený úkol, plnit dohody). Viktorka například prosila o diktát, přišel až po dlouhé době, na doslova cancu papíru, asi 3 věty. Ty jsme jí opravovali doma sami. Mnoho dětí není takto motivovaných a Scioškola si klade za cíl jim utvořit takové podmínky, aby ta motivace přišla. My jsme však do školy takové dítě již „dodali“. A Scioškola, stejně tak jako předchozí „běžná základka“ Viktorku svým jednáním de facto odkázala do patřičných (a stejných!) mezí.


Viki se zapsala na odpolední matematický kroužek, který poměrně často odpadal, na odpolední doučování pro děti, které se z 5. třídy hlásily na gymnázium (v podstatě se tam na poslední chvíli doučovalo přeskočené učivo). V matematice pekli pizzu, ale probranou látku Viki pořádně neuměla. Gramatika a vyjmenovaná slova jsou téměř tabu. Viki se vyjmenovaná slova a gramatiku učit chtěla, i ve svých 8 letech chtěla psát správně a bez gramatických chyb. Ve Scio se vůbec málo píše, vše je na bázi dobrovolnosti. Nejvíce záleží na tom, aby děti byly spokojené, ať se něco naučí nebo nikoli. Viki však spokojená nebyla, učit se chtěla. Pokud si připravila sama doma nějaký příspěvek či prezentaci, spolužáci se jí smáli, že je šprt - tolik k proklamované kolegialitě, kamarádství a toleranci odlišností „ Věříme, že k tomu, aby byl člověk šťastný, je mimo jiné potřeba, aby měl dobré vztahy s druhými lidmi. Průvodci ve ScioŠkole rozvíjejí s dětmi osobní vztah a podporují zdravé vztahy mezi dětmi. Dbáme i na dobré vztahy mezi průvodci a zajímá nás, jak rodiče vnímají naši práci. Děti často pracují ve skupinkách a učí se od sebe navzájem. Uplatňujeme respektující přístup.“ Průvodci si ničeho takového nevšimli, začali to řešit až na náš popud. O názor rodičů se Scioškola zajímá pouze tehdy, je-li stejný s jejím.


Na posledních třídních schůzkách jsme říkali, že je škoda i ztráta času, že Viki dopoledne ve škole doslova profláká, aby se pak začala opravdu učit až odpoledne na kroužcích nebo večer po trénincích sama doma. V zápise byla tato myšlenka zcela překroucena („maminka by chtěla, aby se Viki nemusela tolik učit večer, když je unavená z tréninku“). Jiná maminka na třídních schůzkách konstatovala, že na mimoškolním doučování z matematiky se doučující často diví, že tohle holčička neumí. Dle Scio je ovšem chyba pouze na straně doučujícího, protože ten se přeci takto dítěte ptát vůbec nemá! Obsah sdělení, tedy to, že dítě nezná něco, co už by rozhodně, i vzhledem k jeho kapacitě, znát mělo, zůstal zcela nepovšimnut, natož aby se přijala nějaká nápravná opatření.
Problémem je také to, že se děti učí jen 3 dny v týdnu. Čtvrtky jsou projektové dny. Pátky jsou tzv. koleje. Ty ze všeho nejvíce připomínají družinu, chodí se na výlety nebo prostě jen ven. To minimum, které se děti naučí, vlastně nemají šanci si důkladně procvičit a řádně tak zažít, což bych od základní školy očekávala. Scio se orientuje až na výstup dětí z 9. třídy s tím, jejím úkolem je „spíše připravit děti na život“ (viz FAQS). Po našich zkušenostech už chápu, že na přijímačky na střední školu bychom si museli dítě připravit sami. Viktorka by však věděla, že se úkoly plnit může, ale také nemusí, že občas stačí, když v kolektivu pracuje jen jeden a ostatní se vezou. Nebo naopak pracuje jen jeden a ostatní se mu proto smějí.
V jedné z reakcí na článek Terezy Hrubé se objevuje myšlenka, že než vejdeme do restaurace, máme si přečíst jídelní lístek. My jsme si jídelní lístek (ŠVP) předem přečetli. ŠVP je pouze orientační a dle našeho názoru spíše posloužil k akreditaci školy, než aby pro ni byl alespoň minimální normou. Ve škole slušně funguje projektové vyučování, ale i tam děti pracují, jen když chtějí a dělají zásadně jen to, co je baví. Majitel Scioškoly, pan Štefl píše, že „ Jinou školu hledají často rodiče, kteří jsou s dosavadní školou nespokojeni. A to je, bohužel, někdy přivede k tomu, že zvolí něco, co jim nebude zcela vyhovovat. Mám-li se držet restaurační metafory, chtějí kvalitní českou klasiku, svíčkovou, koprovku a vepřo-knedlo-zelo, bramboračku a kulajdu. Jenže v restauraci, kam chodí, to sice mají na jídelním lístku, ale vaří hodně špatně, nedodržují hygienické předpisy a občas se strávníkům po jídle dělá špatně. Rodiče pak bohužel často musí volit alternativní školu z nouze.“ S tím rozhodně souhlasím.  I Scioškola má něco v jídelním lístku napsané, avšak na talíř jsme dostali něco zcela jiného a ještě s tím, že si sice stěžovat můžeme, ale k ničemu nám to nebude, protože oni to přeci dělají jedině správně. Scioškola dle mého názoru prokazuje těm běžným školám službu, protože se z ní ještě rádi vracíme zpět. A nejsme jediní…a NENÍ to kvůli výši školného!
Komunikace ohledně zvýšení školného by však vydala na samostatný text, tedy jen krátce: Když jsme Viki do Scioškoy v květnu přeřazovali, byla deklarována neměnná výše školného na 3 roky. V září jsme se dozvěděli, že se školné bude s okamžitou platností zvyšovat o 45%. Po protestech rodičů bylo umožněno „dojet“ školní rok s neměnným školným. Později jsme zjistili, že se o zvyšování školného uvažovalo již na jaře, tedy v době, kdy Viki do školy nastupovala. Nemohu si pomoci, ale nepřipadá mi to jako férové jednání. V každém případě, kdybychom byli se Scioškolou spokojeni, neměli bychom problém ani s vyšším školným, ať už jakkoli komunikovaným. Investice do vzdělání dítěte je přeci jednou z nejlepších investic.


Viktorka přešla od září zpět na běžnou základní školu. Když jsme ji přesouvali do Scioškoly, byla nespokojená, že se ve škole nudí, že se chce učit rychleji, ale musí čekat na ostatní. Po roce na Scioškole jsme se báli, že nám tento problém odpadne. Viki sice POUZE díky své píli a samostudiu není pozadu, ale na ostatní už tolik čekat nemusí. Člověk má být opatrný na to, co a jak si přeje.

Související články:

20 komentářů:

Unknown řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Michal Vodička řekl(a)...

Zde je odkaz na zpětné vazby, ke kterým má škola souhlas se zveřejněním. (Michal Vodička)
https://olomouc.scioskola.cz/o-skole/zpetne-vazby

StefanBerec řekl(a)...

Jen stručná reakce. Jsem rád, že máme všichni možnost volby. Každý z nás chce pro svoje děti to nejlepší a každý z nás má o tom nejlepším jinou představu. Takže díky za tu nabídku.

Nicka Pytlik řekl(a)...

naše zkušenost se Scioškolou

Z jednoho, dvou případů nelze nic zásadního dovozovat.
Kdoví, jako to bylo.

Jirka Kubíček řekl(a)...


Máme v olomoucké scioškole dvě děti (v současné době 3. a 5. ročník) a ony i my jsme se školou zcela spokojeni.
Syn dělal ve 4. ročníku nanečisto přijímací zkoušky (pro 5. ročník) na osmileté gymnázium a dosáhl percentilu 90 (matematika) a 99 (čeština) mezi řadově tisíci zúčastněných. Takže evidentně není pravda, že děti se zde nic nenaučí.
Chápu, že pohledy mohou být různé a každý má právo na názor. Autoři všech tří kritických článků si ovšem neuvědomují, že svým jednostranným pohledem poškozují často dosti obětavou práci jiných lidí. Ostatně nejen zmiňovaná jednostrannost („všechno špatně“), ale též extrémní rozsah a důkladnost těchto článků nasvědčuje tomu, že jejich autoři se spíš potřebovali „vypsat“ z něčeho, co pro ně evidentně představovalo značnou emoční zátěž, nežli podat uvážlivou a pokud možno objektivní informaci.
Závěrem bych chtěl říci, že scioškola v žádném případě není ideální. Ale jednak představuje v aktuální nabídce pro nás asi nejlepší možnost a jednak máme - na rozdíl od autorů uvedených článků - zkušenost, že se můžeme my i děti na směřování scioškoly aktivně podílet.

P. Vršecký řekl(a)...

Pane Kubíčku, jste schopen věcné diskuze nad konkrétními údaji v článku? Jestli ne, tak tady ztrácíte (náš) čas.

Josef Soukal řekl(a)...

Z komerčního článku na Aktuálně.cz:

"Nechodí vaše dítě do školy rádo? Bojíte se, že ztratí svou osobnost a stane se pasivním? Nedůvěřujete současnému školnímu systému a věříte, že spíše než vyjmenovaná slova a deklamování naučených vět od učitelů by pro něj bylo lepší samostatné a kritické myšlení, otevřená komunikace? Změňte to!
My všichni jsme do školy chodili mnoho let. Školu dobře známe, hlavně tu klasickou. Učitel stojí před třídou stejně starých žáků a vykládá jim látku, kterou někdo před mnoha lety stanovil jako povinnou, ač v této době už ani neplatí. Žáci sedí v lavicích a poslouchají."

Nejsou v reklamách zakázány negativní zmínky o konkurenci, je-li možné ji konkrétně identifikovat?

Unknown řekl(a)...

Dobrý den, podle mě nelze srovnávat jakoukoliv alternativu se standartní školou. Alternativa jde jinou cestou, a pokud lze srovnávat, tak až v cíli. A u tak složitého procesu, jako je vzdělávání a výchova vůbec, lze za cíl považovat až dospělost. Což je těžké. Proto platí, že mezi vychovatelem, učitelem, průvodcem na jedné straně a rodičem a dítětem na straně druhé, musí vládnout důvěra a vzájemný respekt. Naše zkušenost ze Scio Olomouc je doposud dobrá a komunikace probíhá dobře. Jistě není to ideální, ale to není nikdy nikde. Máme celou řadu připomínek a postřehů, které průběžně řešíme. Ale v porovnání se standartním školstvím, kde většinou stále vládne duch z dob Marie Terezie, je tato alternativa jednou z cest. Píšu to jako otec 3 dětí a na klasickou školu jsme měli štěstí, nebyla to standartní základka. Přesto jsme zvolili ze specifických důvodů u jednoho dítěte scioškolu.

Eva Adamová řekl(a)...

Kdosi tady psal, že posuzovat výsledky práce alternativní školy s dětmi lze až na výstupu. No, jen aby to nebylo pozdě.

Tajný Učitel řekl(a)...

Zato posuzovat výsledky nealternativní školy je snadné. Když se daří, mohou za to učitelé, když ne, mohou za to líné děti a problematičtí rodiče.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Když se daří, mohou za to učitelé, když ne, mohou za to líné děti a problematičtí rodiče.

To je samozřejmě nesmysl. Mohou za to problematické děti a líní rodiče!

Tomáš Přikryl řekl(a)...

Dobrý den,
je třeba dodat, že tak jak nevyhovuje standardní škola všem dětem, tak to samé bude i u alternativní školy. Mám ve Scioškole více než 2 roky dítě a poctivě jsem před tím hledal ideální školu. Musím říci, že ideál ve všech směrech neexistuje. Jako rodič mohu pouze udělat to, že naleznu školu, která vezme v potaz individuální silné stránky dítěte a pomůže mu rozumně rozvíjet i ty slabší, tak aby mu zůstalo zachované jeho přirozené sebevědomí a radost ze života. Osobně právě toto považuji za velkou hodnotu do budoucna. Každý to však může vidět jinak. Právě proto je dobré, že standardní i alternativní školy vedle sebe existují a dávají rodičům možnost volby.

Eva Adamová řekl(a)...

Ono je to s tou možností volby trochu problematické. Jedna ředitelka alternativní školy kdysi o rodičích volících pro své děti alternativu napsala: Tito rodiče sice naprosto dobře vědí, co nechtějí, ale vůbec nevědí, co chtějí.

Josef Soukal řekl(a)...

Ani jedna diskuse o školství bez Marie Terezie! (A za chvíli ani bez hada.)
Škoda že neexistuje možnost nabídnout některým diskutujícím zážitkový denní pobyt ve škole z konce 18. století. Třeba by jim došlo, že papouškováním pitomostí se osvěta nešíří.

Tomáš Přikryl řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Tomáš Přikryl řekl(a)...

Máte pravdu paní Adamová. To je výsledek standardního vzdělávání, které vše určuje. Proto se stává jakákoliv volba problematická a nejen pro děti.

Nicka Pytlik řekl(a)...

poctivě jsem před tím hledal ideální školu. Musím říci, že ideál ve všech směrech neexistuje.

To skoro jako s manželkama... zaměstnáním, politickou stranou... a světem vůbec. Teď ještě stát se ideálnim ditětem, partnerem, rodičem, zaměstnancem, šéfem, prezidentem...
Možná by bylo zajímavé popátrat, jestli spíš útočí ty 'standardní' školy na ty 'alternativní', a nebo jestli je tomu naopak. Jakože tamti jsou zjevně špatní, a proto jsme my výborní. A pak, proč je to tak, jak to je.
K tomu lze říci snad jen jedno. Neukotvené děti strádají. Nemají, o co se opřít.

bertik řekl(a)...

Z článku mám dojem, že autorka článku ve skutečnosti měla jinou poptávku na typ školy: takovou, která její dceři nabídne podobný výstup jako běžná škola, avšak bude nadstandartne rozvíjet její předpoklady. Mame na Scio škole dva syny a jejich přestup jsme činili s vědomím, že volíme méně faktických informací ve prospěch jinych kvalit: etické výchovy, svobody objevovat a následovat sve zájmy, zachování sebeúcty. Jinými slovy školu, jejimz produktem nebude clovek odcizeny sám sobe i druhým, schopny nasledovat sve autenicke touhy, rozvíjet je a tim take žít šťastnější život. Úkol poněkud komplexnější než dite vybavené encyklopedickymi znalosti. Z mého pohledu škola v tomto duchu funguje a sama jako pedagog ocenuji poctivou práci na tomto úkolu.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Skoro to vypadá, jako kdyby Pedagogické info bylo povinnou četbou v působnosti scio školství, a to dnem i nocí. Snad že tam drží i monitorovací pohotovost?

Josef Soukal řekl(a)...

Nedávno jsem na Fb zaznamenal, že se pod příspěvkem objevil komentář z profilu se ženským jménem, ovšem vzápětí zmizel a objevil se navlas stejný komentář z profilu O. Šteffla. Nemyslím si, že by všichni zdejší přispěvatelé byli jedno tělo, ale Pytlikův postřeh bych doplnil o pohotovost komentovací.

Okomentovat