9.8.18

Václav Mertin: Dvě školy při střídavé péči

Od roku 2012 je možné, aby dítě v Česku navštěvovalo střídavě dvě základní školy. Toto opatření se týká situace, kdy bylo svěřeno do střídavé péče obou rodičů. Při patrně nejběžnější frekvenci střídání jednou za týden je dítě každý týden v jiné škole. Kladl jsem si otázku, kdo z činitelů s touto možností přišel.

Nalezl jsem verzi, že ke změně došlo novelou školského zákona, kdy byl zapracován a schválen poslanecký návrh při druhém čtení novely. Nešlo by tedy o prvotní návrh ministerstva školství, ale o poslaneckou tvořivost. Stejně věrohodné je druhé vysvětlení, že občanský zákoník neurčuje explicitně povinnosti rodičů (soudů) ohledně stanovení školy, do které má dítě docházet, když bylo rozhodnuto o střídavé péči, takže nebylo možné připustit možnost, že se rodiče nedohodnou a soud včas nerozhodne a dítě zůstane bez vzdělání.

Z otevřeného článku v Řízení školy online vybíráme:

První komplikace souběžné návštěvy dvou škol je tedy úzce vzdělávací. Je nepravděpodobné, že by obě školy byly ve výuce vždy na identické úrovni a že by se v nich probírala totožná látka zcela stejným způsobem. Nevadilo by to asi tolik, kdybychom pojímali školu jako místo, kde dochází výlučně k mechanickému předávání encyklopedických dat. Jenže tak tomu zdaleka není, přestože českou školu stále za přemrštěný akcent v tomto směru kritizujeme. Existuje tzv. skryté kurikulum, které může být stejně významné jako učení explicitním poznatkům. Jenže dítě je nemůže plně vstřebávat, když do školy chodí málo a vlastně má v každé škole zameškanou nejméně polovinu času. Podobně se mohou lišit zvyklosti a požadavky učitelů v obou třídách. Dítě občas snadněji unikne některým méně příjemným úkolům, protože ve třídě nebylo, když se zadávaly, na druhé straně se nemůže zúčastnit řady příjemných akcí. Rovněž na ně mohou až nespravedlivě dopadnout nezaviněné neznalosti.(...)

Obrátil jsem se v této záležitosti postupně na ministry školství a spravedlnosti (viz přiložený dopis) se žádostí o úpravu tohoto stavu. Uvědomuji si, že patrně nebude stačit pouhé zrušení možnosti dvou škol a bude zapotřebí zavázat rodiče a soudy, aby tuto problematiku řešili včas a pozitivně, to už je však mimo rámec schopností a možností psychologa.








5 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

Víte, ona třídavá péče není pro dítě nic lukrativního ani v případě, že může navštěvovat stále stejnou školu. Zvláště v případech, kdy si oba partneří založí novou rodinu a pořídí další děti. Dítě je pak vetřelec tam i tam a musí to pro něj být neskutečně psychicky náročné.

poste.restante řekl(a)...

Velice závažné téma.
Ale tvůrci "nápadu", že každá základní škola může mít své ŠVP, kde se učivo může lišit o celé roky, na to určitě mysleli...

Hlavně by na to ale měli myslet rodiče, kteří o střídavou péči žádají.
Měli by myslet na děti a ne na sebe...

Jana řekl(a)...

Doufám, že všichni, kdo toto zvěrstvo prosadili, si to nejprve vyzkoušeli na vlastních dětech.

Ygrain řekl(a)...

Pro dítě je především nesmírně psychicky náročné nemít své stálé zázemí, kde se cítí doma. Pokud to okolnosti jen trochu dovolují, dítě by mělo zůstat ve svém původním domově, s tím rodičem, který se na péči podílel více, druhému rodiči pak umožnit co nejčastější kontakt. Vytrhávat dítě z jeho prostředí a nutit ho týden co týden znovu si znovu zvykat ve škole je totální zvěrstvo, které znemožňuje nejen návaznost učiva, ale i sociálních vazeb. Při požadavku na střídavou péči by měla být docházka do jedné školy základní podmínkou.

Pepa řekl(a)...

A co takhle do řešení problému zapojit i rodiče, kteří to svým rozchodem vlastně způsobili? Proč by to měla řešit škola (jedna nebo druhá), která za to může nejméně a má prostě svůj ŠVP, do kterého ji dotlačili všichni autoři RVP...?

Okomentovat