4.9.18

Zdeněk Sotolář: Zdravice pro ministra školství

Vážený pane ministře, tak jste nám ve své zdravici nabídl 10 % tarifu a obložené chlebíčky v bufetech. Dík za to. Ostatně ani bych od Vás zatím víc nečekal.


Já bych Vám s novým školním rokem zase přál, abyste na rozdíl od všech předchozích ministrů konečně našel cestu k učitelům. Nejsme jen spotřební materiál aktivistických politiků, jsme ti, kteří jsou v první linii vzdělávání. A musím sebevědomě říci, že bez nás to nepůjde.

Hledejte cesty k učícím učitelům a neberte si příklad ani z Vašich předchůdců, ani z pana premiéra, kterému kdosi nabulíkoval, aby oslovil jakousi neziskovku. Každý nemůže být Komenský, ale v poměru náklady a výkon si my, čeští učitelé, nevedeme vůbec špatně.

Zatím působíte poněkud rozpačitě a já se Vám vlastně nedivím po tom, co tady napáchali předcházející aktivističtí ministři. Místo nových vizí řešíte staré hříchy. A jedním z těch zásadních je právě nicotná komunikace s učiteli. Bez etablovaných prostředníků a zástupců.

S pozdravem

Učící učitel

Převzato z autorova blogu na iDNES.cz.

3 komentáře:

Jana Karvaiová řekl(a)...

Jasné.
Stručné.
Pravdivé.

Jiří Kostečka řekl(a)...

S panem Sotolářem místy nesouhlasím, ale jedno mu nelze upřít: tah na bránu a schopnost konkrétně tnout do živého. V souvislosti s tímto jeho případným komentářem nelze než potvrdit a zdůraznit tvrdou, jakkoli leckomu nemilou pravdou: bez většinového konsensu a následné aktivity praktikujících učitelů se ještě žádná školská reforma nikdy nezdařila. Pamětníci mé generace si jistě vybaví všechny ty ZOPy a ZVOPy, adorizaci skupinového vyučování (běda když ji za přítomnosti ČŠI učitel alespoň 15 minut nepředvedl, lhostejno, že v dané didaktické situaci působila jako pěst na oko), absolutizaci projektového vyučování (bez ohledu na to, že se nehodí vždy a všude), vyhánění frontální výuky z hodin (bez ohledu na to, že v rukou dobrého učitele a při přiměřeném užití šetří čas a dokáže být zajímavá) aj. aj.

Samu myšlenku i první koncept státní maturity podporovalo 80 % češtinářů - co z ní svými tlaky udělali samozvaní aktivisté, obecně prospěšné společnosti a někteří ministři, je věc zcela jiná.

A dovolím si přihřát i vlastní polívčičku: Opakovaně jsem v minulosti varoval, že učitelé sice kvůli svým mizerným platům nesáhnou nikdy k tvrdé stávce, zahrnující zablokování vysvědčení z 9. tříd ZŠ, maturit nebo přijímacích zkoušek na SŠ, ale že svůj protest vyjádří jinak: tiše a plíživou cestou - odchodem ZE školství a nenastoupením DO školství. Ostatně k takové předpovědi není třeba věšteckého nadání. Trvalo to dvacet let, ale stalo se. A ejhle: pokřik druhdy tak halasný, že totiž učitelé si berou děti za rukojmí, dnes nějak nenastává; logicky: kdo by mohl vyčítat důchodcům, že už masově nepřesluhují, či absolventům pedagogických oborů, že jdou hned po fakultě mimo školství za plat o 10 000 Kč i více vyšší?

Ovšem ještě pořád situace nedospěla do NAPROSTO kritického stadia. Ještě pořád alespoň někteří důchodci přesluhují nebo po letech pauzy na penzi ad hoc zaskakují. Teprve až se učitelská profese u nás ZCELA vylidní a žáky skutečně nebude mít kdo učit (leda školníci), začne se snad konečně něco dít. Další odsunutí platového přírůstku až na leden 2019 ukazuje, že stát znovu a znovu zkouší, co všechno kantoři vydrží. No... hodně. Ale ukazuje se, že ne úplně všechno. (Kéž bych měl pravdu.)

Před rokem jsem se sešel po 35 letech s kolegyní, s níž jsem učil na jednom pražském gymnáziu v 80. letech. K prvnímu skutečnému, byť i tak nedostatečnému zvýšení platů jen utrousila: "No, tak jsem se rok před důchodem čehosi dočkala." A dodala něco hodně nespisovného na adresu státu.

Tři generace učitelů zde živořily, a nikoho to nezajímalo. Teď už živořit nechtějí. Bude to někoho z vlivných KONEČNĚ zajímat?

V. řekl(a)...

Bude to někoho z vlivných KONEČNĚ zajímat?
Nebude. Proč by mělo? Když "doumřou" učitelé, budou učit asistenti a vysloužilí vojáci. Tátové parťáci a experti na vzdělávání učit nikdy nebudou, radit a "požadovat" můžou pořád.

Okomentovat