1.8.18

Miroslav Fišmeister: Dopis Radě Českého rozhlasu

Stanice Českého rozhlasu Vltava čelí kritice kvůli literárnímu pořadu vysílanému ve víkendových dopoledních hodinách, v němž zaznělo slovo penis. Na základě stížnosti údajně jen jedné posluchačky causu řeší Rada Českého rozhlasu, jejíž členové měli řadu naprosto nepřijatelných mediálních vystoupení, svědčících především o jejich neschopnosti vykonávat řádně svoji funkci. Přinášíme proto jednu z reakcí, která byla zveřejněna na sociální síti Facebook.

Dáno v Brně na den sv. Ignáce z Loyoly LP 2018

Vážení členové Rady Českého rozhlasu,

dovolte mi, abych se i já stručně vyjádřil k právě probíhající kauze „pornografie“ na stanici Vltava. Činím tak ze dvou důvodů: primo, vzhledem k plánovanému snižování počtu zaměstnanců ČRo čuju za touto absurdní situací nějakou habaďůru a rád bych, aby se vyřešila dříve, nežli ji bude možno použít – abych si vypůjčil obraz Zdeňka Buriana – jako klacík, kterým pitekantropové politiky šťouchají do gigantopitéka kultury; secundo, protože jsem včera, hledaje něco jiného, náhodně otevřel Jaroslava Haška na těchto slovech: „Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno. Nad tím, co je přirozené, pozastavují se jen největší sviňáci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernejší lžimorálce nedívají se na obsah a s rozčilením vrhají se na jednotlivá slova. / Před lety jsem četl kritiku jakési novely, ve které se kritik rozčiloval nad tím, že autor napsal: „Vysmrkal se a utřel si nos.“ Příčí se prý to všemu estetickému, vznešenému, co má dát národu literatura. / Toť jen malá ukázka, jaká hovada se rodí pod sluncem.“, která jsem si dovolil vyložit jako znamení.

Michala Marková, překladatelka propírané pasáže z Linie krásy, je natolik skvělá (o jejím citu pro češtinu ani nemluvě), že to samo by mělo stačit ke smetení celé této věci do odpadkového koše. Kromě toho si p. Kňourka (k němuž se vrátím ještě na závěr) dovoluji upozorniti, že přeložila rovněž román Bezuzdná blahoslavenství Baltazara B., který by se mu mohl líbit nejméně ze dvou důvodů: na obálce českého vydání je obraz heterosexuálního páru a v románu se upozorňuje na islámské nebezpečí.

Nemohu bohužel říci, že by mne překvapila reakce p. Jandáka (včetně onoho dodatku, který, objektivně vzato, je „šokující“, abych použil jeho aktuálního výrazu: „Stanic je moc. Já nechápu, proč některé vůbec existují.“), protože již před lety prohlásil v televizi „(...) nebudu podporovat bulvár, nebudu podporovat bigbít, ale určitě budu podporovat krásnou literaturu (...)“ Jak vidno, Alana Hollinghursta, o němž Vám jistě napsali nebo napíší povolanější, než jsem já, za krásnou literaturu nepovažuje.

Není mi možno vyjádřit se k reakci p. Vejvody, neboť jeho výrazu „Drsné maso“ nerozumím – pro mne představuje cokoliv od zamilovaného páru ošetřujícího řízek šmirglpapírem až po můj dodnes prosím nikým nezopakovaný výkon sjetí z nejvyššího kopce lesa k rybníku bez brždění.

Doporučil bych všem třem pánům, aby si – v době, kdy budeme slavit třicet let od Sametové revoluce – přečetli například knihu Když klec je pořád na spadnutí od Antonína Přidala a Jana Zábrany, kteří se oba potýkali s cenzurou týkající se údajných vulgarismů a příliš otevřeného sexu (v případě toho prvního např. v knize Den zkázy v Britském muzeu, v případě druhého pak v slavném Prezidentovi krokadýlů, který nakonec vyšel pouze „pro studijní účely“). Tyto současné půtky vrací naši zemi nejméně tam, kde byl Západ (k němuž se tak hrdě hlásíme) před půlstoletím, kdy proběhly slavné procesy týkající se knih jako Odysseus (jeho osud za komunistického režimu byl u nás podobně tristní jako u výše zmíněného Prezidenta krokadýlů), Obratník Raka, Milenec lady Chatterleyové, Nahý oběd atd. atd. – vesměs knih řazených nyní do kánonu angloamerické klasiky. Otažte se svých srdcí a svého svědomí, Vy tři pánové: opravdu chcete naší zemí znovu švenknout někam, odkud jsme doufali být již dávno pryč? A Vy ostatní, prosím, zamyslete se nad tím, zda daní pánové nespadají pod § 6, odst. (2) bodu b) zákona č. 484/1991 Sb. ((2) Poslanecká sněmovna člena Rady z funkce odvolá, b) narušil-li závažným způsobem důstojnost funkce člena Rady nebo dopustil-li se takového jednání, které zpochybňuje jeho nezávislost nebo nestrannost při výkonu funkce člena Rady).

Na závěr ještě dodatek k vyjádření p. Kňourka: pokud jej šokuje a vyděsí slovo tak doslova antiseptické a klinické, jako je penis – podotýkám, že já sám jsem katolík a nešokuje mne vůbec –, nevím dobře, jak může přežívat v současné době, kdy například tolik reklam (jimž je vystaveno jistě nesrovnatelně více lidí než stanici Vltava) splňuje definici pornografie, jak ji stanovil Nejvyšší soud USA (o jehož kompetenci asi v této společnosti příliš pochybovat nelze): sexuální obsah bez vyvažující umělecké hodnoty.

Jeho další vyjádření stran A. Hollinghursta představuje tak absurdní oslí můstek k nenávisti, že jsem jej shledal zcela impenetrabilním. Troufám si říci, že i kdybych si na to pozval komisi složenou ze zoologa z Akademie věd (oslí můstek), tureckého tradičního stavitele (oslí můstek), barona Prášila (absurdno) a skupinu žáků velkého profesora Tarského (logika), stejně bychom nad tím zůstali sedět bezradni. Ať si to tedy vyřídí s Prorokem, imámem a vlastním svědomím. Dovolím si mu navrhnout alespoň ještě jednu maličkost, konejšivou radu – protože z jeho zoufalství cítím jakousi vzběsenou sílu: zavolejte p. Vaderovi, že Hvězda smrti bude připravena k použití včas přesně podle plánu.

Mír s Vámi,

M. Fišmeister, spisovatel


Žádné komentáře:

Okomentovat