19.7.18

Zdeněk Brož: Do této chvíle jsem nepochopil, proč za každým dítětem v době povinné školní docházky nejde stejná finanční částka

Projev při projednávání návrh novely školského zákona v Senátu ve čtvrtek 19. července 2018: "A tak jsem se slzou v oku jako ředitel aktivní školy musel uznat, že pokud má stát garantovat jakž takž stejné vzdělání všem, je třeba financování změnit. To se stalo ve druhé polovině 90. let, jenže jak u nás bývá zvykem, skočili jsme od jedné zdi ke druhé. Místo rozumné úpravy se změnilo vše. Normativní výpočet upřednostnil počet tříd do té míry, že se vyplatilo zakládat fiktivní třídy a pak děti slučovat v rámci některých předmětů. Myslím, že ten pozoruhodný dokument, dle kterého se školy řídily, vstoupil do vědomí ředitelů jako žlutá kniha. Pak přišel se vznikem krajů tzv. agregovaný normativ a převod kompetencí na kraje. To přineslo do financování škol další zajímavý prvek. Totiž v každém kraji se financovalo jinak, podle různých kritérií, která zde nechci rozvádět. Mezitím se zrušila podpora talentovaných dětí ve specializovaných třídách na základních školách, tuto funkci měla převzít víceletá gymnázia. Odchod několika dětí ze třídy základní školy na víceleté gymnázium způsobí podle stávajících zásad financování mnohdy značné organizační problémy, v některých menších školách téměř neřešitelné."


Senátor Zdeněk Brož: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové. Já se vám v první řadě musím omluvit, že poruším některá svá pravidla, nikdy jsem tady nemluvil déle než 5 minut, dneska to bude možná 8. Poprvé jsem se přihlásil do diskuse písemně, možná taky poprvé půjdu proti, jak cítím, celému proudu, který se valí z Poslanecké sněmovny a možná i z výboru a možná půjdu i proti vašemu mínění, tak se dopředu omlouvám. Ale kdybych neřekl to, co mám na srdci, tak bych si to vyčítal. A protože to chci říct přesně, tak se taky omlouvám za to, že budu ten svůj projev číst.

V tuto chvíli se nacházíme v legislativní situaci, která je typická pro tuto zemi a její legislativní proces. Možná dokonce modelová. Říkám to s politováním a při plném vědomí, že jsem i já součástí tohoto procesu, a část viny tedy padá i na moji hlavu. Zákon, jehož novelu v tuto chvíli projednáváme, byl přijat v loňském roce, měl v plném rozsahu platit od roku příštího. Dnes bude školský zákon zásadně změněn, případně časově odsunuta část týkající se financování škol a školských zařízení, uvidíme, zda to bude o rok nebo o dva.

Důvodem má být to, že školství a samospráva, kterých se zákon především týká, nejsou na tyto změny připraveny. Asi je dobré zdůraznit, že zákon byl přijat jako vládní návrh, vládní většina byla v době, kdy byl zákon předložen a schválen, stejná jako je dnes. Dnes máme na stole poslaneckou iniciativu na změnu tohoto zákona. Podle politické mluvy dokonce opoziční poslaneckou iniciativu. Předpokládal bych, že vládní většina bude hájit svůj zákon, že byl v minulém roce předložen promyšleně a zodpovědně a že byly spočítány jeho dopady. Rád bych připomenul, že jsem se snažil jistotě školského prostředí prospět a na tomto místě při projednávání zákona položil všechny důležité otázky, že jsem představil modelový propočet nárůstu nákladů na konkrétní škole, ze které se dal odvodit mnohamiliardový roční nárůst nákladů na naše školství v rámci celé ČR.

Odpověď paní ministryně zněla jasně. Ano, financování je zajištěno, domluveno s ministrem financí, dnes premiérem, dokonce mělo být zahájeno modelově již od 1. 9. 2018, tedy letošního roku.

Mimochodem, zákon i v tuto chvíli platí tak, jak byl v loňském roce schválen, a proto bych předpokládal, že financování školství pro rok 2018 by s ním mělo počítat. Raději se nebudu ptát, jestli to tak je a v rozpočtu je s tím počítáno. Myslím, že se spíš automaticky předpokládá, že dnes tento problém vyřešíme a účinnost odsuneme.

Pokud je nepřipravenost školského a samosprávného trhu skutečně hlavním důvodem dnes navrhovaných změn a odkladů, tak mám pro nás všechny jednu hodně špatnou zprávu. Takových zákonů je většina. Ti, jichž se zákon týká, nejsou na počátku účinnosti zákona připraveni téměř nikdy. Rozbor důvodů, proč to tak je, by byl příliš dlouhý. Ale tím hlavním důvodem je, že ministerstva až na malé výjimky rezignovala na proškolení a systémové metodické vedení těch, kteří mají zákon uvádět v život. V lepším případě nabízí proškolení různé agentury, samozřejmě za nemalé obnosy, v horším případě jsou ponecháni ti, kdo mají zákon implementovat, zcela svému osudu. Velmi špatné je, že už si všichni zvykli na změny a odklady zákonů natolik, že většinou již nevěří, že zákon bude skutečně účinný a že se vždy najde někdo, kdo zařídí změnu nebo odklad, jako v tomto případě.

Důsledkem je pak to, že se doopravdy nikdo na zavedení zákona nepřipravuje, dostáváme se do začarovaného kruhu, který snad už ani nejde rozetnout. Naučili jsme se žít podle hesla, že vždycky je všechno úplně jinak. Jen si nejsem jist, že to je nejlepší životní krédo pro další rozvoj školství a vlastně i celé země.

Dnešní novela po nás chce, abychom schválili dvě podstatné změny. Tou první je odklad nového modelu financování o rok, podle pozměňovacího návrhu, který máme na stole, dokonce o dva. K modelu financování mi dovolte malý výlet a rekapitulaci, jak probíhalo financování našeho základního a středního školství. Bude vycházet z mé osobní zkušenosti. Od roku 1990 do roku 1999 jsem pracoval ve vedení dosti velké základní školy. V roce 1990 se ekonomické a politické kyvadlo dostalo doprava a financování bylo úžasně jednoduché. Co dítě, to suma peněz. Byla to krásná doba a aktivní škola se mohla mít opravdu dobře. Jenže aktivní škola se časem dostala do povědomí veřejnosti a rodiče byli ochotni několik dní stanovat v parku před školou kvůli zápisu dítěte a všichni učitelé tam chtěli učit. Aktivní škola měla dokonalou naplněnost, mohla být proto ještě aktivnější. Ale tím vznikala značná nerovnost mezi jednotlivými školami.

A tak jsem se slzou v oku jako ředitel aktivní školy musel uznat, že pokud má stát garantovat jakž takž stejné vzdělání všem, je třeba financování změnit. To se stalo ve druhé polovině 90. let, jenže jak u nás bývá zvykem, skočili jsme od jedné zdi ke druhé. Místo rozumné úpravy se změnilo vše. Normativní výpočet upřednostnil počet tříd do té míry, že se vyplatilo zakládat fiktivní třídy a pak děti slučovat v rámci některých předmětů. Myslím, že ten pozoruhodný dokument, dle kterého se školy řídily, vstoupil do vědomí ředitelů jako žlutá kniha. Pak přišel se vznikem krajů tzv. agregovaný normativ a převod kompetencí na kraje. To přineslo do financování škol další zajímavý prvek. Totiž v každém kraji se financovalo jinak, podle různých kritérií, která zde nechci rozvádět. Mezitím se zrušila podpora talentovaných dětí ve specializovaných třídách na základních školách, tuto funkci měla převzít víceletá gymnázia. Odchod několika dětí ze třídy základní školy na víceleté gymnázium způsobí podle stávajících zásad financování mnohdy značné organizační problémy, v některých menších školách téměř neřešitelné.

Do této chvíle jsem nepochopil, proč za každým dítětem v době povinné školní docházky nejde stejná finanční částka. Základní školy, ze kterých děti odešly na víceletá gymnázia, jsou hůře financované. Mělo by to být naopak. Ze všech důvodů výše uvedených jsem na tomto místě podpořil zavedení nového systému, který není dokonalý, ale přináší školám skutečně velmi příjemné a stabilní prostředí, pokud ovšem bude zafinancován a vláda a ministerstvo se nevyděsí, že tento komfort bude něco stát. Na to jsem ale upozorňoval už minule. Dovolte mi nyní citovat úryvek z toho, co jsem zde řekl při projednávání zákona.

Bude třeba podpory mnohem širší, z konkrétních tabulek, které doprovází tento zákon, vyplývá, že by mohly školy v ČR požadovat nárůsty až tisíců učitelských míst, my jim v tuto chvíli slibujeme, že prostřednictvím doprovodných tabulek s údaji pH max., rozuměj maximální počet hodin odučených školou, zafinancujeme jejich požadavek. Z konkrétního výpočtu na základní školu se 600 žáky vyplývá, že se počet nárokovaných hodin může zvýšit tak, že bude třeba téměř o 7 učitelských úvazků více. Vyjádřeno finančně: více než 2 miliony korun ročně navíc. Bude následovat tlak na zřizovatele v souvislosti s nárůstem kmenových tříd a potřebou tříd na dělení hodin. Pokud bychom tyto naděje škol nesplnili, může to vzít učitelská veřejnost jako další politické plácnutí do vody. To by nebylo dobré. Proto po případném schválení předloženého návrhu zákona práce ministerstva a vlády nekončí, ale teprve začíná, s cílem přesvědčit veřejnost, že je tato reforma opravdu míněna vážně. Konec citátu.

To je přesně to, co jsem tady řekl, přesně na to jsem dostal přesné odpovědi, jak je všechno připraveno. Bylo to před rokem a něco.

V tuto chvíli tedy s lítostí konstatuji, že b) je správně, že jsme naděje škol nesplnili, že se jednalo a jedná o další politické plácnutí do vody, že to není dobré. Podle mého názoru to není dobré. Ale svět se neřídí podle mého názoru. To jsem se naučil už dávno. Na závěr kapitoly financování si dovolím upozornit ještě na jednu věc. Praha a blízké okolí a možná ještě některá velká města mají zcela jiné organizační podmínky než zbytek republiky. Měli bychom to vždy vzít v úvahu.

Druhým tématem a navrhovanou změnou je vytvoření možnosti umístění dětí od věku do 2 let do mateřských škol. Připadá mi až neuvěřitelné, kolik fám a hysterie vzniklo kolem tohoto dle mého celkem nevinného, ale hodně dobrého návrhu. Zopakujme si, že současná úprava ukládá obcím a městům, vytvořit v budoucnosti pro umístění 2letých dětí do mateřských škol. Byl jsem svědkem neuvěřitelných diskusí, četl i oficiální materiály, které byly formulovány tak, že bude povinnost umísťovat 2leté děti do mateřských škol v tom smyslu, že tam budou muset docházet. V podtextu je, že je budeme trvat z náruče rodičů a bude na nich snad uplatňována nějaká státní výchovná ideologie. V podobném duchu je psána i důvodová zpráva, pokud jste si ji nepřečetli, tak píše o masové přítomnosti 2letých a rozvratu školek, což je podle mě hodně nadnesené. Aby nedošlo k omylu, já jsem absolutně zastáncem toho, aby mohla být doma matka či otec s dítětem doma tak dlouho, jak to jen bude možné, samozřejmě pokud pro to jsou v dané rodině podmínky.

Pokud jsem ale pochopil dobře původní záměr ministerstva, měli jsme společnými silami obcí, mateřských škol a státu vytvořit takové podmínky, aby v případě potřeby a zájmu mohli rodiče 2letého dítěte umístit dítě do garantovaného a kontrolovaného zařízení za příznivých finančních podmínek, které budou podobné jako v současné mateřské škole. V tom spatřuji účinnou podporu mladých rodin. Co je na tomto záměru špatného? Že bude úprava prostor školek stát nějaké peníze? To ano, ale před pár týdny byla vyhlášena již několikátá výzva právě za tímto účelem, s dotací 300 milionů, s minimálně žádanou částkou 2 miliony. Že to bude stát nějaké organizační náklady a nějaké pracovní místo pro zvláštní péči o 2leté děti? Ano, ale dokázali jsme to kdysi v jeslích, tak to nyní nedokážeme? V době, kdy se mohou na společném řešení domlouvat místní akční skupiny, svazky obcí, kdy existují svazkové školy, kdy je možné se dohodnout s obcí s rozšířenou působností na spolupráci? To se mi nechce věřit. Mimo jiné proto, že v mém městě takové zařízení pro 2leté od 1. září otevíráme, mimochodem již rok funguje při jiné mateřské škole. Pokud někdo tvrdí, a to jsem si také přečetl, že jsou 2leté děti pro vzdělání nezralé, tak ho zvu na exkurzi. Rozvrat mateřských škol se také nekoná.

Podle jiného zákona, o státní sociální podpoře, může si vybrat maminka dítěte či otec dítěte, jak dlouho zůstane s dítětem doma. Jednou z alternativ je také dvouletý pobyt. Tohle tedy budeme také měnit? Doufám že ne. Ale co je pak špatného na tom nabídnout rodinám, kde potřebují oba rodiče pracovat, splácejí hypotéku, nechtějí ztratit pracovní erudici nebo mají jiný důvod, abychom jim nabídli umístění dítěte do veřejnou správou garantovaného zařízení. Alternativa je totiž soukromé zařízení zhruba za 10 tisíc měsíčně. Chůva rozhodně není levnější. Tohle je naše alternativní nabídka rodičům 2letého dítěte? Moje tedy určitě ne. Občas se v tom případě uvádí jako alternativa dětská skupina. Ale moc jsem jich zatím kolem sebe neviděl. A navíc to není školské, ale sociální zařízení. V tom vidím poměrně značný rozdíl a také vidím značně nekoordinovaný postup.

A tak za sebe říkám, že pro mne jsou rodiče 2letých dětí, kteří potřebují tuto naši pomoc, důležitou skupinou, je mi opravdu líto, že jim tuto možnost upíráme. Mohla by přitom být jednou z účinných pomocí mladým rodinám, které evidentně pro další rozvoj této země potřebujeme, a o tomto tématu často mluvíme.

Děkuji za pozornost.

Žádné komentáře:

Okomentovat