24.9.18

Václav Klaus ml.: Ředitel školy na seznamu ohrožených druhů

Svět okolo nás má více vrstev. Hlavní je ta osobní pochopitelně. Zdraví, vztahy, rodina, kariéra… Pak jsou dějinné události a hlavní parametry země, kde žijeme. Maďarsko, volby, migrace, rozvrat hodnot, na kterých stál západní svět… A pak jsou ještě věci „mezi“, kterých si často nevšímáme.

Z komentáře v Novinky.cz vybíráme:

Že nejsou učitelé odborných předmětů a nejsou matematici, fyzikáři, chemici – to se občas někde napíše. Ne že by to tedy nebyla tragédie.

Ale zaznamenali jste, že ubývají lidé, kteří jsou ochotní dělat ředitele školy? Na 50 % konkursů (bylo jich dvakrát víc než loni) ředitelů škol se hlásí buď jeden, nebo nula uchazečů. Česká školní inspekce uvedla, že u 12 % konkursů došlo k nějakým brykulím ze strany zřizovatele (obce či kraje), realita bude určitě dvakrát horší.

Žádný div, že to nikdo nechce dělat. Už před čtyřmi lety jsem tu napsal komentář „Ředitelé škol, otloukánci všech otloukánků“ zde a situace se od té doby ještě dost zhoršila. Inkluze, GDPR, registry smluv, zborcení systému nenárokové složky mezd na většině škol. Vedení padesáti pomatených EU projektů, aby ředitel dostal alespoň nějaké peníze do školy. Byrokracie jako blázen.

1 komentář:

Zdeněk Nutz řekl(a)...

Proč nejdou peníze na školy přímo a musí se propasírovat přes Brusel? Odpověď je jednoduchá. Pokud pošlete peníze přímo školám, nešla by kravička cestou podojit. Došla by do škol celá, nevydojená a ředitel by si mohl sám rozhodnout, kdo a jak ji bude dojit.
Proto musí kravička nejprve cestovat do Bruselu. Tam ji trochu přikrmí, aby to nevypadalo, že tam byla zbytečně a pošlou na dlouhou, předlouhou cestu necestu.
A tak než milá kravička na některé školy dorazí, tedy tam, kde se o ní poperou, dostane její vemeno pořádně zabrat. Navíc dorazí s nařízením, jak a kde ji dojit. A dalších pět let je kontrolováno Bruselem, jestli jste ji dojili přesně tak, jak bylo nařízeno....
Tak dost bylo kraviček a teď vážně:
Chci postavit novou počítačovou učebnu:
Jsem normální škola v normálním státě a tak na ní v rozpočtu mám našetřeno.
- oslovím své kantory, zda by nechtěli některé práce provést na dohodu
- oslovím místního elektrikáře, který budovu zná a provede elektroinstalaci
- oslovím místního dodavatele nábytku, který mi nabídne sponzorskou slevu
- počítače si sám postavím přesně podle mých potřeb
- využiju různé slevy a akce a tím ušetřím další peníze
- použiju kabely, a další neopotřebované součástky ze starých počítačů
- o zapojení počítačů a techniky opět nabídnu na dohodu například učitelům informatiky, případně sjednám místní spolehlivou firmu, která za umístění nějaké reklamy ráda vše provede pečlivě, levně a k mé plné spokojenosti.
Oproti dodávce od nějaké neznámá firmy, která vyhrála výběrové řízení tím, že mě nacpala nějaké levné součástky a tím se dostala na nejnižší cenu si myslím, že jsem ušetřil 30% nákladů. Učebnu jsem postavil za dva měsíce od rozhodnutí.

Jsem škola v Česku, která má rozpočet natolik omezený, že nemá ani na učebnice, natož na novou počítačovou učebnu.
Dva roky čekám, než se objeví nějaká "výzva".
Pilně zpracuji ve svém volném čase 100 stránkovou projektovou žádost.
další rok čekám, jestli mě náhodou vyberou a pak žádost dle pokynů celou přepracuju. Mezi tím se změní ceny počítačů takže nic už není tak jak se požadovalo.
Projektová žádost je schválena. Pořádám oslavný mejdan.
Vytvořím podklady pro výběrové řízení. Ceny jsou už jinde. Nemám na nákup, protože peníze dostanu až "potom". Jdu do banky půjčit milion na 17%.
Musím koupit hotové počítače s veškerým novým příslušenstvím a do požadavku na ně nesmím napsat nic, co vlastně konkrétně potřebuji.
Nevyužiju žádné slevové akce.
Vybrat musím nejlevnější nabídky i když ta o 1 Kč dražší se zdá mnohem výhodnější.
Na všechno musím mít oficiálního dodavatele. Zpracuji stohy papírů.
Mám učebnu, která mi v mnoha ohledech nevyhovuje. Celé to trvalo 3 roky.
Stála dvakrát tolik, než kdybych si ji postavil z vlastních peněz.
Práce na projektu a s tím spojené nekonečné papírování do toho radši ani nepočítám.
Pět let potom ještě vítám různé kontroly, placené opět z peněz na projekt. Jsme vůbec ještě úplně normální?

Okomentovat