20.7.18

Radko Martínek: Je rozdíl mezi tím, jestli to berete dobrovolně, na základě toho, že ty děti jsou vyspělé, anebo povinně, protože vám to ukládá zákon

Projev při projednávání návrh novely školského zákona v Senátu ve čtvrtek 19. července 2018: "Moje matka byla celá léta ředitelkou školky a jeslí. Vyrůstal jsem v tom, takže bych vám to mohl vyprávět hodiny. Ale chtěl bych se teď zaměřit čistě jenom na formální věci v celé této záležitosti. A říkám to proto, že jsem na všechno to, co teď budu říkat, paní ministryni Valachovou upozornil na všechno. První věcí jsou dvouleté děti. Vyzýval jsem ji, že jestli chce, aby dávala dvouleté i dokonce méněleté děti, tak s tím přece máme zkušenosti, tak ať zavede jesle a ať je zaplatí, aby děti také měly řádnou péči. Prostě dávat to jenom tak mýrnyx rozkazem ze zákona děti povinně do školek, je prostě nesmysl! A je to nesmysl proto, že dokonce legislativa ukládá každému zákonodárci, když uloží nějakou povinnost, aby vylíčil náklady, co to bude stát. A v čem je problém dvouletých dětí? Ono to normálně funguje, u nás také ve městě to funguje. Děti, které jsou zralé, do školek berou, není v tom žádný problém. A je rozdíl mezi tím, jestli to berete dobrovolně, na základě toho, že ty děti jsou vyspělé, anebo povinně, protože vám to ukládá zákon."


Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane poslanče, dámy a pánové. Nebudu se nyní zabývat jinými věcmi, o kterých mám vážné pochybnosti a své naivitě, když zvítězil nový režim a považoval jsem za jeden z největších výdobytků nového režimu zavedení tříleté mateřské a myslel jsem si, že to bude úžasné, že nebudou teď nové matky v novém prostředí muset vodit křičící děti, jak jsme to zažili my všichni, ráno v šest, v sedm hodin do školek, jak jsme je vodili my všichni za minulého režimu. Z této naivity, jako z mnoha jiných naivit jsem se vyléčil. Dneska to skoro vypadá tak, že je to proti dětem a proti matkám.

Halasné zastánce této novoty bych chtěl upozornit, jak úzká je cesta k tomu, když se odvoláváme pořád na okolní země, že v rámci těchto velmi pozitivních změn někoho napadne, abychom to také změnili pro matky z tří let třeba na jeden rok mateřské. Myslíte si, že to všechny matky přivítají? Myslíte si, že to přivítají matky, opravdu i ty tzv. chudé. Znám celou řadu matek, které naopak považují za velmi přínosné, že s dětmi mohou být. Myslíte, že budou rády, když budou moci dávat povinně dítě do školky a nebudou mít mateřskou tři roky? Myslíte si to?

Moje matka byla celá léta ředitelkou školky a jeslí. Vyrůstal jsem v tom, takže bych vám to mohl vyprávět hodiny. Ale chtěl bych se teď zaměřit čistě jenom na formální věci v celé této záležitosti. A říkám to proto, že jsem na všechno to, co teď budu říkat, paní ministryni Valachovou upozornil na všechno.

První věcí jsou dvouleté děti. Vyzýval jsem ji, že jestli chce, aby dávala dvouleté i dokonce méněleté děti, tak s tím přece máme zkušenosti, tak ať zavede jesle a ať je zaplatí, aby děti také měly řádnou péči. Prostě dávat to jenom tak mýrnyx rozkazem ze zákona děti povinně do školek, je prostě nesmysl! A je to nesmysl proto, že dokonce legislativa ukládá každému zákonodárci, když uloží nějakou povinnost, aby vylíčil náklady, co to bude stát. A v čem je problém dvouletých dětí? Ono to normálně funguje, u nás také ve městě to funguje. Děti, které jsou zralé, do školek berou, není v tom žádný problém. A je rozdíl mezi tím, jestli to berete dobrovolně, na základě toho, že ty děti jsou vyspělé, anebo povinně, protože vám to ukládá zákon.

A když vám to ukládá zákon, tak to znamená, že každá obec musí vytvořit pro celou populaci kapacity, a to jednak prostorové, jednak také pracovní. To znamená personální. Musí je držet. Bez ohledu na to, jestli ty děti tam reálně chodí nebo nechodí. Každý, kdo zná situaci ve školkách, tak ví, že v té třídě v současné době je zhruba těch 21 dětí. Ale ty děti všechny tam samozřejmě každý den nechodí, protože některé jsou nemocné, některé prostě jsou někde s rodiči atd. Je zcela jasné, že když uděláme tuto povinnost, tak se vyskytnou rodiny, které nebudou chtít dodávat ty děti 2leté do té školky. To znamená, ta místa tam budou chybět, ale bude na ně personál, bude na ně samozřejmě prostor, který bude muset ta obec držet.

Pan kolega Kubera, který tady už není, myslím, vcelku jasně řekl, že je zase velký problém, že ty obecní školky pod kuratelou všech těch institucí. To je taky zajímavá věc. Tam když uděláte jenom kousek vedle, tak máte hned na krku hygienu a všechno další, ty věci jsou tak přísné, že to je až hrůza. Vedle toho máme skupiny, mikrojesle, tam ti lidé nemusí mít žádné vzdělání. Nemusí vlastně hygiena, takové věci se tam nevedou. Ale v těch obecních školkách ano. Dokonce to došlo tak daleko, že ministerstvo školství, které tedy teď říká to, že by měly 2leté chodit do školky, tak nařizuje těm učitelkám ve škole, aby měly vysokoškolské vzdělání. Vedle toho jsou ti, kteří se starají o ty rodiny v těch mikrojeslích, ti nemusí mít žádné vzdělání. Tam není žádný nárok. Je to dobře? Není to dobře, samozřejmě.

Takže ten problém je zase v tom, že, dejme tomu, nějaký úmysl není podložen prostě tou reálnou, hmotnou realitou. Ty dvouleté děti povinně, to je prostě omyl právě proto, že je tam to povinně. Samozřejmě, jako chápu, že jiný je problém v Praze, jiný problém je u nás na venkově. U nás na venkově to prostě jde. Máme a ty ředitelky mají chuť, pokud je to možné, těm rodičům vyjít vstříc.

Druhý problém, který je s těmi 2letými dětmi spojen, je, přátelé, to, že tento zákon neplatí jenom na školky, jako máme u nás ve městě, třeba pětitřídní školky, kde si s tím zase ta ředitelka nějak pomůže. Ale vezměte si příklad jednotřídní školky, kterých jsou tisíce po vesnicích, ty jednotřídní školky mají pouze dvě učitelky, jedna je tam dopoledne, druhá odpoledne, společně jsou tam dvě hodiny zhruba kolem oběda. Mají stejný počet dětí. Teď my v tom samém zákoně jim ukládáme, aby připravily řádně děti na školní výuku, vedle toho jim v tom samém zákoně ukládáme, aby tam měly 2leté děti, bez ohledu na to, jestli jsou na to připraveny nebo ne. Jak má ta jedna osoba zároveň uklidňovat to brečící dítě, které se jí drží za sukni, a zároveň vychovávat to dítě, které má jít do školky? Já bych chtěl ty autory, kteří toto zastávají, ať si tam jdou, ať tam na měsíc do této školky jdou, ať nám to předvedou. Skláním se před nimi, jestli to dokážou.

U větších školek to samozřejmě jde, protože se naberou chůvy, zase druhá otázka je, že na ně vlastně není žádný koeficient, jak by se měly zaměstnávat, takže to jde z nějakých dotací. Tolik k 2letým dětem.

A nyní k reformě financování škol.

Já patřím mezi ty, kteří si myslí, vždycky jsem podporoval a myslím si, že ten záměr je velmi správný. Prostě dál financovat školy tak, od žáka, je nemožné. To se zvrhlo do situace, kdy to vede k naprostému úpadku českého školství. Protože ti ředitelé prostě tam drží ty děti, jak to tady pan kolega Růžička vysvětlil, nabírají kdekoho, nejraději nedělají přijímačky, protože potřebují ten příslušný počet hlav. Já jsem fakt přivítal to, že konečně se tím někdo začal zabývat. Byl jsem za to paní ministryni Valachové vděčný. Nicméně, když jsem se to dozvěděl, šel jsem na ministerstvo školství, ptal jsem se, dotaz, aby mi řekli, jaké to bude mít dopady na jednotlivé regionální školy Pardubického kraje. Dostal jsem odpověď, že nic takového nemají.

Já vám teď řeknu svou osobní zkušenost. Já jsem dělal několikrát osobně reformu financování obcí. Jestli jsme dělali reformu financování obcí, tak dřív než ta reforma se spustila, tak jsme věděli, jaký to bude mít dopad pro každou obec v republice, každá ta obec v republice věděla, jaký to bude mít pro ni dopad. A protože nám bylo jasné, že nemůžeme dělat žádnou reformu, aby nějaká obec se ocitla v minusu nebo velkém minusu, tak ten základní požadavek byl, aby ta reforma proběhla tak, že ta nejhorší obec bude mít nulu. To znamená, nepřibude jí nic, ale taky neubude. Až na nějaké výjimky.

To znamenalo, že každá reforma financování obcí, kterou uděláte v této zemi, za to vám dám hlavu, já to mám jednou, protože to bylo několikrát, když tady někteří vykřikovali něco jiného, bude stát státní kasu minimálně 10 miliard korun. Minimálně 10 miliard korun. Tak, aby ten nejhorší, který nedostane nic, měl nulu a neměl ztrátu. A ten nejlepší si tedy polepšil.

Jestliže chceme změnit financování škol, tak to přece nemůže znamenat, že ti, kteří jsou na tom špatně, na tom budou dobře, a ti, kteří jsou na tom dobře, budou na tom špatně. Já jsem přesvědčen o tom, že má-li tahle reforma proběhnout, tak prostě především ten, který ji provádí, to ministerstvo si musí být přesně jasné, jemu musí být jasné, jaký to bude mít dopad na každou jednotlivou školu v této zemi. A pokud toto nebude vědět finančně, tak to prostě nemůže provést. Protože ono bude jak potom řešit situaci, že se ty školy, které budou mít nabraných x desítek nebo stovek žáků, najednou se dostanou do insolvence? Jiné tedy na tom budou dobře? To prostě není možné. A proto si myslím, že ten odklad, a teď otázka, na to by měli odpovědět lidé z ministerstva školství, u nás odpovídali, rok jim stačí, musí být především v tom, že na konci tohoto roku, pokud se to má odložit o rok, musí každý ředitel každé školy vědět, jaký to bude mít na něho konkrétní dopad. A kolik dostane peněz.

A pokud to nebude vědět, tak se na to prostě nemůže připravit. Potom tedy my samozřejmě tady vaříme z vody, protože nevíme vůbec, jaký to bude mít dopad, myšlenka, která je veskrze pozitivní, se do budoucna může stát úplně tragickým omylem, který úplně rozvrátí české školství. Takže já si myslím, že ta zásada práce kvapná, málo platná, resp. dvakrát měř, jednou řež, platí v tomto případě určitě, já bych si nikdy nedovolil dělat reformu financování obcí, aniž bych věděl, jaké to má dopady. Upřímně řečeno, když si to vezmeme, tak těch škol je zhruba tolik, jako obcí v ČR. Protože některé obce nemají školy, některé mají, některé jich mají víc.

Takže můj odhad je takový, že ta reforma, pokud bude založena na tom, že ta nejhorší škola bude mít nulu, to znamená, že bude mít to, co má dnes, nebude mít peníze navíc, tak bude stát státní kasu minimálně 10 miliard korun. Minimálně 10 miliard korun. A tam je samozřejmě ještě otázka, kterou tady ani nechci rozebírat, že pokud bude větší dělba tříd, tak bude potřeba víc učitelů. Ty učitele ta škola taky musí v předstihu mít. Protože když je mít nebude, tak bude shánět kdejakého důchodce a každého, kdo se jí namane, aby byl ochoten jít učit. Jak bude vypadat výuka, když tam budou lidi, kteří nebudou mít příslušnou kvalifikaci?

Takže já jsem jednoznačným zastáncem změny financování škol, ale chtěl bych, abych věděl předem, co to bude znamenat, zejména ten, který to provádí, tu reformu, aby si byl stoprocentně vědom, že prostě ty školy i po této reformě, všechny školy, budou financovatelné, to znamená, že se nedostanou do ekonomických či personálních obtíží. To je jenom otázka, kterou si musíme zodpovědět, jestli to má být za rok nebo za dva roky, já bych to nejraději neodkládal, protože každý rok znamená další pokračování tohoto nesmyslného financování, které je. Ale dokud si nebudeme vědomi této situace, tak to podle mého názoru, pokud jsme trochu odpovědní za naše české školství, které už tak strádá, tak prostě si nechceme rozvrátit to školství jenom tím, že jsme udělali něco, o čem jsme nevěděli, jaký to má dopad. Takže já samozřejmě tu otázku, jestli za jeden nebo za dva roky, nedokážu odpovědět. Mělo by na to odpovědět ministerstvo školství. U nás na výboru, když jsme to probírali, tak zástupkyně ministerstva školství nám dokazovala na nějakých měsících, že všichni budou do konce letošního roku vědět, od září příštího roku, že to bude nějak nabíhat, že to bude ještě nabíhat postupně, já jsem tomu nerozuměl, jak to bude nabíhat postupně. Ale v každém případě je otázkou, jestli stačí rok na to, aby tyto výpočty udělali. Já osobně si myslím, že to stačí, protože oni fakticky všechny ty... Protože každý ředitel a každý člověk, který je ve školství, ví, ty desítky dotazníků a finanční, které tam posílají... Oni tam všechna ta fakta mají. Otázka je, jestli je mají zpracované tak, aby je mohli použít. S tím mám tedy velké obavy, protože léta jsem se divil, když tady pan kolega Růžička říkal o tom financování, tak jsem nechápal, proč podle jakéhosi koeficientu dostávají ty školy na zaměstnance, když mají zprávy o věkové struktuře těch kantorů, vědí, kdy podle zákona má jim být přidáno, proč to nedělají na každého člověka, kteří v té škole jsou.

Výsledek těchto tzv. koeficientů je takový, že školy, které mají mladý personál, mladé složení toho pedagogického sboru, tak mají peněz dost. Ty, které mají starý sbor, tak mají peněz málo. Přitom ministerstvo školství má každého toho kantora vedeného, má na něj veškeré informace, ví, kdy bude postupovat do jiného tarifu, a přesto to nedělá.

Takže jestli to nedělá i v této jednoduché věci, tak si nejsem úplně jist, že to stihne udělat v té složitější věci, jako je tato reforma.

Žádné komentáře:

Okomentovat